středa 8. února 2023

Jak nosit květinu v klopě

zelene_vlnene_sako_(5)

Květiny v klopě už mají dobu svojí největší slávy za sebou, a dnes se nosí spíše na svatby a podobné společenské události. V minulosti bývaly květy živé a podle toho, co jsem četl, jste si mohli v květinářství běžně vybrat květ, který vám prodavačka zastřihla, a do klopy upevnila. V jedné knize o etiketě a společenském chování jsem dokonce četl, že snad v Americe bylo zvykem, že ženy při odchodu od večeře utrhly květ z vázy, a svému doprovodu jej strčily do dírky v klopě

Dnes se se živými setkáme jen na svatbách, obvykle je nosí pouze ženich a nevěstiny "družičky" (píšu to v uvozovkách, protože podle tradice to bývaly mladé dívky - děti, či nezadané panny - ne ženy kolem třiceti jako dnes), a tzv. vývazky pro svatební hosty jsou často stužka s něčím zeleným, např. myrtou. 

Květiny nošené muži jako doplněk byly po staletí oblíbeným doplňkem. Symbolizovaly pomíjivost života, krásu přírody, lásku. Po válce začala obliba květin upadat. Asi to souvisí s tím, jak se móda v 60. letech začala uvolňovat. Dalším důvodem může být to, že saka se jinak konstruují, jsou z lehčích látek a méně vyztužená, a živou květinu by tak neunesly.

Dírky v klopě bývají i dnes ještě velmi často skutečné, a nejen naznačené obšitím. V tomto případě nechci psát "funkční", protože dnešní saka mají klopy střižené tak, že k sobě ani nejdou přiložit, aby šly zapnout - kdysi dávno bylo možné kabátce zapínat až ke krku. V dobách, kdy se v těchto dírkách nosily živé květiny, a oblečení se šilo u krejčího nebo se ke švadleně dávala upravovat konfekce, jste si tam mohli nechat našít poutko z tenké šňůrky, kterým se pak stonek květiny provlékl.

Pokud chcete nosit živou květinu, prostrčte knoflíkovou dírkou kalich květu (to, široké zelené, z čeho čouhají okvětní lístky), jinak vám vypadne, a stonek připevněte ze zadní strany klopy jedním nebo dvěma špendlíky dle potřeby.

V dnešní době však seženete spoustu umělých látkových květin na jehlici, což je hezké, i praktické. Jsou lehké, takže je unese i moderní sako z lehké látky, vydrží navěky, a díky jehlici je můžete nosit, i když sako v klopě skutečnou dírku nemá. Než se takové začaly vyrábět a běžně prodávat, pomáhal jsem sponkami do vlasů s květinami. : -) Květinu zasuňte do dírky jako u živých květin, a zezadu provlékněte jehlici látkou klopy, ale ne skrz její výztuž, aby jehlice nebyla vidět na přední straně. Obvykle mají na špičce jehly kryt, abyste se nepíchli. Tyto dvě jsem jehlice do saka s květinou si nedávno objednal z eshopu TrendHim.

A jakou květinu vybrat? Klasikou jsou karafiáty, i když dnes je spousta lidí chápe jako pohřební květinu, a u nás jsou rudé karafiáty spojovány s komunisty. Bílé jsou však klasikou, která se hodí ke všem příležitostem. Výhodou bílé je také to, že ji lze kombinovat s jakoukoli barvou. K večernímu obleku vypadají krásně orchideje, jinak na příklad fialky nebo šeříky, …

Taková ozdoba je stylovým doplňkem, který vypovídá o tom, že máte smysl pro detail, můžete ji darovat (jednou jsem tak květinu z klopy vyměnil v baru za pár cigaret, když mně došly :D ), ale počítejte s tím, že budete vyčnívat z davu.

Několik pravidel nošení květin v klopě

Květiny a jiné ozdoby v klopě nosíme vždy na levé straně v knoflíkové dírce nebo na jejím místě.

Vyberte si jeden květ – kytičky nosí jen ženiši na svatbách

Pokud chcete živou květinu, vyberte si takovou, kterou klopa unese, aby nepadal dopředu.

Pokud jste malý nebo drobný, noste menší květinu. Větší muži si zase vybírají větší květinu.

Nošení květin v klopě se vyhněte na pohřbech a na pracovních pohovorech.

pondělí 1. srpna 2022

Móda z popelnice - kolekce Balenciaga F/W 2022


Kolekce značky Balenciaga jsou něco, na co se podívám, když chci být zhnusený, a v Prostřenu zrovna dlouho nebyl díl s burany z Moravskoslezského kraje, a na Výměnu manželek nemám odvahu, protože mám také svoje limity. Už léta představují to nejohavnější, co je možné v odívání, doplňcích, a stylingu nabídnout, a vždycky předčí moje očekávání, co se hnusu a nevkusu týče. Už vyčerpali napodobeniny tašky z Ikey, a jako že luxusní kopie igelitek, a teď předvedli kožené - pytle na odpadky. 

Během kolekce "hustě sněžilo", což je možná milosrdná snaha o to, abychom z té hrůzy na molu viděli méně, a modelové vypadají, že se po týdnu věznění na horské chatě ve sněhové bouři s mastnými vlasy vydali ven, vyhodit odpadky do popelnice.

Když pominu vzhled či vkusnost takového doplňku, musím přemýšlet nad tím, k čemu něco takového slouží. Nepřipadá mně praktické ukládat do tak velkého koženého pytle těžké věci, které by kůži zdeformovaly a vytahaly, nehledě na to, jak pak musí být pytel těžký. 

Vzhledem k rachitickým modelkám na jehlových podpatcích ve sněhu si nedovedu představit, co by v tom nosily. Jedině že snad zchudly, začaly se živit děláním polystyrenových fasád, a v pytlích odnáší úlomky polysterenu do popelnice. Nebo je osvítil duch svatý, a mohly by v tom odnášet jiné oblečení Balenciaga do drtiče odpadu, do kterého pak samy skočí. Jiný účel si představit nedovedu. Pokud militantní vegani chtějí někoho hejtovat, teď nastala jejich chvíle. Zvíře, jehož kůže na tuto ohavnost padla, zemřelo nadarmo.

Nejvíc mě na tom děsí to, že je značka populární, lidé to kupují absurdním cenovkám a odpornému designu navzdory. Cristóbal Balenciaga, představitel haute couture a zakladatel značky se obrací v hrobě. Měl bych strach si něco z jejich zboží koupit - bál bych se, že před obchodem mě chytí zřízenci ústavu pro choromyslné, udělají mně lobotomii, a pak mě uvrhnou do sklepní kobky blázince. Protože mně nejde do hlavy, že duševně zdravý člověk by za něco takového utratil tolik peněz.

Celou kolekci si můžete prohlédnout zde, pokud máte silný žaludek. A nebojte, není to odkaz na darkweb.

úterý 8. března 2022

Pánská pleťová péče ve čtyřech snadných krocích

Někomu prý stačí obyčejné mýdlo a Nivea, ale ne každý má takové štěstí, aby mu vyhovovalo vysušující mýdlo na ruce a mastný krém. Předsudky o tom, že kosmetika je pouze pro ženy už jsme snad překonali, a každodenní péče o pleť není nic složitého - je to jako čistit si zuby, časem to budete automaticky, a stane se to vaší "rutinou", jak je teď in říkat. 

O pleť jsem se začal starat jako puberťák, když mně vyrašilo první akné a začala se mně mastit. Vyzkoušel jsem všelijaké přípravky a značky. Některé fungovaly a některé ne, protože každému vyhovuje něco jiného, a musíte najít to pravé pro váš typ pleti. Někdo má suchou, jiný mastnou. 

Věrný zůstávám značce Clinique, která neobsahuje parabeny ani ftaláty, a není parfémovaná. Na to jak si zvyknete, už ovoněné krémy nesnesete. Kdysi dávno se pleťové krémy vyráběly z olejů a živočišných tuků, a asi bylo potřeba zakrýt jejich zápach, ale dnes už to snad není nutné. ;) Značky však střídám, a tady je moje každodenní pleťová rutina ve čtyřech krocích:


1. Čištění

Pleť i pokožka jsou přirozeně mastné, a máme pocit, že čistá je jedině ta, která je na dotek suchá. To je však špatně, protože tím smyjete její přirozenou ochrannou bariéru. Vysušená pokožka se pak více mastí. Najděte si takové mýdlo či gel určený pro váš typ pleti a tím ji zbavte nečistot, ráno a večer. Jiné mýdlo se hodí pro suchou pleť, jiné pro mastnou. Třeba zmiňovaná Clinique je známá tím, že nabízí přípravku podle tří typů pleti (suchá, smíšená a mastná), ale najdete to asi u jiných značek. Pánská pleť je obvykle mastnější, proto pánská mýdla a čisticí gely obvykle více odmašťují, tak na to pamatujte, pokud máte suchou pleť. 

Já používám černý čisticí gel s aktivním uhlím Clinique Charcoal Face Wash, který pleť vyčistí, ale nevysuší. Clinique vyrábí také sonický kartáček, který můžu doporučit. 


2. Exfoliace

Exfoliace vám zní možná zvláštně, ale je to odstranění odumřelých buněk z pleti. Existují jemné peelingy ( = mechanická exfoliace), které je možné používat denně, ale já používat čistící tonikum ( = chemická exfoliace), které nanesu na vatový tampon, a ráno a večer s ním z obličeje setřu nečistoty a odumřelou kůži. Možná si řeknete, že to není potřeba, když jste si už pleť umyli, ale sami se budete divit, jak bude tampon špinavý. S exfoliací to nemusíte přehánět, pokud se často holíte. Holení má totiž výhodu, že z pleti kromě vousů odstraňuje také starou kůži.

Už přes deset let používám Clinique Oil Control Exfoliating tonic, nebo zkuste čistící a zároveň exfoliační pudr v jednom Clinique For Men Super Energizer. Stačí dvě kapky, aby byl tampon trochu vlhký, takže 200ml balení vám vystačí dlouho.


3. Oční krém

Okolí očí je citlivé, tak vyžaduje zvláštní péči - nepřehánět to s čištěním a exfoliací, a nezapomenout používat krém. Pleť kolem očí je tenčí, a proto potřebuje koncentrovanější látky - proto jsou oční krémy dražší. Já jsem jej začal používat už brzy, když mně bylo něco málo přes dvacet. Kromě začínajících vrásek vám pomůže s tmavými kruhy nebo opuchlinami po propařené noci. S tmavými kruhy pod očima jako postavička Tima Burtona jsme se musel smířit, ale musím říct, že se svým ponocováním a spoustou věčírků, které mám za sebou, nemám vrásky ani opuchliny. :D

Momentálně používám pánský oční krém Line-Control Eye Balm od Clarins. Balení 20 ml má skvělý poměr ceny a výkonu.


4. Hydratace

Některým mužům prý vadí pocit toho, že na sobě mají krém. No, pokud se mastí Niveou, ani se jim nedivím (proti Nivee nic nemám, ale na obličej bych si ji nenamazal). Stačí si však vybrat vhodný krém nebo gel. Protože mám mastnou pleť, používám spíše gely, které se lépe vstřebají, a nezanechají pocit mastné pleti. Krémy používám jen v zimě, když vím, že budu většinu dne venku. Hledejte tedy produkty, na kterých stojí "gel" nebo "lotion", a ne krémy. 

Dobré je dívat se po hydratačních krémech s ochranným faktorem SPF. Bývají dražší, ale faktem je, že i když máme nutkání používat "opalovací" krémy pouze na dovolené u moře, slunce svítí pořád, a výrazně při pomáhá poškozovat pleť a urychluje její stárnutí. Ale sám se přiznám, že opalovací krém také používám jen v létě...

Právě používám hydratační gel pro muže T-Pur Anti-Imperfections značky Biotherm. Je lehký, rychle se vstřebává, a nezanechává pocit mastné pleti. 


Občas použijte peeling nebo jílovou pleťovou masku k odstranění přebytečného mazu a nečistot, popřípadě hydratační masku k osvěžení pleti. A pokud jste v péči o pleť zběhlí a je vám přes třicet, můžete používat sérum a podobné přípravky, abyste předešli vzniku vrásek, zarudnutí, a podobně. ;)

středa 29. prosince 2021

Nádherný Louskáček v Janáčkově divadle. A v Brně se lidé oblékají do divadla ještě jako lidé

Minulý rok jsem dostal lístek na Louskáčka do brněnského Janáčkova divadla. Kvůli covidu se však představení odložilo, a dočkali jsme se až včera. Bylo to nádherné. Výprava byla úchvatná, hudba nádherná, taneční výkony úžasné... Moc se mně to líbilo, a jsem rád, že to nepojali moderně, jako se to dnes dělá u spousty představení; zvlášť přihlédneme-li k tomu, že to hrají jen několikrát v období Vánoc.

Také jsem byl poprvé v Janáčkově divadle. Nejsem fanouškem monstrózních budov z období socialismu, které podle mého názoru obvykle jen hyzdí veřejný prostor, ale uvnitř je vše dobové a zachované, a budova vypadá snad nezměněné od asi 70. let nebo kdy ji postavili. Na rozdíl od některých jiných podobných budov uvnitř není směs starého a nového zařízení a podobné paskvily, takže to nevypadá vůbec špatně.

Co mě ale zaujalo, bylo oblečení návštěvníků divadla. Čekal jsem vše možné, hlavně po zkušenostech z Národního divadla v Praze, kde mívá sako a kravatu kromě mě tak jeden, dva další muži, a většina má na sobě džíny a svetry jako Pažout v Románu pro ženy. V létě pak nechybějí šortky, havajské košile, horolezecká výstroj, a všelijaké jiné ohavnosti - o buranech v Národním jsem psal třeba tady

Jakékoli očekávání jsem vzdal také proto, že před dvěma týdny jsme byl v Národním divadle, a samozřejmě měla většina svetry, kostkované košile, a byli oblečení jako školní výlet, když musí jet povinně do divadla. Byl jsem sice na Kytici a v sobotu odpoledne, ale za roky svých návštěv pražského Národního divadla jsem potkal jen hrstku vhodně oblečených lidí, či spíše mužů, kteří nebyli v normálním oblečení na doma nebo do města, a na sobotní opeře o moc lepší oblečení nenajdete.

V Brně to bylo jiné. Vzal jsem si tmavě modré sako a šedé kalhoty, protože jsem mezi lidmi v teplákách a džínách nechtěl v obleku vyčnívat, a nakonec se ukázalo, že sako nebo oblek měla většina mužů, i mladých, a že se snažili k návštěvě divadla hezky obléct. Teda ne, že bych všichni vypadali jako ze žurnálu, ale pokud tam byl někdo nevkusně oblečený, v tom davu slušně oblečených lidí se ztratil. 

Navzdory tomu, jak se Pražáci Brnu smějí, jsem měl dojem, že tady je svět ještě v pořádku, a že teplákovo-teniskový mor tam na rozdíl od Prahy nepropukl. Víte, že pořád nabádám k nakupování oblečení ze druhé ruky - vše na sobě mám ze sekáče, kde se dá najít i značkové oblečení, takže nevkusné oblečení není nedostatek peněz, ale výchovy. 

Na sobě mám košili Ermenegildo Zegna, sako Hugo Boss, kravatu Gucci, a šedé kalhoty, dohromady asi za 120 - 150 korun. Vše bylo téměř nebo úplně nové, soudě podle zašitých kapes, nezmačkané podšívky, a nepoškozených štítků uvnitř. Boty na míru Sebastian Damiano, o kterých si můžete přečíst v mém článku z doby, kdy jsem si je pořídil.

neděle 12. prosince 2021

Focení do myslivecké kuchařky





 

Možná sledujete můj druhý blog Staromilec, který věnuji svojí zálibě ve starých kuchařských knihách, vaření podle nich, a starožitném nádobí, na kterém pak jídlo podávám. Jedna z mých čtenářek, Soňa Chovanová Supeková, prezidentská Klubu slovenských poľovníčok se mě jednou ozvala, že ji zaujal můj recept na bažanta nadívaného kaštany, a zda bych byl ochoten recept a fotku poskytnout do její připravované kuchařky CIC Wold Game book, ve které najdete 207 receptů ze zvěřiny od autorů ze 66 zemí. 

Autorka knihy Soňa Chovanová Supeková

Souhlasil jsem, a pak se mě ozvala opět, že prý se budeme fotit - s Janou, autorkou dalšího receptu za naši zemi, protože u každé země budou autoři krátce představeni. A vznikly tyto krásné fotky. Knihu už je možné objednat, tak jsem se říkal, že se o ně s vás podělím. Jana je myslivkyně, takže se vyfotila v mysliveckém oblečení, a já jsem se snažil stylizovat do něčeho podobného, co se hodí do lesa, a abychom spolu ladili. Jana mně dodává nezvyklá zvířata pro moje historické recepty, a také je spoluautorkou stránky Divočina na talíři, kde najdete spoustu zajímavých receptů na zvěřinu, které tvoří myslivkyně. Autorkou fotek je Dana Štěpánová.

pondělí 16. listopadu 2020

Krásný podzimní den

zelene_vlnene_sako_(5)zelene_vlnene_sako_(3) zelene_vlnene_sako_(2) zelene_vlnene_sako_(1)
zelene_vlnene_sako_(4)

V poslední době jsem byl hodně zaměstnaný. Stěhoval jsem se, zařizoval nový byt, rozjel jsem nový blog Staromilec, kde se věnuji svému zájmu o staré doby, starožitnosti, a vaření a kuchařským knihám, které sbírám, a v létě jsem chtěl také trochu odpočívat, na dovolenou se mně počítač tahat nechtělo, a aplikace Blogger, ve které píšu tento blog, odmítá fungovat v mobilu či tabletu.

S tímto blogem nekončím, nebojte. Ale vidíte, jaký je rok. Obchody jsou zavřené, nikdo nikam nesmí chodit, a tak mně chybí témata, kterým se obvykle věnuji; vše se točí pouze kolem covidu. A jako by nestačilo, že současná móda velí oblékat si to nejohavnější, co kdy existovalo - trendy z 90. let a bizarní sportovní a "casual" ( = eufemismus pro to, že vypadáte, jako že jste vzdali život) oblečení, všichni se doma válejí v teplákovkách, a ani se moc neobtěžují strojit, když slezou z gauče a vyjdou ven, a tak není moc o čem psát. A proto spíše přispívám na svoji facebookovou stránku a Instagram.

Po dlouhé době pro vás mám tedy příspěvek, pár fotek ze včerejší procházky. Byl krásný podzimní den. Bylo chladno, sychravo, a krásně barevné listí - přesně takový podzim, jako mám rád. 

Džíny jsou Levi's, polo tričko Gant, polobotky Allen Edmonds. Pletená vesta, zelené vlněné sako a rukavice ze sekáče. Květina v klopě je živá chryzantéma z mamčiny zahrádky. 

úterý 26. května 2020

V rákosí












Další fotky od mojí kamarádky Gabky, která mě fotila už minule. Ty fotky jsou také staré dva měsíce, jen jsem se nějak nedostal k jejich zveřejnění... :)  

Po dlouhé době jsem vytáhl svoje oblíbené kalhoty z Gantu, na kterých jsou vyšití bígli a divoké kachny. Košile a tvídové sako jsou ze sekáče, stejně tak rukavice. Ty jsou z dne již neexistujícího obchodu Art deco galerie v Michalské. Brož jsem dostal loni k narozeninám a je ze zvířecí série české značky BeWooden.

neděle 19. dubna 2020

Výhody merino vlny


Merino vlna patří mezi moje oblíbené materiály, protože kromě toho, že je na nošení snad ještě příjemnější než kašmír, má spoustu skvělých vlastností a předností oproti jiným materiálům. Poprvé jsem se s merino vlnou setkal - paradoxně - v Háemku. Teda ne, že bych o ní předtím neslyšel, ale nikdy jsem z ní nic neviděl ani neměl, a tehdy měli v kolekci Lanvin loves H&M hnědý a šedý svetr právě z merino vlny. A ať už byla kvalita "háemkové" merino vlny jakákoli, rozhodně byl poznat rozdíl oproti jiným vlnám, a kolegyni dodnes spílám za to, že si jej půjčila, a vrátila tak děravý, takže jsem jej musel vyhodit. Teď, kdy se k přírodním a udržitelným materiálům začínáme vracet ve větší míře, takovou vzácností není.

Photobucket

Získává se ze zvláštního druhu ovcí, které jsou chovány převážně v zemích nového světa - Austrálii, Novém Zélandu a podobně. V Austrálii je jejich rouno chrání před teplotními výkyvy velkého a horka a tuhého mrazu. Vlákna merino vlny jsou velmi lehká a tenká - prý mohou měřit jen třetino toho, co lidský vlas. Teď jsem dokonce četl, že špatně hoří. Takže si budu vyčítat, že tu úžasně hebkou šálu jsem před uzavřením obchodů v sekáči nechal, protože divně hořela, a mně se to nezdálo. :D 

K mání je v různých úpravách. Třeba silnější varianta pleteniny, která připomíná to, co si nejspíš představíte pod pojmem "vlněný svetr", ale také lehkou, tenkou pleteninu, která na omak jako by chladí, je hladká, a na první pohled byste neřekli, že jde o vlnu.

Nepletou se z ní jen svetry a šály, ale podobně jako z kašmíru či mohéru se z ní tkají látky na obleky a kabáty, už před několika lety jsem měl termo prádlo z merina, a dnes se používá i pro zimní sportovní oblečení. Jaké jsou tedy výhody merino vlny? 

V zimě hřeje, v létě chladí
Největší výhodou oblečení z merino vlny je to, že v zimě zahřeje, a v horku příjemně chladí. Přiléhavé tričko z merino vlny jsem nosil v létě pod košilí a sakem, a musím říct, že to bylo mnohem příjemnější na nošení, než klasické bavlněné tričko nebo nic. Čímž se dostáváme k dalšímu bodu...

Je prodyšná a nesmrdí
Merino vlna je prodyšná, což oceníte při změnách teploty při přechodu ze zimy do tepla nebo z tepla do zimy se nezapotíte. Merino vlna pohlcuje vlhkost, takže i když se zapotíte, nebudete mokří; merino vlna vše dokonale absorbuje, takže máte pocit sucha, ale přitom nesmrdí, jako když na sobě máte bavlnu, která jak je jednou mokrá, tak dlouho schne, a páchne. S merino vlnou nebudete mít mokrá záda ani koláče v podpaží. Jak si jednou zvyknete na merino vlnu, už skoro nebudete chtít nosit bavlněné mikiny. :)

Snadná (žádná) údržba
Svoje vlněné svetry peru jen výjimečně. Není toho potřeba. Pokud na svetru nemáte skvrny od jídla, stačí jej vyvětrat. Ideálně třeba na sušáku na prádlo nebo přes něco přehozený. Nenechávejte vlněné svetry na ramínku; vytahají se v oblasti ramen. Je to super. Praním se materiály opotřebovávají, a tím, že merino vlnu prát nemusíte, vydrží mnohem déle než třeba bavlna.

Udržitelnost a obnovitelnost
Je obnovitelná. Ovcím, ze kterých se získává, vlna nepřestává růst, a musejí se pravidelně stříhat. Kdyby se nestříhaly, hrozilo by jim přehřátí a jiné zdravotní problémy ohrožující jejich život. Nevím, co na to říkají vegani, ale stříháním merino vlny ovci neškodíte.


Vzhled
Merino vlna prostě skvěle vypadá. Ať už je hladká nebo hrubší, ať už na svetru nebo na čepici, vypadá prostě lépe než akryl nebo ovčí vlna. Na první fotce mám na sobě svetr české značky Live Sweaters, která v Česku plete svetry z merino vlny, ale také trička, ponožky, čepice, šály a ponožky. Mají příjemnou kvalitu, jsou lehké, a mají všechny z příjemných vlastností merino vlny.

úterý 14. dubna 2020

V lese












Minulý týden mně napsala kamarádka Gabka, že kvůli koronaviru nemá co na práci, a že zase začala fotit, a jestli nechci udělat nějaké fotky. Tak jsme se vydali do lesa, a myslím, že výsledek se velice povedl, co říkáte? 

Všechno, co na sobě mám, je ze sekáče, kromě bot F. L. Popper, kapesníčku Gant, ponožek Uniqlo a mých oblíbených rukavic Engelmüller. Kravata je vlněná,  kalhoty byly nové ještě s visačkami, a nádherné sako s koženými knoflíky a záplatami na loktech vypadá, že bylo ušito na míru, protože nemá žádné štítky.