Máte roušku?

Poslední týden mám pocit, že žiju téměř dvojím životem. Doma se nepociťuji žádné změny všechno je v normálu. Nemám potřebu pořád někam cestovat, nechodím po kavárnách a co já vím kde, takže běžný život se pro mě nijak zvláštně nezměnil ani po zavedení zákazů a omezení. Ale když jedu autem, vidím téměř prázdné ulice. Žádná auta. Nejděsivější jsou však prodavačky v gumových rukavicích a respirátorech, jako kdybych vstoupil do jiného světa. A pak zákazníci. Ještě před pár dny se všichni smáli těm s rouškami, a ze dne na den si začali ukazovat prsty na ty, kteří roušku nemají. Nejvíc mě na tom fascinuje, jak ve zprávách na Nově chválili dobrovolníky, jak šijí roušky, namísto toho, aby zhejtovali Babiše, že slibované roušky zatím nezajistil, a že jen zrušil zákaz zavření galanterií...

Každopádně teď musíme ochranu obličeje nosit všichni, a jsem zvědavý, jak dlouho to bude trvat. Jsem tím znechucený. Chápu, že ne každý může za to, že se nakazil, protože to můžete chytit kdekoli. Ale je mně na zvracení z těch, kteří jeli i přes varování do Itálie, Rakouska nebo kdovíkam, protože nebyli ochotni odpustit si svoji dovolenou (což mně připomíná "základní lidské právo nekuřáků na nekuřáckou hospodu"), a kteří výrazně přispěli k tomu, že se tady koronavirus rozšířil. A z těch, kteří nemají rozum, a nejen, že nerespektují nařízení jako pro idioty, ale ještě se je snaží čecháčkovsky přechcat, aby se nemuseli vzdát svého pohodlí. Zrovna dnes ráno jsem na Facebooku četl příspěvek nějaké ženy, která denně dojíždí za prací do Rakouska, kde však jako prodavačka nesmí nosit roušku a rukavice, aby prý nešířili paniku. Bravo. Pak se můžeme divit, že v uzavřeném Uničově prý chtějí lynčovat ty, kteří to tam přitáhli z dovolené.

Buďte chvíli doma a nechoďte zbytečně ven. Snad se z toho chvíli nezblázníte. Už jsem viděl meme, jak Češi obvykle jen sedí u televize (nebo u Netflixu, nebo co teď zrovna in), ale v době karantény mají najednou potřebu chodit ven. :D A rozesmál mně článek, ve kterém autor šokovaně popisoval vylidněnou Prahu, zavřené hospody a obchody, ale vlastně tam popsal běžný život člověka na vesnici.

Já pořád pracuji, takže nemám roupy, a starosti jako "mám použít deodorant při home office?" jdou mimo mě. Ale když se zrovna nevěnuji jarnímu úklidu, cpu se a piju víno, protože co dělat po večerech? A víte, co se říká. Až tlustí budou hubení, hubení budou studení. ;) Pokud jdete ven, chraňte si ústa a nos. Plátěná, doma vyrobená rouška není stoprocentní, ale když ji budou nosit všichni, bude to lepší, ne? Pokud roušku pořád ještě nemáte, noste třeba šátek, jaká já. A hlavně nezapomeňte na to, jak s rouškou zacházet. Že byste ji měli nosit nanejvýš několik hodin, a pak si vzít čistou, a tu použitou vyvařit a vyžehlit, aby byla co nejvíc možno sterilní. Nasazujte si ji umytými rukama, roušky se nedotýkejte a nesahejte si na ni. Po sundání si umyjte ruce. 

Ještě před karanténou jsem si udělal menší zásoby v Sabores, jak jste mohli vidět v mém facebookovém příspěvku. Pokud už mám zemřít strašlivou smrtí v karanténě, nebudu jíst jen mouku a rýži. Tady si dávám olivy plněné kapary, chorizo, jamón, a lanýžové chipsy, které jsou naprosto skvělé! Sabores je obchod se španělskými potravinami, vínem a lahůdkami, mají v nabídce spoustu trvanlivých potravin (a není tam nával jako v Kauflandu, když začne platit akce z letáku) i krájených a balných sýrů a uzenin. Doporučují zkusit jamón, olivy, a také prodávají konzervované ryby a mořské plody La Brújula. ♥ Můj oblíbený Pinot Noir je z Vinných sklepů U Jeňoura. A tady je poselství a návod, jak se v době koronaviru chovat. ♥

Jarní menu (a chuťový orgasmus) v Sabores Tapas

Restauraci či spíše tapas bar jsem už jednou navštívil, asi před rokem. A jak jej občas míjím (najdete jej hned u východu z Ungeltu a naproti Chapeau Rouge), řekl jsem si, že se tam musím opět podívat, zvláště když teď mají nové menu. A bylo stejné jako loni - výborné.

Sabores tapas & vinos je tapas bar, jak název napovídá, a nabízí především španělské speciality; olivy, Jamón Ibérico Joselito, která je označována za nejlepší šunku na světě, nakládané rybičky, tapas - drobná jídla, která jsou ovšem orgasmem na talíři jak pro oko, tak pro chuťové pohárky - ale také grilovaná masa, která si můžete dát jako hlavní chod. Já jsem si dal tři druhy tapas, abych mohl ochutnávat, a k tomu jsem popíjel španělské víno, které mně k jídlu doporučil sommelier.

První chod bylo tuňákové sashimi na salátu z řasy wakame, s wasabi, zázvorovým gelem a maracujovým jus. Byla to skvělá kombinace syrové ryby s pikantním zázvorem a wasabi, stejně jako maracuja. Čekal jsem, že bude sladká, ale také byla pikantní, a jídlo příjemně osvěžila.

Dalším chodem byla lahodná rybí polévka Brandade, hutný krém s kouskem grilovaného hejka, šafránem a lososovým kaviárem. Musím říct, že by mně nenapadlo dát do horké polévky studený kaviár, který se má za studena jíst, ale jen zvýraznil chuť jemné, ale silné polévky. Polévky já můžu a tato byla božská!

V Sabores mají Josper gril, což je něco jako gril s troubou, ve kterém se topí uhlím, takže umožňuje připravovat maso na skutečném ohni uvnitř restaurace, aniž by vydával přílišné horko nebo dým. Na něm bylo připraveno beef tataki z galisijského steaku - nádherně ugrilovaný hovězí roštěnec s omáčkou ponzu, liškami a nakládanou ředkvičkou a okurkou. Kousky masa se rozplývaly na jazyku a omáčka a přílohy tvořily oblohu - a nebe v hubě :)

Gurmánský zážitek jsem zakončil sladnou tečkou v podobě crema catalana s "drobenkou", vanilkovou zmrzlinou a pomerančovými chipsy.

Řeknete si, že tapas je nějaká maličkost, kterou si dáte k vínu, jako třeba olivy nebo sýr, ale tady jsou to spíše degustační sousta a malá umělecká díla, protože jídlo v Sabores nejen skvěle chutná, ale také vypadá. Není to něco "k vínu", ale každý pokrm tady tvoří několik vzájemně ladících dobrot. Jedno nedělní poledne jsem tak strávil skvělým obědem, během kterého jsem ochutnával španělské speciality (a víno).

Bylo to tak strašně dobré, že jsem nechtěl, abych už ten chod dojedl, a zároveň jsem se nemohl dočkat dalšího! Ideální místo, pokud si chcete "zamlsat" :) nebo pokud chcete posedět s kamarády u dobrého vína a nechcete k tomu jíst jen arašídy.

Luxusní Tapas v Sabores

Jsem hrozná konserva a většinou chodím pořád do těch stejných restaurací, dokud mně někdo z kamarádů nevezme do nějaké nové, ve které jsem ještě nebyl, nebo mně ji doporučí. Kamarádka Katka (která je také zmlsaná) mně tak jednou říkala o Sabores Tapas & Vinos, tapas baru v Malé Štupartské, kde je to prý skvělé. Tak jsem se tam vydal.

Tapas Bar Sabores najdete v Malé  Štupartské 3. Kdybyste to nemohli najít, je to naproti Chapeau Rouge. První dojem byl příjemný - prostor vypadá jako něco mezi bistrem a masnou či uzenářstvím (možná ten dojem umocňovaly šunky visící na zdech a lahůdky v chladicím pultu), ale vůbec to nepůsobí neosobním nebo chladným dojmem, jak by se na první pohled mohlo zdát. Najdete tam menší či větší stolky a pult u šéfkuchaře, takže máte výhled přímo do kuchyně a do Josper grilu (něco jako trouba a gril na dřevěné uhlí dohromady). U vchodu stojí chladicí pult se španělskými uzeninami a dalšími pochoutkami, jako je šunka Joselito, která patří k nejlepším ve světě, a regál plný španělských vín.

Čekal jsem na kamarádku, tak jsem si dal sklenku vína a začetl se do jídelního lístku. Španělskou kuchyni moc neznám a tak jsem si nechal poradit s výběrem. Tapas znamená malé "degustační" talířky s občerstvením, které si skupina přátel objedná ke stolu a pak se o ně dělí a každý tak ochutnává ze společných talířů různé pochoutky. A tak jsme to také udělali - objednali jsme si několik talířků se studenými i teplými pokrmy, které jsem společně ochutnávali. Pokud jste čekali, že tapas budou nějaké jednohubky nebo nakrájená sušená šunka a olivy, tak jste se mýlili stejně jako já.

Na začátek jsme si dali gazpacho, které nás dobře navnadilo. Mělo výraznou chuť a přitom bylo sametově jemné zároveň. V něm bylo ceviche z mořského vlka a avokádová pěna, a to celé ozdobené křupavou rybí kůžičkou (mořského vlka). Pak nám donesli mušle sv. Jakuba s mořským ježkem a osvěžujícím sorbetem.

U druhého chodu jsem zjistil, že zatímco v lístku najdete celkem jednoduše, možná až stroze popsané jídlo, výsledek, který vám číšník donese ke stolu, je překvapivý, co se vzhledu i chuti týče. A to myslím v tom nejlepším slova smyslu. Vždycky jsem se obešel bez všech těch obsáhlých popisů v jídelních lístcích. Nepotřebuji vejce tažené při 63° C servírované na hlavičkách v bio másle oblanšírovaném chřestu z farmy v Horní Dolní s omáčkou ze smetany krávy Božky, která má sluníčkový život. Stačí mně vejce a l'Argenteuil a nechám se překvapit šéfkuchařem, jak ten recept pojme. Od toho jdu přece do restaurace - nechci se jen najíst podle nějakého seznamu jídel, ale očekávám, že zažiju něco nového a dobrého a že se do restaurace budu vracet právě kvůli kuchaři a jeho umění a příjemné obsluze, která ním jídlo představí. A Honza Horký v Sabores Tapas & Vinos splnil moje očekávání nad míru.

S dalšími chody bylo jídlo čím dál lepší a chutě překvapivější. Ančovičky z Kantábrie jsem viděl už na facebooku, tak jsem je chtěl zkusit. Nejen, že jídlo skvěle vypadalo, ale také skvěle chutnalo. Na plátku rajčete ležely smotané filety ančiviček, a to celé bylo dochuceno avokádem a obklopeno salsou verde. 

Na dalším talířku nám přinesly Lilek z Josper grilu a burratou a lesním ovocem. Abych pravdu řekl, moc jsem netušil, co si pod tím mám představit - a obrázek řekne víc než tisíc slov. Vlažný lilek se mísil se smetanovou chutí burraty a chutí výborných borůvek. Hlavně mně zaujala vůně - hned bylo cítit, že je vše zakápnuto lanýžovým olejem. Ach!

Nemůžu se rozhodnout, jestli mně nejvíce chutnal ten lilek s burratou nebo toto: Kalamáry z Andalusie s fazolkami a paprikou. Čekali jste kroužky v těstíčku? Ne, byly to kousky sépie, která se rozplývala na jazyku a fazolky byly tak skvěle dochuceny, že bych je mohl jíst i samotné. 

Náš večer jsme zakončili kávou a pak jsem si ještě dlouho povídal s šéfkuchařem. O španělské kuchyni, o menu, o tom, že raději než polská rajčata objednává ta španělská, která sice stojí desetkrát tolik, ale za to chutnají jako rajčata, zdrbli jsme ostatní restaurace, a tak. 

Když to shrnu, je pro mě Sabores ideálním místem na sraz s příteli u sklenky vína, kdy si chcete dopřát opravdu dobrého jídla nebo jen tak něco malého k zakousnutí a jste labužníci.