čtvrtek 5. května 2016

Muži, foukání vlasů a styling


 photo fen-braun-satin-hair-3_01_zps95mfjrf5.jpg

V britském magazínu Country Life uveřejnili 39 kroků k tomu, stát se (moderním) gentlemanem. Pravidlo číslo 38 říká, že moderní gentleman si nikdy nesuší vlasy fénem. To následující a poslední zní: "Gentleman ví, že výjimka potvrzuje pravidlo." Co vy, pánové, sušíte si vlasy fénem? Myslíte si, že je to zženštilé? Ale prosím vás, děláte to přece při odchodu z veřejného bazénu nebo po sprše ve fitku. Máte krátké vlasy, že to ani nepotřebujete? Co děláte v zimě, když si umyjete vlasy a pak musíte ven? A co vy s delšími vlasy?

rozhovoru s Leou Trabakovou, Kadeřníkem roku 2015, jsem se dočetl, že vlasy by se měly foukat po každém umytí, aby se nezapařily: "Vymačkat ručníkem, netřít, protože třením je lámeme a vysušujeme." Ne, že bych byl tak choulostivý a ihned po přečtění letěl do obchodu pro vysoušeč vlasů (přeci jen jsou myšleny spíše delší a dlouhé vlasy), ale je pravda, že pokud si vetřete stylingový přípravek do vlhkých vlasů a pak je vysušíte fénem, vydrží vám účes delší dobu a bude lépe držet a vypadat upraveněji. A právě proto si vlasy suším fénem.

Ráno si dám horkou sprchu, která mě probere, vlasy si myju podle potřeby každé dva až tři dny (hlavně kvůli tomu, aby se vymyly stylingové přípravky). A přece nemůžu jít ven s mokrými, neupravenými vlasy, a na čekání na to až uschnou, nemám čas. Pak jsem si v návodech na používání stylingových přípravků začal všímat, že při použití s vlhkými vlasy a vyfoukání prý mají lépe držet. Tak jsem to párkrát zkusil – a ano, funguje to, a překvapivě dobře!

Samozřejmě na to nemám čas a chuť každý den, takže stále vtírám pomády a krémy na vlasy do suchých vlasů. Ale pokud chci, aby účes opravdu držel a vypadal uhlazeně, vlasy si vyfoukám. Do vlhkých, ručníkem utřených vlasů vetřete svůj oblíbený stylingový přípravek a vlasy přes kartáč nebo pomocí hřebenu tvarujte a druhou rukou foukejte skrz difuzér.

Předtím jsem používal takový ten malý, cestovní fén (to nechcete!) nebo jsem si něčí půjčoval, tak jsem si konečně pořídil vlastní – a pořádný – vysoušeč vlasů, Braun Satin Hair 3 HD 385 Power Perfection. Je velký, bílý, a kromě horkého vzduchu umí foukat i studený. Prý je to pro fixaci účesu, ale já už se vidím, jak se jím budu v létě ochlazovat :D Jeho příkon je 2000 W (to je dost) a nabízí 3 teplotní stupně a 2 stupně intenzity proudění vzduchu, které si lehce nastavíte na držadle.

Je lehký a dobře se drží v ruce, a má koncentrátor; nástavec, který usměrňuje proud vzduchu. To se hodí, když nechcete, aby vám vysoušeč rozfoukal "celou hlavu", ale chcete jen vysušit účes (pěšinku, patku), ve kterém máte stylingový přípravek - jak píšu na výše. Ty s delšími vlasy než mám já možná potěší, že má ionizační funkci, která má snížit krepatění a poletování vlasů.

Mám jej teprve chvíli, ale musím říct, že jsem s ním zatím moc spokojený. Vlasy nejsou přesušené a oceňuji dlouhou šňůru (a očko na pověšení na stěnu) a ty tři stupně teploty - když mám vlasy ostříhané hodně nakrátko a účes tvaruju z vlhkých vlasů, stačí první stupeň. Když chci vlasy jen vysušit, pustím to na trojku a hned je to hotovo :) Je to Braun Satin Hair 3 HD 385 Power Perfection a je běžně k dostání za cenu kolem tisícovky.

 photo fen-braun-satin-hair-3_02_zpssxeoaxuy.jpg

 photo fen-braun-satin-hair-3_04_zpsqw2rnqep.jpg

 photo fen-braun-satin-hair-3_06_zps2hatjxkk.jpg

 photo fen-braun-satin-hair-3_07_zpsyizcx9sd.jpg

 photo fen-braun-satin-hair-3_08_zpsuihb1fcn.jpg

neděle 1. května 2016

Šála od Jakuba Polanky


 photo sala-jakub-polanka_01_zpsrvmnvtyi.jpg

 photo sala-jakub-polanka_02_zps9udslcte.jpg

 photo sala-jakub-polanka_03_zpslxu8dypa.jpg

 photo sala-jakub-polanka_04_zpsyzglixlp.jpg

 photo sala-jakub-polanka_05_zpsrvddv53y.jpg

 photo sala-jakub-polanka_06_zpsi37bffqh.jpg

 photo sala-jakub-polanka_07_zpszqld6om9.jpg

 photo sala-jakub-polanka_08_zpsjgqzkqq7.jpg

 photo sala-jakub-polanka_09_zpsdhik7wcm.jpg

 photo sala-jakub-polanka_10_zpspl4ouglb.jpg

 photo sala-jakub-polanka_11_zpsin9qxi6g.jpg

Na fotkách z přehlídky Jakuba Polanky z kolekce na nadcházející podzim a zimu z posledního Mercedes-Benz Prague Fashion Weekendu mě zaujala jeho černo-modrá šála, na které je z obou stran zrcadlově obrácený nápis Jakub Polanka.

Nevěděl jsem, kde ji sehnat, až mně to nedalo, a napsal jsem na facebookovou stránku Jakuba Polanky. Šála je k dispozici prý jen v omezeném množství, tak jsem si okamžitě jednu reservoval a za pár dnů už jsem si ji byl vyzvednout v La Gallery NovestaJe hrozně dlouhá, těžká, měkká a i když jsem ji ještě teď párkrát měl, protože bylo chladno, těším se na podzim (moje oblíbené roční období), jak mě bude hřát (a jak s ní budu dělat parádu).

Na sobě mám džíny Levis-Sta Prest, košili Daniel Hechter, svoji snad první kravatu, kterou jsem si koupil H&M ve Vídni kdysi dávno, kdy u nás v Hámeku ještě trendy věci neprodávali, úpletové sako Giorgio Armani, brýle Fendi, ponožky Happy Socks z Urbanluxu, boty Alfred Sargent a tu šálu od Jakuba Polanky.

středa 27. dubna 2016

Titanic v Praze


 photo titanic-praha_01_zpsxbarqwsq.jpg

Jako malého mě fascinovaly všelijaké katastrofy a v jedné z knih o lodích, kterou jsem tehdy četl, jsem se dověděl i o Titanicu, přepychovém parníku, který v noci 14. dubna 1912 na své první plavbě přes oceán narazil na ledovec a pak se téměř tři hodiny za dramatických okolností potápěl, při čemž zemřely dvě třetiny osob na palubě. A dodnes si pamatuji na to letní odpoledne, kdy jsme si s bráchou hráli na dvoře v našem dřevěném domku, a jakou jsem měl radost, když taťka přišel s tím, že půjdeme do kina na Titanic. To mně bylo devět.

Tehdy mě Titanic a jeho éra začaly fascinovat a fascinují mě doteď. Od té doby jsem samozřejmě zjistil, že Cameronův Titanic je plný chyb, že většina scén s Jackem a Rose by ani nebyla možná - jejich seznámení při pokusu o skok ze zádi lodi, scéna na přídi, kde Rose "letí", sex v autě (které bylo ve skutečnosti ve velké bedně a diskutuje se, zda bylo vůbec sestavené nebo to byly jen díly), nebo že divákům vykládá bludy: že se topiči v kotelnách po zavření vodotěsných dveří utopili, stejně jako cestující třetí třídou v bludišti chodeb v podpalubí za zamčenými mřížemi, lodní důstojník střílející po emigrantech a další. A že zatímco se tvůrci chvástali tím, jak vše odpovídá skutečnému Titanicu, byly prostory lodi byly přikrášleny pro filmařské účely, a ne všechno bylo tak dokonalé, jak se všude psalo.

 photo titanic-praha_02_zpsykl3ppdn.jpg

Při vstupu do výstavní haly dostanete repliku palubního lístku se jménem cestujícího - na konci výstavy je jmenný seznam, kde můžete zjistit, zda jste přežili nebo ne. Na zdech visí tabule, které vás seznámí s historickými reáliemi doby vzniku Titanicu. Také dostanete audio guide a před vstupem do samotné expozice vás čeká film se záběry ze stavby lodi a vyplutí - i když ve většině případů se jedná o Olympic, sesterskou loď Titanicu, která vyplula o rok dříve.

 photo titanic-praha_03_zps19tmtgqc.jpg

 photo titanic-praha_04_zpsnxvsioqt.jpg

 photo titanic-praha_05_zpsmmomtfej.jpg

V první místnosti stojí obrovský a podrobný model Titanicu. Nástupní můstek, vám skýtá podobný pohled, jaký měli i cestující první třídou - na dveře zakryté zdobenou mříží, a kolem lampy ze společenské místnosti první třídy vylovené z vraku projdete do chodby. U té mě zklamalo, že přesně kopíruje tu z Cameronova filmu, což však ani trochu neodpovídá skutečnosti, včetně cedulek na dveřích (které byly upevněny nad nimi). Chodby na Titanicu byly užší, skromnější, a stejně jako většinu interiérů, jejich podlahy pokrývaly linoleové dlaždice a ne koberce. Tady je pro srovnání chodba z Cameronova filmu/výstavy a chodba z paluby B, jakou se na Titanicu šlo k těm nejluxusnějším kajutám a suitám. Ostatní chodby první třídy měly obyčejné bílé obložení stěn bez ozdobného vyřezávání, jednoduché stropy a světle modré linoleové dlaždičky.

 photo titanic-praha_06_zpsjjn0m0yo.jpg

Další místnost přibližuje atmosféru velkolepého schodiště první třídy s nádherným linoleem a na stěnách visí informace o slavných cestujících, k tomu hraje valčík Na krásném modrém Dunaji - různé místnosti jsou různě nasvíceny a ozvučeny, což napomáhá tomu, abyste si představili, jak to na palubě vypadalo. Následuje replika jedné z přepychových kajut, jaké se nacházely na palubě B. Pro představu toho, jak ubytování v první třídě vypadalo, je ucházející, ale stejně jako v Cameronově filmu navozuje falešný dojem prostoru, který nebyl ani v těch nejluxusnějších kajutách.

 photo titanic-praha_07_zps2rrub9bk.jpg

Plocha kajuty asi odpovídá skutečnosti. V takové kajutě, jako je tato, však nebyla dvě robustní křesla, jídelní stůl se čtyřmi židlemi a další stolek, jen by zabíraly místo. Vlevo v rohu stála postel pro dvě osoby (jako na výstavě), ale vedle dveří byla pohovka se stolkem a dvě židle, u okna pak ještě další postel pro jednu osobu a pod druhým oknem elektrické topné těleso. Na protější straně (která tady chybí a skrz kterou si kajutu prohlížíme) stál toaletní stolek a mycí stůl s umyvadlem či dvěma a v kajutách bez vlastní šatny byla ještě skříň. Naproti dveří byly opět dveře vedoucí do další kajuty. Všechny kajuty na palubě B byly totiž propojeny dveřmi, takže jste si mohli reservovat suitu pokojů - jeden pro manžele, další pro děti a chůvu, a tak dále. Nebo za dveřmi spal někdo úplně cizí, stejně tak jako mohl někdo úplně cizí spát na té druhé posteli - proto byla lůžka na čele postele číslovaná. 

 photo titanic-praha_08_zpsgjlsoxeg.jpg

Nemohl jsem si nevšimnout překladů tabulí s popisy vystavovaných předmětů nebo interiérů, které byly místy značně nepřesné a někdy vůbec neodpovídaly skutečnosti a pro spoustu návštěvníků musely být nesrozumitelné, pokud text opravdu četli a vnímali. Všiml jsem si, že přesně odpovídají textům, které se kdysi nacházely na stránkách společnosti R.M.S. Titanic Inc., která má výhradní právo na výlov artefaktů z vraku lodi a jejich vystavování - a která stojí za touto výstavou. Dočtete se třeba, že obložení kuřárny zdobily "perleťové vložky" (intarzie), v lodních lázních byly krajky (tím byly zřejmě myšleny ozdobné vyřezávané mříže kryjící lodní okénka) nebo že v tělocvičně stál "stacionární bicykl" (rotoped). Nejvíce se však překladatel vyřádil na jídelních lístcích. V jídelně první třídy se tak podával chřest na kyselo (Asparagus, sauce vinaigrette) či banánky z odpalovaného těsta - to má být, prosím, francouzský desert éclair. Z toho mě málem trefilo.

 photo titanic-praha_09_zpskt8it6hk.jpg

 photo titanic-praha_10_zps9sogcsyc.jpg

 photo titanic-praha_11_zpsvg0jotpv.jpg

Další místnost je plná lodního nádobí a předmětů vylovených z kajut. Nejvíc mne zaujaly kachličky, mramorové umyvadlo z koupelen první třídy a mříž ze dveří jídelny první třídy, stejná jako zdobila dveře při vstupu "na palubu". Pak vás výstava bere dále do útrob lodi. Obdivoval jsem důmyslné umyvadlo z kajut druhé třídy, kde tekla pouze studená voda. Teplou vodu nalévali stevardi přímo do zásobníku ukrytého za zrcadlem a špinavá voda se vylévala sklopením desky s umyvadlem do odpadní roury za ním. Následuje replika kajuty třetí třídy a tlumený rachot lodních strojů, jaký byl v té části lodi slyšet.

 photo titanic-praha_12_zpsbnv3rexq.jpg

 photo titanic-praha_13_zpsxvh8rfjz.jpg

 photo titanic-praha_14_zpsgfws4gqc.jpg

 photo titanic-praha_15_zpsbq2ebsrc.jpg

Pod padacími vodotěsnými dveřmi, jaké jste mohli vidět i ve filmu, projdete do poslední části výstavy, kde stojí skutečný ledovec a další artefakty, například lodní telegraf, zařízení, které mě vždycky fascinovalo (ve filmu je krásně vidět i v provozu), a kterým se pokyny z lodního můstku předávaly do strojovny. Stěny pokrývají různé vzpomínky cestujících a členů posádky a hlas v audio guide vám popisuje, jak probíhala evakuace lodi. Ještě mně chyběl hlasitý sykot přebytečné páry, kterou vypouštěly komíny těsně po srážce, aby uhasínající kotle zaplavované kotelny stojící lodi nevybuchly.

 photo titanic-praha_16_zpsxqwcswxq.jpg

 photo titanic-praha_17_zpsamn6xn7u.jpg

Předposlední místnosti vévodí model přední poloviny vraku Titanicu. Líbily se mně fotografie artefaktů na dně oceánu a jejich presentace na výstavě. Zapékací misky z části zabořené v písku, stále ještě ve stozích, jako kdyby se potopily poskládané ve skříni, která časem shnila, zkroucená kovová kostra palubní lavičky či píšťala lodního komínu. Před východem vás čeká výstava osobních předmětů cestujících, vylovených z jejich kajut nebo zavazadel, takže většinou víte, komu předměty náležely.

Není to žádná odborná výstava pro skalní nadšence jako jsem já, který se nimrá v každém detailu a nenávidí Camerona za to, že v jeho filmu bylo kajutě C-57 obložení stěn v jiném slohu než na skutečném Titanicu nebo že výtah nejezdil až na člunovou palubu, bude se líbit každému, koho příběh "nepotopitelné" lodi zaujal tak jako kdysi mě, ať už o Titanicu něco víte nebo ne.

Výstava má návštěvníkům přiblížit, jak to na Titanicu vypadalo, proč jej vůbec postavili, a jak se potopil. Vtáhne vás na palubu lodi a vy si tak budete moci představit, jaké to tam asi bylo. Nejvíc se mně líbila spousta originálních artefaktů, které si můžete detailně prohlédnout (a vyfotit - bez blesku). Takže až se zase budu dívat na Titanic na DVD, budu vědět, že ty kachličky měli opravdu špatně :D

Výstava Titanic v Praze probíhá na výstavišti v Letňanech až do 30. června a pokud se tam chystáte o víkendu, raději si kupte lístek předem, vstup je každou celou hodinu.

pondělí 25. dubna 2016

K jaru patří... chřest!


 photo chrest-2016_01_zpsdiaop8bw.jpg

 photo chrest-2016_02_zpsmlbc3j8w.jpg

Také se každé jaro těšíte na chřest? Já sezónní plody moc neprožívám. Medvědí česnek mám rád, ale když jeho dobu propásnu nic se nestane. Také se z něj dá udělat pesto nebo se dá zamrazit. Ale na chřest se opravdu těším, a ten je nejlepší čerstvý. Dnes všude najdete spoustu různých návodů na jeho úpravu, ale já mám nejraději ten zelený s holandskou omáčkou, která je sama o sobě skvělá, ale dá také vyniknout chuti chřestu. Její recept najdete všude a je jednoduchá, i když mnozí tvrdí opak. Musíte ji pěkně vyšlehat nad parou, ne ve vodní lázni - to by se vám pak vajíčka srazila. To bude asi jediný kámen úrazu.

 photo chrest-2016_03_zpsi7oo3pfh.jpg

 photo chrest-2016_04_zpswlcedu7a.jpg

Když jsem kdysi dávno viděl na jídelním lístku Titanicu Vejce à l'Argenteuil, začal jsem pátrat po tom, co to je (to jsem vlastně dělal i u ostatních jídel). Ale doteď jsem nenašel dobový recept, který by to přesně říkal. Má jít o míchané nebo ztracené vejce, ke kterým se podává chřest a omáčka - někde uvádí z bílého vína, jinde smetanovou, pak zase holandskou... No tak jsem si udělal chřest se ztraceným vejcem a zalil je holandskou omáčkou, která mně zbyla. A musím si to pochválit, bylo to výborné :D

pátek 22. dubna 2016

Oudový Dunhill Icon Absolute


 photo dunhill-icon-absolute_01_zpsdumnghbd.jpg

 photo dunhill-icon-absolute_02_zpslommxgjw.jpg

 photo dunhill-icon-absolute_03_zpssp5euvjd.jpg

 photo dunhill-icon-absolute_04_zpsqps7cpgj.jpg

 photo dunhill-icon-absolute_05_zpsfylj4pkn.jpg

 photo dunhill-icon-absolute_06_zpsctidmdky.jpg

 photo dunhill-icon-absolute_07_zpsvmtiwvtu.jpg

 photo dunhill-icon-absolute_08_zpsiuk7ikif.jpg

Dunhill London v masivním kovovém, stříbrném flakonu vznikl na začátku roku 2015 a Dunhill Icon Absolute ve zlaté kleci následoval o něco později. Přesto, že jsou obě vůně naprosto rozdílné, zamiloval jsem si obě. A moje okolí také :)

Nový Dunhill Icon Absolute je "oudový" parfém (oudu se říká také agarwood - agarové dřevo). Správně by se to prý mělo psát "úd", ale "údový parfém" by asi každému evokoval něco úplně jiného (podle mě je oud úplně to stejné jako úd, jen ve stylu nářečí z Princezny ze mlejna).

Je to tmavé pryskyřičné dřevo získávané ze stromů rodu Aquilaria při infekční nákaze. Aromatická pryskyřice ve formě oleje vychází z obranné reakce na napadení hmyzem, po úderu blesku nebo po mechanickém poškození. Strom vylučuje do zraněných částí (kořenů, větví nebo částí kmene) ochranný olej, a ty se postupně stávají těžší a tmavě hnědé až černé. Zatímco před infekcí je jádrové dřevo poměrně lehké a bledě zbarvené, jakmile infekce postupuje, strom produkuje tmavou aromatickou pryskyřici v reakci na útok, což má za následek velmi husté, tmavé, pryskyřičné jádrové dřevo, které výrazně voní, a proto se používá jako složka kadidel a parfémů.

Dunhill Icon Absolute je dřevité kořenitá vůně, připomínající Orient, kadidlo a exotická koření. Oponu na scéně kompozice zvedá proslulý sicilský bergamot ve spojení s dobře známými kořeněnými nótami černého pepře.

Ty ustupují příjemně zklidňující trojici citrusu, dřeva a květinových tónů. Špetka kardamomu napomáhá uzavřít předehru a sebejistě otevírá první jednání. Následuje srdce vůně plné překvapivých tónů bohatého a zemitého šafránu v kombinaci se sametovou okázalostí černé růže a egyptského jasmínu. Společně jsou oslavou smyslů.

V závěrečném jednání vás tato esence mužnosti vrhne do pižmové náruče vzácného a kouřového akordu agarového dřeva (oudu). V kombinaci se smyslnou podobou tabákových listů a toskánské kůže zůstává po vůni stopa s hřejivou aurou hořko-sladkého dřeva.

Já v začátku cítím sladkost růží, ale nejvíce podle mě ve vůni dominuje pikantní pepř a agarové dřevo, tabák a pižmo. Je to krásná, exotická vůně se svěžími, aromatickými tóny, ale dřevitým základem. Silná, elegantní mužná vůně, kterou nosím ji spíše večer.

Přirovnal bych jej nejvíce ke Gucci pour Homme. Ale není tak silně zemitý. Nebo k parfémům Toma Forda, které stejně jako Dunhill Icon Absolute voní klasicky, starosvětsky, exoticky, dřevitě a kořenitě.

Seženete v parfumeriích Douglas nebo na Sensualite.cz., odkud jej mám já. Flakon 50 ml stojí 2.500, 100 ml pak 2.970 korun.

čtvrtek 14. dubna 2016

Focení pro jarní Fashion Bibli časopisu ForMen


 photo foceni-formen_01_zps2rixjqst.jpg

 photo foceni-formen_02_zpsac6xfd6y.jpg

 photo foceni-formen_03_zpsslu5g7wr.jpg

 photo foceni-formen_04_zpssxuugnyw.jpg

 photo foceni-formen_05_zpslg2jz0dm.jpg

Redakce časopisu ForMen mě oslovila s tím, že by mě chtěli vyfotit a udělat se mnou rozhovor pro jarní vydání již třetí Fashion Bible. Možná už jste první fotku viděli u mě na facebooku nebo přímo v časopise, který je zrovna na stáncích. Ve ForMen ale byli tak laskaví, že mně pár fotek z focení poslali a dali mně svolení k tomu, abych je zveřejnil na blogu.

Výběr oblečení nechali na mně, mělo to být něco, co rád nosím, aby mě to vystihovalo tak, jak sám chci. A tak jsem si vzal oblek, ale zelený, ať to není úplná klasika, košili od Karla Lagerfelda, pletenou kravatu po taťkovi, polobotky Loake, krémové rukavice z obchodu v Železné, a přes ramena jsem si přehodil svůj oblíbený kabát Gant s kožešinou ze Scoro Coco