čtvrtek 21. července 2016

Jakou kosmetiku si sbalit na cesty?


 photo cestovni-baleni-kosmetiky_01_zps3jjigd4q.jpg

Dříve když jsem cestoval, vždycky jsem přemýšlel, jak sbalit svoje oblíbené přípravky tak, abych nemusel tahat půllitrové sprchové gely nebo nepraktická mýdla, a abych se ani na delší dovolené nemusel omezovat a používat kdovíjakou hotelovou kosmetiku. Buďto jsem tahal velká balení nebo ustoupil malým balením z drogerie. Ty doby jsou už naštěstí pryč a dnes spousta značek nabízí širokou nabídku cestovních balení kosmetiky v praktických malých obalech z plastu, která se vejdou i do malé toaletní tašky.

 photo cestovni-baleni-kosmetiky_03_zpsy2jjgfhx.jpg

Moje oblíbená značka Clinique nabízí malá balení už dlouho, anebo jsem používal malá balení produktů či testery, které jsem dostal k nákupu, protože mají pořád nějaké akce, kdy k nákupu dostanete nějakou sadu kosmetiky nebo jiný dárek. Takže teď už nemusím řešit, čím si svoji mastnou pleť budu na cestách čistit ani s sebou nemusím tahat velká balení, protože teď seženete kompletní sadu na čištění pleti pro muže v mini balení, které v kufru zabere minimální prostor. Sada obsahuje gel na mytí pleti, peeling, hydratační krém, oční krém, a gel na kruhy pod očima jsem k něčemu dostal.

 photo cestovni-baleni-kosmetiky_04_zpsnikmhj1x.jpg

Od Clinique mám také skvělý hydratační sprchový krém a tělový peeling. A vlasy si teď doma myji šampukem Lush, který snadno sbalím na cesty do plechovky, kterou k nim nabízí. Ten malý puk sice stojí něco málo přes dvě stovky, ale co jsem jej poprvé vyzkoušel, opětovaně se k němu vracím. Vydrží dlouho, skvěle myje, dlouho vydrží, krásně voní a ani po něm nemám potřebu používat kondicionér. A vegani jistě ocení, že kosmetika Lush je z přírodních surovin, není testována na zvířatech a ve většině případů ani neobsahuje zvířecí složky.

 photo cestovni-baleni-kosmetiky_05_zpsl1yjvzpf.jpg

Na cesty s sebou také rád beru malá balení parfémů. Teď v létě je to citrusově kořenitý Blenheim Bouquet od Penhaligon's, o jehož úchvatnosti a aristokratickém původu jsem již psal. Na vlasy teď používám pomády Reuzel z Gentleportu... Brzy bude recenze, protože pomády mám teprve krátce a sám jsem byl zvědavý na to, jaké jsou :) A nezapomeňte na krém na ruce, zvláště pokud je máte neustále suché jako já. K narozeninám jsem dostal krém Krásné ruce z Havlíkovy přírodní apotéky a jsem s ním velice spokojený.

 photo cestovni-baleni-kosmetiky_09_zpsphwl1l0u.jpg

Malé balení vyrábí i moje oblíbená značka zubní pasty Marvis (koupíte v Profimedu třeba v Palladiu nebo v Ječné) a Marvis má teď i nádherný kartáček, který je celý černý a dobře se s ním čistí zuby (připomíná mně kartáčky Swiss Dent). Zda jej mají v Profimedu netuším, objevil jsem jej v Gentleportu.

 photo cestovni-baleni-kosmetiky_06_zpskdgmniht.jpg

Z Gentleportu mám také luxusní hřebeny britské značky Kent, které používá i královská rodiny - ten větší je na vlasy, pomocí toho malého si zastřihuji knír, který češu kartáčkem Cyril R. Salter (dostanete na Gentlemanstore.cz) z přírodních štětin a rukojetí z kombinace dřeva a rohoviny. A vosk na knír Mr. Natty je podle mě nejlepší - nejlépe udrží tvar! :)

 photo cestovni-baleni-kosmetiky_07_zpsiomhitnx.jpg

 photo cestovni-baleni-kosmetiky_08_zpsavn9sfms.jpg

Holení a péče o vousy na cestách - to byla vždycky otrava. Ne, že bych se tak často holil, ale když cestuji nalehko a nechci si brát holicí strojek nebo krém na holení a vše, co k tomu patří, hodí se nějaká mini sada na holení. A něco úžasného jsem našel na Nordicday.cz - přírodní kosmetiku L:A BRUKET, která dělá tento balíček pro vousáče. Najdete tam krém na holení, balzám po holení, čisticí gel na vousy či vymytí vosku z kníru a olejíček na vousy. Esenciální olej z vavřínových listů obsažený v přípravcích má čistící, bakteriostatické a zklidňující vlastnosti, balzám obsahuje bambucké máslo a u olejíčku, který přes noc zjemní vás vous, oceňuji především praktický obal a snadné dávkování pomocí pumpičky. A také je v krásném obalu - milovníci nordického stylu jistě vlhnou.

 photo cestovni-baleni-kosmetiky_10_zpsh4pm0rvx.jpg

Na cestách se hodí také sada na přišití utrženého knoflíku (tu jsem si vzal v jednom hotelu), kondomy se hodí nejen na cestách, a v té lahvičce mám čichací sůl. Použil jsem ji jen jednou, když jsem si uřízl kousek prstu a doslova se mně z toho zatmívalo před očima. Ale je to spíše pro případ "co kdyby" a z nostalgie. To víte, ve starých románech, Poirotovi a Panství Downton se vše léčí pomocí čichací soli, brandy a zažívací sody :D I přesto si s sebou beru také ibalgin ;)

pondělí 11. července 2016

Tak trochu jiná snídaně v Café la Crème


 photo snidane-cafe-la-creme-praha_01_zpsftw0oyol.jpg

 photo snidane-cafe-la-creme-praha_02_zpsjokhdwjq.jpg

Kamarádka mě jednou pozvala do Café la Crème. Na první pohled mě zaujalo krásné prostředí elegantní kavárny, a to, že si v centru Prahy můžete odpočinout od ruchu velkoměsta na krásném vnitřním dvoře, který vypadá jako na zámku. Ještě aby ne, kavárna leží v Pachtově paláci v ulici Karolíny Světlé, hned u nábřeží. Čokoládový dort byl výborný, obsluha příjemná a profesionální, snídani podávají až do šesti do večera (ach!), a fotky na jejich facebookové stránce vypadaly skvěle, tak bylo jasné, že se tam vrátím.

Mám totiž rád "snídaňová jídla", ale ráno moc nejím, protože je na mně příliš brzy, nejsem ranní ptáče a nemám takový hlad, abych před osmou ráno zvládl sníst anglickou snídani, a pak opět neusnul, natož tak něco dělal. Ve většině podniků vám ale k pozdnímu obědu ve tři odpoledne neudělají hemenex či ztracená vejce. Naštěstí se začala objevovat místa, kde dělají snídaně po celý den.

 photo snidane-cafe-la-creme-praha_03_zpseorulrzm.jpg

Takto jsem trávil neděle na Erasmu v Berlíně. Byl jsem tam v zimě, v neděli bylo všude zavřeno, a ze sobotní party v Berghainu se vrací až v neděli odpoledne, tak všude dělali snídaně až do večera. To bylo super, přijít do baru na brunch v pět večer, když zrovna měli happy hour na cocktaily! :D Naposledy jsem takto navštívil karlínský Můjšálekkávy, kde dělají v neděli nebo o víkendech snídaně po celý den, ale Karlín je pro mě z ruky, necítím se dobře, když mně ještě před snídaní nadávají cikáni, a řekněme hipsterské prostředí kavárny není úplně můj styl.


 photo snidane-cafe-la-creme-praha_07_zpswjbpdp4c.jpg

 photo snidane-cafe-la-creme-praha_08_zps1hjq3zbn.jpg

Café la Crème je něco jiného. Z davu turistů na nábřeží odbočíte a ocitnete se v elegantně zařízené kavárně, kterou zdobí starožitné kusy nábytku z někdejšího slavného francouzského hotelu Lutetia, nebo si sednete na "zámecký" dvůr, který je oázou klidu uprostřed rušného města, a profesionální a milá obsluha vám naservíruje výborné jídlo.

 photo snidane-cafe-la-creme-praha_04_zps3rrqaw7v.jpg

 photo snidane-cafe-la-creme-praha_05_zpsilomkltu.jpg

 photo snidane-cafe-la-creme-praha_06_zpswdup2tsx.jpg

Předem jsem měl jasno, že si dám jejich vejce Benedikt s lososem Gravlax a šunkou, které mě zaujaly už na fotce. Na křupavém toastu s máslem leží výborná šunka, špenát a cibulka, na tom losos, pak skvěle připravená ztracená vejce (žloutek udělaný přesně jak má být), a to celé je přelité holandskou omáčkou. Ach! Bylo to božské. K tomu jsem si dal cappuccino a osvěžující domácí limonádu.

Mají místní dodavatele, suroviny berou přímo z farem a už se těším na příště, až ochutnám krůtí párky s čerstvým křenem a medovou hořčicí, jejichž způsob servírování jsem nedávno obdivoval na facebookové stránce.

Takže pokud rádi snídáte odpoledne, máte rádi hezké interiéry, výborné jídlo a ochotnou obsluhu tak jako já, toto je další z mých tipů na místo, kam zajít. Nebo jen tak na kávu, víno a lahodný dortík na tom jejich krásném nádvoří :) Kavárna je nekuřácká, venku na dvoře se kouřit smí.

P.S. Fotky jsem pořídil svým Huawei P9. Myslím, že zrcadlovku už nemusím všude tahat, když Pé devítka má takový foťák :)

pátek 1. července 2016

Jen tak na pivě (jako (ne)gentleman)


 photo levis-501-CT_01_zpsi2wzvlth.jpg

 photo levis-501-CT_02_zpsrh54byqq.jpg

 photo levis-501-CT_03_zpsoyk3vh90.jpg

 photo levis-501-CT_04_zpsvpzn0ejc.jpg

 photo levis-501-CT_05_zpshemq4rs0.jpg

 photo levis-501-CT_06_zpsi9hm841v.jpg

 photo levis-501-CT_07_zpseefeusqd.jpg

Přemýšlel jsem, zda mám na blogu tyto fotky zveřejnit nebo ne, protože mně bylo hned jasné, co mně sem haters napíšou. Že to není můj styl. Že to není gentlemanské. Že gentleman nosí jen toto a ne tamto. Že vypadám lépe v obleku.

Samozřejmě. Každý muž vypadá lépe v obleku. Ale oblek gentlemana nedělá. Gentlemanem můžete být i tehdy, jdete-li v úterý odpoledne na pivo do d(D)vora alternativního baru v malém okresním městě v triku bez rukávů a v ohrnutých džínách. Sako doma nechat můžete, ale svoje způsoby mějte vždy s sebou. Podržte ženě dveře, vstaňte, když vás ke stolu přijde pozdravit vaše známá, a buďte milí a zdvořilí.

Jak už jsem jednou psal; postpubertálním, samozvaným gentlemanům (jsa název módního stylu jako třeba hipsteři, nezaměňovat se skutečnými gentlemany!) se nyní kroutí palce u nohou v rámových botách Loake (nebo Friendly Suits), ale pokud chcete být gentlemanem, je jedno, co máte na sobě, každý si všimne - ano, vašeho oblečení - ale především vašeho chování. Dokonce jsem včera v rádiu slyšel, že při výběru partnera/ky je jedno, jako kdo vypadá, ale že vždy zaujmou činy. Ale to jen tak mimochodem.

Takže než mě začnete hejtovat, uvědomte si, v čem do hospody plných dredařů, huličů a batikovaných princezen (ani jedno z toho nemyslím zle) chodíte vy, a jak byste asi vypadali, kdybyste tam přišli v obleku. Či à la mode s ohrnutými nohavicemi ve skinny blazeru s mokasínami bez ponožek. Tím chci říct, že je třeba mít svůj styl, ale i pokud jste jakože gentleman (ve smyslu módního stylu), není třeba chodit všude ve smokingu. A pokud jste hiphoper a jdete na maturitní ples, stejně si vemte oblek. Na vaše džíny upevněné pod zadkem a o pět čísel větší sako není nikdo zvědavý.

Takže moje rada na závěr ve stylu Haliny Pawlovské zní: ať už jsi gentleman, hipster nebo skejťák, nikdy se neoblékej jako čurák (dámy prominou, pánové jsou zvyklí).

Na sobě mám džíny Levi's 501 CT - Custom Tapered Leg. Jsou to klasické pět set jedničky, ale se zúženou nohavicí. Džínová bunda je také Levi's. Triko s ustřiženými rukávy mám z brněnského Wolfgang Store, a plátěnky TOMS z Urbanluxu. Sluneční brýle jsou z Topmanu, náramky H&M a Stefanel, a tašku Souve mám ještě z Erasmu v Berlíně. Ale kde že loňské sněhy jsou... Máte raději džíny když jsou úplně nové a ještě tuhé, nebo naopak až už se látka přizpůsobí vašim nohám a sedí perfektně jako druhá kůže? Já mám raději ty nové, tuhé, když cítím ten materiál, nebo když jsou čerstvě vyprané a vyžehlené.

A teď prosím obvyklé komentáře o tom, jaký jsem negentleman, a jak tlusté nohy mám v těch džínách.

pondělí 20. června 2016

Letní den v Brně


 photo outfit-brno_01_zps7zywssys.jpg

 photo outfit-brno_02_zpsji90n7mv.jpg

 photo outfit-brno_03_zpscwj5ercw.jpg

 photo outfit-brno_04_zpsbxxyudtp.jpg

 photo outfit-brno_05_zpsdpkawcd5.jpg

O víkendu jsem jsem se úplnou náhodou opět ocitl v Brně. Odpoledne jsem navštívil floristický ateliér TAMASVIGH, kde jsme si to odpoledne mohli za cenu květin sami uvázat kytici, a k tomu jsme popíjeli pivo, a pojídali výborné mini hamburgery s bůčkem pečeným v cherry cole, nakládanou okurkou v limetkové šťávě, koriandrem a sekanými oříšky a lahodnou domácí zmrzlinu.

Musím říct, že mě to květinářství (floristický ateliér) zaujalo. Nenajdete tam gerbery s dráty a takový ten klasický výběr květinářství, kde vám do kytice navíc nacpou mini slunečnice, česnek, obilí a nějaké drahé plastové hlouposti na tyčinkách. Tamás Vígh je kombinuje nádherné květiny z vlastních skleníků s lučním kvítím a třeba bylinkami, do originálních kytic.

Na sobě mám kraťasy H&M, košili bez límečku ze sekáče, hodinky Lacoste, kožené boat shoes Gant (a v nich neviditelné ponožky Tezenis, které jsou na léto ideální!), sluneční brýle Mango a pouzdro Givenchy.

Fotky pořídila kamarádka mým Huawei P9, který má opravdu skvělý foťák :)

středa 15. června 2016

Degustační menu Jana Kaplana v brněnském Pavillonu



 photo pavillon-brno_01_zpsi8tms6yv.jpg

Od mojí poslední cesty do Brna uplynula již nějaká doba, ale k napsání článku jsem se konečně dostal až teď. Nejel jsem však obdivovat památný pařez v Kohoutovicích, který je takovým klenotem brněnského žurnalismu, šaliny či šuliny - ehm, pardon, slovutnou žulovou sochu na Svoboďáku, které se prý říká "orloj" (od Brňáků jsem však vždy slyšel pouze ten první výraz) ani jezdeckou sochu Jošty, která také připomíná mužské přirození. Z Prahy se tam přestěhovala moje kamarádka Edita, tak jsem ji jel navštívit, abych s ní konečně zašel do restaurantu Pavillon, kam jsem se už dlouho chtěl vypravit, a také mě zajímaly brněnské bary.

 photo pavillon-brno_16_zpsu7ph6xqr.jpg

 photo pavillon-brno_02_zpsra02ukhx.jpg

Restaurant Pavillon je funkcionalistický - jak název napovídá - pavilon ležící v parčíku u Janáčkova divadla a překvapilo mne, jak je krásný. Uvnitř je vkusný nábytek a jednoduché zařízení, které na někoho může působit stroze a chladně, ale vypadá to elegantně, a tak trochu připomíná dobu, ve které byl pavilon postaven. Obrovskými posuvnými okny, které se dají v létě celé otevřít, dovnitř vniká spousta světla, a touto dobou už je otevřeno i venkovní posezení. 

 photo pavillon-brno_03_zpspdycme63.jpg

 photo pavillon-brno_04_zpsvu6v2k6l.jpg

 photo pavillon-brno_05_zps1s5ykss0.jpg

Dali jsme si - tehdy zbrusu nové - degustační menu šéfkuchaře Jana Kaplana s víny. První chod byl jarní salát s ředkvičkami, kedlubnou a medvědím česnekem, který zaujal hned tím, jak krásně vypadal. Také skvěle chutnal. Zelenina byla čerstvá a křupavá, salát byl skvěle ochucený, a zaujaly mě ředkvičky obarvené na červenofialovo a hlavně - zmrzlina z kozího jogurtu! Když slyším spojení zvířete a jogurtu, vybaví se mně ta scéna z Ať jedí koláče, kde Lisette připravuje hraběnce de Vache koupel :D Toto bylo samozřejmě něco jiného, a zmrzlina byla neskutečně lahodná, jemná, smetanová, ... Ach!

Další chod byl opět delikátní - foie gras se šťávou s červeného zelí a kousek uzeného sumce s křepelčím vejcem. Pak následoval jemný smetanový krém z medvědího česneku s vinaigrettem z naměkko vařených vajec a s makadamovými ořechy.

 photo pavillon-brno_06_zpsikdhlid1.jpg

 photo pavillon-brno_07_zpspxsyhrel.jpg

Další chod byl asijský - pečené tygří krevety, kokosový krém, chilli a okurkový salát s wakame. Poté hovězí připravované metodou sous-vide s omáčkou z červené řepy a bazalkovou majonézou. Jeden pokrm lepší než druhý.

 photo pavillon-brno_08_zpslnczkjms.jpg

 photo pavillon-brno_09_zpsihr56hd3.jpg

 photo pavillon-brno_10_zpspm7aefui.jpg

Po ovocném sorbetu jsme se dočkali hlavního chodu, který je chloubou restaurace a podle slov šéfkuchaře Jana Kaplana přijíždí lidé do Pavillonu jen kvůli jelenobotovi (pro který vymysleli skvělý anglický výraz deertopus :) Jelenobot je kombinace grilovaného hřbetu z jelena a chobotnice po asijsku,  k tomu se podává růžový zázvor, hlíva ústřičná a pak choi. A je to absolutní bomba. Až pojedete do Brna, vykašlete se na brněnského draka, Hravý kopeček, či sochy penisů, a jděte do Pavillonu na jelenobota!

Lahodný desert, malinový delice s malinovým sorbetem a práskacím cukrem, byla už jen třešničkou na dortu.

 photo pavillon-brno_11_zpsrg9r9fgy.jpg

 photo pavillon-brno_12_zps2ihulw8r.jpg

 photo pavillon-brno_13_zpscrjzfmwx.jpg

V suterénu Pavillonu je skvělý Runway bar, kde míchají skvělé cocktaily podle vlastních receptur. Samozřejmě vám rádi namíchají třeba Manhattan nebo Margaritu, ale lákalo mě zkusit jejich drinky. Nejvíc mě zaujal cocktail Starchaser, ve kterém je Tanqueray gin, Amaro Montenegro, wine cordial a hvězdný prach, který mu dodává třpyt. A na závěr jsem si dal cocktail, který vypadal jako asijská polévka :)

 photo pavillon-brno_14_zpscnvveov9.jpg

 photo pavillon-brno_15_zpsqqxqbhpl.jpg

Protože jsme ke každému chodu měli sklenku vína a ochutnali jsme snad všechny cocktaily z lístku, nevypadal už jsem příliš fotogenicky a Edita měla potíž udržet se na židli, natož tak držet foťák. Tak mám jen dvě zveřejnitelné fotky s kouskem mého outfitu a mojí milovanou broží z Artělu v podobě sklenky s Martini a olivami, o které se s vámi musím podělit :)

 photo pavillon-brno_17_zpsb4epvtyk.jpg

Z návštěvy brněnských barů také nic moc nebylo, protože než jsme vylezli z Runwaye, už skoro všude zavírali, a my už jsme byli tak přesycení dojmy odtud, že už bychom další cocktaily nezvládli pojmout. Stihli jsme jen jeden drink v Baru, který neexistuje, kde bylo plno, ale milá hosteska nám přesto našla místo, a nějaká ženská od vedlejšího stolku se mě pořád ptala, zda jsem Freddie Mercury. A na dámském záchodě mají koženou pohovku! V baru, u kterého si nepamatuji jméno (to není jméno toho baru, skutečně si to nepamatuji) mně Edita objednala cocktail, ve kterém byl celý banán i se slupkou. Asi jako symbol brněnských skulptur.

 photo pavillon-brno_18_zpsbnjfhvaz.jpg

Večer jsme zakončili v nějaké hospodě, která má otevřeno nonstop (ale nebyla vůbec ohavná jako většina nonstopů a žilo to tam!), a kde by se hodila ta kožená pohovka na záchodě, protože u vedlejšího stolu se děly věci, které si všichni fotili a bedlivě sledovali, zda mu ta dívka dá nebo ne, a zda k tomu dojde teď a přímo u stolu. Těsně předtím, než jsem začal upadat do kómatu mě oslovil nějaký mladík, že prý rád sleduje můj blog, a že mě chtěl pozdravit. Nemohl si vybrat lepší chvíle a místa! :D A úplně nakonec jsem si dal kebab, který mně Edita v delíriu skoro celý snědla, a zbytkem jsem si pokydal košili. Klasika.

pátek 10. června 2016

Vzpomínka na můj první oblek v magazínu TOPMAN


 photo topman-magazine-the-tailoring-issue-2016_01_zpsxcfxwtog.jpg

 photo topman-magazine-the-tailoring-issue-2016_02_zpsmpd0fkof.jpg

 photo topman-magazine-the-tailoring-issue-2016_03_zpsa0vn1pin.jpg

Před nějakou dobou se mně ozvali z obchodního řetězce Topman, abych si pro vydání The tailoring issue jejich magazínu zavzpomínal na svůj úplně první oblek. Ten já si pamatuji moc dobře. Bylo mně asi pět, sestřenice se vdávala a mamka mně i bráchovi dala ušít stejné obleky. Byly, myslím dvouřadé, vínové s fialovými klopami (jak bylo před asi dvaceti lety in) a musím říct, že nám to seklo!

Ani nevím, kam se poděl - možná jej má mamka ještě někde ve skříni. Pamatuji si ale, jak jsem po dvoře pobíhal bez saka (to mně mamka vzala, abych je nezničil) s ostatními dětmi a košile byla celá zelená od trávy, takže mamka byla patřičně nadšená :D Vzpomínáte si vy na váš první oblek?