úterý 8. března 2022

Pánská pleťová péče ve čtyřech snadných krocích

Někomu prý stačí obyčejné mýdlo a Nivea, ale ne každý má takové štěstí, aby mu vyhovovalo vysušující mýdlo na ruce a mastný krém. Předsudky o tom, že kosmetika je pouze pro ženy už jsme snad překonali, a každodenní péče o pleť není nic složitého - je to jako čistit si zuby, časem to budete automaticky, a stane se to vaší "rutinou", jak je teď in říkat. 

O pleť jsem se začal starat jako puberťák, když mně vyrašilo první akné a začala se mně mastit. Vyzkoušel jsem všelijaké přípravky a značky. Některé fungovaly a některé ne, protože každému vyhovuje něco jiného, a musíte najít to pravé pro váš typ pleti. Někdo má suchou, jiný mastnou. 

Věrný zůstávám značce Clinique, která neobsahuje parabeny ani ftaláty, a není parfémovaná. Na to jak si zvyknete, už ovoněné krémy nesnesete. Kdysi dávno se pleťové krémy vyráběly z olejů a živočišných tuků, a asi bylo potřeba zakrýt jejich zápach, ale dnes už to snad není nutné. ;) Značky však střídám, a tady je moje každodenní pleťová rutina ve čtyřech krocích:


1. Čištění

Pleť i pokožka jsou přirozeně mastné, a máme pocit, že čistá je jedině ta, která je na dotek suchá. To je však špatně, protože tím smyjete její přirozenou ochrannou bariéru. Vysušená pokožka se pak více mastí. Najděte si takové mýdlo či gel určený pro váš typ pleti a tím ji zbavte nečistot, ráno a večer. Jiné mýdlo se hodí pro suchou pleť, jiné pro mastnou. Třeba zmiňovaná Clinique je známá tím, že nabízí přípravku podle tří typů pleti (suchá, smíšená a mastná), ale najdete to asi u jiných značek. Pánská pleť je obvykle mastnější, proto pánská mýdla a čisticí gely obvykle více odmašťují, tak na to pamatujte, pokud máte suchou pleť. 

Já používám černý čisticí gel s aktivním uhlím Clinique Charcoal Face Wash, který pleť vyčistí, ale nevysuší. Clinique vyrábí také sonický kartáček, který můžu doporučit. 


2. Exfoliace

Exfoliace vám zní možná zvláštně, ale je to odstranění odumřelých buněk z pleti. Existují jemné peelingy ( = mechanická exfoliace), které je možné používat denně, ale já používat čistící tonikum ( = chemická exfoliace), které nanesu na vatový tampon, a ráno a večer s ním z obličeje setřu nečistoty a odumřelou kůži. Možná si řeknete, že to není potřeba, když jste si už pleť umyli, ale sami se budete divit, jak bude tampon špinavý. S exfoliací to nemusíte přehánět, pokud se často holíte. Holení má totiž výhodu, že z pleti kromě vousů odstraňuje také starou kůži.

Už přes deset let používám Clinique Oil Control Exfoliating tonic, nebo zkuste čistící a zároveň exfoliační pudr v jednom Clinique For Men Super Energizer. Stačí dvě kapky, aby byl tampon trochu vlhký, takže 200ml balení vám vystačí dlouho.


3. Oční krém

Okolí očí je citlivé, tak vyžaduje zvláštní péči - nepřehánět to s čištěním a exfoliací, a nezapomenout používat krém. Pleť kolem očí je tenčí, a proto potřebuje koncentrovanější látky - proto jsou oční krémy dražší. Já jsem jej začal používat už brzy, když mně bylo něco málo přes dvacet. Kromě začínajících vrásek vám pomůže s tmavými kruhy nebo opuchlinami po propařené noci. S tmavými kruhy pod očima jako postavička Tima Burtona jsme se musel smířit, ale musím říct, že se svým ponocováním a spoustou věčírků, které mám za sebou, nemám vrásky ani opuchliny. :D

Momentálně používám pánský oční krém Line-Control Eye Balm od Clarins. Balení 20 ml má skvělý poměr ceny a výkonu.


4. Hydratace

Některým mužům prý vadí pocit toho, že na sobě mají krém. No, pokud se mastí Niveou, ani se jim nedivím (proti Nivee nic nemám, ale na obličej bych si ji nenamazal). Stačí si však vybrat vhodný krém nebo gel. Protože mám mastnou pleť, používám spíše gely, které se lépe vstřebají, a nezanechají pocit mastné pleti. Krémy používám jen v zimě, když vím, že budu většinu dne venku. Hledejte tedy produkty, na kterých stojí "gel" nebo "lotion", a ne krémy. 

Dobré je dívat se po hydratačních krémech s ochranným faktorem SPF. Bývají dražší, ale faktem je, že i když máme nutkání používat "opalovací" krémy pouze na dovolené u moře, slunce svítí pořád, a výrazně při pomáhá poškozovat pleť a urychluje její stárnutí. Ale sám se přiznám, že opalovací krém také používám jen v létě...

Právě používám hydratační gel pro muže T-Pur Anti-Imperfections značky Biotherm. Je lehký, rychle se vstřebává, a nezanechává pocit mastné pleti. 


Občas použijte peeling nebo jílovou pleťovou masku k odstranění přebytečného mazu a nečistot, popřípadě hydratační masku k osvěžení pleti. A pokud jste v péči o pleť zběhlí a je vám přes třicet, můžete používat sérum a podobné přípravky, abyste předešli vzniku vrásek, zarudnutí, a podobně. ;)

středa 29. prosince 2021

Nádherný Louskáček v Janáčkově divadle. A v Brně se lidé oblékají do divadla ještě jako lidé

Minulý rok jsem dostal lístek na Louskáčka do brněnského Janáčkova divadla. Kvůli covidu se však představení odložilo, a dočkali jsme se až včera. Bylo to nádherné. Výprava byla úchvatná, hudba nádherná, taneční výkony úžasné... Moc se mně to líbilo, a jsem rád, že to nepojali moderně, jako se to dnes dělá u spousty představení; zvlášť přihlédneme-li k tomu, že to hrají jen několikrát v období Vánoc.

Také jsem byl poprvé v Janáčkově divadle. Nejsem fanouškem monstrózních budov z období socialismu, které podle mého názoru obvykle jen hyzdí veřejný prostor, ale uvnitř je vše dobové a zachované, a budova vypadá snad nezměněné od asi 70. let nebo kdy ji postavili. Na rozdíl od některých jiných podobných budov uvnitř není směs starého a nového zařízení a podobné paskvily, takže to nevypadá vůbec špatně.

Co mě ale zaujalo, bylo oblečení návštěvníků divadla. Čekal jsem vše možné, hlavně po zkušenostech z Národního divadla v Praze, kde mívá sako a kravatu kromě mě tak jeden, dva další muži, a většina má na sobě džíny a svetry jako Pažout v Románu pro ženy. V létě pak nechybějí šortky, havajské košile, horolezecká výstroj, a všelijaké jiné ohavnosti - o buranech v Národním jsem psal třeba tady

Jakékoli očekávání jsem vzdal také proto, že před dvěma týdny jsme byl v Národním divadle, a samozřejmě měla většina svetry, kostkované košile, a byli oblečení jako školní výlet, když musí jet povinně do divadla. Byl jsem sice na Kytici a v sobotu odpoledne, ale za roky svých návštěv pražského Národního divadla jsem potkal jen hrstku vhodně oblečených lidí, či spíše mužů, kteří nebyli v normálním oblečení na doma nebo do města, a na sobotní opeře o moc lepší oblečení nenajdete.

V Brně to bylo jiné. Vzal jsem si tmavě modré sako a šedé kalhoty, protože jsem mezi lidmi v teplákách a džínách nechtěl v obleku vyčnívat, a nakonec se ukázalo, že sako nebo oblek měla většina mužů, i mladých, a že se snažili k návštěvě divadla hezky obléct. Teda ne, že bych všichni vypadali jako ze žurnálu, ale pokud tam byl někdo nevkusně oblečený, v tom davu slušně oblečených lidí se ztratil. 

Navzdory tomu, jak se Pražáci Brnu smějí, jsem měl dojem, že tady je svět ještě v pořádku, a že teplákovo-teniskový mor tam na rozdíl od Prahy nepropukl. Víte, že pořád nabádám k nakupování oblečení ze druhé ruky - vše na sobě mám ze sekáče, kde se dá najít i značkové oblečení, takže nevkusné oblečení není nedostatek peněz, ale výchovy. 

Na sobě mám košili Ermenegildo Zegna, sako Hugo Boss, kravatu Gucci, a šedé kalhoty, dohromady asi za 120 - 150 korun. Vše bylo téměř nebo úplně nové, soudě podle zašitých kapes, nezmačkané podšívky, a nepoškozených štítků uvnitř. Boty na míru Sebastian Damiano, o kterých si můžete přečíst v mém článku z doby, kdy jsem si je pořídil.

neděle 12. prosince 2021

Focení do myslivecké kuchařky





 

Možná sledujete můj druhý blog Staromilec, který věnuji svojí zálibě ve starých kuchařských knihách, vaření podle nich, a starožitném nádobí, na kterém pak jídlo podávám. Jedna z mých čtenářek, Soňa Chovanová Supeková, prezidentská Klubu slovenských poľovníčok se mě jednou ozvala, že ji zaujal můj recept na bažanta nadívaného kaštany, a zda bych byl ochoten recept a fotku poskytnout do její připravované kuchařky CIC Wold Game book, ve které najdete 207 receptů ze zvěřiny od autorů ze 66 zemí. 

Autorka knihy Soňa Chovanová Supeková

Souhlasil jsem, a pak se mě ozvala opět, že prý se budeme fotit - s Janou, autorkou dalšího receptu za naši zemi, protože u každé země budou autoři krátce představeni. A vznikly tyto krásné fotky. Knihu už je možné objednat, tak jsem se říkal, že se o ně s vás podělím. Jana je myslivkyně, takže se vyfotila v mysliveckém oblečení, a já jsem se snažil stylizovat do něčeho podobného, co se hodí do lesa, a abychom spolu ladili. Jana mně dodává nezvyklá zvířata pro moje historické recepty, a také je spoluautorkou stránky Divočina na talíři, kde najdete spoustu zajímavých receptů na zvěřinu, které tvoří myslivkyně. Autorkou fotek je Dana Štěpánová.

pondělí 16. listopadu 2020

Krásný podzimní den

zelene_vlnene_sako_(5)zelene_vlnene_sako_(3) zelene_vlnene_sako_(2) zelene_vlnene_sako_(1)
zelene_vlnene_sako_(4)

V poslední době jsem byl hodně zaměstnaný. Stěhoval jsem se, zařizoval nový byt, rozjel jsem nový blog Staromilec, kde se věnuji svému zájmu o staré doby, starožitnosti, a vaření a kuchařským knihám, které sbírám, a v létě jsem chtěl také trochu odpočívat, na dovolenou se mně počítač tahat nechtělo, a aplikace Blogger, ve které píšu tento blog, odmítá fungovat v mobilu či tabletu.

S tímto blogem nekončím, nebojte. Ale vidíte, jaký je rok. Obchody jsou zavřené, nikdo nikam nesmí chodit, a tak mně chybí témata, kterým se obvykle věnuji; vše se točí pouze kolem covidu. A jako by nestačilo, že současná móda velí oblékat si to nejohavnější, co kdy existovalo - trendy z 90. let a bizarní sportovní a "casual" ( = eufemismus pro to, že vypadáte, jako že jste vzdali život) oblečení, všichni se doma válejí v teplákovkách, a ani se moc neobtěžují strojit, když slezou z gauče a vyjdou ven, a tak není moc o čem psát. A proto spíše přispívám na svoji facebookovou stránku a Instagram.

Po dlouhé době pro vás mám tedy příspěvek, pár fotek ze včerejší procházky. Byl krásný podzimní den. Bylo chladno, sychravo, a krásně barevné listí - přesně takový podzim, jako mám rád. 

Džíny jsou Levi's, polo tričko Gant, polobotky Allen Edmonds. Pletená vesta, zelené vlněné sako a rukavice ze sekáče. Květina v klopě je živá chryzantéma z mamčiny zahrádky. 

úterý 26. května 2020

V rákosí












Další fotky od mojí kamarádky Gabky, která mě fotila už minule. Ty fotky jsou také staré dva měsíce, jen jsem se nějak nedostal k jejich zveřejnění... :)  

Po dlouhé době jsem vytáhl svoje oblíbené kalhoty z Gantu, na kterých jsou vyšití bígli a divoké kachny. Košile a tvídové sako jsou ze sekáče, stejně tak rukavice. Ty jsou z dne již neexistujícího obchodu Art deco galerie v Michalské. Brož jsem dostal loni k narozeninám a je ze zvířecí série české značky BeWooden.

neděle 19. dubna 2020

Výhody merino vlny


Merino vlna patří mezi moje oblíbené materiály, protože kromě toho, že je na nošení snad ještě příjemnější než kašmír, má spoustu skvělých vlastností a předností oproti jiným materiálům. Poprvé jsem se s merino vlnou setkal - paradoxně - v Háemku. Teda ne, že bych o ní předtím neslyšel, ale nikdy jsem z ní nic neviděl ani neměl, a tehdy měli v kolekci Lanvin loves H&M hnědý a šedý svetr právě z merino vlny. A ať už byla kvalita "háemkové" merino vlny jakákoli, rozhodně byl poznat rozdíl oproti jiným vlnám, a kolegyni dodnes spílám za to, že si jej půjčila, a vrátila tak děravý, takže jsem jej musel vyhodit. Teď, kdy se k přírodním a udržitelným materiálům začínáme vracet ve větší míře, takovou vzácností není.

Photobucket

Získává se ze zvláštního druhu ovcí, které jsou chovány převážně v zemích nového světa - Austrálii, Novém Zélandu a podobně. V Austrálii je jejich rouno chrání před teplotními výkyvy velkého a horka a tuhého mrazu. Vlákna merino vlny jsou velmi lehká a tenká - prý mohou měřit jen třetino toho, co lidský vlas. Teď jsem dokonce četl, že špatně hoří. Takže si budu vyčítat, že tu úžasně hebkou šálu jsem před uzavřením obchodů v sekáči nechal, protože divně hořela, a mně se to nezdálo. :D 

K mání je v různých úpravách. Třeba silnější varianta pleteniny, která připomíná to, co si nejspíš představíte pod pojmem "vlněný svetr", ale také lehkou, tenkou pleteninu, která na omak jako by chladí, je hladká, a na první pohled byste neřekli, že jde o vlnu.

Nepletou se z ní jen svetry a šály, ale podobně jako z kašmíru či mohéru se z ní tkají látky na obleky a kabáty, už před několika lety jsem měl termo prádlo z merina, a dnes se používá i pro zimní sportovní oblečení. Jaké jsou tedy výhody merino vlny? 

V zimě hřeje, v létě chladí
Největší výhodou oblečení z merino vlny je to, že v zimě zahřeje, a v horku příjemně chladí. Přiléhavé tričko z merino vlny jsem nosil v létě pod košilí a sakem, a musím říct, že to bylo mnohem příjemnější na nošení, než klasické bavlněné tričko nebo nic. Čímž se dostáváme k dalšímu bodu...

Je prodyšná a nesmrdí
Merino vlna je prodyšná, což oceníte při změnách teploty při přechodu ze zimy do tepla nebo z tepla do zimy se nezapotíte. Merino vlna pohlcuje vlhkost, takže i když se zapotíte, nebudete mokří; merino vlna vše dokonale absorbuje, takže máte pocit sucha, ale přitom nesmrdí, jako když na sobě máte bavlnu, která jak je jednou mokrá, tak dlouho schne, a páchne. S merino vlnou nebudete mít mokrá záda ani koláče v podpaží. Jak si jednou zvyknete na merino vlnu, už skoro nebudete chtít nosit bavlněné mikiny. :)

Snadná (žádná) údržba
Svoje vlněné svetry peru jen výjimečně. Není toho potřeba. Pokud na svetru nemáte skvrny od jídla, stačí jej vyvětrat. Ideálně třeba na sušáku na prádlo nebo přes něco přehozený. Nenechávejte vlněné svetry na ramínku; vytahají se v oblasti ramen. Je to super. Praním se materiály opotřebovávají, a tím, že merino vlnu prát nemusíte, vydrží mnohem déle než třeba bavlna.

Udržitelnost a obnovitelnost
Je obnovitelná. Ovcím, ze kterých se získává, vlna nepřestává růst, a musejí se pravidelně stříhat. Kdyby se nestříhaly, hrozilo by jim přehřátí a jiné zdravotní problémy ohrožující jejich život. Nevím, co na to říkají vegani, ale stříháním merino vlny ovci neškodíte.


Vzhled
Merino vlna prostě skvěle vypadá. Ať už je hladká nebo hrubší, ať už na svetru nebo na čepici, vypadá prostě lépe než akryl nebo ovčí vlna. Na první fotce mám na sobě svetr české značky Live Sweaters, která v Česku plete svetry z merino vlny, ale také trička, ponožky, čepice, šály a ponožky. Mají příjemnou kvalitu, jsou lehké, a mají všechny z příjemných vlastností merino vlny.

úterý 14. dubna 2020

V lese












Minulý týden mně napsala kamarádka Gabka, že kvůli koronaviru nemá co na práci, a že zase začala fotit, a jestli nechci udělat nějaké fotky. Tak jsme se vydali do lesa, a myslím, že výsledek se velice povedl, co říkáte? 

Všechno, co na sobě mám, je ze sekáče, kromě bot F. L. Popper, kapesníčku Gant, ponožek Uniqlo a mých oblíbených rukavic Engelmüller. Kravata je vlněná,  kalhoty byly nové ještě s visačkami, a nádherné sako s koženými knoflíky a záplatami na loktech vypadá, že bylo ušito na míru, protože nemá žádné štítky.

čtvrtek 19. března 2020

Máte roušku?



Poslední týden mám pocit, že žiju téměř dvojím životem. Doma se nepociťuji žádné změny všechno je v normálu. Nemám potřebu pořád někam cestovat, nechodím po kavárnách a co já vím kde, takže běžný život se pro mě nijak zvláštně nezměnil ani po zavedení zákazů a omezení. Ale když jedu autem, vidím téměř prázdné ulice. Žádná auta. Nejděsivější jsou však prodavačky v gumových rukavicích a respirátorech, jako kdybych vstoupil do jiného světa. A pak zákazníci. Ještě před pár dny se všichni smáli těm s rouškami, a ze dne na den si začali ukazovat prsty na ty, kteří roušku nemají. Nejvíc mě na tom fascinuje, jak ve zprávách na Nově chválili dobrovolníky, jak šijí roušky, namísto toho, aby zhejtovali Babiše, že slibované roušky zatím nezajistil, a že jen zrušil zákaz zavření galanterií...

Každopádně teď musíme ochranu obličeje nosit všichni, a jsem zvědavý, jak dlouho to bude trvat. Jsem tím znechucený. Chápu, že ne každý může za to, že se nakazil, protože to můžete chytit kdekoli. Ale je mně na zvracení z těch, kteří jeli i přes varování do Itálie, Rakouska nebo kdovíkam, protože nebyli ochotni odpustit si svoji dovolenou (což mně připomíná "základní lidské právo nekuřáků na nekuřáckou hospodu"), a kteří výrazně přispěli k tomu, že se tady koronavirus rozšířil. A z těch, kteří nemají rozum, a nejen, že nerespektují nařízení jako pro idioty, ale ještě se je snaží čecháčkovsky přechcat, aby se nemuseli vzdát svého pohodlí. Zrovna dnes ráno jsem na Facebooku četl příspěvek nějaké ženy, která denně dojíždí za prací do Rakouska, kde však jako prodavačka nesmí nosit roušku a rukavice, aby prý nešířili paniku. Bravo. Pak se můžeme divit, že v uzavřeném Uničově prý chtějí lynčovat ty, kteří to tam přitáhli z dovolené.

Buďte chvíli doma a nechoďte zbytečně ven. Snad se z toho chvíli nezblázníte. Už jsem viděl meme, jak Češi obvykle jen sedí u televize (nebo u Netflixu, nebo co teď zrovna in), ale v době karantény mají najednou potřebu chodit ven. :D A rozesmál mně článek, ve kterém autor šokovaně popisoval vylidněnou Prahu, zavřené hospody a obchody, ale vlastně tam popsal běžný život člověka na vesnici.

Já pořád pracuji, takže nemám roupy, a starosti jako "mám použít deodorant při home office?" jdou mimo mě. Ale když se zrovna nevěnuji jarnímu úklidu, cpu se a piju víno, protože co dělat po večerech? A víte, co se říká. Až tlustí budou hubení, hubení budou studení. ;) Pokud jdete ven, chraňte si ústa a nos. Plátěná, doma vyrobená rouška není stoprocentní, ale když ji budou nosit všichni, bude to lepší, ne? Pokud roušku pořád ještě nemáte, noste třeba šátek, jaká já. A hlavně nezapomeňte na to, jak s rouškou zacházet. Že byste ji měli nosit nanejvýš několik hodin, a pak si vzít čistou, a tu použitou vyvařit a vyžehlit, aby byla co nejvíc možno sterilní. Nasazujte si ji umytými rukama, roušky se nedotýkejte a nesahejte si na ni. Po sundání si umyjte ruce. 




Ještě před karanténou jsem si udělal menší zásoby v Sabores, jak jste mohli vidět v mém facebookovém příspěvku. Pokud už mám zemřít strašlivou smrtí v karanténě, nebudu jíst jen mouku a rýži. Tady si dávám olivy plněné kapary, chorizo, jamón, a lanýžové chipsy, které jsou naprosto skvělé! Sabores je obchod se španělskými potravinami, vínem a lahůdkami, mají v nabídce spoustu trvanlivých potravin (a není tam nával jako v Kauflandu, když začne platit akce z letáku) i krájených a balných sýrů a uzenin. Doporučují zkusit jamón, olivy, a také prodávají konzervované ryby a mořské plody La Brújula. ♥ Můj oblíbený Pinot Noir je z Vinných sklepů U Jeňoura. A tady je poselství a návod, jak se v době koronaviru chovat. ♥

neděle 16. února 2020

Parka Blažek








V loni v létě, přesně v den svých narozenin, jsem si v výprodejích koupil tuto bundu, kterou jsem chtěl už na jaře, ale nějak jsem to nestihl, pak byla vyprodaná, a nakonec jsem ji objevil u Blažka v brněnské Vaňkovce. Chtěl jsem nějakou sportovnější bundu, ale zase takovou, aby to nevypadalo, že jsem si odběhl z hřiště nebo z nějaké túry. A hrozně se mně líbila ta barva! Ten den bylo úmorné horko, a tak jsem se těšil, až si ji budu moci obléct. Na podzim jsem si jí moc neužil, protože bylo pořád teplo, a pak najednou zima, a včerejší jarní počasí mi dovolilo si ji vzít, i když po západu slunce už začalo foukat. 

S mikinou pod ní je v ní hezky teplo, dobře izoluje, má dostatek prakticky rozmístěných kapes, které jsou ale - jak je u Blažka zvykem - bohužel, poněkud mělké. Naštěstí se dá číst z nich uzavřít zipem. Má praktické stahovací šňůrky v pase a na šosech, a nejlepší je kapuce, jejíž tvař skvěle kopíruje tvar hlavy, chrání před větrem (což jsem včera ocenil) a deštěm, a nesklouzává z ní, a přitom neomezuje v pohybu čí rozhledu. Takže i když asi nemá vodní sloupec nebo co, což při procházkách se svými bígly nebo ve městě stejně nevyužiju, mám radost z toho, jak je funkční. :)

Kromě toho mám na sobě svoje oblíbené Levisky 512, mikinu Gant a na nohou Nike Air Huarache Run Ultra, ve kterých jsem po dlouhé době našel velice pohodlné tenisky, které se dají snadno sehnat i ve velikosti 48 nebo 49 (třeba na Spartoo.cz, odkud je mám já), a na rozdíl třeba od Nike Roshe Run v nich není zima ani teď, přičemž je v nich příjemně i v létě.