úterý 26. května 2020

V rákosí












Další fotky od mojí kamarádky Gabky, která mě fotila už minule. Ty fotky jsou také staré dva měsíce, jen jsem se nějak nedostal k jejich zveřejnění... :)  

Po dlouhé době jsem vytáhl svoje oblíbené kalhoty z Gantu, na kterých jsou vyšití bígli a divoké kachny. Košile a tvídové sako jsou ze sekáče, stejně tak rukavice. Ty jsou z dne již neexistujícího obchodu Art deco galerie v Michalské. Brož jsem dostal loni k narozeninám a je ze zvířecí série české značky BeWooden.

neděle 19. dubna 2020

Výhody merino vlny


Merino vlna patří mezi moje oblíbené materiály, protože kromě toho, že je na nošení snad ještě příjemnější než kašmír, má spoustu skvělých vlastností a předností oproti jiným materiálům. Poprvé jsem se s merino vlnou setkal - paradoxně - v Háemku. Teda ne, že bych o ní předtím neslyšel, ale nikdy jsem z ní nic neviděl ani neměl, a tehdy měli v kolekci Lanvin loves H&M hnědý a šedý svetr právě z merino vlny. A ať už byla kvalita "háemkové" merino vlny jakákoli, rozhodně byl poznat rozdíl oproti jiným vlnám, a kolegyni dodnes spílám za to, že si jej půjčila, a vrátila tak děravý, takže jsem jej musel vyhodit. Teď, kdy se k přírodním a udržitelným materiálům začínáme vracet ve větší míře, takovou vzácností není.

Photobucket

Získává se ze zvláštního druhu ovcí, které jsou chovány převážně v zemích nového světa - Austrálii, Novém Zélandu a podobně. V Austrálii je jejich rouno chrání před teplotními výkyvy velkého a horka a tuhého mrazu. Vlákna merino vlny jsou velmi lehká a tenká - prý mohou měřit jen třetino toho, co lidský vlas. Teď jsem dokonce četl, že špatně hoří. Takže si budu vyčítat, že tu úžasně hebkou šálu jsem před uzavřením obchodů v sekáči nechal, protože divně hořela, a mně se to nezdálo. :D 

K mání je v různých úpravách. Třeba silnější varianta pleteniny, která připomíná to, co si nejspíš představíte pod pojmem "vlněný svetr", ale také lehkou, tenkou pleteninu, která na omak jako by chladí, je hladká, a na první pohled byste neřekli, že jde o vlnu.

Nepletou se z ní jen svetry a šály, ale podobně jako z kašmíru či mohéru se z ní tkají látky na obleky a kabáty, už před několika lety jsem měl termo prádlo z merina, a dnes se používá i pro zimní sportovní oblečení. Jaké jsou tedy výhody merino vlny? 

V zimě hřeje, v létě chladí
Největší výhodou oblečení z merino vlny je to, že v zimě zahřeje, a v horku příjemně chladí. Přiléhavé tričko z merino vlny jsem nosil v létě pod košilí a sakem, a musím říct, že to bylo mnohem příjemnější na nošení, než klasické bavlněné tričko nebo nic. Čímž se dostáváme k dalšímu bodu...

Je prodyšná a nesmrdí
Merino vlna je prodyšná, což oceníte při změnách teploty při přechodu ze zimy do tepla nebo z tepla do zimy se nezapotíte. Merino vlna pohlcuje vlhkost, takže i když se zapotíte, nebudete mokří; merino vlna vše dokonale absorbuje, takže máte pocit sucha, ale přitom nesmrdí, jako když na sobě máte bavlnu, která jak je jednou mokrá, tak dlouho schne, a páchne. S merino vlnou nebudete mít mokrá záda ani koláče v podpaží. Jak si jednou zvyknete na merino vlnu, už skoro nebudete chtít nosit bavlněné mikiny. :)

Snadná (žádná) údržba
Svoje vlněné svetry peru jen výjimečně. Není toho potřeba. Pokud na svetru nemáte skvrny od jídla, stačí jej vyvětrat. Ideálně třeba na sušáku na prádlo nebo přes něco přehozený. Nenechávejte vlněné svetry na ramínku; vytahají se v oblasti ramen. Je to super. Praním se materiály opotřebovávají, a tím, že merino vlnu prát nemusíte, vydrží mnohem déle než třeba bavlna.

Udržitelnost a obnovitelnost
Je obnovitelná. Ovcím, ze kterých se získává, vlna nepřestává růst, a musejí se pravidelně stříhat. Kdyby se nestříhaly, hrozilo by jim přehřátí a jiné zdravotní problémy ohrožující jejich život. Nevím, co na to říkají vegani, ale stříháním merino vlny ovci neškodíte.


Vzhled
Merino vlna prostě skvěle vypadá. Ať už je hladká nebo hrubší, ať už na svetru nebo na čepici, vypadá prostě lépe než akryl nebo ovčí vlna. Na první fotce mám na sobě svetr české značky Live Sweaters, která v Česku plete svetry z merino vlny, ale také trička, ponožky, čepice, šály a ponožky. Mají příjemnou kvalitu, jsou lehké, a mají všechny z příjemných vlastností merino vlny.

úterý 14. dubna 2020

V lese












Minulý týden mně napsala kamarádka Gabka, že kvůli koronaviru nemá co na práci, a že zase začala fotit, a jestli nechci udělat nějaké fotky. Tak jsme se vydali do lesa, a myslím, že výsledek se velice povedl, co říkáte? 

Všechno, co na sobě mám, je ze sekáče, kromě bot F. L. Popper, kapesníčku Gant, ponožek Uniqlo a mých oblíbených rukavic Engelmüller. Kravata je vlněná,  kalhoty byly nové ještě s visačkami, a nádherné sako s koženými knoflíky a záplatami na loktech vypadá, že bylo ušito na míru, protože nemá žádné štítky.

čtvrtek 19. března 2020

Máte roušku?



Poslední týden mám pocit, že žiju téměř dvojím životem. Doma se nepociťuji žádné změny všechno je v normálu. Nemám potřebu pořád někam cestovat, nechodím po kavárnách a co já vím kde, takže běžný život se pro mě nijak zvláštně nezměnil ani po zavedení zákazů a omezení. Ale když jedu autem, vidím téměř prázdné ulice. Žádná auta. Nejděsivější jsou však prodavačky v gumových rukavicích a respirátorech, jako kdybych vstoupil do jiného světa. A pak zákazníci. Ještě před pár dny se všichni smáli těm s rouškami, a ze dne na den si začali ukazovat prsty na ty, kteří roušku nemají. Nejvíc mě na tom fascinuje, jak ve zprávách na Nově chválili dobrovolníky, jak šijí roušky, namísto toho, aby zhejtovali Babiše, že slibované roušky zatím nezajistil, a že jen zrušil zákaz zavření galanterií...

Každopádně teď musíme ochranu obličeje nosit všichni, a jsem zvědavý, jak dlouho to bude trvat. Jsem tím znechucený. Chápu, že ne každý může za to, že se nakazil, protože to můžete chytit kdekoli. Ale je mně na zvracení z těch, kteří jeli i přes varování do Itálie, Rakouska nebo kdovíkam, protože nebyli ochotni odpustit si svoji dovolenou (což mně připomíná "základní lidské právo nekuřáků na nekuřáckou hospodu"), a kteří výrazně přispěli k tomu, že se tady koronavirus rozšířil. A z těch, kteří nemají rozum, a nejen, že nerespektují nařízení jako pro idioty, ale ještě se je snaží čecháčkovsky přechcat, aby se nemuseli vzdát svého pohodlí. Zrovna dnes ráno jsem na Facebooku četl příspěvek nějaké ženy, která denně dojíždí za prací do Rakouska, kde však jako prodavačka nesmí nosit roušku a rukavice, aby prý nešířili paniku. Bravo. Pak se můžeme divit, že v uzavřeném Uničově prý chtějí lynčovat ty, kteří to tam přitáhli z dovolené.

Buďte chvíli doma a nechoďte zbytečně ven. Snad se z toho chvíli nezblázníte. Už jsem viděl meme, jak Češi obvykle jen sedí u televize (nebo u Netflixu, nebo co teď zrovna in), ale v době karantény mají najednou potřebu chodit ven. :D A rozesmál mně článek, ve kterém autor šokovaně popisoval vylidněnou Prahu, zavřené hospody a obchody, ale vlastně tam popsal běžný život člověka na vesnici.

Já pořád pracuji, takže nemám roupy, a starosti jako "mám použít deodorant při home office?" jdou mimo mě. Ale když se zrovna nevěnuji jarnímu úklidu, cpu se a piju víno, protože co dělat po večerech? A víte, co se říká. Až tlustí budou hubení, hubení budou studení. ;) Pokud jdete ven, chraňte si ústa a nos. Plátěná, doma vyrobená rouška není stoprocentní, ale když ji budou nosit všichni, bude to lepší, ne? Pokud roušku pořád ještě nemáte, noste třeba šátek, jaká já. A hlavně nezapomeňte na to, jak s rouškou zacházet. Že byste ji měli nosit nanejvýš několik hodin, a pak si vzít čistou, a tu použitou vyvařit a vyžehlit, aby byla co nejvíc možno sterilní. Nasazujte si ji umytými rukama, roušky se nedotýkejte a nesahejte si na ni. Po sundání si umyjte ruce. 




Ještě před karanténou jsem si udělal menší zásoby v Sabores, jak jste mohli vidět v mém facebookovém příspěvku. Pokud už mám zemřít strašlivou smrtí v karanténě, nebudu jíst jen mouku a rýži. Tady si dávám olivy plněné kapary, chorizo, jamón, a lanýžové chipsy, které jsou naprosto skvělé! Sabores je obchod se španělskými potravinami, vínem a lahůdkami, mají v nabídce spoustu trvanlivých potravin (a není tam nával jako v Kauflandu, když začne platit akce z letáku) i krájených a balných sýrů a uzenin. Doporučují zkusit jamón, olivy, a také prodávají konzervované ryby a mořské plody La Brújula. ♥ Můj oblíbený Pinot Noir je z Vinných sklepů U Jeňoura. A tady je poselství a návod, jak se v době koronaviru chovat. ♥

neděle 16. února 2020

Parka Blažek








V loni v létě, přesně v den svých narozenin, jsem si v výprodejích koupil tuto bundu, kterou jsem chtěl už na jaře, ale nějak jsem to nestihl, pak byla vyprodaná, a nakonec jsem ji objevil u Blažka v brněnské Vaňkovce. Chtěl jsem nějakou sportovnější bundu, ale zase takovou, aby to nevypadalo, že jsem si odběhl z hřiště nebo z nějaké túry. A hrozně se mně líbila ta barva! Ten den bylo úmorné horko, a tak jsem se těšil, až si ji budu moci obléct. Na podzim jsem si jí moc neužil, protože bylo pořád teplo, a pak najednou zima, a včerejší jarní počasí mi dovolilo si ji vzít, i když po západu slunce už začalo foukat. 

S mikinou pod ní je v ní hezky teplo, dobře izoluje, má dostatek prakticky rozmístěných kapes, které jsou ale - jak je u Blažka zvykem - bohužel, poněkud mělké. Naštěstí se dá číst z nich uzavřít zipem. Má praktické stahovací šňůrky v pase a na šosech, a nejlepší je kapuce, jejíž tvař skvěle kopíruje tvar hlavy, chrání před větrem (což jsem včera ocenil) a deštěm, a nesklouzává z ní, a přitom neomezuje v pohybu čí rozhledu. Takže i když asi nemá vodní sloupec nebo co, což při procházkách se svými bígly nebo ve městě stejně nevyužiju, mám radost z toho, jak je funkční. :)

Kromě toho mám na sobě svoje oblíbené Levisky 512, mikinu Gant a na nohou Nike Air Huarache Run Ultra, ve kterých jsem po dlouhé době našel velice pohodlné tenisky, které se dají snadno sehnat i ve velikosti 48 nebo 49 (třeba na Spartoo.cz, odkud je mám já), a na rozdíl třeba od Nike Roshe Run v nich není zima ani teď, přičemž je v nich příjemně i v létě.

pátek 14. února 2020

Spolupráce Crocs a KFC



Firmy Crocs a KFC právě potvrdily, že ve vesmíru žijí inteligentní tvorové. Natolik inteligentní, aby k nám nepřiletěli. Nikdy. Ani bych se nedivil, kdyby naši planetu chtěli zničit jako v nějakém americkém filmu. Je tady apokalypsa. Obuvní firma proslulá nevkusnými zákazníky a zdroj opileckého jídla ve dvě ráno na Národce, které ve 2.15 skončí na chodníku před Májem, se spojily, a vytvořily esenci hnusu. Až se divím, že je nenavrhl třeba Kanye West.

Včera večer na mě odkudsi vyskočilo video s pekelným stylingem, kde dívka s legračně pomalovaným obličejem předstírá, že něco frituje. Pak z fritézy vytáhne jedny z nejodpornějších Crocsů, jaké jste kdy viděli, než jste si vypíchli oči nožem s čepelí namočenou v kyselině. Pokud jste někdy někomu chtěli nonverbálně naznačit, že toužíte po amputaci dolních končetin nebo aby vám někdo polil nohy vařícím olejem z friťáku, obujte si tyto boty.



Mají stát 60 Amerických Dolarů, což je cena dost nízká na to, abychom ten hnus mohli spatřit na vlastní oči, a už se o nich píše na Highsnobiety. Takže předpokládám, že rachitičtí chlapci, kteří z nějakého bizarního důvodu nosí bílé ponožky (s logem, samozřejmě) vytažené až pod kolena přes tepláky či legíny, se po nich budou moci utlouct, a obratem je budou "reselovat" ve facebookovýh skupinách, kde se mluví jazykem ještě méně srozumitelným než na Mimibazaru. 

Kromě toho, že jsou tyto Crocsy samy o sobě ohavné, na sobě budou mít tzv. "džibic", gumové věci, které se zastrkují do děr v této obuvi do vody (čímž se snižuje smysl tohoto designérského paskvilu) v podobě smaženého kuřecího stehna. Nejen, že to má jako kuře vypadat, ale i vonět. Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen.

úterý 28. ledna 2020

Ekologie a recyklace jako módní trend


 photo smetiste-recyklace_zpsn3r5zrw6.jpg

Mám dojem, že dnes musíte být buďto militantním ekofašistou a příznivcem Grety Thunberg, který v instastories neustále a ostentativně dokumentuje to, jak nepoužívá igelitky ani PET láhve (ale přitom propaguje jídlo z Woltu, protože z toho má prachy, a je líný zvednout prdel a jít za roh na čínu, protože na druhém konci Prahy ji mají lepší a ještě si může zahejtovat, jak jídlo balí do plastu, namísto fotogenických bambusových misek, které pak stejně neumějí správně vytřídit, a tak skončí ve spalovně tak jako plast na jedno použití), anebo jste barbar protože když se neustále nefotíte při nepoužívání plastových obalů, nikdo neví, že je nepoužíváte, a to byste je pak klidně používat mohli, protože co Instagram nevidí, to Gretu nebolí. 

Nevím, jak to vnímají lidé, kteří nesledují sociální sítě, kde je teď kromě hnusooblečení z devadesátek vrcholným trendem předhánění se v tom, kdo je víc eko. Samozřejmě Uber eats a Wolt jako že neplatí, protože z toho neustálého psaní o tom, jak jste eko jste tak unavení, že si prostě nestíháte uvařit, nebo se cestou z práce stavit v normální restauraci nebo jídelně, protože by vás - nedej Bože - mohl někdo uvidět, jak si plastovou krabičku na jedno použití s jídlem nesete domů. Všeobecný trend a tlak na to, abychom "omezili uhlíkovou stopu", abychom produkovali méně odpadu, abychom recyklovali (i když většina recyklovatelného odpadu prý nikdy recyklovaná není), abychom nekupovali neekologicky vyrobené šmejdy z Číny a podobně, je v poslední době velký. 

Je to takový trend jako před pár lety gentlemanství. Najednou všichni začali chodit šít do Le Premier a nakupovat rámové boty, chodit na kurzy leštění bot a dbali na to, aby jim barevné tkaničky do bot ladily s Happy Socks. Ale ten trend pominul, a ti stejní, kteří mně před pár lety chtěli uchvátit svojí znalostí toho, jak si gentlemansky ohrnout rukávy svojí košile na míru, teď stejně opět nosí mikiny, luxusní tepláky, a designové tenisky. Tedy pardon, sneakers. Tenisky prý nosí jen burani bez citu pro módu a venkovská chátra. Skutečně stylový dickhead, ehm, pardon, sneakerhead nosí jen "jízy" (ať už se to píše jakkoli).

 photo ekologie-trend-sberny-dvur-melnik_zpsuct3xjf9.jpg

Už delší dobu jsem chtěl něco podobného napsat, a teď mě k tomu přiměl článek o tom, že v Mělníku vznikne cosi s honosným a trendy názvem "centrum pro opětovné užití výrobků a materiálů". Podle článku na Ekolist.cz pro ně má město postavit halu, a "Lidé v něm budou moci odevzdat i sehnat například nábytek nebo knihy a staré časopisy." Skvělý nápad! I když to není nic nového, a je to jen klasické smetiště či sběrný dvůr, jen v lepším kabátu. 

Já v sekáčích a vetešnictvích a podobně nakupuji už roky. Ze sekáče je většina mého šatníku, a většinu domácnosti včetně nábytku, nádobí, sklenic, stolního a ložního prádla nebo závěsů mám z druhé ruky. Ať už z bazarů, sekáčů, vetešnictví, blešáků nebo jsem je podělil nebo dostal, či rovnou od kontejneru na sběrném dvoře, a nikdy jsem se za to nestyděl. To byste se divili, co za skvosty lidé vyhazují, aby udělali místo pro nějakou pásově vyráběnou hnusotu z Ikei. A to je to. Nikdo si nechce přiznat, že je snad bufeťák, nebo že má "hadry z frcu", jak se mně haters často smáli. To tomu bufetění a nakupování v sekáčích musíme dát vzletné názvy. Jako v Mělníku. Bufetit na sběrný dvůr nebo ptát se po starých krámech jako nějaká lůza nikdo nepůjde, možná tak já. Ale centrum pro opětovné užití už je něco, co si můžete dát na Instagram, a nemusíte se stydět se přiznat, že tam chodíte (naopak, je to žádoucí, ještě by si někdo myslel, že nejste eko!), protože už nejste socka ze smetiště, ale ekohrdina, který aspiruje na řád Zlaté Grety, a se svojí "komunitou" se scházíte v chrámu recyklace, a ne, že byste snad chodili hrabat se v odpadcích na smetiště. 

A já mám zase radost z toho, že mám prvorepublikové nádobí, sklo a příbory, psychu po svojí prababičce, nebo knihovnu z roku 1936, kterou si maminka staré paní, od které jsem ji koupil, dala vyrobit, když se s manželem stěhovali do nového domu. Když už má dnes někdo byt ne z Ikei, ale udržitelný, musí to být vidět. Na nábytku musí být jasně patrno, že je starý a omšelý, a smoothie z půl kila malin a borůvek uprostřed února, kdy jsou nejdražší a musí se sem dovážet, pijete zásadně ze zavařovačky a papírovým brčkem, protože "lokální" jablka jsou kchůl jen když jsou v logu vašeho telefonu, a nejsou dost insta. Otřískáte omítku, a buďto cihly a vlastně úplně všechno natřete ledabyle na bílo ("scandi" styl), anebo na nich dáte nákladně udělat štukovou omítku s motivem plísně a stop vlhkosti jako ve Smetana Q Café, což je něco jako fúze squatu a ót kutýr interiérového designu; musí to vypadat bezdomovecky, jako stará fabrika nebo ta vila, co se do ní tuhle nastěhovaly agilní smažky, a musela je vyvést až policie. Všude viditelné trubky a kabely s žárovkami tak drahými, že ani nemáte stínítka, jsou must-have, a nábytek nesmí vzájemně nikdy ladit, aby vyniklo, že jej máte jako že od kontejneru. Tedy jen jako, samozřejmě je z nějakého obchodu, který takový nábytek přeprodává s vysokou marží. Přece nepůjdete někam bufetit, ještě by vás viděl kolega z korporátu. Nebo navozujete dojem opětovného upotřebení starých přepravních palet, ale abyste si z nich vytvořili "postel", jste je koupili už obroušené a možná i nalakované, takže žádné dobro se nekoná ani tentokrát.

Pokud se štítíte sekáčů, jistě tvrdíte, že chodíte do "vintage obchodů" (ano, chápu, že určitý citový rozdíl tam je, ale furt jsou to obnošené hadry), anebo "apsajklujete". Vzpomínáte na Blaženu ve Slunce, seno, jak si ušila červený overal? Tak to je přesně ono, upcycling. No ale uznejte - spíše byste řekli, že jste něco upcyklovali, než že jste přešili nějakou maškaru, kterou nosila stará Škopková v šestačtyřicátym do měšťanky, že? A pokud pracujete v PR nebo médiích v Karlíně nebo na Letné, nejspíš jste to ani sami neapsajklovali, ale koupili jste si to od nějakých hipsterek, které na tom založily živnost, a které svým vzezřením, prezentací sebe sama a nadbytkem anglických výrazů a pro prostý lid nesrozumitelných slov jako "udržitelnost" či rozpačitým výsledkem upcyklace už tak divného kusu oblečení (které koupily za deset korun v sekáči) a vysokou cenou, lidi mimo pražskou "sociální bublinu" (jak se teď okruhu lidí říká) spíše odrazují. Kde byste na to také vzali(y) čas, když každý druhý víkend létáte do Londýna nebo Stockholmu a alespoň jednou za rok na měsíc do teplých krajin.

Na jednu stranu jsem rád, že se lidé probouzejí, a začínají se zajímat o svůj bordel a vliv na okolí, i když podle mě by se o likvidaci obalů nejrůznějšího zboží měli starat především jejich výrobci (protože když jde o peníze, velice rychle se reaguje), a ne spotřebitelé, kteří jsou líní a pohodlní, a i když třídí odpad, stejně házejí plata od vajíček do nesprávného kontejneru, anebo se jim nechce odpadky nosit či vozit na k tomu určené místo. Ale mrzí mě, a připadá mně vlastně k smíchu, jak to ti lidé dělají. 

Na Instagramu předstírají, jak jsou "eko", recyklují, a používají designové bambusové obaly na jedno použití namísto plastových, ale dokud někde neotevřou obchod s vintage oblečením, dyzajnový obchod s předraženým retro nábytkem, které jsou plná smetiště, či hipsterský antikvariát nebo zmíněné centrum, kde si můžete vyzvednout odpad ze smetiště bez nálepky bufeťáka, stejně toho moc neudělají. To, že jednou za čas potřebujete nějako eko fotku na Instagram, a tak si neobjednáte nákup na Rohlík.cz, ale to avokádo si koupíte na trhu a vložíte do plátěné tašky, toho moc neudělá. 

Není snad lepší produkovat méně odpadků, spravovat rozbité věci namísto neustálého kupování nových (to byste se divili, kolik oblečení skončí v sekáči jen proto, že si neumějí zašít malou dírku nebo přišít knoflík!), recyklovat - a to nejen házet PETky do správného kontejneru, ale nabídnout použitelné věci dál, a ne je hned vyhodit, protože musíte mít každý rok novou a větší televizi, lepší fén nebo novější model telefonu?

pondělí 13. ledna 2020

Tmavomodrý bomber


 photo czechfashionisto-bomber_01_zpsowftg6o5.jpeg

 photo czechfashionisto-bomber_02_zpspftedvfo.jpeg

Když jsem byl malý, říkalo se jí letecká bunda nebo bluzon, ale dnes, vlivem amerikanizace a částečně asi také neschopností módních redaktorů používat české názvy namísto anglicismů, jí "musíme" říkat bomber. 

Je to jeden z kousků pánského šatníku, který z vojenské výstroje pronikl do civilní módy a stal se klasikou. První letadla by otevřené dvouplošníky, které nelétaly závratnou rychlostí, ani nedosahovaly velkých výšek, a tak v nich stačilo běžné oblečení, tedy dlouhé kabáty. V době první světové války se výkon letadel začal zvyšovat; začaly létat mnohem rychleji a výše, a v kabinách nebylo topení, a tak bylo potřeba teplejšího, a zároveň praktického oblečení, které by letce neomezovalo v pohybu. Možná jste si někdy všimli, že když si v autě přisednete dlouhý kabát, nedosáhnete pak na volant. :)

A tak se z dvouřadých kožených kabátů staly krátké, do pasu střižené bundy, které umožňovaly pohodlné nastupování do letadel a neomezovaly pohyb, a podobné začali nosit i motorkáři, protože kůže neprofoukne. Původní letecké bundy bývaly kožené a podšité beránčí srstí, dnes najdeme všelijaké varianty, z vlněných látek, jako je ta moje, a nejčastěji asi z nylonu.

Když jsem před třemi lety trávil podzim ve Francii, zaskočilo mě náhlé ochlazení. Když jsem v Galeries Lafayette vybíral ideální svršek, který zahřeje, sáhl jsem po této bundě, protože kabátů mám spoustu (a většina je ze sekáče, z vlny, a za hubičku, a nechtělo se mně investovat do něčeho, co už mám doma), a bundu žádnou. Abych pravdu řekl, obvykle nosím delší kabáty, a tak je to pro mě pořád trochu nezvyk, nosit krátkou bundu, ale je úžasně pohodlná, a je v ní teplo. Ten rok to byl asi nějaký módní hit, protože podobné měli všude, od New Yorkeru přes Háemko až po luxusní značky. Tato je vlněná, od značky Galeries Lafayette, a kožíšek u krku je z beránka, takže svoje kožešinové haters dnes opět potěším... :D A vlněný svetr s bostonským teriérem je z Gantu. 

pondělí 9. prosince 2019

Poklad ze sekáče


 photo dubenak-rukavice-engelmuller_01_zpsk2r7wcha.jpeg

Minulý týden jsem toho v sekáči hodně pořídil. Po úterním úspěchu jsem pro vás napsal článek o tom, proč neumíte nakupovat v sekáči, ale v sobotu jsem zašel ještě do břeclavské prodejny Genesis, kde mají úplně všechno za 39 korun. Ať už je to tričko, svetr nebo kabát. Je v krásném stavu, jako nový. U minulého článku o tom, proč neumíte nakupovat v sekáči, jste se mě ptali na adresy sekáčů, tak tady jeden máte, Genesis je všude. A i když je v tom břeclavském vše jen za 39 korun, vidíte, že i tam se dají najít poklady. :)

Nevím, zda má tento kabát nějaký "správný" název, ale říká se mu dubeňák. Pocházím ze Slovácka, kde se takový tradičně nosil v zimě ke kroji, a pokud jste sledovali Slovácko sa nesúdí, jistě jste jej tam zahlédli. :D Asi v sedmdesátých letech se dubeňáky objevily v běžné pánské módě, a jejich trend se pořád vrací. Je to kabát z ovčí kůže i se srstí. Zvenku je broušená kůže a vlna na vnitřní straně, takže je krásně hřejivý.

Už dlouho jsem takový chtěl, a minulý týden jsem na jeden konečně narazil ve zmíněném sekáči. Džíny jsou značky Levi's, jiné ani nenosím, vlněný svetr taktéž z toho sekáče, a rukavice od české značky Engelmüller. Ty jsou naprosto úchvatné, a i když je mám už, tři roky, pořád se na ně nemůžu vynadívat. Jsou z kvalitní hovězí kůže, a mají zapínání jako za starých časů - koneckonců jsou vyrobeny podle modelu z roku 1937. Najdete je tady.

 photo dubenak-rukavice-engelmuller_02_zpspamj0rcx.jpeg

 photo dubenak-rukavice-engelmuller_03_zpsexbm7fib.jpeg

 photo dubenak-rukavice-engelmuller_04_zpst1mkmu0n.jpeg

středa 4. prosince 2019

Proč neumíte nakupovat v sekáči


 photo nakupovani-v-sekaci_01_zpspk4femqo.jpeg

Občas se vám na Facebooku pochlubím tím, co jsem našel v sekáči. Na to mně píšete, jaké mám štěstí, a jak mně je závidíte, a že vy nikdy nic nenajdete. Ale kdepak. Nikdy nic nenajdete jen proto, že jste líní, nechce se vám prohlížet zboží, a nechce se vám shýbnout se!

Tak třeba právě včera jsem byl v Humaně v Břeclavi, kde každý měsíc obměňují zboží. Na začátku měsíce přijde nová kolekce a první týden je za plnou cenu. Během druhého týdne mají slevu 30 %, třetí vše zlevní na 89 korun za kus, a čtvrtý týden vše postupně zlevňuje z 39 korun, přes 29 až na 19 a 9 v pátek a v sobotu. Během toho zboží pořád doplňují. Našel jsem tam spoustu krásných kousků, a několik z nich za 29 korun/kus jsem si odnesl. Neměl jsem štěstí, ale nebyl jsem líný hledat.

Jak probíhá nákup líného, fajnového člověka, kterému se nechce hledat?
Přijdete dovnitř. Obchod je plný lidí, a abyste oddálili styk s nimi, začnete u regálu s šálami. Na první pohled si všimnete, že je tam spousta akrylových šál, falešných pašmín, a šátků z polyesteru. Tak jdete dál, v tom nemá smysl se hrabat, že jo. Cestou k pánskému oblečení se zastavíte ještě u regálu s doplňky, V horním koši na změti úplně všeho trůní několik koženkových opasků. V koši pod tím vidíte pár doplňků na maškarní. V dalším vidíte podprsenku, fuj! Úplně dole bude beztak prd, tak jdete dál. Hodíte okem po velkém věšáku. Ubrusy nebo co? Pche, to nechcete. V dalším velkém koši se nějaká hipsterka v hnusobrýlích hrabe v dekách a polštářích, tak ji obejdete. Řeknete si, že ta saka na dalším stojanu hrozně smrdí, tak je jen tak zběžně projdete, a ani žádné nevytáhnete a nepodíváte se, co to je. Na dalším stojanu vidíte pár vytahaných svetrů, což vás odradí, tak jdete ke košilím a pár jich prohrábnete. Primark, Háemko, Zara, něco náckovského, přejde vás zájem. Mezi tričky nic nenacházíte a ta hnusná smrdutá bunda na dalším věšáku vás přesvědčí, že máte jít domů, a zase se tam dlouho neukázat. A říkáte si, jak to jen někdo dělá, že má takové štěstí, a vy nikdy nic nenajdete. Uf.

 photo nakupovani-v-sekaci_04_zpsevvyeilm.jpeg

Jak v sekáči nakupuji já.
Přijdu dovnitř a hned jdu k regálu se šálami. Od té doby, co mně tam nějaká bába vyfoukla límec z bílého norka přímo před nosem, tam chodím raději hned po příchodu. Protože už do sekáče chodím nějaký ten pátek, naučil jsem se poznávat různé materiály v různém zpracování a stavu, takže už téměř s jistotou poznám vlnu na pohled či na omak. Projíždím rukou nevkusné šály a najednou cítím vlnu. Jé, Hugo Boss! Beru. Probírám se dál, když si nejsem jistý, dívám se na štítek anebo provádím zkoušku plamenem: žmouláním získáte pár vláken šály, která zapálíte zapalovačem. Pokud hoří a smrdí stejně jako vlasy, je to vlna. Pokud se škvaří a smrdí štiplavě ostře, je to plast. O něco níže mě zaujal barevný šátek. Je nádherný. Při zkoušce hořením si nejsem jistý, z čeho je, ale umělina to není. 

 photo nakupovani-v-sekaci_03_zpsnbufz77k.jpeg

Cestou se zastavuji ve stojanu s doplňky. Nedávno jsem tam našel pár kravat od Prady a Ermenegildo Zegny, a tentokrát jsem odtud vyhrabal pár hedvábných kravat, ale nechal jsem je jinému, protože jich už sám mám hodně. Podíval jsem se také do police se spodním prádlem. Nechápu, proč se jej lidé štítí, když se tam dají najít nové a celkem luxusní věci jako elegantní vlněné ponožky. A vše je vždy čisté a vyprané. Dřepl jsem si ke spodní polici, protože nikdy nevíte, co kde najdete. Úplně vzadu a úplně dole nacházím elegantní hedvábný šál podšitý vrstvou jemné vlny. Ach! 

Přesouvám se k věšáku s bytovým textilem. Minule jsem si tam koupil nové damaškové povlečení na dvě postele, prostěradla, brokátové závěsy a pár sametových polštářků a dokonce obrovský kus bavlněného sametu (metráže), ze kterého jsem si dal ušít župan, ale tentokrát nic. Ale vždycky se tam dívám. Když tam nic zajímavého není, občas si vezmu starý povlak na přikrývku, ze které si nastříhám hadry na úklid nebo leštění bot.

U stojanu se saky stojí nějaký čpavě páchnoucí člověk, ale stejně má jinou velikost než já, takže není hrozbou :D, a tak se jdu podívat na svetry. Beru si ten vlněný s Woolmarkem made in Italia, který měli už minule. Je mně volný, ale během zimy musím v dílně dodělat rám zrcadla, který si opravuji, a přelakovat nohy divanu, a na takové práce bude ideální, jen odstraním žmolky škrabkou, a bude perfektní. Na podobné činnosti si beru i zimní bundu ve stylu Barbour, ale nějaké no name značky. 

Smrdutý člověk už odešel, a tak si prohlížím saka. Pro mě nic nemají, ale beru dva blazery kamarádovi. Jsou velikosti 50, mají Woolmark a visí tam už alespoň dva týdny. Bude mít radost! Další sako, chybně zařazené mezi pánskými, beru mamce. Košilí mám doma spoustu, ale co kdyby tam byl zase nějaký Lagerfeld nebo Hugo Boss? Nacházím pár krásných košil značky Seidensticker, ale jsou malé. Bavlněné mikiny a trička jen zběžně proletím, protože mívají spíše trička s potisky a mikiny moc nenosím, ale občas si tam koupím něco "pracovního". Už bych měl jít a stejně už mám plný košík, ale míjím další stojan se šály a šátky. Nacházím další šálu z černé vlny tak jemné, že připomíná kašmír. Je vyrobena v Itálii a vypadá úplně nově. To bude krásný vánoční dárek!

Tak nějak to chodí!

* * *

Ano, jsou lépe a hůře zásobené sekáče. Mám dojem, že zboží nakupují v obrovských pytlech, které jsou značené třeba "pánské oblečení" a jejich cena napovídá o kvalitě. Humana je ten lepší z nich, a třeba Genesis má prodejny už rozdělené podle ceny - v jednom obchodě je třeba vše za 99 korun, v jiném za 39. Já chodím hrabat do toho za 39, kde už jsem našel třeba bílý smoking, frak, anebo úplně nový blazer Emenegildo Zegna, takže nezatracujte ani ty hnusné sekáče. 

Nezáleží na tom, jak sekáč vypadá, na jak divném místě je, nebo jaký z něj máte dojem, prostě si to oblečení musíte prohlížet. Jak píšu ve svém průvodci nakupováním v sekáčích, najděte si nějaký sekáč, který máte po cestě třeba do práce nebo kam často chodíte, a choďte tam pravidelně. Pokud si tam vyrazíte jednou za půl roku, nečekejte, že to tam bude jako kdyby začali prodávat v Pařížské všechno za deset korun. Vlezte i do toho hnusného sekáče, a třeba tam nějaký luxusní kousek za deset korun najdete, jako já šálu Barbour v jednom na první pohled ošklivě působícím sekáči. Z toho stejného mám popelínové pyžamo, které se v Londýně prodává nové za deset tisíc. Bylo na věšáku schované za hnusným pyžamem z polyesteru.

 photo satc-S06-E03-jennifer-coolidge_zpsjeaprjbr.jpg

Nechovejte se zpovykaně. Najdete vlněnou šálu - berte nebo nechte být. Že se vám nelíbí ten odstín vínové, a kostičky na vzorku jsou příliš velké? Nejste v obchoďáku, ale v sekáči! Mají vždy jen jednu velikost a jeden kus. Až si takto nekoupíte desátou vlněnou šálu, vzpomeňte si na to, jak jste mně záviděli, "jaké mám štěstí". Myslíte si, že já jdu do sekáče s tím, že chci červenou/pruhovanou/alpakovou šálu nebo modré letní sako od Lagerfelda v mojí velikosti, a oni je tam zrovna mají? Ne. Mají tam prostě nějakou šálu. Je vlněná, v dobrém stavu, tak ji beru. Buďto ji budu nosit já, nebo ji někomu věnuji, ale je mně líto ji tam nechat. Tak to chodí.

Pánové bývají obvykle méně všímaví a jsou vybíraví a pohodlní, protože to bude asi kousat a tam to by se muselo žehlit nebo odnést do čistírny, zatímco dámy si zase hrají na dámy, a přece se nebudou shýbat k nějakému koši nebo se přehrabovat ve starých hadrech... Pokud chcete něco najít, musíte pohnout tou svojí prdelí a ne jen předvádět svůj nový kabát ostatním zákaznicím a myslet si, že když je z Orsay, že je pod vaši úroveň hrabat se v sekáči. Tak tam nechoďte! 

Když prstíkem jen polechtáte ten nevkusný opasek, abyste do těch hadrů nemusela strkat novou manikúru, myslíte, že uskočí a objeví se vchod do jeskyně plné opasků od Gucciho? Musíte tam hrábnout a dívat se na jednotlivé věci, ne je jen přejíždět pohledem, to pak nic nenajdete. Musíte tu věc vzít do ruky a podívat se na ni. Prohrábnout věšáky, a dívat se a dotýkat se těch věcí.

Ještě jsem se nesetkal s tím, že by bylo v sekáči nevyprané a smradlavé oblečení, kromě polyesterových sak. To si oblečete jednou, a prostě smrdí, tak až zase uvidíte reklamu na obleky značky s odpudivým názvem Bandi Vamos, vzpomeňte si sekáčový smrad. Takto smrdí polyesterové sako po jednom nošení, když je necháte půl roku ve skříni. Pokud v sekáči něco smrdí, jsou to ostatní zákazníci. Anebo někdo, kdo nosí polyester.

Nezapomeňte si přečíst můj článek o tom, jak v sekáčích nakupovat - na co dávat pozor, na co se připravit, jak hledat vady oblečení a podobně.