pondělí 15. října 2018

Jak nosit rukavice


 photo klobouk-anytra-kabat-aquascutum_01_zpsyuzntlga.jpg

Známé pravidlo praví "černé rukavice k černým botám, hnědé rukavice k hnědým botám". Co se týče historie a etikety odívání, je to podivnost, která se objevila teprve nedávno, asi kvůli mužům, kteří nemají cit pro oblékání. Pravidlo bych poupravil na "hnědé rukavice či boty nenoste s černými rukavicemi či černými botami" a naopak. Nevypadá to dobře. Na druhou stranu, zmíněné pravidlo v některých vzbuzuje mylný dojem, že jiné než hnědé a černé rukavice snad ani neexistují, natož tak aby se měly nosit. Nebo že boty, opasek a rukavice (a taška, peněženka, a co já vím co) by měly být úplně stejného odstínu jedné barvy, jak dokazují hejty na mém blogu, když si k hnědému opasku vezmu krémové rukavice.


 photo bezovy-kabat-svetrdovecka-gant_02_zpshk4n2aij.jpg

Hnědé rukavice se vždycky nosily jen na venkově a k volnočasovému oblečení (a k hnědým botám), to ano. Ale černé rukavice se nosily pouze na pohřby a v období smutku, a běžně venku je nosilo jen služebnictvo a různí zřízenci. Obvykle se totiž k běžnému obleku nosily prací rukavice z jelenice, tedy semiše. Jedná se o vyčiněnou jemnou kůži vysoké lovné zvěře, ovcí nebo koz přirozeně světle nažloutlé barvy, a kromě rukavic se z ní dělají třeba bavorské lederhose.



 photo kozesinov-limec-hneda-liska_07_zpsp5dkab7u.jpg

Černá s černou a hnědá s hnědou jsou tou nejbezpečnější volbou pro ty, kteří se v oblékání nevyznají. Kdysi existovaly tabulky, které přesně udávaly, jaké kombinace se hodí, a co k se nosí k čemu. A pokud chcete nosit rukavice, vlastně platí dodnes. Tedy kromě toho, že součástí sportovního oblečení je sako, nebo že na venkově se nosí tvídový oblek. ;) A semišové rukavice téměř upadly v zapomnění. 


 photo peacoat-blazek-rukavice-engelmuller_01_zpsfcjziawb.jpg

To ale neznamená, že byste se měli bát barev. K hnědým botám a doplňkům si vybírejte odstíny od tmavě hnědé, s červeným nádechem, měděné, přes světlou až po žluté - tak, aby to ladilo ke zbytku. Dobře vypadá také zelená a světlejší odstíny modré. U černé je to v podstatě jedno, klasickou volbou gentlemana dříve bývala krémová a šedá. Pokud si nejste jisti, najděte si na internetu tabulku či takový kruh, který vám ukazuje, které barvy se k sobě hodí, a které ne.



 photo letecka-bunda-gl_06_zpslmfft18c.jpg

Já nedám dopustit na dvě české firmy - známá Napa Dobříš a Engelmüller. Napa má poněkud děsivý e-shop a obvykle žádné zboží skladem, ale jejich rukavice najdete ve většině kožených galanterií, kde prodávají rukavice české výroby (třeba ten krámek v Železné nebo v Soukenické). Engelmüller je celkem mladá firma budující na kdysi slavné značce koženého motoristického zboží, a podle mě to dělají velice dobře. Obě vyrábí u nás, a ručně. Napa má ceny dostupné pro každého, Engelmüller je poněkud dražší, ale cenový rozdíl je patrný už při pohledu na kůži rukavic, jejíž krásu a kvalitu musí poznat snad i amatér, a milovníci detailů jako já ocení rukavice se zapínáním či to, že textilní části rukavic na řízení jsou háčkovány ručně.


 photo kozesinovy-kabat-rukavice-engelmuller_02_zpsl6ioeupk.jpg

Zatímco kdysi byly rukavice nezbytným doplňkem každé dámy i pána, a spíše než kvůli ochraně před chladem se nosily kvůli dodržování etikety, kdy bylo nevhodné ukazovat holé ruce nebo se jimi dotýkat ruky dámy, a jako ochrana přes špínou. Dnes jsou pouhým módním doplňkem a ochranou před chladem. Ale to neznamená, že nemají vypadat stylově, ne? ;)

úterý 25. září 2018

Przníte češtinu?



 photo przneni-cestiny-jakoby-epicky_zpsx2opj9pd.jpg

Rozmáhají se nám tady různé nešvary. Jakoby. Epický. Vemte místo... Dnes mají všichni plnou hubu gentlemanství, ale že jim z té huby padají nesmysly, chybné a špatné výrazy, anglicismy, kalky a další hrůzy pochycené sledováním filmů s laciným dabingem nebo od kolegů, kteří v práci používají zprzněnou angličtinu, je jim jedno.

Nechci tvrdit, že jsem sám dokonalý. Střední školu jsem absolvoval v Rakousku, a pak jsem studoval germanistiku, kde jsme měli téměř všechny předměty v němčině, takže mám z češtiny vlastně jen základní vzdělání, a kvůli tomu, že jsem od střední neměl televizi, jsem nebyl vystaven lacinému dabingu a špatné češtině, protože moderovat pořady dnes může už každý. Přesto si myslím, že moje čeština nijak zvlášť špatná není (i když občas píšu poněkud zastarale, což mně tady vyčítáte). Myslete si zase, že jsem arogantní, a zase mně začněte nadávat, jak se povyšuji, ale když něco neumím nebo si nejsem jistý stačí vytáhnout smártfoun a tam si to najít. Téměř každý den něco hledám v jazykové příručce Ústavu pro jazyk český, protože každý člověk denně naráží na jazykové jevy, které mu nemusí být jasné, není si jistý pravopisem, a podobně. Rozdíl je však v tom, zda si to dohledáte, nebo budete kchůl a máte to na háku

Nebojte, nebudu tady žehrat nad tím, že už nemluvíme jako za první republiky (kdy k uznání společností a k úspěchu neodmyslitelně patřil kultivovaný projev a vystupování), a že lepší je říkat zdviž nebo částka, protože výtah nebo obnos jsou germanismy, a Němci uvedli svět do Velké války, a proto je to špatné. Stačí však, když otevřu Facebook nebo internetové noviny, a všecko se ve mně začne obracet. Že jsou gramaticky, pravopisně i stylistycky pochybné komentáře pod články - s tím asi nic neuděláme. Ale autoři článků na internetu i v tištěných periodikách by česky umět měli. A seriály s laciným dabingem? Moderátoři, kteří mluví šílenou češtinou? Mám dojem, že největší měrou k úpadku češtiny přispívají právě tato média.  V tomto článku se chci věnovat především prznění jazyka nesprávným používáním různých výrazů, a ne pravopisnými či gramatickými chybami.

Začněme pozdravy a osloveními. S těmito se v e-mailech setkávám denně, a často jsou chybné. Za "ahoj" se čárka psát může, ale nemusí. Za ostatními pozdravy se čárka píše, a oslovení se také odděluje čárkou. Př.: Dobrý den, pane Nováku, rád bych Vás pozval... A nezapomínejte že oslovujeme pátým pádem, tedy pane Nováku, ne Dobrý den, pane Novák/pane soudce, apod. A pokud v e-mailu nepíšete "Vážený/milý pane/Honzo", jak by tomu správně mělo být, ale začínáte e-mail "Dobrý den, XY", neopakujte už přání dobrého dne v závěru. A hlavně nikdy nepoužívejte americký kalk "Mějte hezký den". To když slyším, musím "si vzít místo" (což je také děs, tentokrát z němčiny), abych sebou nepraštil o zem. 



 photo przneni-cestiny-jakoby-epicky_02_zpswqtmdikz.jpg

A když už jsme u těch kalků, ten nejstrašnější, který se šíří jako mor, je "je to o tom/není o to o tom". V pořádku je "Zlatý kolovrat je balada o tom, jak se...". "Není to vo tom, že bych ho neměla ráda..." je peklo, a dotyčný může být jedině rád. 

Karma. Instantní karma. U nás se říká třeba boží mlýny. O karmě je řeč, když si hrajete na světové, bezmyšlenkovitě opakujete něco z televize, nebo myslíte průtokový ohřívač vody. Instantní je káva nebo polévka.

V televizi teď dávají reklamu na jeden z těch vaginálních krémů nebo co, a hrdinka říká "když jsem byla těhotná s Eliškou, ..." Napřed jsem myslel, že je to reklama na podporu transgender lidí či adopci stejnopohlavními páry, až pak jsem si uvědomil, že ta kráva má na mysli "když jsem čekala Elišku" (when I was pregnant with...). Vážně? To už dnes ani neumíte říct, že máte naštěkáno v boudě? Vždyť čeština je tak krásná!

Dalším oblíbeným slovíčkem je jakoby. Je to něco jako nové vole, a vklává se do každé věty a mezi každé druhé slovo. Třeba "já jsem jakoby studentka." Tak je nebo není? Jakoby v tomto případu nedává smysl, ani kdyby je použila Schrödingerova kočka. A jako by se stejně jako jako že se většinou píše zvlášť.

Pak tady máme faux amis, neboli falešné přátele, čili slova, která znějí v různých jazycích stejně nebo podobně, ale mají různý význam.  Nejznámější je asi polské šukat, což je česky hledat. V Praze jsem si často všiml, že Čechům dělají potíže slovenské výrazy horký, kúriť, chudý nebo ako sa voláš, což znamená hořký, topit, hubený a jak se jmenuješ. Mnohem častěji se ale vyskytují výrazy jako epický nebo organický. Epická je třeba poezie, ne to, že jste se vykalili, a dodnes si pamatuji to, jak jsme měli ve třetí třídě na základce v prvouce tabulku, ve které jsme rozdělovali přírodní látky na organické a anorganické. Organické bylo třeba listí nebo ovoce, anorganický byl porcelán nebo beton. To musí někteří opravdu zdůrazňovat, že nejí kamení? Nebo si snad někdo myslí, že někdo žere sklo?

V posledních několika letech je také oblíbené říkat všemu projekt. Tedy ne nákresu nebo záměru, ale hotové věci. Mně pořád někdo prezentuje projekty. A málem bych zapomněl na kolaboraci! Když někdo ve 40. letech kolaboroval s Němci ( = třeba udával Čechy, kteří nerespektovali utlačovatele z Říše), pověsili jej na lampě pouličního osvětlení. Když dnes kolaboruje třeba Rimowa se Supreme ( = Rimowa zaplatí značce pojmenované podle kuřecích prs za to, že smí svoje kufry potisknout jejich logem, aby to vypadalo nevkusně a přilákalo nové zákazníky), všichni se z toho mohou zbláznit.

Skloňování osobních zájmen. Viděl jsem . Co jsi jí viděl? Chápu, že v Praze se mluví dlouze, ale ne, je tam krátké "i". Mi to vadí. Proboha. Vždyť to vypadá i zní hrozně! Krátké tvary zájmen nemohou stát na začátku věty. A to jsem vždycky myslel, že skloňování zájmen je jednou ze základních dovedností, které se člověk učí jako dítě od rodičů...

Vždycky, když slyším nějakou moderátorku říct "cééé céééé áááááááááá", mám chuť ji praštit mikrofonem. Zkratky jsou tu od toho, abyste nemuseli vypisovat celá slova, ne abyste do svého mluveného projevu přidávali další prvky, abyste zněli ještě hloupěji. To stejné platí pro atd., apod., atd.

Pokud neumíte používat cizí slova, nerozumíte jejich výrazu a neumíte je správně vyslovit, nepoužívejte jich. Většinou mají odpovídající český výraz. Klasika je [foajé] namísto faux pas (francouzsky je to [fo pa], ne fóóó páááá) či prznění názvů jídel, viz pořad Prostřeno!, který se škodolibou radostí sleduji. Jistě znáte slovutný šisake nebo chesekhakhe či čízký dort, bez kterého by se meníčko v Prostřenu snad ani neobešlo, možná také husí játru fujagra, kajbátu, mufíny či desert tiramisa, který se teprve v šestém pádu skloňuje na tiramisu. A vzpomínáte na to, jak všichni pekli čupčáky? Já bohužel ano. 

Jistě často slýcháte nejoptimálnější a nejideálnější. Ideální i optimální jsou superlativa, ta už se dále stupňovat nedají. Zvláštní ovšem je, že si můžete stáhnout třeba nejaktuálnější verzi programu.


 photo przneni-cestiny-jakoby-epicky_03_zpsrixsgoto.jpg
Častou hrůzou je také nadměrné užívání určitých členů. A "holčina".

Často slýchám spojení jako Chanel parfém, Billa Obchod, Adidas tenisky, tonka fazole a další chybné překlady. Správně je to parfém Chanel, obchod Billa, tenisky Adidas, fazole tonka, protože na prvním místě je v češtině podstatné jméno, a pak jméno vlastní. Neříkáte přece moje Jana máma, ale máma Jana, ne? Je skvělé, umět anglicky, a pořád klikat na odkazy na Facebooku, že jo? Ale zapomínat přitom na to, že ten jazyk je odlišný od našeho, a že má jinou gramatiku, je smutné.

To mně připomíná memy a jejich děsivě doslovné překlady do češtiny, respektive používání těchto chybně přeložených frází jinde. A nedělá to Překladač Google (zvaný Google překladač), ale lidé, i absolventi vysokých škol. Např.:
Jeď na Ukrajinu, řekli. Bude to sranda, řekli.

Já hejtující turisty v debilních čepicích ze suvenýr šopu (fotka turistů v čepicích, kterým se vysmívám). Taky já (fotka mě v té stejné čepici).
Toto není čeština!
A také reklama na Fofolu s tím postiženým psem. Tam se špatným překladem vtip vytratil úplně, a kdo ten internetový mem nikdy neviděl, to stejně nepochopí.

Jako autor blogu o módě, čtenář stejně zaměřených časopisů a milovník dobrého jídla trpím, když si čtu tiskové zprávy a články, ve kterých se to hemží věcmi jako loafers, mintové peplum, basic kousky, v restauracích pak mousse či podle mě jeden z největších češtinářských podivností filé/filet. Nebo jak to "posunuli na další level" v časopisech typu Apetit, a udělali z toho čatní, kiš, mús a další ohavnosti. Řekněme, že je to jazykový vývoj, ale já jsem chutney, quiche i mousse poznal ještě předtím, než o tom napsali v Apetitu, a na ty fonetické přepisy si asi nezvyknu. 

Některé výrazy jsem však nucen používat, protože kdybych napsal, že jsem si koupil střevíce nebo montgomerák, lidé zvyklí na loafers a duffle coat, které se u nás z pro mě nepochopitelného důvodu začaly používat, by asi netušili, o čem je řeč. Vlastně to pochopitelné je. Píše kdekdo, a neumí ani překládat, ani nezná správné české výrazy pro dané věci, tak tam dá to, o čem si myslí, že zní jako že dobře.

A tím se dostáváme zpátky k tomu, že redaktoři a moderátoři by se měli umět vyjadřovat česky. 
V oblasti módy je to mor. Camouflage vzor. Navy oblek. Velvetové loafers. To vše se dá říct česky, a maskovací vzor, tmavě modrý oblek nebo sametové mokasíny/střevíce přece nezní ani zvláštně, ani zastarale. Připadáte si víc kchůl, když máte na nohou loafers s camouflage vzorem? 

Na druhou stranu, takový trench coat český ekvivalent nemá, protože označuje určitý střih kabátu, který přišel z Velké Británie, a třeba boat shoes - nemáme moře, takže výrazy pro všecko oblečení a vybavení v češtině chybí. A norfolk nebo chesterfield tady byly už za první republiky.


A co teprve všichni ti módní editoři? Dodnes to nechápu. Editor je přece něco jiného než redaktor... Když potkám mejkapártistku, vždycky mě to pobaví. Já nevím, ale vám zní kchůl, když někdo řekne, že je artistka? Jako že žije v maringotce a jezdí v manéži na poníkovi? Ne, je to maskérka.

Pokud neumíte vyslovit cizí slova, raději je nepoužívejte, zeptejte se, najděte si to. Nikdo netvrdí, že musíte vše umět a vědět, ale tolik oblíbená ignorace a chybná výslovnost působí hloupě. Skoro každý dnes máme chytrý telefon s připojením k internetu, tak si otevřete stránku Forvo, kde najdete výslovnost úplně všeho. Vzpomínáte na to, jak jsem si nemohl koupit parfém, protože prodavačka nevěděla, jak se správně jmenuje?

Pak je tady ale pointa, pro mě nevysvětlitelný úkaz v češtině. Prý se to má vyslovovat "poenta", jak už mě pár chytráků upozornilo. Jenže to vůbec neodpovídá původní francouzské výslovnosti. Máme tedy nějaké cizí slovo, které jsme počeštili, a pak mu vymysleli novou, jinou, a jako že francouzskou výslovnost. :D Zlatý krepdešín! Apartmá nikomu nevadí? 

V poslední době jsou oblíbené také eufemismy. Vlastně s nimi začal prý už Hitler, když začal rasově a politicky nevhodné osoby svážet ne do vyhlazovacích, ale do koncentračních táborů. Tomu slovu tehdejší Němec asi běžně nerozuměl, a nezní to vůbec děsuplně. Dnes se můžeme setkat s tím, že někdo provozuje pole dance, busking nebo parkour, protože tanec u tyče dělají jen děvky, na ulici hrají  či kejklí jen žebráci, a asi se nikomu nebudete chlubit tím, že rádi skáčete na zeď a na čerstvě natřené fasádě cizí nemovitosti obtiskujete podrážky svých špinavých bot - to by znělo příliš explicitně.¨

Ono je to jako v gastronomii. Lůza jí zapečené těstoviny s kuřecím prsem a omáčkou, zatímco Pohlreich připravuje gratinovanou pastu se supreme a sosem. Vulgus przní pravopis a jí filé, zatímco labužník przní výslovnost a jí [filet], přičemž význam tohoto slova je naprosto stejný - plátek ryby.

Tak co? Používáte něco z toho? Dbáte na to, jak mluvíte, píšete, jak se vyjadřujete? Nebo jste nad dnešním světem zlomili hůl a píšete a mluvíte jako prasata, protože vaši kamarádi z facebookové skupiny pro sneakerheads a kolegové ze stártapu mluvící směsicí angličtiny vám rozumí?

pondělí 17. září 2018

Jak funguje prý zázračná černá maska?


 photo cerna-maska-pilaten_01_zpsr6zdp8qx.jpg

O "černé slupovací masce" Pilaten Black Head jste asi už slyšeli. Pochází z Asie, obvykle ji používají ženy, a mě zajímalo, jaká je, zda opravdu uvolní ucpané póry - a vůbec vytáhne úplně všechno (včetně chloupků a vousů!), jak jsem slyšel. A zda funguje také u mužské pleti. :) Tak jsem ji na Elninu přihodil k nákupu spolu s několika dalšími maskami a byl jsem zvědavý, jaká bude.


 photo cerna-maska-pilaten_02_zpsv1njblhj.jpg

 photo cerna-maska-pilaten_03_zps5k5astdp.jpg

Pleťová maska je k dostání v menší černé tubě o obsahu 60 gramů nebo v šestigramových pytlících na jedno použití. Je tekutá, ale dost hutná na to, aby se dobře nanášela a nestékala. Jen dávejte pozor, aby vám nevytékala z tuby, když ji položíte, a snažte se neušpinit si prsty. Rychle zasychá a i když se smývá celkem dobře, chcete ji mít na obličeji, a ne na prstech.


 photo cerna-maska-pilaten_04_zpsxh0vfruc.jpg

Ideální je použít masku po horké sprše, kdy je pleť napařená a póry jsou roztažené. Naneste si ji na čistou pleť - stačí na nos a pod oči (t-zóna) nebo kdekoli, kde se vám hodně tvoří akné a nebo kde se vám ucpávají póry. Poprvé jsem chtěl zkusit, jak to funguje, tak jsem si ji nanesl tak, jak na fotce. Ale pak počítejte s tím, že si zároveň uděláte depilaci chloupků, o kterých ani nevíte, že je máte.


Počkejte asi půl hodiny, než maska zaschne. Poznáte to tak, že když protáhnete obličej, cítíte, že je maska suchá, a že se okraje začínají slupovat samy. Během schnutí masky máte odpočívat, tak to dodržte. Když jsem ji zkoušel poprvé, bylo docela horko, a jak jsem u toho pořád něco dělal, z čela mě trochu stékala. :D


 photo cerna-maska-pilaten_05_zpsntafmryx.jpg

 photo cerna-maska-pilaten_06_zps00kkkdcu.jpg

Masku opatrně sloupněte, směrem zespodu nahoru. Chvílemi je to, řekněme ne úplně příjemné; maska je k pleti docela dobře přilepená, a tak to trochu připomíná odlepování náplasti. Díky aktivnímu uhlí na sebe maska naváže veškeré nečistoty, odstraňuje přebytečný maz a černé tečky již po prvním použití. Sloupnutí vylepší oběh krve v obličeji, čímž pleti dodá zdravější vzhled.



 photo cerna-maska-pilaten_07_zpsdxcjev0q.jpg

 photo cerna-maska-pilaten_08_zpsbd0osex9.jpg


Na sloupnuté masce uvidíte to, co vám z pleti vytáhla. Na internetu jsem viděl různá videa toho, co lidem na masce zůstalo, a když to srovnám s tím, co na masce zbylo mně, někteří lidé se asi myjí jednou za rok jako ve středověku. Na masce jsem měl pár bílých teček a pár jemných chloupků, ale jinak to nebylo hrozné, jak jsem si myslel, že by to být mohlo. Na druhou stranu si pleť dvakrát denně čistím. ;)

Tak když to shrnu - masku doporučuji. Po prvním použití uvidíte výsledek: póry jsou čisté, pleť působí svěže a je hladkká! Za ty peníze je to dobrý nákup. :)

čtvrtek 13. září 2018

Blažek na MBPFW opět zazářil krásnou kolekcí a skvělým stylingem.


 photo Blazek_SS2019 2_zps3e41yjtc.jpg

 photo Blazek_SS2019 1_zpsanskaqjo.jpg

 photo Blazek_SS2019 3_zpsqn6qpg0s.jpg

 photo Blazek_SS2019 4_zpsfzd3daa1.jpg

 photo Blazek_SS2019 6_zpslzvsyns3.jpg

 photo Blazek_SS2019 7_zps8fvdgvom.jpg

 photo Blazek_SS2019 8_zpswiejsbk0.jpg

 photo Blazek_SS2019 9_zpsjnmhjohp.jpg

 photo Blazek_SS2019 10_zpsetuaopz0.jpg

 photo Blazek_SS2019 11_zpsr4voggca.jpg

 photo Blazek_SS2019 12_zpscaev9lsl.jpg

 photo Blazek_SS2019 13_zps0urwrzcq.jpg

 photo Blazek_SS2019 14_zpso1ulq5ep.jpg

 photo Blazek_SS2019 15_zps6j7dwwgg.jpg

Na přehlídkách nejlepší české značky pánské konfekce na Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku mě vždycky zaujme odvážný styling. Baví mě sledovat, jak jde nakombinovat klasické pánské oblečení jinak, a to tak, že v něm můžete vypadat cool a přitom elegantně, a že pánský oblek není jen pro usedlé dědky. Také to ukazuje, jak jsou klasické kousky pánského šatníku variabilní a universální. V určitých kombinacích, k jakým přehlídka inspirovala, a se správnými doplňky vám stačí pár kousků, které můžete nosit donekonečna, k různým příležitostem, a pokaždé vypadat jinak.

Jen je škoda, že takový styling nevidíme v obchodech. Je mně jasné, že Blažek cílí na jinou skupinu, a že tam chodí spíše dospělí muži pro formální obleky, než odvážní mladíci, kteří by pak na večírku oslňovali v saku a šifonovém triku pod ním nebo vůbec bez trika, ale i tak si říkám, že by to bylo velmi osvěžující a inspirativní. 

Nejvíce mě zaujalo volní tričko z hladké lesklé látky, růžovohnědé sako se zvýrazněnými rameny, a tu dlouhou pláštěnku musím mít! Kromě formálních obleků jsme viděli obleky zemitých barev a také kolekci Blažek na volný čas. Jen vás možná zklamu, ale pantofle, latexová trika a řetězy k dostání nebudou. ;)

Celou kolekci si můžete prohlédnout na facebookové stránce Blažek.

čtvrtek 6. září 2018

Penhaligon's Lavandula eau de parfum



 photo penhaligons-lavandula_03_zpsvyuzm77r.jpg

 photo penhaligons-lavandula_01_zpscdibt8pp.jpg

 photo penhaligons-lavandula_02_zpswsgxaawa.jpg

Toto je můj druhý parfém od starobylé britské značky Penhaligon's a podle mě s nimi nikdy nešlápnete vedle - všechny jejich vůně jsou božské a jediný problém je v tom, najít tu pravou. Některé svoje vůně vyrábí podle původních receptur starých před sto let, a nové parfémy na vás dýchnou historií - v tom nejlepším slova smyslu. A jejich krabičky, flakony a štítky jsou naprosto úchvatné!

Nově jsem si pořídil parfémovou vodu Penhaligon's Lavandula. Sháněl jsem něco aromatického, ale ne sladkého nebo příliš květinového, a z této vůně jsem unešen. Nevoní vtíravě, nasládle a otravně jako spousta kosmetických výrobků s "vůní levandule", ale věrohodně, jako když si přivoníte k levandulovému poli v Provence. Není vůbec sladká, spíše "bylinná" (cítíte levanduli, bazalku, šalvěj a pepřové nóty) a základ tvoří ambra, vanilka a pižmo. Jako když si v ruce rozemnete stonek levandule v ruce.

Je to unisex vůně, a tak jsem měl trochu obavy, jaká bude (kupoval jsem ji naslepo), ale připadá mně jako vůně pravého  britského gentlemana. :) Jako parfémová voda vydrží dlouho a nejraději ji mám po několika hodinách, kdy na mně zůstane pikantní aromatická bylinná vůně a základ, které působí velmi maskulinně.

Problémem je to, že se u nás parfémy Penhaligon's moc neprodávají - v kamenných prodejnách na ně nenarazíte (mám dojem, že je mají jen v jednom brněnském holičství.), a ani v e-shopech není velký výběr. Já mám obě vůně z Elnino.cz, kde jich najdete asi nejvíc a za dobré ceny (tady 100 ml za 1.600 korun), a k tomu jsem si objednal si soupravu několika vzorků v lahvičkách o obsahu 5 ml, které jsou krásnými zmenšeninami velkých flakonů, a díky většímu obsahu než u obvyklých 1,5ml testerů je můžete opravdu dobře vyzkoušet a vybrat si. A ta kazeta je tak nádherná! :D

úterý 28. srpna 2018

Kanye West a jeho "mintový" oblek: Pastelové obleky a bílé ponožky se noří ven z žumpy temné historie odívání



 photo kanyeandkimwedding2008i_zpsm2b0hzqk.jpg

 photo kanyeandkimwedding2008c_zpsxhb2umcy.jpg

 photo kanyeandkimwedding2008j_zps03qfmgus.jpg

 photo kanyeandkimwedding2008k_zpspqa6cppp.jpg

Kanye West byl na svatbě čehosi, co si veřejně říká "Dva Řetězi" (sic). K této příležitosti si vzal to, co je u nás symbolem hnusu a nevkusu podnikatelského baroka devadesátých let - oblek z popelnice dílny Louis Vuitton v pastelových barvách. V "mintové" barvě (vzpomínáte na dobu asi kolem roku 2010/11, kdy měly všechny blogerky a fešn holky "mintové" peplum?), abych byl přesný.  A měl i bílé ponožky. Tedy ne úplně bílé. Byly zaprané. Jako je nosí správní Češi k trekovým sandálům, když jsou na nedělní korzo pod diskontovou kolonádu u Tesca, nebo k trekovým botám na ples či do opery.


 photo kanye-shoe-750x458_zpskottlgbs.jpg

K audienci na sídle páně Zemana a získání čestného českého občanství mu chyběly jen černé hnusomokasíny s třásněmi; nahradil je něčím vlastní výroby. Obul si už tak ohavné papuče, a ještě asi tak o šest až osm čísel menší. Jo, věřte mně. Sám mám velikost 48, a vím, že sandály můžu mít i 45, protože u otevřené boty se ten rozdíl ztratí. Ale aby mu z toho lezla noha takovým způsobem, si snad musel půjčit papuče svého dítěte Severozápadu či svojí ženy, která se proslavila tím, že má míry 90-60-200, a svým dětem dává jména podle autoatlasu Chicaga a okolí.

Osobně nevím, co si o tom mám myslet. To jsem jediný, komu připadá děsivé, že hlavním návrhářem módního domu Louis Vuitton je někdo, kdo vytahuje na povrch to, co mělo zůstat v žumpě historie odívání? Lidé u nás - a abyste neřekli, že Čechům křivdím - i jinde, se ještě neumí obléci tak, aby vypadali ve společnosti jako lidé, a už adorují něco, co patří k tomu, co jsme si ještě předloni prohlíželi na Módním pekle jako dávidlo? Nebo už elegance, styl a osobní názor upadají natolik, že lidé podléhají módním vlnám a stádovitosti takovou měrou, že si bezmyšlenkovitě koupí cokoli, co Virgil Abloh a Demna Gvasalia navrhnou, a laciné řetězce to pak zkopírují, a taknse to šíří mezi davy (vzpomínáte na Ďábel nosí Pradu a dva stejné pásky?)? Nebo když teď někdo řekne, že dvouřadé obleky v pastelových barvách, zaprané ponožky a hnusoboty jsou jako že in, tak je hned budete je chtít také? 


 photo 40223477_2121468988113138_3487677486332903424_n_zps2qwuxuw4.jpg

Úplně náhodou jsem na tu zrůdnost narazil ve vídeňském obchodním domě Steffl. Po ceně jsme nepátral, neměl jsem s sebou čichací sůl, ani pytlík na zvracení.


 photo sei_25795860-1f58_zpsk92colph.jpg

Na závěr vás musím oblažit kolosálním pozadím Kim Kardashian, jaké by jí mohla závidět kdejaký štýrská kobyla.

pondělí 20. srpna 2018

Módní bible Vogue přichází do Česka


 photo DSC_7112_zpskff0oy5d.jpg

Tak jsme se dočkali, a nejvlivnější časopis o módě vycházející už od roku 1892 už si můžeme od pátku přečíst i v češtině. A částečně ve slovenštině, protože je určen a dostupný i u našich sousedů. Bál jsem se, že to bude navoněnější a třpytivější Elle, která byla naposledy, když jsem ji držel v ruce, plná článků z amerického vydání se špatným překladem, většinu podzimních tipů na oblékání tvořily rady "noste oblečení vašeho přítele", a úplně mě dorazil článek jakési militantní veganky o tom, kde v Praze koupit "veganské hovězí". Pak jsem ji přestal kupovat. Současně s časopisem, jehož první číslo má přes čtyři sta stran a stojí 129 korun, spustili internetové stránky a fungují na sociálních sítích.

Co mě na první pohled zarazilo je to, že z "toho" Vogue se přes noc stala "ta" Vogue. Proboha, proč? Emancipace? Militantní feminismus? Vždyť to odporuje pravidlům a zvyklostem českého jazyka, a hlavně zavedenému způsobu, na který jsou všichni zvyklí. To teď budeme namísto "ve Vougu" říkat "ve Vouze" jako když chce někdo s vadou řeči mluvit o té ruské řece? Asi ne. Asi to nebudeme skloňovat vůbec, protože to jako že zní víc kchůl. No, budiž, když dostatečně velká skupina lidí začne mluvit chybně, řekne se, že jazyk se vyvíjí. Ale třeba "Chanel parfémy" v pořádku není ani v době Emmy Smetana

Český Vogue je ale přesně takový, jako ty ostatní. Nejen graficky (napřed hodně stránek krásné barevné reklamy, v nich ukrytý úvodník), ale i obsahem. Stylem psaní, zaměřením článků. Nepočítal jsem to, ale vypadá to, že většinu obsahu snad napsal Martin Váša, jehož vtipný styl psaní mě baví (ať už on-line nebo v tištěném časopisu), a který už poznám i bez toho, abych si musel přečíst jméno autora. Nejsou to jen reklamní koláže outfitů jako v jiných magazínech pro ženy, a i přesto, že je magazín určen primárně ženám, většinu článků si může přečíst každý; je plný zajímavých a dlouhých článků, rozhovorů a reportáží. Prostor dostávají čeští fotografové, umělci a stylisté, obsah je tvořen převážně českými autory a je zaměřen na české (a slovenské) čtenáře - žádné články z minulého čísla amerického Vogue s americkými reáliemi, se kterými se český čtenář může jen stěží ztotožnit.

Tématem prvního čísla je svoboda. Jako symbol svobody a novodobé historie České republiky byla na titulku a pro coverstory vybrána Olga Havlová, kterou zosobnila Karolína Kurková. Se zády popsanými Havlovými grafickými básněmi. Asi jako všichni jsem napjatě čekal, kdo se objeví na titulce Vogue. Čekal jsem něco rafinovaného, chytrého a neotřelého, a přesně toho jsme se dočkali.

Je to mutace pro Česko i Slovensko, takže kromě češtiny si můžeme přečíst i pár článků ve slovenštině, což je skvělé! Je osvěžující přečíst si něco ve slovenštině. A já se škodolibě bavím nad představou, jak puberťáci horečně vyťukávají do svého chytrého telefonu výrazy jako našuchorený, trblietavý, kefička, nebo čipkovaná bielizeň. :D Nebo ty články možná úplně přeskakují. (Opravdu znám lidi, kterým je přes dvacet a nerozumí slovensky.)

Celkově vzato - nemusím osobně souhlasit se vším, co se ve Vogue píše, protože každý máme svůj vkus, názor a pohled na různé věci, ale je to VOGUE. Ne ten Vogue, který bychom měli uctívat, protože JE TO VOGUE, ale je to ten Vogue, jak jej známe z jiných zemí (ať už čtete tu verzi, kterou chcete nebo jste schopni přečíst), ale psaný česky. A psaný pro nás. O věcech, které se dějí u nás. Takový Vogue, jaký má být. A já jsem rád, že je konečně u nás, a že je takový, jaký je. ♥

úterý 14. srpna 2018

Stylify - Služby stylisty z pohodlí domova


 photo Stylify_01_zpsapza0bmn.jpg

 photo Stylify_02_zpsuoi9pqgb.jpg

Stylify je tady pro ty, kteří nemají čas nebo chuť vybírat si oblečení a trávit čas nákupy, pro ty, kteří oblékání příliš nerozumí a chtějí si nechat poradit, nebo pro ty, kteří třeba chtějí zkusit něco nového. Přeci jen, stylista vás obleče jinak, než byste to udělali vy sami, i když přitom bude následovat vašich přání a požadavků. A tak nějak Stylify funguje.

 photo Stylify_03_zpsoezfzz0w.jpg

 photo Stylify_04_zps8lpzqr4t.jpg

Napřed mě napadlo, že není možné, aby mně vybíral oblečení někdo, kdo mě nikdy neviděl a nezná můj vkus, ale mají to dobře zařízené: Na stránkách Stylify si formou dotazníku vyberete, jaké oblečení nosíte do práce a ve volném čase, jaké máte rádi barvy a jaké ne, jaké kusy oblečení byste si na sebe nikdy nevzali, jaké máte rádi značky, apod. Výhodou je, že text doprovází také fotky, takže si dokážete lépe představit, co jak vypadá, a co si vybrat nebo vyloučit. Najdete tam asi všechno, co by vás v souvislosti s výběrem oblečení mohlo napadnout.

Nakonec si vyberete věk, respektive věk, na který se cítíte, a o jaký outfit by se mělo jednat; k jaké příležitosti, např. večírek, volný čas, "gentlemanský" styl, a podobně. Zaškrtnete také, jaké druhy oblečení a doplňků by měl balíček/outfit obsahovat, a na základě toho vám bude vypočteno přibližné cenové rozpětí, takže zhruba víte, kolik bude outfit stát. Samozřejmě, že jinak bude cena vypadat, když zaškrtnete, že máte rádi Vans a Adidas, a jinak, když zadáte, že máte rádi Gucciho a Diora. ;)

Během týdne vám kurýr přiveze balík, který zaplatíte při převzetí, ale výhodou je, že si z outfitu vyberete, co chcete, a co vám nebude sedět nebo se nebude líbit, můžete bezplatně vrátit. 

 photo Stylify_05_zpsdmj5gzeo.jpg

 photo Stylify_06_zpsc5sahi1b.jpg

 photo Stylify_07_zpsusyokqau.jpg

 photo Stylify_08_zps6weyfvmr.jpg

 photo Stylify_09_zps0dkx4uvi.jpg
 photo Stylify_10_zpsseduaxdp.jpg

 photo Stylify_13_zpszy6jebo4.jpg

Mně stylista vybral letní klasiku: béžové plátěné kalhoty (Cremieux) a sako (Manemo), bílou košili (Gant), vestu a kapesníček (Manemo) a panamák (Stetson). Hodinky Wenger, starožitný prsten a polobotky Loake jsou moje vlastní (měl jsem strach si vzhledem ke svojí velikosti boty objednat, a nechtěl jsem stylistu trápit sháněním osmačtyřicítek :D).

Při objednávce jsem si zadal, že chci elegantní outfit a myslím, že vybrali dobře. :) Nejvíc se mně líbila vesta, a příjemně mě překvapil klobouk. Sám bych si takový nevybral, ale nakonec se mně z celého balíčku líbil nejvíc, a už jej nosím, ale v jiných kombinacích.)

Foto: Kuba Feranec