pondělí 26. září 2016

Azzaro Wanted


 photo parfem-azzaro-wanted_01_zpsqkjywhop.jpg

 photo parfem-azzaro-wanted_02_zpswhxzh1w8.jpg

 photo parfem-azzaro-wanted_03_zpsf8ceappb.jpg

Azzaro letos uvedl na trh nový parfém - toaletní vodu Azzaro Wanted. Na první chvíli zaujme už nádherný, masivní flakon ze skla a kovu, který symbolizuje váleček revolveru (název Wanted pak zřejmě odkazuje na plakáty s hledanými zločinci).

Ten ukrývá aromatickou, kořeněnou a citrusovou vůni s tóny dřeva. Nejprve ucítíte závan svěžího citrónu a pikantního zázvoru, pak se projeví kořeněný kardamom a jalovec. Základ pak tvoří dřevité tóny vetiveru a fazole tonka. Příjemná kombinace, která mně připomíná Yves Saint-Laurent L'Homme Parfum Intense, kterého ještě trochu mám, nebo Invictus od Paco Rabanne, který jsem zkoušel. Po stříknutí voní výrazně a jemnou, kořenitě dřevitou vůni ucítíte ještě hodně dlouho.

Podle mě se hodí na všechna roční období. V létě jsem jej nosil spíše večer, teď denně. 

pátek 9. září 2016

Pánské náramky jako stylový doplněk


 photo naramky-2016_01_zpszgdbpsu2.jpg

Miluji hodinky a mám jich asi tucet, ale stejně jsem si nikdy nezvykl na to, že bych je nosil denně a každé ráno si je před odchodem z domu připínal k zápěstí. Svým způsobem mně překáží, pod páskem se mně potí ruka, vadí mně u manžet u košile nebo když nosím rukavice. Ale náramky jsem nosil vždycky rád, hodí se ke všemu a pamatuji si na svůj první, stříbrný, který mně dala mamka, když mně bylo asi osm. 

Už nějakou dobu jsou trendy módním doplňkem, i když většina mužů, které běžně potkávám je moc nenosí. Můžete se ale inspirovat na streetstylových fotkách, spousty náramků a náhrdelníků rád nosí třeba Johnny Depp a GQ radí, že dospělý stylový muž by měl nosit náramky z oceli a stříbra s černými korálky nebo z tmavé kůže v kombinaci se stříbrem a ocelí. Proto jsem tady vybral pár svých oblíbených náramků různých stylů, abyste viděli, z čeho se dá vybírat :)

 photo naramky-2016_02_zpsmmxfwu2a.jpg

 photo naramky-2016_03_zpsbgvoh4bf.jpg

Nedávno jsem si pořídil stříbrný náramek Trollbeads. Ještě před dnes tak masově rozšířenou Pandorou přišli v roce 1976 jako první s originálním nápadem navlékání korálků na náramky. Základem jsou kožené nebo stříbrné náramky, náhrdelníky či prsteny s odnímatelnou karabinkou, na které se navléká libovolné množství přívěsků a korálků třeba z muránského skla, ryzího stříbra, zlata či drahých kamenů. Takže jej můžete proměňovat a přizpůsobovat svému oblečení. Některé stříbrné přívěsky a skleněné korálky připomínají šperky z dob vikingů, jak mně někdo psal na mojí facebookové stránce, jiné představují různé figurky nebo zájmy, dnes dělají i přívěsky k různým příležitostem.

Sice nemají pánskou řadu, ale všechno co dělají je vlastně unisex (když pominu zlaté přívěsky s barevnými kamínky) a záleží jen na vás, co si vyberete. Já jsem si vybral stříbrný řetízek a na něj skleněný korálek a stříbrného skarabea. Zapomněl jsem si objednat druhý stopper, který má korálky držet na místě a zajistil jsem je ke karabince, a tak se mně to zalíbilo, že to tak už nechám. A už si ale vybírám další přívěsky :)



 photo naramky-2016_09_zpsqajcr9bf.jpg



 photo naramky-2016_10_zpsyobidgwg.jpg



 photo naramky-2016_11_zpswoh69drr.jpg


Před nějakou dobou jsem zkusil unisex náramky Deltimo. Jsou za příznivou cenu, na první pohled vypadají hezky a i na ruce vypadají dobře. Jsou z různobarevných korálků na gumičce a uprostřed je vždy zdobí hlava lva, leoparda, korunka nebo třeba lebka. Dostanete tak stylový náramek relativně za levno. No ale pak jsem objevil náramky Lavaliere a všiml jsem si toho rozdílu...

 photo naramky-2016_04_zpste3ohkyo.jpg

 photo naramky-2016_05_zpslqn4fvod.jpg

 photo naramky-2016_06_zpsjleipi4j.jpg

Tento náramek Lavaliere už jsem zmínil v minulém příspěvku (o džínové bundě Levi's). Jsou to stylové (nejen) pánské náramky, které ručně vyrábí z přírodních materiálů na severu Čech. To je hezké. Jeden z těch náramků zrovna neměli skladem, ale napsali mně, že už kontaktovali svoji šperkařku, která na něm právě pracuje :) A dělá to dobře, protože náramky jsou propracované do posledních detailů (třeba spartská helma vykládaná malinkými zirkony). Přírodní materiály jde také poznat hned podle hmotnosti - náramky z přírodních kamenů jsou těžší než z umělých.

Nejsem si jistý, z čeho korálky vyrábí Deltimo, ale u Lavaliere jsem si hned všiml, jak oproti nim vypadají luxusněji a kvalitněji. Ne, že by náramky Deltimo vypadaly špatně nebo nekvalitně. Ale pokud je srovnáte s těmi Lavaliere, je tam rozdíl hodně znát. Jsou těžší, vypadají lépe, a jsou nádherně propracované do posledního detailu. A tím, že jsou dělány pro pánskou ruku také lépe sedí. A vyrábí je u nás a postupně, můžete si tedy při objednání sami zvolit délku gumičky, pokud máte třeba hodně velké zápěstí.

 photo naramky-2016_07_zpsjmulqagv.jpg

 photo naramky-2016_08_zpspqt0io4x.jpg

Náramek s kotvou (také Lavaliere) jsem už dlouho chtěl a mám radost, že jsem jej konečně našel :) Je to kožený pásek s nastavitelnou délkou, který se několikrát omotá kolem ruky, a na jednom konci je zaoblená kotva zlacená osmnácti karátovým zlatem. Vybral jsem si tento kožený, který mají v několika barvách, ale rozhodoval jsem se ještě mezi spoustou lanek, která vypadají také skvěle!

 photo naramky-2016_12_zpsvz43nbqm.jpg

 photo naramky-2016_13_zpsccg9utdm.jpg

Na závěr musím zmínit moje oblíbené náramky Swarovski. Pamatuji si, jak jsem před několika lety četl o jejich první kolekci pro muže, a jak jsem si pak pořídil ten kožený pletený náramek, který uprostřed zdobí váleček z matného kovu s černými křišťály po stranách. Později přibyl ten s kamennými a křišťálovými korálky a od Swarovski mám také třeba nádherné manžetové knoflíčky s lebkou vykládanou černými kamínky. To jsou ostatně barvy, které u Swarovského převažují - stříbrná, matný kov a černé křišťály, občas nějaké barevné.

Tak co, nosíte náramky? Který styl vás oslovil nejvíce?

pondělí 5. září 2016

Moje jedinečná bunda z Levi's Tailor Shop


 photo levis-tailorshop_01_zps46a8yjlz.jpg

 photo levis-tailorshop_02_zpsu19cryhz.jpg

 photo levis-tailorshop_03_zpsnkbde7cm.jpg

 photo levis-tailorshop_04_zpse0cnatnp.jpg

 photo levis-tailorshop_05_zpsqxhjyrzy.jpg

 photo levis-tailorshop_06_zps04quykbv.jpg

 photo levis-tailorshop_07_zpswuuggov3.jpg

 photo levis-tailorshop_08_zps6qnubfkj.jpg

 photo levis-tailorshop_09_zpswxpcsmb6.jpg

 photo levis-tailorshop_10_zps3quyvabd.jpg

 photo levis-tailorshop_11_zpszqcptren.jpg

V obchodech Levi's na Václaváku, v Palladiu a na Chodově nabízí službu Levi's Tailor Shop, kde si můžete nechat upravit libovolný kousek Levi's podle vašeho přání. Třeba nějakou výšivkou, nášivkou, odznáčky, cvočky, můžete si nechat zkrátit rukávy nebo nohavice a džíny různě potrhat, nebo naopak díry zašít (a přidat na ně záplaty) vyšisovat a podobně, takže budete mít jedinečný kousek podle svých představ.

Když jsem si konečně pořídil světle modrou džínovou bundu, rozhodl jsem se, že si na ni nechám něco vyšít. Poradil jsem se s krejčím (který se stejně jako já jmenuje Víťa a nedávno s ním vyšel zajímavý rozhovor ve ForMen :), co je možné, kam to umístit a podobně, a hned jeho první návrh se mně líbil - dva zkřížené šípy přes celá záda. A ještě jsem chtěl monogram, ale ne někam, kde by byl hned vidět, ať to nevypadá prvoplánově. Tak mně poradil dát jej na zadní stranu manžety.

Ve čtvrtek odpoledne jsem si to objednal a v sobotu už byla bunda připravená k vyzvednutí. Pak jsem si vybral ještě pár nášivek, které mně během hodiny přišili (mezitím jsem obešel pár obchodů) a doma si na ni připnul ještě pár odznáčků. Jak se vám líbí? Já jsem velice spokojený :) Už dlouho jsem chtěl něco takového, ale sám si na jiné úpravy než připínání odznáčků netroufám, takže toto mně přijde jako skvělý nápad. "Můj" výtvor není nic moc kreativního, v Levi's Tailor Shop umí mnohem lepší věci, skvěle vypadají třeba džínové košile s výšivkami nebo džíny s kontrastními záplatami. Bundu musím ještě vyprat - pod výšivkou šípů prosvítá kresba křídou a látka je mírně pokrčená :)

Nově mám také náramek z hematitu s lebkou osázenou zirkony. Je z českého obchodu Lavaliere, kde mají spoustu krásných náramků z polodrahokamů nebo kombinace zlacených kovů a kůže. Na první pohled jde vidět, že je kvalitní (náramek je docela těžký) a detaily jsou provedeny velice pečlivě.

K tomu jsem si vzal boty Toms, protože chvíli před tím jsem si propíchl nohu rezavým hřebíkem a jel jsem na pohotovost, aby mně píchli tetanovku. Tak jsem potřeboval něco pohodlného :)

Na sobě mám džíny, tričko a bundu Levi's, boty Toms z Urbanluxu a náramek Lavaliere.

pondělí 29. srpna 2016

Lněný oblek, slamák a kožené rukavice


 photo letni-oblek-stetson-engelmuller_01_zpsdnkg2c9g.jpg

 photo letni-oblek-stetson-engelmuller_02_zpsbh2dait2.jpg

 photo letni-oblek-stetson-engelmuller_03_zpsjl3wqiya.jpg

 photo letni-oblek-stetson-engelmuller_04_zpsv676r9uc.jpg

 photo letni-oblek-stetson-engelmuller_05_zps3fw65xvx.jpg

 photo letni-oblek-stetson-engelmuller_06_zpslc1btzdh.jpg

 photo letni-oblek-stetson-engelmuller_07_zpsnxusjcnu.jpg

 photo letni-oblek-stetson-engelmuller_08_zpshaowhrhz.jpg

 photo letni-oblek-stetson-engelmuller_09_zpsolfxthnj.jpg

 photo letni-oblek-stetson-engelmuller_10_zpskb4w4ubs.jpg

 photo letni-oblek-stetson-engelmuller_11_zps4aimuc3s.jpg

 photo letni-oblek-stetson-engelmuller_12_zpsmd7hzppr.jpg

 photo letni-oblek-stetson-engelmuller_13_zpsks9qjzq4.jpg

Vzal jsem si světlý lněný oblek. Pak jsem si říkal, že s tím kloboukem to bude vypadat skvěle a sladil jsem jej s kravatou. A pak jsem k tomu přidal ještě rukavice a vznikl tento outfit. Je škoda, že dnes muži nenosí klobouky a rukavice, protože i když ztratily svůj společenský význam, jsou stále stylovými doplňky. V létě rád nosím lněné oblečení, protože len je lehký, prodyšný a je v něm příjemně. Ale zase se strašně mačká, takže když chvíli sedíte, jste zmuchlaní, jako kdybyste v tom obleku spali.

Tento typ klobouku, kterému se anglicky říká "boater", jsem už dlouho chtěl, toužím po něm už asi deset let. Jednou jsem si jej dokonce objednal od Lock and Co., ale neseděl mně, tak jsem jej vrátil. Klobouk je totiž úplně tvrdý (i když teď už trochu změkl), takže se tvarem nepřizpůsobí hlavě - dělají se z lakované slámy. A tím, jak je nízký, také nezvykle sedí na hlavě - je to jiný, zvláštní pocit, než když máte klasický klobouk třeba z plsti. Pokud vím, tak se snad nikde v obchodech neprodává, a tak jsem byl přímo nadšený, když jsme jej náhodou zahlédl ve výloze Multi Brand Shopu v přízemí Černé růže - měli jeden poslední a v mojí velikosti. Prý jej mají i v obchodu Cartoon v Panské, ale tam jsem jej neviděl. Ale v Černé růži jej ještě před dvěma týdny opět měli.

Další, co mě úplně nadchlo, je nová česká firma EngelmüllerUž roky sháním rukavice, které by měly zapínání na zápěstí, které by byly delší než současné rukavice, které by byly z jemné kůže, které by pevně obepínaly ruku a skvěle padly - a konečně jsem je našel.

Současná firma Engelmüller navázala na tradici slavného výrobce rukavic a motoristického oblečení Emila Engelmüllera, který otevřel ještě za Rakouska, a začala u nás vyrábět rukavice podle dochovaných dobových vzorků a podle fotografií automobilových závodníků od 30. až po 60. léta, takže v jejich nabídce najdete klasické a nadčasové modely rukavic ze všech možných dob, a k tomu přidali několik modelů ve stylu odpovídajících současným módním trendům. V několika řadách najdete krátké řidičské rukavice, kožené, s pleteninou na hřbetu ruky, delší rukavice se zapínáním na knoflík (třeba model M.V.B.37 ze zelenošedé semišové kůže, ty jsou mým dalším favoritem), rukavice se zimní podšívkou či dokonce řidičské rukavice s širokou a dlouhou manžetou, jaké se na počátku 20. století používaly při řízení otevřeného vozu, které jsou vyrobeny podle rukavic, které původní firma Engelmüller vyrobila v roce 1904.

Moje rukavice Engelmüller T. N. 33 A jsou replikou nádherných rukavic, které v roce 1933 nosil italský automobilový závodník Tazio Nuvolari. Jsou z jemné jehnětiny bez podšívky, končí u zápěstí, kde se zavírají patentkou, a na dlani mají dírky kvůli větrání.

Na sobě mám oblek Batistini a košili a kravatu ze sekáče, rámové polobotky a opasek F. L. Popper, slaměný klobouk Stetson, rukavice Engelmüller a Happy Socks se srdíčky z Urbanluxu.

pátek 26. srpna 2016

Baťův Zlín


 photo zlin-tomas-bata_01_zpsxzclmd9v.jpg

Začátkem srpna jsem se konečně vypravil do Zlína. Už dlouho jsem se tam chtěl podívat hlavně kvůli Tomáši Baťovi, geniálnímu českému podnikateli, který tam na začátku 20. století vybudoval svůj prosperující podnik, který do Zlína přilákal spoustu lidí, čímž se Zlín stal moderním městem plným funkcionalistických budov, a dnes má přes 75.000 obyvatel.

Zajímalo mě ta architektura a samotné město, ale také jsem se chtěl dovědět víc o firmě Baťa a její historii, protože jedna moje babička chodila do Baťovy školy práce pro mladé ženy, a zrovna nedávno jsem našel její ročenku z této školy, kam si zapisovala svoje výdaje a úspory nebo žádosti a vzkazy svojí vychovatelce. Často mně o té škole, o Zlíně a o Baťovi vypravovala.

 photo zlin-tomas-bata_04_zpsyw5fdyuh.jpg

U Bati se ženy učily nejen nějakému řemeslu, ale také vaření, domácím pracím, šití, jazykům, sportovaly, byly pod zdravotním dohledem (babička sice nebyla žádná žádná "vesničanka", ale stejně to v té době bylo něco nevídaného) a vzpomínala, jak pak přijeli němečtí vojáci a začali ve velkém skupovat boty a jiné zboží, a posílat je svým rodinám do Říše, kde byl nedostatek, protože se tam už nějakou dobu vyráběly jen zbraně a potřeby pro armádu. Celé to skončilo okupací Československa a jejím totálním nasazením na statku, který dodával potraviny německé nacistické armádě.

Moje druhá babička zase vzpomíná na to, jak je po komunistickém převratu ve škole učili o tom, jaký byl Baťa zlý kapitalista a vykořisťovatel dělnické třídy a na otázku, čím Baťa prorazil na trhu se styděla odpovědět, že to byly papuče, protože si nebyla jistá a myslela, že by se jí spolužáci smáli - a dostala pětku. A tomu domu v Břeclavě, kde měl kdysi Baťa pobočku, říká dodnes "U Bati", i když je tam už dávno něco jiného.


 photo zlin-tomas-bata_07_zpsvhbuc9nz.jpg

Na Zlín jsem měl jen jeden den a chtěl jsem toho stihnout co nejvíce. Abych pravdu řekl, překvapilo mě, jak je Zlín urbanisticky řešený, a že na ve skutečnosti vypadá úplně jinak než jak jsem si představoval podle mapy. Zlín stojí na svazích, takže asi jediná rovná plocha je podchod od Náměstí práce (které jako náměstí vůbec nevypadá) k Univerzitě Tomáše Bati :D A vůbec je to všude samý podchod a průchod a kolem nádraží chodíte neustále mezi budovami, které kdysi Tomáš Baťa postavil, což mě velice potěšilo, protože hned když vystoupíte ze železniční zastávky Zlín-Střed (která ovšem vypadá, že ji po náletu Němců ještě nestihli opravit), dýchne na vás atmosféra Baťovy doby - asi jako kdybyste přijeli do Paříže a první co jste viděli byla Eiffelovka a děda v pruhovaném tričku, v baretu a s Citroënem 2CV a taškou baget.

Za velkého úsilí jsem se vyšplhal do kopce k Hotelu Garni, kde jsem se ubytoval. Ze všech zlínských hotelů je nejlevnější a nejblíže železniční zastávky (je hned za obchodním domem Prior), a i když je mírně retro, je velice čistý a dobře udržovaný, má nové koupelny, recepční byly milé, a v hale a kolem schodiště se smí kouřit, což mně na dnešní dobu připadá až neuvěřitelně svobodné.


 photo zlin-tomas-bata_03_zpsevrctqpv.jpg

 photo zlin-tomas-bata_06_zpsszvd4uto.jpg

 photo zlin-tomas-bata_05_zps67e8zd7c.jpg

 photo zlin-tomas-bata_13_zpshhksclqd.jpg

Napřed jsem se zašel podívat do Prioru, kde jsem ale nenašel nic zajímavého, tak jsem se přesunul k Baťově mrakodrapu - slavné "Jednadvacítce", která byla v roce 1938, kdy ji dostavěli, druhou největší budovou Evropy. K té jednadvacítce jsem se dověděl zajímavost, že neoznačuje budovu podle toho, v jakém pořadí byla postavena, ale podle amerického způsobu pomyslného rastru a toho, kolikátou budovou je v jedné řadě (od východu k západu - 2) a kolikátou v té od jihu k severu (1). Baťův mrakodrap, ve kterém dnes sídlí Zlínský kraj, je známý také výtahem páternoster, do kterého jsem však neměl odvahu nastoupit. Za to jsem se nechal vyvézt rychlým výtahem od šestnáctého patra, kde sídlí kavárna, a odkud je krásný výhled na celé město.


 photo zlin-tomas-bata_08_zps6n7zsb95.jpg


Zamířil jsem k Baťově vile, kde dnes sídlí Nadace Tomáše Bati, která spravuje jeho odkaz, památku, vydává knihy o Tomáši Baťovi a v neposlední řadě finančně podporuje veřejně prospěšné projekty, které jsou v souladu s cíli Nadace. Normálně v ní neprovádí, ale když si prohlídku předem dohodnete, rádi vám vilu ukáží a ještě se dozvíte spoustu zajímavých informací. Mně prováděla Gábina Končitíková, která o Tomáši Baťovi povídala tak poutavě, že kdybychom nemuseli oba jít, asi bychom si tam povídali až doteď (a na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně vyučuje Systém řízení Baťa).

 photo zlin-tomas-bata_09_zpsrmslxwlz.jpg

 photo zlin-tomas-bata_10_zpsau9eje9y.jpg

 photo zlin-tomas-bata_11_zpsja3zx53w.jpg

 photo zlin-tomas-bata_12_zps8c6gmmvj.jpg

Vila byla postavena v letech 1909-11 a jako milovníka této doby mě překvapilo, jak byla vila jednoduchá a na tehdejší poměry stroze zařízena. Vilu dokončil Jan Kotěra, který prosazoval moderní stavební styl, prostý tehdy obvyklých ozdob secese a historizujících stylů, bez zdobených fasád plných štukových říms. Vilu pak zprznili komunisté, když ji po Baťově smrti znárodnili, zahradu přeťala čtyřproudová silnice (dnešní Gahurova ulice), ale po nákladné renovaci se opět těší svému původnímu lesku.

Celou vilu jsem si prošel, obdivoval jsem velkolepou halu s mosazným lustrem a vykládanými okny, vestavěný nábytek v jídelně a salonu a vystoupil jsem až na věžičku na střeše, odkud je krásný výhled. Vila je postavena tak, aby z ní bylo vidět na Baťův podnik na protějším břehu. Také jsem si hned všiml, že v pravé části prvního patra (v místě ložnice) chybí okna - ta prý nechala paní Baťová přestěhovat na boční zeď, aby Tomáš Baťa alespoň v ložnici neustále nesledoval svoje továrny a věnoval svojí pozornost jí :)


 photo zlin-tomas-bata_02_zpsyxarfm0u.jpg

14|15 Baťův Institut jsme bohužel nestihl - uvnitř je stálá expozice o Tomáši Baťovi a teď tam probíhala výstava cukráren našich babiček. Každopádně stojí za to podívat se na ty krásné (a krásně opravené a udržované) budovy zvenku a projít se kolem nich. A prošel jsem se i čtvrtí Díly, která je zastavěna původními Baťovy domky.


 photo zlin-tomas-bata_14_zpssojcmdq9.jpg

 photo zlin-tomas-bata_15_zpssbrzoejs.jpg

 photo zlin-tomas-bata_16_zps6poezlnq.jpg

 photo zlin-tomas-bata_18_zpsbsenqegp.jpg

 photo zlin-tomas-bata_19_zpss2eory0g.jpg

 photo zlin-tomas-bata_20_zpsxdii53n7.jpg

 photo zlin-tomas-bata_21_zps8dgrrj9s.jpg

V Baťově pracovně v jeho vile chyběl pracovní stůl - ten teď putoval po celé České republice v rámci výstavy k výročí jeho 140. narozenin a momentálně si jej můžete prohlédnout v pražském muzeu voskových figurín Grévin, kde je také celá výstava týkající se Tomáše Bati. K vidění jsou boty, vyrobeny podle původních návrhů, plakáty, propagační filmy z první republiky, které se promítaly v kinech před filmy (třeba jeden s nádhernou Hanou Vítovou a Vlastou Burianem), děti si mohou zkusit sestavit tři různé modely bot a můžete se dokonce vyfotit s Tomášem Baťou nebo si sednout k jeho psacímu stolu. A víte, že budova v Celetné, kde dnes Muzeum Grévin sídlí, byla původně Baťova prodejna?