Jarní menu (a chuťový orgasmus) v Sabores Tapas

Restauraci či spíše tapas bar jsem už jednou navštívil, asi před rokem. A jak jej občas míjím (najdete jej hned u východu z Ungeltu a naproti Chapeau Rouge), řekl jsem si, že se tam musím opět podívat, zvláště když teď mají nové menu. A bylo stejné jako loni - výborné.

Sabores tapas & vinos je tapas bar, jak název napovídá, a nabízí především španělské speciality; olivy, Jamón Ibérico Joselito, která je označována za nejlepší šunku na světě, nakládané rybičky, tapas - drobná jídla, která jsou ovšem orgasmem na talíři jak pro oko, tak pro chuťové pohárky - ale také grilovaná masa, která si můžete dát jako hlavní chod. Já jsem si dal tři druhy tapas, abych mohl ochutnávat, a k tomu jsem popíjel španělské víno, které mně k jídlu doporučil sommelier.

První chod bylo tuňákové sashimi na salátu z řasy wakame, s wasabi, zázvorovým gelem a maracujovým jus. Byla to skvělá kombinace syrové ryby s pikantním zázvorem a wasabi, stejně jako maracuja. Čekal jsem, že bude sladká, ale také byla pikantní, a jídlo příjemně osvěžila.

Dalším chodem byla lahodná rybí polévka Brandade, hutný krém s kouskem grilovaného hejka, šafránem a lososovým kaviárem. Musím říct, že by mně nenapadlo dát do horké polévky studený kaviár, který se má za studena jíst, ale jen zvýraznil chuť jemné, ale silné polévky. Polévky já můžu a tato byla božská!

V Sabores mají Josper gril, což je něco jako gril s troubou, ve kterém se topí uhlím, takže umožňuje připravovat maso na skutečném ohni uvnitř restaurace, aniž by vydával přílišné horko nebo dým. Na něm bylo připraveno beef tataki z galisijského steaku - nádherně ugrilovaný hovězí roštěnec s omáčkou ponzu, liškami a nakládanou ředkvičkou a okurkou. Kousky masa se rozplývaly na jazyku a omáčka a přílohy tvořily oblohu - a nebe v hubě :)

Gurmánský zážitek jsem zakončil sladnou tečkou v podobě crema catalana s "drobenkou", vanilkovou zmrzlinou a pomerančovými chipsy.

Řeknete si, že tapas je nějaká maličkost, kterou si dáte k vínu, jako třeba olivy nebo sýr, ale tady jsou to spíše degustační sousta a malá umělecká díla, protože jídlo v Sabores nejen skvěle chutná, ale také vypadá. Není to něco "k vínu", ale každý pokrm tady tvoří několik vzájemně ladících dobrot. Jedno nedělní poledne jsem tak strávil skvělým obědem, během kterého jsem ochutnával španělské speciality (a víno).

Bylo to tak strašně dobré, že jsem nechtěl, abych už ten chod dojedl, a zároveň jsem se nemohl dočkat dalšího! Ideální místo, pokud si chcete "zamlsat" :) nebo pokud chcete posedět s kamarády u dobrého vína a nechcete k tomu jíst jen arašídy.

Bistro Špejle

Už dlouho jsem na blogu nepsal o žádné restauraci. A teď jsem narazil na Špejli, geniální bistro, kde se veškeré jídlo - od snídaní po večeře - podává na špejlích, a k tomu vám umíchají skvělý gin tonic nebo přinesou víno či pivní speciál nebo Matušku :)

Bistro Špejle najdete v Jindřišské 16. Dříve tam sídlila Česká televize, a restaurace se vine od průčelí až do atria budovy, jehož zadní stěnu pokrývají rostliny. Interiér je moderní, minimalistický, trochu industriální, ale má hodně daleko k hipsterským kavárnám připomínající holobyty (třeba jako ta, co hledá jméno, ale měla by najít především zedníka, aby jim nahodil stěny), které všichni ostatní zjevně milují.

Přední část s okny do ulice připomíná bufet nebo jídelnu s vysokými stolky a židlemi, další místnost je na vyvýšeném místě a vzadu, kde přiléhá k atriu, kde se také můžete posadit. Stěny lemují skříňky ze světlé březové překližky, které slouží jako sklad nádobí, potravin a lahví s vínem, a ve skříňkách najdete nabíječky na různé typy telefonů, které si tam můžete zamknout a nechat nabít :)

Chlebíčky můžete jíst příborem, anebo rukama, které si můžete umýt v několika umyvadlech příhodně rozmístěných po celém bistru.

Nejvíce nadšený jsem z toho konceptu a ze samotného jídla. Na stolech leží jen nápojové lístky a jídlo si berete sami z barového pultu, kde najdete studené chlebíčky, saláty, mořské plody, špízy, a hamburgery nebo karbanátky či hot dogy a další teplá jídla. To vše je napíchnuté na špejlích, protože cena za tyto "jednohubky" je jednotná - 29,- korun - a počítá se podle počtu špejlí, které odkládáte do kelímků uprostřed stolu. Nabídka jídel se mění podle denní doby (na jejich instagramu a facebooku slintám nad jejich snídaněmi, ale bohužel nejsem ranní ptáče) a tak, aby vše bylo vždy čerstvé.

Slova jako jednohubka nebo chlebíček ve mně vyvolávají představu veky s vlašákem nebo očka z rohlíku a uheráku, ale tady je vše vymakané, nápadité, a na chlebíčku najdete třeba salát Waldorf s matjesem, uzeného lososa, salát s krevetou, ale také mini porci chobotnice na celerovém pyré (ty vidíte na fotkách výše) či mini kachnu se zelím a knedlíkem, kterou jsem tady ochutnal minule. 

Kchůl food fetišisté tomuto říkají finger food, a já jsem rád, že ve Špejli tomu říkají chlebíčky nebo jednohubky. Ty tvoří část jídel. Zbytek jsou mini porce nebo zmenšeniny "velkých" jídel. Ten nápad je podle mně super. Jídlo si nosíte sami, podle vlastní chuti. Ideální, když si chcete večer někam sednout s kamarády a máte malý hlad nebo chuť a něco, ale nechcete jít do restaurace nebo máte chuť na něco malého, ale nevíte na co. Nebo máte velký hlad a baví vás ochutnávat různá jídla, tak jako mě :)

Z teplých jídel jsem si dal smaženou krevetu s kokosovou omáčkou a jeden z několika druhů quiche. Nemohl jsem odolat mini hamburgeru a hot dogu, který už tak mini nebyl, proto dvě špejle (no ale pořád byl menší než ty klasické). Hamburger byl hamburger jak má být, a v hot dogu byla jemná klobása ochucená cibulkou naloženou asi v medu a bylinkách. A k tomu plátek pečené brambory s mini karbanátkem.

A i když jsou "jednohubky", porce jsou tak akorát k ochutnání, ale ne příliš malé na to, abyste jich museli sníst k zahnání hladu dvacet. Svoje menu jsem zakončil výtečným crème brûlée.

Díky barmanům z Bugsy's baru se Špejle může pochlubit širokou škálou chuťových variací gin & tonicu. V nápojovém lístku najdete tabulku s přehledem nabídky jednotlivých ginů a toniců a jejich doporučené kombinace. Já jsem zkusil osvědčený Monkey 47 s Fever-Tree Mediterranean a potom jejich specialitu - výrazně kořeněný Bugsy's DNA gin v lahodné kombinaci s tonicem East Imperial Grapefruit.

Barmani z Bugsy's totiž ve spolupráci se známým lihovarníkem Žufánkem vytvořili vlastní gin ze dvanácti druhů bylin (a okvětními lístky růží, kterými naráží na Bugsy'y signature drink Bugsy's rose), který vyniká skvělou, výraznou chutí a je skvělý jak samotný, tak v cocktailu. Na jedné z lahví limitované kolekce 666 kusů už si pochutnávám doma :) Ochutnat nebo koupit jej můžete v v Bugsy’s baru, bistru Špejle nebo klubu Phenomen.

Tak trochu jiná snídaně v Café la Crème

Kamarádka mě jednou pozvala do Café la Crème. Na první pohled mě zaujalo krásné prostředí elegantní kavárny, a to, že si v centru Prahy můžete odpočinout od ruchu velkoměsta na krásném vnitřním dvoře, který vypadá jako na zámku. Ještě aby ne, kavárna leží v Pachtově paláci v ulici Karolíny Světlé, hned u nábřeží. Čokoládový dort byl výborný, obsluha příjemná a profesionální, snídani podávají až do šesti do večera (ach!), a fotky na jejich facebookové stránce vypadaly skvěle, tak bylo jasné, že se tam vrátím.

Mám totiž rád "snídaňová jídla", ale ráno moc nejím, protože je na mně příliš brzy, nejsem ranní ptáče a nemám takový hlad, abych před osmou ráno zvládl sníst anglickou snídani, a pak opět neusnul, natož tak něco dělal. Ve většině podniků vám ale k pozdnímu obědu ve tři odpoledne neudělají hemenex či ztracená vejce. Naštěstí se začala objevovat místa, kde dělají snídaně po celý den.

Takto jsem trávil neděle na Erasmu v Berlíně. Byl jsem tam v zimě, v neděli bylo všude zavřeno, a ze sobotní party v Berghainu se vrací až v neděli odpoledne, tak všude dělali snídaně až do večera. To bylo super, přijít do baru na brunch v pět večer, když zrovna měli happy hour na cocktaily! :D Naposledy jsem takto navštívil karlínský Můjšálekkávy, kde dělají v neděli nebo o víkendech snídaně po celý den, ale Karlín je pro mě z ruky, necítím se dobře, když mně ještě před snídaní nadávají cikáni, a řekněme hipsterské prostředí kavárny není úplně můj styl.

Café la Crème je něco jiného. Z davu turistů na nábřeží odbočíte a ocitnete se v elegantně zařízené kavárně, kterou zdobí starožitné kusy nábytku z někdejšího slavného francouzského hotelu Lutetia, nebo si sednete na "zámecký" dvůr, který je oázou klidu uprostřed rušného města, a profesionální a milá obsluha vám naservíruje výborné jídlo.

Předem jsem měl jasno, že si dám jejich vejce Benedikt s lososem Gravlax a šunkou, které mě zaujaly už na fotce. Na křupavém toastu s máslem leží výborná šunka, špenát a cibulka, na tom losos, pak skvěle připravená ztracená vejce (žloutek udělaný přesně jak má být), a to celé je přelité holandskou omáčkou. Ach! Bylo to božské. K tomu jsem si dal cappuccino a osvěžující domácí limonádu.

Mají místní dodavatele, suroviny berou přímo z farem a už se těším na příště, až ochutnám krůtí párky s čerstvým křenem a medovou hořčicí, jejichž způsob servírování jsem nedávno obdivoval na facebookové stránce.

Takže pokud rádi snídáte odpoledne, máte rádi hezké interiéry, výborné jídlo a ochotnou obsluhu tak jako já, toto je další z mých tipů na místo, kam zajít. Nebo jen tak na kávu, víno a lahodný dortík na tom jejich krásném nádvoří :) Kavárna je nekuřácká, venku na dvoře se kouřit smí.

P.S. Fotky jsem pořídil svým Huawei P9. Myslím, že zrcadlovku už nemusím všude tahat, když Pé devítka má takový foťák :)

Degustační menu Jana Kaplana v brněnském Pavillonu

Od mojí poslední cesty do Brna uplynula již nějaká doba, ale k napsání článku jsem se konečně dostal až teď. Nejel jsem však obdivovat památný pařez v Kohoutovicích, který je takovým klenotem brněnského žurnalismu, šaliny či šuliny - ehm, pardon, slovutnou žulovou sochu na Svoboďáku, které se prý říká "orloj" (od Brňáků jsem však vždy slyšel pouze ten první výraz) ani jezdeckou sochu Jošty, která také připomíná mužské přirození. Z Prahy se tam přestěhovala moje kamarádka Edita, tak jsem ji jel navštívit, abych s ní konečně zašel do restaurantu Pavillon, kam jsem se už dlouho chtěl vypravit, a také mě zajímaly brněnské bary.

Restaurant Pavillon je funkcionalistický - jak název napovídá - pavilon ležící v parčíku u Janáčkova divadla a překvapilo mne, jak je krásný. Uvnitř je vkusný nábytek a jednoduché zařízení, které na někoho může působit stroze a chladně, ale vypadá to elegantně, a tak trochu připomíná dobu, ve které byl pavilon postaven. Obrovskými posuvnými okny, které se dají v létě celé otevřít, dovnitř vniká spousta světla, a touto dobou už je otevřeno i venkovní posezení. 

Dali jsme si - tehdy zbrusu nové - degustační menu šéfkuchaře Jana Kaplana s víny. První chod byl jarní salát s ředkvičkami, kedlubnou a medvědím česnekem, který zaujal hned tím, jak krásně vypadal. Také skvěle chutnal. Zelenina byla čerstvá a křupavá, salát byl skvěle ochucený, a zaujaly mě ředkvičky obarvené na červenofialovo a hlavně - zmrzlina z kozího jogurtu! Když slyším spojení zvířete a jogurtu, vybaví se mně ta scéna z Ať jedí koláče, kde Lisette připravuje hraběnce de Vache koupel :D Toto bylo samozřejmě něco jiného, a zmrzlina byla neskutečně lahodná, jemná, smetanová, ... Ach!

Další chod byl opět delikátní - foie gras se šťávou s červeného zelí a kousek uzeného sumce s křepelčím vejcem. Pak následoval jemný smetanový krém z medvědího česneku s vinaigrettem z naměkko vařených vajec a s makadamovými ořechy.

Další chod byl asijský - pečené tygří krevety, kokosový krém, chilli a okurkový salát s wakame. Poté hovězí připravované metodou sous-vide s omáčkou z červené řepy a bazalkovou majonézou. Jeden pokrm lepší než druhý.

Po ovocném sorbetu jsme se dočkali hlavního chodu, který je chloubou restaurace a podle slov šéfkuchaře Jana Kaplana přijíždí lidé do Pavillonu jen kvůli jelenobotovi (pro který vymysleli skvělý anglický výraz deertopus :) Jelenobot je kombinace grilovaného hřbetu z jelena a chobotnice po asijsku,  k tomu se podává růžový zázvor, hlíva ústřičná a pak choi. A je to absolutní bomba. Až pojedete do Brna, vykašlete se na brněnského draka, Hravý kopeček, či sochy penisů, a jděte do Pavillonu na jelenobota!

Lahodný desert, malinový delice s malinovým sorbetem a práskacím cukrem, byla už jen třešničkou na dortu.

V suterénu Pavillonu je skvělý Runway bar, kde míchají skvělé cocktaily podle vlastních receptur. Samozřejmě vám rádi namíchají třeba Manhattan nebo Margaritu, ale lákalo mě zkusit jejich drinky. Nejvíc mě zaujal cocktail Starchaser, ve kterém je Tanqueray gin, Amaro Montenegro, wine cordial a hvězdný prach, který mu dodává třpyt. A na závěr jsem si dal cocktail, který vypadal jako asijská polévka :)

Protože jsme ke každému chodu měli sklenku vína a ochutnali jsme snad všechny cocktaily z lístku, nevypadal už jsem příliš fotogenicky a Edita měla potíž udržet se na židli, natož tak držet foťák. Tak mám jen dvě zveřejnitelné fotky s kouskem mého outfitu a mojí milovanou broží z Artělu v podobě sklenky s Martini a olivami, o které se s vámi musím podělit :)

Z návštěvy brněnských barů také nic moc nebylo, protože než jsme vylezli z Runwaye, už skoro všude zavírali, a my už jsme byli tak přesycení dojmy odtud, že už bychom další cocktaily nezvládli pojmout. Stihli jsme jen jeden drink v Baru, který neexistuje, kde bylo plno, ale milá hosteska nám přesto našla místo, a nějaká ženská od vedlejšího stolku se mě pořád ptala, zda jsem Freddie Mercury. A na dámském záchodě mají koženou pohovku! V baru, u kterého si nepamatuji jméno (to není jméno toho baru, skutečně si to nepamatuji) mně Edita objednala cocktail, ve kterém byl celý banán i se slupkou. Asi jako symbol brněnských skulptur.

Večer jsme zakončili v nějaké hospodě, která má otevřeno nonstop (ale nebyla vůbec ohavná jako většina nonstopů a žilo to tam!), a kde by se hodila ta kožená pohovka na záchodě, protože u vedlejšího stolu se děly věci, které si všichni fotili a bedlivě sledovali, zda mu ta dívka dá nebo ne, a zda k tomu dojde teď a přímo u stolu. Těsně předtím, než jsem začal upadat do kómatu mě oslovil nějaký mladík, že prý rád sleduje můj blog, a že mě chtěl pozdravit. Nemohl si vybrat lepší chvíle a místa! :D A úplně nakonec jsem si dal kebab, který mně Edita v delíriu skoro celý snědla, a zbytkem jsem si pokydal košili. Klasika.