středa 5. prosince 2018

O-Bag neboli Hnusobag


 photo obag_01_zpsvdsfgdaw.jpg

V roce 2012 mně přišla tisková zpráva o otevření e-shopu značky O-Bag u nás. Nějak jsem to přeskočil, myslel jsem, že je to nějaká chvilková módní vlna, kterou zplodili Italové v pominutí smyslů, a že zase brzy opadne. Myslím, že až o tři roky později zaplavily naše ulice takovou měrou, že jsem myslel, že si budu také muset jednu pořídit - na zvracení, ke kterému jsem měl nutkání pokaždé, když mně někdo s tímto gumovým žlabem zavěšeným na lodních lanech míjel. Už jsem doufal, že pomalu mizí, stejně jako maskáčové parky s růžovým chemlonovým lemem na kapuci. Ale kdeže!

 photo obag_03_zps2tzl6i7w.jpg

Naopak, mám dojem, že se zase začínají vynořovat. Jako Lord Voldemort, když na konci Ohnivého poháru vylezl z kotle - jsou teď strašlivější, než kdykoli předtím! Netuším, zda nabízejí stejný odstín, aby vám tento uhlák, či kabelka, chcete-li, ladil ke kapuci zmíněné parky, ale rozhodně si tento obskurní designový počin můžete olemovat umělou kožešinou.

Hnusobag totiž nevyniká jen praktičností, omyvatelností a pevností materiálu, což jistě ocení naši krajané neustále nosící funkční oblečení v barvách usnadňující nalezení vašeho zohaveného těla v lavině či v Národním divadle. Můžete si jej navíc sami sestavit - vyberete si barvu a tvar žlabu, uch, pokud máte obzvláště zvrácený vkus, pak také "kožešinový" lem, a také nějaká cingrlátka. Takže vaše vnitřní tvořilka či dyzajnérka se může naplno projevit.

Abyste neřekli, že jen hejtuju - dovedu si představit, že tu tašku někdo nosí na nákupy a trhy, protože pokud jste někdy tahali koš plný jídla či vína, víte, že se to pronese. Navíc nehrozí, že se vám Hnusobag ušpiní. Na nákup vánočního kapra či u postele pro silvestrovskou kocovinku a nevolnost ideální! Ale v tomto případě je to ještě horší než Crocsy. Ty vznikly jako boty k vodě či do zahrady, ale pohodlní lidé je začali nosit úplně všude. Zatímco O-Bag vznikl jako "stylový" módní doplněk.

 photo obag_02_zpsbyeoobhh.jpg

Kromě toho, že jsem těch několik O-bagů potkal, mně také přišel newsletter ze Slevomatu s následujícím textem. Doufám, že žádná z žen, které znám, po Hnusobagu netouží, žádnou z nich by nepotěšil. Každopádně, pokud si nejste svojí partnerkou jisti, kupte jí O-Bag a sledujte, co se stane. Pokud vám jej omlátí o hlavu, je vše v pořádku. Pokud bude nadšena, rychle ji opusťte, a změňte si jméno a bydliště.

úterý 20. listopadu 2018

Back to black


 photo Back-to-black_01_zpsha3atikg.jpg

 photo Back-to-black_02_zpsksyfvefn.jpg

 photo Back-to-black_03_zpsta8ytzpe.jpg

 photo Back-to-black_04_zpsutrq422v.jpg

 photo Back-to-black_05_zpsqebmx8xs.jpg

 photo Back-to-black_06_zpsfgskuoz3.jpg

 photo Back-to-black_07_zpscaldqzy4.jpg

 photo Back-to-black_08_zpsobateu3b.jpg

Na střední jsem nosil hodně černou barvu, a od té doby jsem se k ní vracel jen občas, a teď ji nosím snad jen na pohřby, večírky, na formální události, anebo když chci vypadat neutrálně či nevyčnívat. Kromě formálního černého kabátu vlastně jiný nemám, tak jsem si pořídil tento z aktuální kolekce od Blažka s velkým přeloženým límcem, který se mně líbil už na přehlídce

I když si na sebe vezmete jen jednu barvu, můžete si s ní trochu pohrát. Při nošení jedné barvy je dobré kombinovat různé látky a materiály, protože jejich textury vytváří hezký efekt, a nevypadá to tak jednolitě. U černé to není úplně patrné, ale ano, i černá má různé odstíny. Bavlněné džíny jsou hodně tmavé a matné, zatímco vlna kabátu se na světle trochu leskne a má tak namodralý odstín. Šál ze sametu je schválně šedý, abych narušil jednolitost, podobně jako ponožky, které mně úplně náhodou ladí s vnitřkem tašky. :D

K tomu jsem si vzal černé Levisky, sametovou šálu Dolce & Gabbana, boty Alfred Sargent, leopardí Happy Socks (u nás seženete na Urbanlux.cz), a novou tašku mladé české značky Vactoh, kterou teď všude tahám. Rukavice české značky Engelmüller s kašmírovou podšívkou jsou z loňské kolekce (ale stále k dostání), a na ruce mám hodinky Wenger.

pátek 16. listopadu 2018

Hydratační želé, které chrání pleť před nečistotami


 photo clinique-dramatically-different-hydrating-jelly_zpsasdfu2rc.jpg

Všude čteme o faktorech, které nám ucpávají póry, znečišťují a poškozují pleť, a napomáhají k jejímu stárnutí. Ultrafialové světlo, modré světlo, prach a špína v ulicích, ... Asi to pro vás nebude žádnou novinkou. Všichni (doufám) používáme různé přípravky pro hydrataci či proti vráskám, ale kdo dbá na to, aby si pleť chránil před znečištěním?

Clinique v září představil novinku, která se zaměřuje právě na toto: chránit pleť před znečištěným prostředím. Dramatically Different Hydrating Jelly umí totiž víc, než jen hydratovat pleť. Nejen, že v pleti uzamyká to dobré, jako je hydratace, ale zamezuje proniknutí toho špatného, jako je znečištění. 

Jedná se o křišťálově čisté, průhledné lehké želé, které se rychle vstřebává; neobsahuje oleje a tudíž nezanechává mastný povlak na pleti, a poskytuje pleti 24hodinovou hydrataci díky glycerinu a kyselině hyaluronové.

Nanášejte na umytou a vyčištěnou pleť (pokud používáte Clinique 3 kroky, použijte ji mezi druhým a třetím krokem) před nanesením krému. Rozetřete 2, 3 pumpičky na obličeji a krku. Želé se vstřebá opravdu rychle, asi během asi minuty, takže než si vyčistíte zuby, můžete použít krém, a je hotovo.

Líbí se mně jeho lehké složení, nemastí a není lepkavé, jako některé gely či krémy, V obchodě Clinique mně ukázali, jak je želé lehké - když jej nanesete na kůži a za třicet vteřin přiložíte ubrousek, nepřilepí se. :) Pleť je den za dnem viditelně prozářenější, vypadá zdravě čistě, a je svěží a hebká. 

Hodí se pro všechny typy pleti a obzvláště ji ocení asi ti se smíšenou či mastnou pletí jako já, protože neobsahuje oleje, a pleť je chvilku po nanesení matná a neleskne se. A pokud toto čtou ženy, hodí se i pod make-up. ;) 

Dramatically Different Hydrating Jelly stojí 1.290 korun za 125ml balení s pumpičkou, které vydrží opravdu dlouho (každý den použijete jen 4 - 6 dávek), a za mě je to skvělý výrobek. Sice to na první dojem vypadá, že si po obličeji rozmazáváte "ztuhlou vodu" (což je lepší, než rozmazávat si nějaký mastný sajrajt, že jo), takže nevidíte ten efekt, jaký udělá třeba mastný krém, ale rozdíl jde brzy vidět. Používám je s Clinique Moisture Surge, což je můj nejoblíbenější hydratační gel. 

Clinique má nově také e-shop, ve kterém si můžete svoje oblíbené produkty objednat. :)

pondělí 5. listopadu 2018

Značky, jejichž jména pravděpodobně říkáte chybně



Některým z nás činí výslovnost cizích slov a jmen potíže, co si budeme. Tady jsem vybral jména známých značek, u kterých může být výslovnost pro některé nejasná. Jiní "to mají na háku", což je u nás také častým jevem - nevím, tak si to vymyslím, a ty kteří to budou vyslovovat správně budu považovat za snoby. Navíc je spousta z nás pod globalizačním vlivem Ameriky a jejich zkomolené výslovnosti, či používá americký fonetický přepis i tam, kde existuje a používá se český, jako je to v případě ruského návrháře či značky Gosha Rubchinsk... následuje asi pět "i" a "y" která se náhodně střídají. Není jednodušší napsat Goša Rubčinskij? Nepíšete snad Dostoevsky, ne? Či suši a cunami, když už jsme u toho.

Samozřejmě, každý jazyk si výslovnost upraví podle sebe a neklademe důraz na správné hlásky a obvykle je nevyslovujeme s přízvukem, jak je to běžné třeba v německy mluvících zemích, kde se francouzské či anglické výrazy  obvykle píší i vyslovují tak, jak se mají, protože francouzština tam není tak exotická jako u nás, a nemají fonetické přepisy (krepdešín!) jako u nás. Ale "Lanvin" není "Lanvin" a "Müller" a "Miler" jsou rozdílné věci. Je velmi divné, že právě němčina, se kterou máme nejdelší hranici nám dělá takový problém (Ü, ö, Nimm dva dokonce museli počeštit, a Zielpunkt u nás přejmenovali úplně), a kvůli filmům s nacistickou a válečnou tématikou panuje představa, že je to hnusný jazyk. Přitom přehlásky má i slovenština. 

Pod odkazy najdete správnou výslovnost rodilých mluvčí na Forvo. Tu stránku vřele doporučuji. Všichni máme chytré telefony, tak je používejme i k jiným věcem než sledování memů a koťátek. ;)

Jo, a než se sem seběhnou haters a hnidopiši, mnou psaná výslovnost je přibližná, aby byla srozumitelná, protože mezinárodní fonetická abeceda IPA není obecně známá, a to by sem zase přišli jiní haters s tím, že tomu nerozumí. Pokud tápete, pusťte si to na Forvo. 


Azzedine Alaia: Tak za prvé, Azzedine Alaïa byl muž, ne žena. ;) Za druhé, všimněte si, že anglická výslovnost je jiná než arabská či francouzská, které jsou si hodně podobné; azedin alaja.

Balenciaga: Balencjaga (Španělé vyslovují "c" jako anglické "th")

Balmain: Balmá (nosovka)

Christian Lacroix: kristian lakrua

Christian Louboutin: kristian lubutá (nosovka)

Club Mate - není to módní značka, ale stejně jako většinu názvů německých výrobků to u nás asi nikdo neumí vyslovit správně, tak to sem dávám. Když u nás kulminovalo hipsterství, vždycky jsem se jim smál, že chtějí být jako že kchůl, a přitom to ani neumí správně říct. Není to klubmaté, ale klup máte.

Comme des Garçons: kom de garsó (nosovka)

Ermenegildo Zegna: ermendžildo dzeňa

Givenchy: živánši

Hermès: Není to hermés, hermé ani ermé. Francouzi sice moc neumí říkat "h" (ve francouzštině mu říkají "aš". H&M je něco jako "ašéem"), ale "s" na konci se pro změnu čte, a čte se to ermes.

Issey Miyake: isé mjake

Jean Paul Gaultier: Není to žán pól, stejně jako faux pas není fóóópááá, ale žanpol goťjé

Junya Watanabe: džunja vatanabe

Lamborghini: Ne, nejsou to žádné džíny. Je to lamborgíny!

Lanvin: přibližně La-vá (nad oběma "a" jsou nosovky). Takto je to správně.

Loewe: Nad výslovností této značky jsme přemýšlel od první chvíle, kdy jsem uviděl její logo. Je španělská, ale má německé jméno. Takže se vyslovuje asi jak chcete. Německy to asi nedáte, to je löve. Španělé jsou na tom podobně, tak tomu říkají loeve, a Amíci to zprznili úplně na lou.

Louis Vuitton: Pokud si pro jeho kabelky chodíte do holešovického open-air butiku, klidně mu říkejte lojza vitón. Francouzsky s přízvukem je to luí vütó (nosovka).

Maison Martin Margiela: Když u nás H&M prodávalo kolekci z "kolaborace" s touto značkou, smrsklo se její jméno na MMM či "mardžijela", protože je to oříšek. Výslovnost je mezó (nosovka) martá (nosoka) maržiela. Ejč a dží jsou anglické hlásky, francouzština je nezná, ta má ž.

Manolo Blahnik: Pod vlivem Sexu ve městě či Ďábel nosí Pradu mu asi většina říká "blááányk", ale když někdo mluví o tom návrháři, říkají mu spíše "blahnik", což odpovídá české výslovnosti, odkud jeho jméno pochází (po otci, matka byla Španělka). Na Forvo najdete dvě různé výslovnosti, včetně té "české".

Miu Miu: Mju mju

Moschino: Moschino je takové šisake módních značek; většina mu asi říká mošíno nebo mosčíno. Ale „hi“ se ve italštině čte jako "ki", takže je to moskíno. Isotta Fraschini je také fraskíny.

Müller: Není to sice módní ani jiná známá značka, ale Češi by si konečně mohli uvědomit, že Müller a Miller se vyslovují rozdílně. To je vážně takový problém? Jste tak hloupí, že kvůli vám výrobci müsli přejmenovali na mysli. a Richardu Müllerovi většina říká příjmením někoho jiného. Vám by nevadilo, kdyby vám někdo né že komolil jméno, ale říkal vám úplně jinak? Třeba namísto Konečný vám říkali Konečník, či namísto Amálie Análie? A když už jsme u toho, Düsseldorf není Dieseldorf, jak mu asi říkáte. Zkuste to říct Němci - nebude vám rozumět.

Proenza Schouler: Jména jsou asi ze španělštiny, ale značka je americká a říkají jí skůlr, proenza skůlr. Briti té značce říkají šůlr. Když něco založí Španěl v Americe, je to sporné. Jako jména německých či židovských imigrantů, jako ten údajný prznitel žen uajnstýn, kterému máme asi nutkání říkat vajnštajn.

Versace: Pro nás to asi problém nebude, ale Američané mají nutkání tomu říkat vrrrsáči, ne versáče.

Yves Saint Laurent: ív san lorã

Yohji Yamamoto: joži jamamoto

Tak co, našli jste nějakou značku, jejíž jméno jste vyslovovali špatně? :)

pátek 26. října 2018

Jak se obléct na večírek ve stylu 20. let a nevypadat lacině a trapně


 photo flapper-20-leta-obleceni-prvni-republika_06_zps24xulunb.jpg

Dvacátá léta jsou oblíbenou érou pro tématické večírky. Zadání zní zdánlivě jednoduše (jako že z minulých dob se nejjednodušeji napodobuje), šaty byly blyštivé, takže ženy si připadají elegantně a žensky... Představa dnešních lidí o dvacátých letech je stejně romantická jako báchorky o sbírce chudiny na Národní divadlo v Praze, nebo to o dobytí Bastilly. Ale samotná realizace vypadá obvykle děsivě; ženy působí tak lacině, jak byste to ve 20. letech nemohli vidět ani v tom nejvykřičenějším domě, a pánové připomínají hodně špatnou parodii na kapelu Šlapeto. A protože brzy uplyne sto let od vzniku samostatného Československého státu a už jsem zaznamenal několik "stylových" plesů, tady je pár rad, jak ve večerních šatech vypadat podle módy 20. let, a ne jako coura v doprovodu dělníka.

 photo flapper-20-leta-obleceni-prvni-republika_09_zpshuieiyb4.jpg
Odstrašující příklad ze swingové tančírny - druhého nejčastějšího původce rakoviny očí milovníků historického oblečení hned po seriálu První republika, který jsem si vzal pod drobnohled, když vysílali první díl.

Jistě jste o dvacátých letech slyšeli - zkracovaly se sukně a vlasy, v módě byla chlapecká postava, přestaly se nosit korsety, ženy se začaly líčit a kouřit na veřejnosti, bla, bla... Ale ono to není tak, jak se na první pohled zdá. Chápete to špatně. Sukně se zkrátily - ano, předtím byly až na zem, teď nad kotníky. Jak lascivní a erotické! Ženy si konečně mohly zkrátit vlasy a bylo to společensky přijatelné, a co se týče líčení, vedle tužky na oči přibyla rtěnka. Červená. A nebylo to nijak divoké. Nikdo nenosil šaty s třásněmi, a kalhoty způsobovaly pozdvižení ještě na prahu druhé světové války.

Většina lidí dělá chybu v tom, že se při hledání inspirace neumí dívat na historické fotky, a vůbec, hledají špatně. Nevíte, z jaké je přesně doby, k jaké společenské vrstvě osoby na fotce patří, a k jaké příležitosti nebo denní době jsou oblečeny. Jinak se oblékala mladá dívka, jinak vdaná mladá žena, jinak starší žena, jinak střední vrstva, jinak boháči, jinak se oblékala britská šlechta, jinak zbohatlíci v Americe. A podstatně jinak vypadají herečky a tanečnice v nočních barech. Jinak vypadá oblečení ve filmu, který byl opravdu natočen v roce 1925 (doporučuji německý film Rozvod paní Ireny s úchvatnou Brigitte Helm, kde je dobové oblečení nádherně vidět) a jinak v retro filmu ze šedesátých let. Asi jako kdyby se vaše vnučka chtěla obléct podle dnešní módy, a inspirovala se tím, co nosí Lady Gaga při svých vystoupeních. Vypadá to úžasně, ale nikdo jiný než ona se takto neobléká, takže výpovědní hodnota o dnešním oblečení je nulová.

 photo flapper-20-leta-obleceni-prvni-republika_02_zpsyrc7jumo.jpg

 photo flapper-20-leta-obleceni-prvni-republika_03_zpsemrlcfer.jpg

Tady jsou děsivé ukázka toho, jak to může vypadat (a jak to ve 20. letech rozhodně nevypadalo), a níže moje komentáře k jednotlivým částem outfitu. Než se začnete rozčilovat, že toto přece nikdo neřeší, a že je to fuk, berte to spíše jako porovnání toho, co si dnes lidé pod pojmem "20. léta" představují, a jak to asi vypadalo tehdy, nebo co udělat, abyste nevypadali lacině a trapně.

Silueta
Začněme tím nejdůležitějším, siluetou. Prý se přestaly nosit korsety. Jak se to vezme. Za války byly ženy nuceny převzít úlohu mužů, kteří bojovali na frontě, a tak přestaly nosit dlouhé, hodně vyztužené a pevně sešněrované korsety, ve kterých mohla "dáma jen ležet v lenošce a vypadat ozdobně", mám-li použít slova paní Crawleyové z Panství Downton či se věnovat hostům a řídit služebnictvo, a zjednodušily se střihy šatů. Ale není pravda, že se korsety přestaly nosit úplně. Korset je zásadní kus oblečení, který potřebujete, pokud si chcete obléknout historické šaty a vypadat přesvědčivě. Kromě siluety, která je pro dobový vzhled zásadní, také úplně mění držení těla, chůzi, způsob, jakým si žena sedá, jakým sedí, a jakým vstává.

Ve dvacátých letech byla v módě chlapecká postava, které ženy dosahovaly pomocí korsetů, korseletů a různých stahovacích pásů; v dobových katalozích jsem viděl jakési gumové pásy ke stažení prsou. Pas byl snížený asi na úroveň boků, kýžená figura rovná a plochá.

Šaty
Sukně se zkrátily, to je pravda. Ale ne tak, aby jen sotva zakrývaly Venušin pahorek. Obvykle končily nad kotníky, v půlce lýtek, a někdy kolem roku 1925 se sukně zvedly až pod kolena. Pokud chcete "get the look", vyberte si něco volného se sníženým pasem zvýrazněným látkovým páskem či stuhou. Častým designem byla saténová spodnička na ramínka a přes ni šaty z průsvitného hedvábného šifonu zdobené výšivkou, korálky a podobně. Nebo dlouhý rovný živůtek a řasená nebo nápaditě střižená sukně. Nevkusné třásně na šatech či sukni nikdo nenosil, to je výmysl moderní doby.

Edit: Protože mně sem opakované chodí hnidopiši hejtovat, že to s třásněmi není pravda, uvedu to na pravou míru. Třásně na šatech jako ozdobný prvek se vyskytovaly předtím i potom, ale nevypadalo to tak lacině a courovsky na dnešních retro šatech ve stylu 20. let. Nikdo ve 20. letech nenosil přiléhavé šaty těsně pod zadek s třásněmi namísto sukně.

Pro inspiraci se podívejte na seriál Panství Downton, jehož poslední řada se odehrává v roce 1925 - tam mají dokonalé a nádherně udělané kostýmy. Také si uvědomte, že černá barva se na začátku 20. století kromě pracovních úborů nosila jen na pohřby a v době smutku, oblíbená byla u spíše u starších žen a vdov, a ve 20. letech se teprve pomalu začala prosazovat jako barva módních šatů (mám dojem, že to má na svědomí Coco Chanel). Zajímavé je také to, že před rozšířením elektrického osvětlení nebyla pro večerní šaty oblíbená ani fialová, která ve svitu svíček či plynových lamp působí jako hnědá. A to nikdo nechtěl.

 photo flapper-20-leta-obleceni-prvni-republika_04_zpsrim2t3kp.jpg

Účes a líčení
Že se nosilo mikádo? Ano. Ale nebylo to tak, že se všechny ženy daly 1. ledna 1920 ostříhat. Složité či odvážné účesy nosily spíše střední a vyšší vrstvy, prosté dívky na venkově se držely dlouhých vlasů, protože neměly Instagram ani Vogue, aby zjistily, že mají při dojení krav nosit pokládanou vlnu. Navíc bez pomoci panské či s kleštěmi na natáčení vlasů, které se nahřívaly na plotně s otevřeným ohněm, to nebylo úplně jednoduché. Pokud máte dlouhé vlasy, NIKDY je nenoste rozpuštěné, tehdy to bylo vulgární, a k vidění leda tak v nevěstinci, nebo když se vaše žena oblékala či svlékala. Mějte je stažené dozadu a pryč z obličeje. Jakože sexy vlnka padající do obličeje je výmyslem amerických filmů a snad v žádné historické době to tak nikdo nenosil.

Stejné je to s líčením. Na většině fotek, které jste viděli, byly nejspíše celebrity, slavné herečky a zpěvačky, které na vystoupeních a před kamerou nosily výrazné líčení, aby byl jejich výraz v obličeji na černobílém filmu vidět. Filmy byly němé, hrály očima a mimikou. Vkusné dámy nosily jen červenou matnou rtěnku ("růž na rty"), která se kromě rtů nanášela také na líce, světlý pudr a tužku na oči, kterou se prý před vynálezem řasenky malovaly i řasy, aby na ně nemusely patlat jakýsi doma umíchaný sajrajt z uhlí. Hlavní bylo vypadat přirozeně. Výrazný make-up nosily jen herečky, tanečnice a prostitutky.

 photo flapper-20-leta-obleceni-prvni-republika_07_zpsvxq4wg8e.jpg

Doplňky
Péřová boa a obrovská péra na ozdobu hlavy nechte doma, pokud nechcete vypadat jako coura ze šantánu. Ozdoby hlavy ano, ale pokud s peřím, tak decentní. Ženy měly vkus a soudnost i ve 20. letech; nechtěly vypadat jako Indiáni. 

Pokud jste někdy měla slabou chvilku a koupila si cigaretovou špičku dlouhou půl metru, vezměte si ji, až půjdete na maškarní za Audrey Hepburn, nebo ji rovnou vyhoďte, a pořiďte si nějakou normální v délce 10-15 cm, pokud už ji musíte mít. Proboha, hlavně do ní pak nervěte cigarety s filtrem (který tehdy ještě nebyl vynalezen, a rozšířil se až někdy v 50. letech) v ohavném hnědém papíru! Rukavice ano, ale jen po loket, rukavice nad loket se nosí jen ke dlouhým šatům - velké večerní i v dnešní době. Zkuste se vyhnout lacině vypadajícímu, lesklému hnusosaténu z polyesteru.

Kabelek k večerním šatům byly různé druhy a byly malé a většinou látkové, ne kožené. Obvykle se nosily na zápěstí nebo v ruce, kabelky s popruhem na rameno neexistovaly.

Boty a punčochy
Dodnes platí pravidlo, že do uzavřených bot se ve společnosti nosí punčochy, a do sandálů ne. Páskové sandály či jinak otevřený boty se ve 20. letech nenosily. Ani prostitutky ne. A podpatky byly nízké a spíše robustní, ne jehly. Naopak punčochy byly barevné tak, aby ladily k šatům, když teď byly vidět. Oblíbená byla béžová, šedá a bílá. Také byly z hedvábí, které vypadá v porovnání se silonem božsky a úplně jinak se leskne. A vždycky měly vzadu šev, který měla dobře oblečená dáma vždy rovně. ;) Viděli jste seriál Haló, Haló!, kde si jej musela vojínka Helga neustále upravovat? :D

 photo flapper-20-leta-obleceni-prvni-republika_05_zpsyr7hytkd.jpg

Pánská móda

Pánové to mají mnohem jednodušší, avšak právě u nich lze vidět snad ještě horší zvěrstva a prohřešky proti tehdejší etiketě - tvídová saka a bekovky, košile bez saka, bez vesty, a viditelné kšandy, barevné motýlky, beztvaré vesty mezi nimiž a kalhotami je široká mezera (vesta má i dnes překrývat kalhoty), klobouky trilby na hlavě...

 photo DSC_0286_zpsc9467f17.jpg

Večer se nosil frak, až později jej začal vytlačovat smoking. Pokud doprovázíte ženu ve večerních šatech a nemáte frak ani smoking, oblečte si černý oblek, černého motýlka, vestu protože vesty se k obleku vždycky nosily až do 50. let, a vyhrajte si s doplňky. Manžetové knoflíčky, kapesní hodinky na řetízku, bílý kapesníček v kapse saka a bílá květina v klopě, pouzdro na cigarety, kratší špička, prsten s kamenem na malíčku, lakové nebo lesklé kožené polobotky, a napomádujte si vlasy. Ke fraku se nosil černý cylindr, jinak tvrdý klobouk jako třeba Homburg, který stejně jako bílé rukavice, hůl či šálu z bílého hedvábí odložte v šatně. Klobouk muž v místnosti nikdy nenosí! Hlavně žádné opasky či náramkové hodinky. 

Co se týče vousů, muži byli hladce oholeni nebo nosili krátce zastřižený knír. Žádné bradky, plnovousy a podobně - ti nosili konservativci a starci. Pamatujte na to, že pánové tehdy nosili (zapnuté) škrobené límce a vždycky kravatu. Bez kravaty chodili jen dělníci na stavbě, a tvíd patřil do přírody a na hony. A opasky leda tak na tenisový kurt, ne ke společenskému obleku.

 photo DSC_0234_zpsa0ffa9f4.jpg

Je mně jasné, že to asi nikdo asi příliš "neřešíte", když jdete na večírek, kde se chcete opít a být "seksi" a žít v blažené domněnce že jste teď jako Velký Gatsby, ale třeba se vám můj článek bude hodit. A abyste neřekli, že jen kritizuji, tady je podle mě povedený outfit z jednoho plesu ve stylu první republiky. Šaty jsou vkusné a odpovídající dvacátým létům, a to včetně účesu, čelenky a rukavic. Nádhera! Muž má černý oblek a motýlka. Nemusí to být historicky dokonalé, ale takto vypadá krásně provedená iluze 20. let. Kéž by na podobných plesech vypadali všichni takto!

Pokud vás oblečení této doby zajímá, doporučuji obchod Aristokrat vintage v ulici Milady Horákové, kde nakoupíte prvorepublikové šaty a doplňky, Scoro Coco hned vedle pro pány, či Salon módy, kde najdete dobové oblečení pro dámy i pány. ;)

 photo flapper-20-leta-obleceni-prvni-republika_08_zps3wvl9a2m.jpg

pondělí 22. října 2018

Barvy podzimu


 photo barvy-podzimu 1_zpsuqpldpoh.jpg

 photo barvy-podzimu 2_zpsjdlkgpaf.jpg

 photo barvy-podzimu 8_zpsoga9nmhf.jpg

 photo barvy-podzimu 3_zpsb7mhnbwt.jpg

 photo barvy-podzimu 5_zps6mlzayby.jpg

 photo barvy-podzimu 9_zpsqfkx5xsc.jpg

 photo barvy-podzimu 6_zpsftc3osfk.jpg

 photo barvy-podzimu 4_zpsec2ylf4r.jpg

 photo barvy-podzimu 7_zps9zfuvgqj.jpg

Jak se na pár dnů ochladilo, hned jsem vytáhl svoje nejnovější úlovky ze sekáče - vlněné sako s hedvábnou podšívkou a vlněnou vestu s krásným vzorem. Chtěl jsem využít spadaného listí a udělat pár fotek se svými bígly, a to si říká o outfit inspirovaný anglickým venkovským oblečením. Co říkáte, povedly se? :)

Kromě saka a svetru ze sekáče na sobě mám košili Balmain, Levisky, rámové polobotky F. L. Popper, ponožky z Ponožkovic, rukavice Engelmüller a hodinky Wenger.

pondělí 15. října 2018

Jak nosit rukavice


 photo klobouk-anytra-kabat-aquascutum_01_zpsyuzntlga.jpg

Známé pravidlo praví "černé rukavice k černým botám, hnědé rukavice k hnědým botám". Co se týče historie a etikety odívání, je to podivnost, která se objevila teprve nedávno, asi kvůli mužům, kteří nemají cit pro oblékání. Pravidlo bych poupravil na "hnědé rukavice či boty nenoste s černými rukavicemi či černými botami" a naopak. Nevypadá to dobře. Na druhou stranu, zmíněné pravidlo v některých vzbuzuje mylný dojem, že jiné než hnědé a černé rukavice snad ani neexistují, natož tak aby se měly nosit. Nebo že boty, opasek a rukavice (a taška, peněženka, a co já vím co) by měly být úplně stejného odstínu jedné barvy, jak dokazují hejty na mém blogu, když si k hnědému opasku vezmu krémové rukavice.


 photo bezovy-kabat-svetrdovecka-gant_02_zpshk4n2aij.jpg

Hnědé rukavice se vždycky nosily jen na venkově a k volnočasovému oblečení (a k hnědým botám), to ano. Ale černé rukavice se nosily pouze na pohřby a v období smutku, a běžně venku je nosilo jen služebnictvo a různí zřízenci. Obvykle se totiž k běžnému obleku nosily prací rukavice z jelenice, tedy semiše. Jedná se o vyčiněnou jemnou kůži vysoké lovné zvěře, ovcí nebo koz přirozeně světle nažloutlé barvy, a kromě rukavic se z ní dělají třeba bavorské lederhose.



 photo kozesinov-limec-hneda-liska_07_zpsp5dkab7u.jpg

Černá s černou a hnědá s hnědou jsou tou nejbezpečnější volbou pro ty, kteří se v oblékání nevyznají. Kdysi existovaly tabulky, které přesně udávaly, jaké kombinace se hodí, a co k se nosí k čemu. A pokud chcete nosit rukavice, vlastně platí dodnes. Tedy kromě toho, že součástí sportovního oblečení je sako, nebo že na venkově se nosí tvídový oblek. ;) A semišové rukavice téměř upadly v zapomnění. 


 photo peacoat-blazek-rukavice-engelmuller_01_zpsfcjziawb.jpg

To ale neznamená, že byste se měli bát barev. K hnědým botám a doplňkům si vybírejte odstíny od tmavě hnědé, s červeným nádechem, měděné, přes světlou až po žluté - tak, aby to ladilo ke zbytku. Dobře vypadá také zelená a světlejší odstíny modré. U černé je to v podstatě jedno, klasickou volbou gentlemana dříve bývala krémová a šedá. Pokud si nejste jisti, najděte si na internetu tabulku či takový kruh, který vám ukazuje, které barvy se k sobě hodí, a které ne.



 photo letecka-bunda-gl_06_zpslmfft18c.jpg

Já nedám dopustit na dvě české firmy - známá Napa Dobříš a Engelmüller. Napa má poněkud děsivý e-shop a obvykle žádné zboží skladem, ale jejich rukavice najdete ve většině kožených galanterií, kde prodávají rukavice české výroby (třeba ten krámek v Železné nebo v Soukenické). Engelmüller je celkem mladá firma budující na kdysi slavné značce koženého motoristického zboží, a podle mě to dělají velice dobře. Obě vyrábí u nás, a ručně. Napa má ceny dostupné pro každého, Engelmüller je poněkud dražší, ale cenový rozdíl je patrný už při pohledu na kůži rukavic, jejíž krásu a kvalitu musí poznat snad i amatér, a milovníci detailů jako já ocení rukavice se zapínáním či to, že textilní části rukavic na řízení jsou háčkovány ručně.


 photo kozesinovy-kabat-rukavice-engelmuller_02_zpsl6ioeupk.jpg

Zatímco kdysi byly rukavice nezbytným doplňkem každé dámy i pána, a spíše než kvůli ochraně před chladem se nosily kvůli dodržování etikety, kdy bylo nevhodné ukazovat holé ruce nebo se jimi dotýkat ruky dámy, a jako ochrana přes špínou. Dnes jsou pouhým módním doplňkem a ochranou před chladem. Ale to neznamená, že nemají vypadat stylově, ne? ;)

úterý 25. září 2018

Przníte češtinu?



 photo przneni-cestiny-jakoby-epicky_zpsx2opj9pd.jpg

Rozmáhají se nám tady různé nešvary. Jakoby. Epický. Vemte místo, dva roky zpátky, ... Dnes mají všichni plnou hubu gentlemanství, ale že jim z té huby padají nesmysly, chybné a špatné výrazy, anglicismy, kalky a další hrůzy pochycené sledováním filmů s laciným dabingem nebo od kolegů, kteří v práci používají zprzněnou angličtinu, je jim jedno.

Nechci tvrdit, že jsem sám dokonalý. Střední školu jsem absolvoval v Rakousku, a pak jsem studoval germanistiku, kde jsme měli téměř všechny předměty v němčině, takže mám z češtiny vlastně jen základní vzdělání, a kvůli tomu, že jsem od střední neměl televizi, jsem nebyl vystaven lacinému dabingu a špatné češtině, protože moderovat pořady dnes může už každý. Přesto si myslím, že moje čeština nijak zvlášť špatná není (i když občas píšu poněkud zastarale, což mně tady vyčítáte). Myslete si zase, že jsem arogantní, a zase mně začněte nadávat, jak se povyšuji, ale když něco neumím nebo si nejsem jistý stačí vytáhnout smártfoun a tam si to najít. Téměř každý den něco hledám v jazykové příručce Ústavu pro jazyk český, protože každý člověk denně naráží na jazykové jevy, které mu nemusí být jasné, není si jistý pravopisem, a podobně. Rozdíl je však v tom, zda si to dohledáte, nebo budete kchůl a máte to na háku

Nebojte, nebudu tady žehrat nad tím, že už nemluvíme jako za první republiky (kdy k uznání společností a k úspěchu neodmyslitelně patřil kultivovaný projev a vystupování), a že lepší je říkat zdviž nebo částka, protože výtah nebo obnos jsou germanismy, a Němci uvedli svět do Velké války, a proto je to špatné. Stačí však, když otevřu Facebook nebo internetové noviny, a všecko se ve mně začne obracet. Že jsou gramaticky, pravopisně i stylistycky pochybné komentáře pod články - s tím asi nic neuděláme. Ale autoři článků na internetu i v tištěných periodikách by česky umět měli. A seriály s laciným dabingem? Moderátoři, kteří mluví šílenou češtinou? Mám dojem, že největší měrou k úpadku češtiny přispívají právě tato média.  V tomto článku se chci věnovat především prznění jazyka nesprávným používáním různých výrazů, a ne pravopisnými či gramatickými chybami.

Začněme pozdravy a osloveními. S těmito se v e-mailech setkávám denně, a často jsou chybné. Za "ahoj" se čárka psát může, ale nemusí. Za ostatními pozdravy se čárka píše, a oslovení se také odděluje čárkou. Př.: Dobrý den, pane Nováku, rád bych Vás pozval... A nezapomínejte že oslovujeme pátým pádem, tedy pane Nováku, ne Dobrý den, pane Novák/pane soudce, apod. A pokud v e-mailu nepíšete "Vážený/milý pane/Honzo", jak by tomu správně mělo být, ale začínáte e-mail "Dobrý den, XY", neopakujte už přání dobrého dne v závěru. A hlavně nikdy nepoužívejte americký kalk "Mějte hezký den". To když slyším, musím "si vzít místo" (což je také děs, tentokrát z němčiny), abych sebou nepraštil o zem. 



 photo przneni-cestiny-jakoby-epicky_02_zpswqtmdikz.jpg

A když už jsme u těch kalků, ten nejstrašnější, který se šíří jako mor, je "je to o tom/není o to o tom". V pořádku je "Zlatý kolovrat je balada o tom, jak se...". "Není to vo tom, že bych ho neměla ráda..." je peklo, a dotyčný může být jedině rád. 

Karma. Instantní karma. U nás se říká třeba boží mlýny. O karmě je řeč, když si hrajete na světové, bezmyšlenkovitě opakujete něco z televize, nebo myslíte průtokový ohřívač vody. Instantní je káva nebo polévka.

V televizi teď dávají reklamu na jeden z těch vaginálních krémů nebo co, a hrdinka říká "když jsem byla těhotná s Eliškou, ..." Napřed jsem myslel, že je to reklama na podporu transgender lidí či adopci stejnopohlavními páry, až pak jsem si uvědomil, že ta kráva má na mysli "když jsem čekala Elišku" (when I was pregnant with...). Vážně? Hrajete si na mamynku, a přitom už dnes ani neumíte říct, že máte naštěkáno v boudě? Vždyť čeština je tak krásná!

Dalším oblíbeným slovíčkem je jakoby. Je to něco jako nové vole, a vkládá se do každé věty a mezi každé druhé slovo, jako kdysi "vole". Třeba "já jsem jakoby studentka." Tak je nebo není? Jakoby v tomto případu nedává smysl, ani kdyby je použila Schrödingerova kočka. A jako by se stejně jako jako že se většinou píše zvlášť.

Touhu dát někomu facku ve mně vzbuzuje také 4k. 20k+. Já vím, že milujete Facebook a 9gag. Ale toto je idiocie. Když jsem chodil do školy, učitelům vadilo, že čísla nepíšeme slovy, ale číslicemi. Ale toto tím na mysli neměli. A neříkejte mně, že jazykový vývoj je to, že neznáte českou zkratku, tak tam dáte nějakou jinou. Proč nenapíšete třeba čínskou zkratku?

Pak tady máme faux amis, neboli falešné přátele, čili slova, která znějí v různých jazycích stejně nebo podobně, ale mají různý význam.  Nejznámější je asi polské šukat, což je česky hledat. V Praze jsem si často všiml, že Čechům dělají potíže slovenské výrazy horký, kúriť, chudý nebo ako sa voláš, což znamená hořký, topit, hubený a jak se jmenuješ, ne jaké je tvoje telefonní číslo. Mnohem častěji se ale vyskytují výrazy jako epický nebo organický. Epická je třeba poezie, ne to, že jste se vykalili, a dodnes si pamatuji to, jak jsme měli ve třetí třídě na základce v prvouce tabulku, ve které jsme rozdělovali přírodní látky na organické a anorganické. Organické bylo třeba listí nebo ovoce, anorganický byl porcelán nebo beton. To musí někteří opravdu zdůrazňovat, že nejí kamení, když říká, že jí jen organicky? Nebo si snad někdo myslí, že někdo žere sklo?

V posledních několika letech je také oblíbené říkat všemu projekt. Tedy ne nákresu nebo záměru, ale hotové věci. Mně pořád někdo prezentuje projekty. A málem bych zapomněl na kolaboraci! Když někdo ve 40. letech kolaboroval s Němci ( = třeba udával Čechy, kteří nerespektovali utlačovatele z Říše), pověsili jej na lampě pouličního osvětlení. Když dnes kolaboruje třeba Rimowa se Supreme ( = Rimowa zaplatí značce pojmenované podle kuřecích prs za to, že smí svoje kufry potisknout jejich logem, aby to vypadalo nevkusně a přilákalo nové zákazníky), všichni se z toho mohou zbláznit.

Skloňování osobních zájmen. Viděl jsem . Co jsi jí viděl? Chápu, že v Praze se mluví dlouze, ale ne, je tam krátké "i". Mi to vadí. Proboha. Vždyť to vypadá i zní hrozně! Krátké tvary zájmen nemohou stát na začátku věty. A to jsem vždycky myslel, že skloňování zájmen je jednou ze základních dovedností, které se člověk učí jako dítě od rodičů...

Vždycky, když slyším nějakou moderátorku říct "cééé céééé áááááááááá", mám chuť ji praštit mikrofonem. Zkratky jsou tu od toho, abyste nemuseli vypisovat celá slova, ne abyste do svého mluveného projevu přidávali další prvky, abyste zněli ještě hloupěji. To stejné platí pro atd., apod., atd.

Pokud neumíte používat cizí slova, nerozumíte jejich výrazu a neumíte je správně vyslovit, nepoužívejte jich. Většinou mají odpovídající český výraz. Klasika je [foajé] namísto faux pas (francouzsky je to [fo pa], ne fóóó páááá) či prznění názvů jídel, viz pořad Prostřeno!, který se škodolibou radostí sleduji. Jistě znáte slovutný šisake nebo chesekhakhe či čízký dort, bez kterého by se meníčko v Prostřenu snad ani neobešlo, možná také husí játru fujagru, kajbátu, mufíny či desert tiramisa, který se teprve v šestém pádu skloňuje na tiramisu. A vzpomínáte na to, jak všichni pekli čupčáky? Já bohužel ano. 

Jistě často slýcháte nejoptimálnější a nejideálnější. Ideální i optimální jsou superlativa, ta už se dále stupňovat nedají. Zvláštní ovšem je, že si můžete stáhnout třeba nejaktuálnější verzi programu.


 photo przneni-cestiny-jakoby-epicky_03_zpsrixsgoto.jpg
Častou hrůzou je také nadměrné užívání určitých členů. A "holčina". Dominika na tom ostrově měli snad raději nechat.

Často slýchám spojení jako Chanel parfém, Billa Obchod, Adidas tenisky, tonka fazole a další chybné překlady. Správně je to parfém Chanel, obchod Billa, tenisky Adidas, fazole tonka, protože na prvním místě je v češtině podstatné jméno, a pak jméno vlastní. Neříkáte přece moje Jana máma, ale máma Jana, ne? Je skvělé, umět anglicky, a pořád klikat na odkazy na Facebooku, že jo? Ale zapomínat přitom na to, že ten jazyk je odlišný od našeho, a že má jinou gramatiku, je smutné.

To mně připomíná memy a jejich děsivě doslovné překlady do češtiny, respektive používání těchto chybně přeložených frází jinde. A nedělá to Překladač Google (zvaný Google translejtr), ale lidé, i absolventi vysokých škol. Např.:
Jeď na Ukrajinu, řekli. Bude to sranda, řekli.

Já hejtující turisty v debilních čepicích ze suvenýr šopu (fotka turistů v čepicích, kterým se vysmívám). Taky já (fotka mě v té stejné čepici).
Toto není čeština!
A také reklama na Fofolu s tím postiženým psem. Tam se špatným překladem vtip vytratil úplně, a kdo ten internetový mem nikdy neviděl, to stejně nepochopí.

Jako autor blogu o módě, čtenář stejně zaměřených časopisů a milovník dobrého jídla trpím, když si čtu tiskové zprávy a články, ve kterých se to hemží věcmi jako loafers, mintové peplum, basic kousky, v restauracích pak mousse či podle mě jeden z největších češtinářských podivností filé/filet. Nebo jak to "posunuli na další level" v časopisech typu Apetit, a udělali z toho čatní, kiš, mús a další ohavnosti. Řekněme, že je to jazykový vývoj, ale já jsem chutney, quiche i mousse poznal ještě předtím, než o tom napsali v Apetitu, a na ty fonetické přepisy si asi nezvyknu. 

Některé výrazy jsem však nucen používat, protože kdybych napsal, že jsem si koupil střevíce nebo montgomerák, lidé zvyklí na loafers a duffle coat, které se u nás z pro mě nepochopitelného důvodu začaly používat, by asi netušili, o čem je řeč. Vlastně to pochopitelné je. Píše kdekdo, a neumí ani překládat, ani nezná správné české výrazy pro dané věci, tak tam dá to, o čem si myslí, že zní jako že dobře.

A tím se dostáváme zpátky k tomu, že redaktoři a moderátoři by se měli umět vyjadřovat česky. 
V oblasti módy je to mor. Camouflage vzor. Navy oblek. Velvetové loafers. To vše se dá říct česky, a maskovací vzor, tmavě modrý oblek nebo sametové mokasíny/střevíce přece nezní ani zvláštně, ani zastarale. Připadáte si víc kchůl, když máte na nohou loafers s camouflage vzorem? 

Na druhou stranu, takový trench coat český ekvivalent nemá, protože označuje určitý střih kabátu, který přišel z Velké Británie, a třeba boat shoes - nemáme moře, takže výrazy pro všecko oblečení a vybavení v češtině chybí. A norfolk nebo chesterfield tady byly už za první republiky.


A co teprve všichni ti módní editoři? Dodnes to nechápu. Editor je přece něco jiného než redaktor... Když potkám mejkapártistku, vždycky mě to pobaví. Já nevím, ale vám zní kchůl, když někdo řekne, že je artistka? Jako že žije v maringotce a jezdí v manéži na poníkovi? Ne, je to maskérka.

Pokud neumíte vyslovit cizí slova, raději je nepoužívejte, zeptejte se, najděte si to. Nikdo netvrdí, že musíte vše umět a vědět, ale tolik oblíbená ignorace a chybná výslovnost působí hloupě. Skoro každý dnes máme chytrý telefon s připojením k internetu, tak si otevřete stránku Forvo, kde najdete výslovnost úplně všeho. Vzpomínáte na to, jak jsem si nemohl koupit parfém, protože prodavačka nevěděla, jak se správně jmenuje?

Pak je tady ale pointa, pro mě nevysvětlitelný úkaz v češtině. Prý se to má vyslovovat "poenta", jak už mě pár chytráků upozornilo. Jenže to vůbec neodpovídá původní francouzské výslovnosti. Máme tedy nějaké cizí slovo, které jsme počeštili, a pak mu vymysleli novou, jinou, a jako že francouzskou výslovnost. :D Zlatý krepdešín! Apartmá  či abonmá (ano, i to existuje!) nikomu nevadí? 

V poslední době jsou oblíbené také eufemismy. Vlastně s nimi začal prý už Hitler, když začal rasově a politicky nevhodné osoby soustřeďovat ne ve vyhlazovacích, ale v koncentračních táborech. Tomu slovu tehdejší Němec asi běžně nerozuměl, a nezní to vůbec děsuplně. Zajímavé je rozlišování významu slov podle toho, zda použijete český či cizí výraz. Dnešním dětským táborům kam jezdí na soustředění totiž koncentrační tábor neříkáme. Dnes se můžeme setkat s tím, že někdo provozuje pole dance, busking nebo parkour, protože tanec u tyče dělají jen děvky, na ulici hrají  či kejklí jen žebráci, a asi se nikomu nebudete chlubit tím, že v oblečení evokujícím fetky rádi skáčete na zeď a na čerstvě natřené fasádě cizí nemovitosti obtiskujete podrážky svých špinavých bot - to by znělo příliš explicitně.

Ono je to jako v gastronomii. Lůza jí zapečené těstoviny s kuřecím prsem a omáčkou, zatímco Pohlreich připravuje gratinovanou pastu se supreme a sosem. Vulgus przní pravopis a jí filé, zatímco labužník przní výslovnost a jí [filet], přičemž význam tohoto slova je naprosto stejný - plátek ryby.

Tak co? Používáte něco z toho? Dbáte na to, jak mluvíte, píšete, jak se vyjadřujete? Nebo jste nad dnešním světem zlomili hůl a píšete a mluvíte jako prasata, protože vaši kamarádi z facebookové skupiny pro sneakerheads a kolegové ze stártapu mluvící směsicí angličtiny vám rozumí?