neděle 6. října 2019

Podzim je tady


 photo holinky-hunter-bunda-barbour-mikina-gant-czech_fashionisto_zpsrcenujsz.jpeg

V sobotu jsem byl v Břeclavi, Dopoledne jsem si ve svém oblíbeném sekáči nakoupil pár krásných věcí, třeba kašmírový kabát z látky ze Savile Row za 19 korun. Odpoledne se rozpršelo, ale to nám nezabránilo ve sledování zápasu místního rugbyového mužstva (vyhráli)!

Chvíli pršelo, pak zase chvíli svítilo slunce, a tak jsem si vzal holínky Hunter, voskovanou bundu Barbour, levisky a mikinu Gant. Taška je Le Sportsac z Urbanluxu, a mám ji už roky. Asi jste si všimli, že obchod Barbour u nás po celkem krátké době končil. Ale Gentleman Store teď přišel se zprávou, že bundy  Barbour jsou teď nově v jejich sortimentu. A mají je snad za ještě příznivější ceny. ;)

Holínky si nemůžu vynachválit. Jdou pohodlné i při delším nošení, protože to není ten jejich klasický levnější model, ale boty určené do lesa či na práci na zahradě a podobně, a podle toho mají upravenou podešev. Kromě hejtů na moje křivé nohy se těším na hejty, že nosím gumáky na sportovní utkání na blátivé louce. :D 

čtvrtek 26. září 2019

Hnus Žakemus (Jacquemus)


 photo hnus-jacquemus-minnibag_01_zps7jiuqcsm.jpg

Není to ani deset let, co jsem založil svůj blog. Tehdy u nás nebylo možné sehnat věci jako lepší štětku na holení, kvalitní kožené polobotky, vázacího motýlka, a psal jsem o "skandálních trendech", jako třeba letní nošení mokasín bez ponožek či ohrnutí nohavic, což jsou dnes naprosto běžné a pohodlné věci. Připadá mně, že to bylo snad ve středověku. Za tu dobu se mnohé změnilo. Přesvědčoval jsem svoje čtenáře o tom, že vlněné sako je lepší než polyesterové, že nemají nosit trekový hnusobatoh, ale stylovou tašku. Dnes už můžu jen žehrat nad hnusotrendy, které ještě nedávno luxusní módní domy chrlí stejně rychle a stejné kvality jako Pražák po burčáku střílí na záchodě, nebo rovnou u stánku, jak už jsem byl, bohužel, svědkem. Protože v posledních několika letech se neobjevují žádné trendy, které by za něco stály nebo byly hezké, a klasika už není in, jen se vytahuje to nejhnusnější z dob minulých.

 photo hnus-jacquemus-minnibag_02_zps4hc4r4w1.jpg

Dalším z hnusotrendů, které ve mě vyvolávají nutkání k tomu, čemu se v Německu říká Volksverhetzung, jsou mini kabelky. Ne psaníčka nebo malé kabelky, ale jakési miniaturní atrapy kabelek pro panenky. Akorát je nenosí malé dívenky, ale dospělé ženy. Dávají tím najevo, že jsou bohaté a bezstarostné, a tak u sebe nepotřebují nic nosit, a tudíž nepotřebují ani kabelku. Dělá to tak třeba Anna Wintour, která nosí jen telefon, nebo anglické vévodkyně z Cambridge a kdo ví odkud, které však za sebou mají armádu asistentů a služebnictva. ¨

 photo jacquemus-mini-bag-le-chiquito_02_zpsmfbgpavg.jpg

Ale to dnešním influencerkám a celebritám nestačí. Když nenosíte kabelku, třeba by někomu mohlo uniknout, že ji nemáte, a tak si musíte vzít mikroskopickou atrapu kabelky, abyste daly všem najevo, že nechcete mít ruce plné zavazadel, ale přitom mezi prsty svíráte jakýsi hnus úplně k ničemu za deset tisíc korun. Můžete si vzít takovou tu mini kabelku na zachytávání potu z podpaží (jako baguette od Diora), dát si do ní svoje nezbytnosti, a mít volné ruce, ale raději si vezmete něco, co je asi stejně praktické na nošení, jako chodit se špetkou soli v ruce. Uf, a ještě se mně vybavil ten turecký kuchař s křečovitě sevřeným předloktím, a ta youtuberka, kterou omylem oflamboval, a ona z toho ještě měla radost, protože jí přibyli foloveři.

 photo hnus-jacquemus-minnibag_03_zpsh8qjixev.jpg

A teď už by mě jen zajímalo: Jak myslíte, že by lidé reagovali, kdybych začal v ruce nosit miniaturní model Ferrari? Jako takovou reakci na strojený blahobyt v podání minikabelek. Myslíte, že bych byl jako že trend setter (ráčejí prominout, dnes se tomu říká influencer), anebo bych spadl do škatulky řidičů SUV v centru Prahy se zvednutými límci polo triček, o kterých se říká, že mají malý penis? 

pondělí 9. září 2019

Jak (ne)nosit sponu na kravatu



 photo spona-na-kravatu-david-beckham_zpszkgnbqab.jpg
Takto tedy ne

 photo spona-na-kravatu-faux-pas_zpsh7xg3k1u.jpg
Takto už vůbec ne

Spony na kravatu jsou typickou ukázkou současných divnotrendů. To se vezme nějaká věc, která byla vynalezena proto, aby měla praktický smysl, a začne se nosit způsobem, který její smysl popírá. Tak jako klobouky proti slunci či nepřízni počasí, které se v dobách, kdy lidé přemýšleli, nosily na hlavě, a dnes se nosí jako svatozář kolmo k hlavě, protože to tak dělá nějaká celebrita nebo influencer, kšandy nošené současně s opaskem, anebo "náramky", které mají držet rukávy košile na svém místě u košile, která vám dobře padne, a tedy jich není třeba.

 photo spona-na-kravatu-fred-astaire-randolph-scott-september-1936_zpsmo9pynpi.jpg
Fred Astair a Randolph Scott v roce 1936. Kalhoty jim končí asi tam, kde mají horní knoflík saka, a kravatu mají připnutou ke košili za její konec, aby neplandala.

Zatímco dříve byly věci hezké proto, aby se líbily tomu, kdo je nosí, na dnešní vkus mají ti, kteří chtějí prodávat, mnohem větší vliv než kdy dřív, a svoje věci podsouvají celebritám nebo jim platí za jejich propagaci, a oni rozhodují o módních trendech bez ohledu na to, jak vypadají. Takže pokud už si něco koupíte, nemusí to vůbec plnit nějakou funkční úlohu, ale musí to být vidět, aby to viděli i ostatní, a chtěli si to také koupit. Zatímco dříve lidé nosili různé věci proto, že měly nějaký smysl, používali je denně, a tak chtěli, aby byly hezké. Zatímco dříve byli lidé vedeni k tomu, aby vypadali dobře, dnes jsou vedeni k tomu, aby byli originální a sví, což jim radí módní časopisy. Protože kdybyste chtěli vypadat dobře, nenosili byste třeba bambek, a módní časopisy plné reklam by nemohly dělat reklamu (a existovat).

 photo spona-na-kravatu-james-bond_zpsako4u8p4.jpg

 photo spona-na-kravatu-james-bond-goldfinger_zps4fjtqtam.jpg
Takto ano

Funkce spony na kravatu je držet konec kravaty na svém místě, aby vám nepoletovala kolem těla, když se pohybujete, nebo třeba v restauraci nad talířem, když si sedáte. Dříve lidé nechtěli, aby si konec hedvábné kravaty namočili v polévce. Dnes je důležitější, aby měli na instáči hastag gentleman. A k tomu potřebujete atributy, jakým je třeba spona na kravatu. 

 photo spona-na-kravatu-katastrofa_zpsjeabjzoe.jpeg
Katastrofa!

Pravidla jejího nošení jsou jednoduchá: Spona nesmí být širší, než kravata, má být stejně široká nebo užší. Podle selského rozumu a fotek od Freda Astaira ze 30. let až po Seana Conneryho v roli Jamese Bonda či postav seriálu Šílenci z Manhattanu se spona připíná k dolní části kravaty, aby její konec neplandal. To je vše. Víc vědět nepotřebujete.

 photo spona-na-kravatu-ryan-gosling_zpsfnjwree4.jpg

Jenže dnešní časopisy však tvrdí, že se má připínat mezi třetí a čtvrtý knoflík košile (odshora), tedy někde na hrudi, což je velmi hloupé, protože spona pak nemá vůbec žádný smysl. Schválně jsem se díval, co o tom dnešní média říkají, a třeba v on-line magazínu D'Marge (The playbook for the modern man) se píše "Moderní spony na kravaty jsou navrženy tak, aby seděly výhradně mezi třetím a čtvrtým knoflíkem košile. Spona by měla být vidět, když máte zapnuté sako." Hloupost svého tvrzení však potvrzují v další větě, kde si protiřečí: "Že ji nosíte správně víte, když vám neplandá kravata - jejím smyslem je držet ji na košili, a ne připínat si ji ke kravatě jen aby byla vidět."

 photo spona-na-kravatu-mad-men_zpsbskjgxbg.jpg
Správný způsob nošení spony na kravatu

Takže pokud chcete vypadat jako gentlemen a nosíte vestu, přes ni kšandy a slamák stažený do týlu jako vulgus, noste sponu na kravaty klidně pod krkem jako David Beckham. Pokud chcete vypadat elegantně, a že nejste duševně slabý, noste ji tam, kde má smysl. A než se na mě vrhnete s hejty na to, že hejtuju Beckhama, vzpomeňte si na to, jak se oblékal v době, kdy začal chodit s Victorií. Ani jemu se faux-pas nevyhýbají.

úterý 27. srpna 2019

Hnus jménem ledvinka, neboli bambek, jak je dnes in říkat


 photo ledvinky-streetstyle_01_zpsneree9ax.jpg

Určitě jste si všimli, že už tak tři roky se vracejí ty nejohavnější trendy z devadesátých let. Má to svoje výhody. Můžete nakupovat i v těch nejhnusnějších a nejsmradlavějších sekáčích, seženete tam "lepší" věci než v Pařížské, a vejdete se pod dvě stovky, i pokud potřebujete obměnit celý šatník. Aby to ale neznělo tak hnusně a jako že jste česká socka bez vkusu, říká se těm věcem anglicky. 

Je to stejně trapný eufemismus, jako když "foodies" jedí gratinovanou pastu se sosem, zatímco plebs žere zapečené těstoviny s omáčkou. Přitom těstoviny jsou  de facto těstoviny, ať už je vyrábí Giuseppe v Kalábrii, anebo nějaká bába u pásu v Rosicích. Tak třeba rybářský klobouk nosil jezeďák Kemr v chalupářích, zatímco puberťák, kterému bohatí rodiče kupují hnusotenisky slepené z gumy a polyesteru za patnáct tisíc, není rozmazlený fracek, ale snýkrhed či hajpbíst, a nosí bakythet. Třeba od Burberry, těm už také jeblo, a také začali dělat devadesátkové hnusooblečení, a dokonce zjednodušili font loga, aby neodkazovalo na dřívější eleganci, ale lákalo kdejakého bohatého vošousta v teplákovce s ledvinkou, který neumí číst písmo s patkou.

 photo ledvinky-streetstyle_02_zpsw7lz7tum.jpg 

Tedy s bambekem. Ledvince už se totiž neříká ledvinka. Tu nosí nějaký nestylový lůzr z maloměsta, který módně ustrnul v devadesátých letech, nosí ji k trekovým sandálům se zapranými ponožkami a dírou na patě a igelitkou z Kauflandu. Influenceři tomu říkají beltbek (belt bag), uejstbek (waist bag), fanypek (fanny pack) či bambek (bum bag; všimněte si, jak se rýmuje s douchebag), a podle mě ten poslední z uvedených výrazů zní nejohavněji. Možná proto, že to zní jako bazmek. A už je ani nenosí kolem pasu, ale zavěšené na prsou. Někdy k mikinám, na kterých je z nějakého důvodu natištěný francouzský nápis "kuřecí prso", anebo svoji lásku ke konzumaci drůbeže exhibují přímo na tom, čemu už se ledvinka neříká.

 photo ledvinky-bazmek_zpsca7xnhlr.jpg

 photo ledvinky-streetstyle_03_zpsmrjdhqzz.jpeg
Mezi moje nejoblíběnejší hnusostylingy patří kombinace čehokoli z posledních několika kolekcí Balenciagy, především pak styl nošení bundy "padá mně z ramenou, ale mám ochrnuté ruce, a tak si ji nemůžu upravit".

Leda že by to snad byl větší kožený bambek nějaké známé značky s výrazným logem či jiným poznávacím znamením dané značky, který by nevynikl pod o pět čísel větší hnusošusťákovkou strašákového střihu, která vypadá jako ze sekáče "vše za deset korun" a páchne to tam zpoceným polyesterem víc než v tramvaji, ale ve skutečnosti je to Balenciaga za třicet tisíc. Pak si ji připnou k pasu. No schválně, zkuste si na prsa pověsit ledvinku od Diora (Christian Dior se obrací v hrobě) a uvidíte, že ten přívěsek s déčkem kvůli gravitaci nebude vůbec vidět. A co kdyby se vám v záhybech té látky ztratila ledvinka od Gucciho? A když už jste oblečená v moderní a předražené replice toho, co nosí Máňa v nádražce v Horní Dolní a považujete se za ztělesnění módy, musíte to něčím vyšperkovat, protože jinak byste se na MBPFW mohli nakrucovat jak byste chtěli, ale s noname bambekem by vaši fotku na Elle.cz nedali, a repliky hnusného oblečení z devadesátých let bez ledvinek už dnes nosí kdekdo. 

 photo ledvinky-fendi_zpsi0gociad.jpg
U této fotky si nejsem jistý, zda mám nechat průchod rakovině očí a zkusit to léčit, anebo si je rovnou vypíchnout.

Ledvinek, tedy bambeků, je dnes spousta stylů, což je děsivé, protože i moru byly ve středověku jen tři druhy. Vogue CS doporučuje "už ponechte festivalovým milovníkům hudby nebo těm, kteří nemají vkus. Ve městě, k saku či rovnému kabátu nevypadají dvakrát přesvědčivě. Vždy je lepší dát přednost koženým variantám, které s další sezonou nevyhodíte." Já si zase říkám, že by byly lepší bambeky z papíru, které byste vyhodili hned poté, co jste se s nimi vyfotili na Instagram.

 photo ledvinky-streetstyle_04_zpsjsesc3ql.jpg
Už jsem jej chtěl pochválit za recyklaci; že přešil starou kombinézu dělníka z dálnice na kabát, ale beztak je to nějaká ót kutýr. Pokud jste zvrácení, nestyďte se a napište mi, znám sekáče, kde něco podobného prodávají za deset korun.

středa 21. srpna 2019

Mužatka


 photo muzatka-gentleman-revue-moderniho-muze-1924_zps0nwnosj8.jpg

V jednom z vydání prvorepublikového časopisu Gentleman, revue moderního muže z roku 1924 jsem narazil na tuto kritiku mužatek, aneb moderních, emancipovaných žen. Dnes takto vypadá každá žena, pomineme-li tehdejší módu, ale tehdy se od ženy očekávala ženskost a stereotypní chování. To nechápejte jako něco negativního. Já nevidím nic špatného nebo ponižujícího na tom, když se žena chová jako žena, a muž jako muž. I když od mužů se dnes na jednu stranu stereotypní, tedy mužné chování očekává, na druhou stranu je za ně kritizován, takže nevíme, jak se chovat správně a tak, abychom "slabší pohlaví", kterému už je zakázáno tak říkat, náhodou neurazili, když ženě otevřeme dveře nebo naopak čekáme, že si ten kufr odnese sama, když už je tolik emancipovaná. Zatímco u ženy je jakékoli chování společností přijímáno, a toto přijímání a respekt jsou vyžadovány, pokud nechceme být označeni za šovinistu a sexistu. 

Kromě kouzelné, staromódní češtiny a krásného slohu mě článek zaujal tím, jak se názor na ženu změnil, a to, co je zde kritizováno, je dnes standardem, nikoho to na rozdíl od roku 1924 nepobuřuje, a pokud snad ano, je to jen hnusný sexista. V dnešním kontextu genderu a sexismu je zajímavé vidět, že navzdory  některým feministickým názorům se ženy úplně emancipovaly a mohou si v podstatě dělat, co chtějí, aniž by je někdo odsuzoval, jak zjistíte, když si přečtete článek, a srovnáte jej se současným obrazem ženy, přičemž úloha muže se příliš nezměnila, a buďto je označován za zženštilého stejně jako v roce 1924, nebo je hulvát a sexista.

Zajímavá je především část, která popisuje oblékání a způsoby mužatky, které zní jako tipy na podzimní módu z aktuální Elle. Nebo spíše z pár let staré Elle, než svět zamořil styl 90. let, který snad brzy pomine jako morová epidemie ve středověku. To jen tak, abyste si všimli, že ženy, které se chovají a oblékají jako muži už dnes nikoho nepohoršují, ba naopak se to považuje za naprosto běžný způsob oblékání, který se nejen že nepovažuje za pánský, ale dokonce mají ženy tu drzost tvrdit, že pánské oblečení, které samy nosí, už není pánské, ale dámské, a diví se, že to nosí muži. Třeba taková růžová košile, když to trochu přeženu (jejíž barva byla pánská, než si ji přivlastnila LGBT hnutí asi někdy v 70. letech), u muže je hned téměř důvodem k nadávkám do buzerantů, pedofilů, návrhů různých způsobů kruté smrti, a podobně. Nedej bože, aby si muž vzal sukni, či boty s vyšším podpatkem, které dnes nosit nesmíme. Jediné, co před sto lety mužatce hrozilo bylo to, že si možná nevrzla, protože byla nehezká. A dnes diktují mužům, jak se chovat, protože když se chováme příliš mužně, je to urážlivé a sexistické, a když příliš zženštile, jsme buzny nebo šampóni. 


Tady je článek:

Mužatka liší se od pravých žen tím, že je v první řadě nehezká. O pikantnosti nebo svůdnosti nemůže se při ní mluviti. Není nikdy šikesní. Nechce býti ani elegantní, což považuje za malichernost. Ačkoli napodobuje muže, muži sami, nejsou jí příteli ani milenci a nekamarádí se s ní. Bývá totiž zhusta osamocenou, ale není přitom plachá, ani stydlivá, naopak. Nosila už odedávna ostříhané vlasy, ale nepropagovala tím mikada; tenkráte ještě nevěděly o této modě, která nemá v sobě ostatně mužské tendence. Bývala také odjakživa krátkozrakou, poněvadž hodně četla, i nosila na očích brýle, ano, raději než skřipec. Také kouřila a dodnes ještě kouří, ne však jenom tak, nýbrž doopravdy a silný tabák obvykle ze špičky a co víc, mívá vždycky při sobě sirky. Je potom pochopitelné, že k tomu všemu obléká pánský límeček a že nosí vázanky, jichž má ve své skříni bohatý výběr. Nezřídka chodí v mužských botách a v měkkém klobouku jenž jí dobře sedí na ostříhané hlavě. Myslím, že jsem ji už viděl dokonce v jakémsi svrchníku a s pánským deštníkem v ruce, vykračující si na okraji chodníku velmi dlouhými, rozvážnými kroky.

Je seriosní a nežertuje, třebas žertovně působí. Samozřejmo, že je vždy svobodná a provdá-li se za muže, přestává býti mužatkou, leda že by pojala za chotě čistokrevného zženštilce, ne-li samu babu. Ale není-li milovnicí tajných rozkoší, zůstává do smrti pannou, čímž se kromě toho rozumí, že nepocítila ve svých útrobách tělesnosti cizí.

Je sporné, co má tento druh lidí na světě za práci, když není ani celým mužem, ani celou ženou. Kdyby se aspoň rozmnožoval dělením jako jiný druh podivných živočichů nebo kdyby snášel vajíčka jako slepice jen tak beze všeho, byla by jeho užitečnost nabíledni. Ale zdržujeme se všeho posuzování, tím spíše, poněvadž zajímajíc se alespoň nejméně o mužův zevnějšek, čte každá mužatka tuto pánskou revui. Což jedině může zlepšiti její stav.          V.

***

Tak, a teď se těším na hejty všech "mužatek", které mně budou psát, že můj komentář není pravda, a které vědí, že mně mohou napsat cokoli, protože když jim budu oponovat, mohou mně na všechno říct, že jsem sexista. ♥

úterý 9. července 2019

Sebastian Damiano - sicilské boty na míru


 photo polobotky-sebastian-damiano_01_zpsamfyek33.jpg

V Praze je několik ševců, kteří vám ušijí boty na zakázku – tedy přesně podle vaší nohy vyrobí dřevěné kopyto, podle kterého pak šijí boty podle vašich požadavků. Vzhledem k ceně si to však nemůže každý dovolit, a tak mě mile překvapila italská, přesněji řečeno sicilská značka Sebastian Damiano, která nabízí několik modelů bot, a metodou made-to-measure vám ušijí boty na míru. Vzhledem k tomu, že je to italská značka, mě překvapilo, že boty vyrábějí až do čísla 48, takže si vyberou také ti, kteří mají jako já problémy najít „nadměrné“ velikosti bot. Někoho trápí výška nártu, někomu zase boty tlačí na kotníky, já zase mívám (kromě velké velikosti) problémy se šířkou – většina bot je mně úzká. Takto můžete získat boty upravené na vaši míru a vybrat si barvu a typ kůže, ze které budou ušity.

 photo polobotky-sebastian-damiano_02_zpsfdwj6mgh.jpg


Zakladatel značky, Čech žijící na Sicílii, našel v Palermu rodinnou dílnu ševce Fabrizia, ve které už po čtyři generace vyrábějí boty.  Boty tedy ručně šijí v rodinné dílně, proto je doba dodání asi pět nebo šest týdnů. Na internetu si vyberete model boty, velikost, a pak si doma změříte chodidlo tak, aby vám bota přesně padla. Měření probíhá takto: Poštou dostanete „konfigurační balíček“ a krabičku s pěnou a návod, jak měření provést. Do pěny v krabičce dle návodu obtisknete svoje chodidlo, pak si změříte obvod nohy/výšku nártu. Zároveň si vyberete druh a barvu kůže a typ šněrování, pokud chcete něco jiného než klasiku. Já jsem chtěl černé polobotky, protože sehnat kvalitní černé polobotky ve velikosti 48 pro širší chodidlo, které se po roce nerozpadnou, je docela peklo i u Loake. Pak vše odešlete zpátky na Sicílii, a oni po obdržení vašeho balíčku začnou šít boty. Pro jistotu jsem měřil dvakrát, ale je to snadné a pochopitelné. A obtiskovat chodidla do pěny je docela zábavné! :)

 photo polobotky-sebastian-damiano_03_zpsxrsbhwsa.jpg

 photo polobotky-sebastian-damiano_04_zpszwwn0kms.jpg

 photo polobotky-sebastian-damiano_05_zpsfyjalvw3.jpg

Asi za pět týdnů mně byly doručeny boty upravené na míru mým chodidlům. Tak je to jednoduché. Přišly zabalené v krabici vyložené zlatým papírem, společně s protiprachovými pytlíky. Uvnitř bot je měkká, tvarovaná kožená stélka pro pohodlí při nošení, a kožené podešve jsou vepředu a na podpatku podraženy gumovou podrážkou, aby při chůzi neklouzaly, čímž se také prodlouží jejich životnost.

 photo polobotky-sebastian-damiano_06_zpsllfxcizy.jpg

 photo polobotky-sebastian-damiano_07_zpsucp8ayhq.jpg

 photo polobotky-sebastian-damiano_08_zpsybyitjf2.jpg

Trochu jsem měl obavy, protože objednávat si boty na míru poštou mně připadalo trochu riskantní, ale padly skvěle. A co mě také překvapilo - byly pohodlné na nošení ihned, nebylo nutné je rozchodit. Pokud máte třeba polobotky Loake, jistě víte, že prvních několik týdnů je peklo. Boty už mám nějakou dobu, a tak jsem měl možnost je patřičně vyzkoušet. Zatěžkávací zkouškou prošly v zimě v Londýně. Tam jsme denně nachodili deset až patnáct kilometrů, a přesto byly stále pohodlné a nohy nebolely, dokonce jsem se v nich cítil pohodlněji než v teniskách, které jsem měl s sebou, abych boty střídal. A to navzdory tomu, že boty jsou na první dojem a na potěžkání těžší než u jiných, srovnatelných značek, řekl bych.

 photo polobotky-sebastian-damiano_10_zps97fza3pz.jpg

 photo polobotky-sebastian-damiano_09_zpssys9umhu.jpg

Mám je už asi půl roku, polobotky nenosím denně, boty střídám tak, aby ladily k oblečení a podle toho, co dělám, a také je třeba boty střídat, aby si odpočinuly, ideálně na cedrových napínácích. Přesto už jsem se v nich nachodil dost, abych zjistil, že jsou pohodlné, a kůže vypadá pořád dobře, jak u takových bot očekáváte. Je krásně lesklá, nekrabatí se, a boty pořád vypadají jako nové. Za tu cenu dostanete hezkou a kvalitní obuv, a můžu je doporučit nejen těm, kteří mají nestandardní nohu nebo chtějí originální barevnou kombinaci či mají individuální přání.

 photo polobotky-sebastian-damiano_11_zps95dxggaa.jpg

 photo polobotky-sebastian-damiano_12_zpshvvjz5ve.jpg

A tady je ještě pár fotek z WB Tour London, kde jsem polobotky Sebastian Damiano také měl. Skvěle se v nich chodilo Londýnem, a dobře ladí i s bradavickou školní uniformou, co říkáte? :D

úterý 2. července 2019

Jimmy Choo Man Blue


 photo jimmy-choo-men-blue-edt_01_zps2iaxoiz3.jpeg

S modrými vůněmi jako by se v poslední době roztrhl pytel. Obvykle však v modrém flakonu s názvem "blue" čekáte tzv. akvatickou vůni, tedy vůni, která přidáním umělých či přírodních látek evokuje svěžest vody či moře. U Jimmy Choo Man Blue tomu tak není. Nádherný, elegantní flakon ukrývá dřevitě aromatickou vůni. Za vůní stojí parfumérka Nathalia Lorson, která už vytvořila spousty parfémů pro značky jako Boucheron, Chopard, Givenchy, Jil Sander, Lalique či Yves Saint-Laurent.

Aby stvořila Jimmy Choo Man Blue, smíchala bergamot, muškátovou šalvěj, černý pepř a levanduli v hlavě parfému, srdce skrývá tóny cypřiše, jablka, kůže a ambry. Základ parfému tvoří pačuli, santalové dřevo, vanilka a vetiver. Nezní to jako něco inovativního, ale je to příjemná vůně, která předčila moje očekávání. 

Na kůži napřed lehce cítím šalvěj, svěží citrusy a zelené nóty levandule, pak se začne objevovat kořenitost pepře a elegantní kůže. Po nějaké době se rozvoní srdce a základ, nasládlá ambra a santalové dřevo, až vám zbude dlouhotrvající jemně dřevitá vůně s kořenitými a pudrovými tóny. Mile mě překvapilo, jak dlouho parfém vydrží. Hodí se na každý den i na večer, je to univerzální vůně nejen na léto pro mladého elegantního muže. Seženete exkluzivně v Sephoře.

 photo jimmy-choo-men-blue-edt_02_zpsv3fksycc.jpg

pátek 21. června 2019

Ed Sheeran předvádí, jak se nechovat v restauraci



Možná jste viděli novou reklamu na kečup Heinz s Edem Sheeranem. Asi má být kchůl a jako že vtipná. Proč ne, ale také je tam vidět spousta nezpůsobů a ukázek nevhodného chování v "lepší" restauraci.

Nelíbí se mně, jak restauraci, personál a ostatní hosty představuje jako snoby, čímž takové chování jaksi "legalizuje", ukazuje, že slušné chování a etiketa jsou jen pro snoby, a jako by dávala najevo, že se máme chovat "uvolněně" - no, jako prasata. Ale taková restaurace není nějaký pajzl v Nuslích nebo domácí gauč u televize. Nosit si do restaurace vlastní kečup... A vůbec - zelenina s kečupem?

Před pár lety přijeli moji známí z Francie. Chtěl jsem jim ukázat Prahu, a večer jsme chodili do dobrých restaurací. Oblékli jsme se neformálně, tedy světlé kalhoty, košile s rozhalenkou a sako, což mně do hotelu Imperial připadá jako přiměřené oblečení. Personál vypadal jako v té reklamě: profesionální, neustále nás obsluhovali, přisunovali židle, dolévali nápoje, nemuseli jsme se o nic starat. Ovšem u vedlejšího stolu seděla skupina amerických turistů, které mně Ed Sheeran připomněl. Bylo léto, takže na sobě měli typický letní úbor amerického turisty - nylonové šortky, které normální člověk nosí leda tak na koupališti, nátělníky, žabky, a takové ty pytle na cvičky, které u nás tehdy zatím ještě nebyly tolik in. Chovali se hlučně, na židlích se rozvalovali, a chovali se, jako kdyby byli ve dvě ráno v Mekáči. Pochybuji, že v USA by je takto oblečené do podobné restaurace vůbec pustili. Ve Velké Británii zase některé restaurace třeba na svých internetových stránkách přímo uvádějí, že vás tam bez dlouhých kalhot, košile, kravaty a a saka nepustí.

Začněme tím, jak je Ed oblečený - kostkovaná flanelka a batoh. U nás oblíbený outfit buranů návštěvníků Národního divadla v Praze, což vypadá hrozně, a jen to svědčí o nedostatku vychování. "Bla, bla, bla, ..." To mně připomíná reklamu "kostka ve skluzu", která zesměšňuje gastronomii, a vyzdvihuje fastfoody. Toto je něco podobného. Proč jít na dobré jídlo do dobré restaurace, když tam můžete přijít jako vagas, a na jídlo napatlat kečup? Mimochodem, v takové restauraci by mu napřed nalili víno a vodu, a pak až podávali - studený - předkrm. ;) Prosím, řekněte mi, že takovým způsobem si kečup nikdo "nestříká" na talíř, a že je to zhovadilost. Nebo ne?!

úterý 11. června 2019

Burani przní Národní divadlo


To si tak vyjdete do Národního na Prokofjevovu operu Láska ke třem pomerančům, těšíte se na kulturní zážitek, a namísto toho pozvracíte koberec hned ve foyer, a musíte běžet vedle k voršilkám, aby vám vypláchly oči svěcenou vodou. Fotky jsem nepořídil já, za jejich zaslání děkuji svému čtenáři Pavlu Šimáčkovi, který za kulturou chodí často, a podobně oblečení lidé nejsou výjimkou. Chválím jeho pozorovatelské schopnosti - ať už vědomky či ne zachytil celou škálu nevkusu, jaký můžete v Národním divadle spatřit. Nechybí  zvednutý límec polo trika, ani český horolezec.

 photo buran-narodni-divadlo-praha_02_zps3fniat1p.jpg

 photo buran-narodni-divadlo-praha_01_zpscw9zbohc.jpg

Tady je někdo, kdo vypadá, že čeká, až otevřou posilovnu nebo "džym", jak teď musímě říkat, protože tělocvična už není dost kchůl. Nebo si při odpoledním běhu po nábřeží odskočil za kulturou? Nechybí batoh a petka s vodou. Úplně vidím, jak z ní za šustění látky nylonového batohu ucucává i během představení.

 photo buran-narodni-divadlo-praha_04_zpstwuuwvmw.jpg

Pán "mám to na háku" si do divadla odskočil v domácím oblečení se ženou, která si řekla, "však ty šaty jsou do divadla dobrý", ale pro jistotu si vzali žabky, aby se pak mohli stavit v hospodě, protože přece nepůjdou někam do pajzlu v lodičkách, natož tak v saku, proboha, co by si o nich v pajzlu řekli? A v divade bude beztak horko, tak co by se obtěžovali v nepohodlném oblečení.


 photo buran-narodni-divadlo-praha_05_zpszid9c5px.jpg

Já mám zásadu, že na cesty si beru alespoň jedny slušné kalhoty, košilie, a třeba sako, pokud zvažuji návštěvu nějakého podniku, kde se očekává společenské oblečení. Když je nemám, tak nikam nelezu. Tady turista oblečený jako výsadkář z Vietkongu na to ale kašle, protože i kdyby mu někdo něco směrem k jeho outfitu řekl, jistě by jej udolal něčím, co má v jedné z kapes svých vojenských kalhot. Do divadla jsou takové kalhoty se spoustou kapes nanejvýš praktické. Jak jinak byste otravovali ostatní diváky, než chrastěním obsahu kapes a šustěním batohu?


 photo buran-narodni-divadlo-praha_06_zpslku2pwht.jpg

Když je něco značkové a drahé, hodí se to všude. Tak asi uvažují nositelé polo triček. Jen nechápu zvednutý límec-  když na rubu není logo jeho výrobce, pak to poněkud postrádá smysl, ne? Sice nemá klasický, mezi Čechy oblíbený trekový batoh, ale stejně se to do divadla nehodí. A proč tam má tu visačku? Kompenzuje tím absenci loga na rubu límce? 


 photo buran-narodni-divadlo-praha_07_zpsscvxyazc.jpg

Vždyť existuje spousta hezkých tenisek, tak proč tolik lidí nosí ty, které křičí "koupil jsem je ve sportovní obuvi na běhání"? Co to je? Pěší výlet v Šárce zakončený představením v Národním divadle? 


 photo buran-narodni-divadlo-praha_08_zpsesdgsffm.jpg

Japonští turisté nesmí chybět nikde. Ani v divadle ne. Alespoň na sobě nemají nějaké šílenosti, ale oblíbenou kombinaci džíny, bílé tenisky a košile. Ale do Národního se takto nechodí, děkuji.


 photo buran-narodni-divadlo-praha_09_zpsqsr6bawb.jpg

A co by to bylo za kulturní akci v Čechách bez alespoň jednoho horolezce v trekové výstroji? Skoro mně až slzička ukápla, jak jsem si vzpomněl na svoje studentská léta, kdy na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy podobné oblečení nosili snad všichni. Sametové potahy sedadel v divadle vyžadují kalhoty z odolné látky, mramorové schodiště byste v polobotkách s koženou podrážkou jistě nezdolali, a praktický batoh jistě ukrývá bundu s vodním sloupcem pro případ deště či cepín ke kdoví čemu.

To už na tom Národní divadlo musí být hodně špatně, že dovnitř pouští takovou sprostotu. Kdysi to měl být chrám české kultury, teď se Národní divadlo stalo symbolem českého buranství, nevkusu, špatného chování a absolutního úpadku jakéhokoli vychování či taktu. Pokud jste si všimli, na fotce je jeden pán, který má na sobě oblek. Druhý pořizoval tyto fotky, obvykle tam víc vhodně oblečených lidí nepotkáte.

Samotné Národní divadlo v Praze se k tomu staví vlažně, a na svých stránkách má k vhodnému oblečení šalamounskou větu, kterou jako žee dávají najevo, jak má divák přijít oblečený, ale vlastně mu tím nic nesdělují, protože říct někomu, že chodit od divadla na operu v žabkách, tričku a kraťasech je burnaství, se dnes nepovažuje za společensky korektní, a ještě by se tím mohl někdo cítit diskriminovám či uražen, a "diskriminace" se dnes považuje za nejhorší zločin:

"Dress code bývá předepsán jen pro mimořádné události. Svým zevnějškem dává ale divák najevo, že si je vědom slavnostního okamžiku, který v divadle prožívá. Očekáváme proto, že svým zevnějškem, oblečením a chováním respektuje divák v hledišti a přilehlých prostorách divadla zvyklosti obvyklé při návštěvě divadelního představení."

A pak se mě někdo ptá, co že nechodím častěji do divadel a na koncerty. Toto vidět nepotřebuji. Ještě mně pak chodí hejty, že si v obleku či ve smokingu "na něco hraju", že jsem arogantní, a vadí jim, že mluvím o lůze. No, posuďte sami.  Já mezi takové lidi chodit nechci, jen mně zkazí zážitek z představení, a ještě si tam v obleku budu nepatřičně připadat já. Jak je možné, že někdo chodí do společnosti takto oblečený? Jak je možné, že dospělý člověk neví, jak se obléct? Myslíte, že chodí lyžovat v polobotkách, a na koupaliště chodí v obleku? Nebo je to nějaká zvláštní úchylka, chodit oblečený jako kretén jen tam, kam civilizovaný člověk nosí oblek?

středa 5. června 2019

Trump u královny, aneb jak nenosit frak



 photo frak-white-tie_01_zpsd9xcbvbm.jpg

 photo frak-white-tie_02_zpsdjoof3bh.jpg

Donald Trump navštívil Velkou Británii a na slavnostní večeři se dostavil ve fraku. No jo, ale jak v něm vypadal? To opravdu nemá někoho, kdo by mu poradil, jak má vypadat frak? Asi nemá, když kravatu má i po četných narážkách tisku stále příliš dlouhou. 

Moje představa o tom, jak bohatí nakupují oblečení je taková, že zajdou do luxusního krejčovství, kde si nechají oblečení na míru ušít, anebo si v luxusních obchodě koupí konfekci, s jejíž nákupem či následnou úpravou na míru jim poradí školený personál či osobní stylista nebo něco podobného. Ne možná nutně u amerických "celebrit", které se pak ověšeny nákupními taškami exhibují novinářům, ale u lidí jako je prezident USA bych čekal, že mají nějakého poradce na oblečení a vzhled, kor když jede na královský dvůr. Ostatně ty bílé kruhy kolem očí a přehazovačku mu musel také někdo vymyslet, ne?

Rukávy jsou mu příliš dlouhé, nad tím bychom možná mohli přivřít oči. Ale bílá vesta má být vždycky kratší než frak - vepředu nemá z pod fraku vyčuhovat. To je jako když má žena kabát kratší než šaty. Nevím, zda je to dnešní módou kalhot s nízkým sedem a tedy dlouhých vest (což především u fraku vypadá poněkud podivně), tím, že si frak a vestu kupují zvlášť, neschopným personálem v obchodě, anebo prostě tím, že na etiketu kašlou. Rozhodně Trump není jediným ani posledním, kdo to tak nosí. Také ji mohl mít pro změnu tak krátkou, že by nepřekrývala kalhoty, a z mezery mezi vestou a kalhotami lezla zmuchlaná košile - to je moje oblíbená hnusokombinace. Myslel jsem, že to umřelo někdy kolem roku 2010, ale stále potkávám "týpky", kteří na sobě mají třeba bokové džíny, tričko, a jako že oblekovou vestu končící nad pupkem z obchodu typu New Yorker. Hnus.


 photo frak-white-tie_03_zps8lcrog7z.jpg

Dalším prohřeškem je košile. Ke fraku se nosí speciální košile, které se u nás z nějakého důvodu říká "fraková", přitom stejná se nosí (nosila) ke smokingu. Má škrobenou tuhou náprsenku, jednoduché škrobené manžety, a stojací límec s přehnutými rohy, také naškrobený. Protože jsou lidé líní a neumí už ani pořádně prát, natož tak škrobit či žehlit, nosí se ke smokingu různé košile, kde je někdejší škrobená náprsenka nahrazena skládanou látkou, fižím a podobně, límec je přeložený jako jej znáte u většiny košil, a nejspíš jste četli, že se nosí  přeložené, neboli "francouzské" manžety (což je ohavný kalk z angličtiny), které nahrazují škrobenou jednoduchou manžetu. Tu kdybyste nenaškrobili, vypadly by z nich knoflíčky. Ostatně manžetové knoflíčky vznikly proto, aby se při vyvařování košil třeba perleťové knoflíky nezničily (viz nitěné knoflíky u ložního prádla či nemocničních pyžam), takže je vlastně divným zvykem a nesmyslem nosit je ještě dnes, když se nad tím tak zamyslíte... :) 

Ale zpátky k Trumpovi a jeho košili. Má přeložený límec, který se ke fraku nenosí nikdy, a je na ní vidět skládaná látka náprsenky a kryté zapínání, takže si nejspíš vzal košili, kterou nosí ke smokingu. Můžete mně to vysvětli? Proč prezident USA a miliardář nemá košili ke fraku, a padnoucí vestu a frak? 


 photo frak-white-tie_04_zpsb60dqrgn.jpg