čtvrtek 25. dubna 2019

Jak oslovit ženu? Slečna nebo paní?


 photo guth-jarkovsky_zpszjnnjsea.jpg

Neřekl bych, že jsem úplně staromódní, ale jako člověk, který se snaží dbát na etiketu a dobré způsoby často tápu nad tím, jak ženu oslovit. Co když ji oslovím "paní", a ona, snažíc se zrovna ulovit potenciálního partnera, bude naštvaná, protože jsem jí zhatil plány? No, to je spíše žert než něco, co by odpovídalo skutečnosti, protože manželství je svým způsobem mrtvá instituce, a na stav lidí, natož tak dodržování titulů, se dnes moc nehledí.

To je jedním z úskalí etikety - v rámci politické korektnosti či jakéhosi vynucovaného respektu nebo pohodlnosti upouštíme od zažitých věcí, které vždy skvěle fungovaly, a pak vládne chaos, a my nevíme, co si počít, protože etiketa je tady od toho, aby nám radila, jak se za jakých okolností chovat. Zvláště pak v případě žen, kdy etiketa říká, že by je muž měl chránit, chovat se galantně, pouštět je do dveří, nabízet rámě, a jednat s nimi jako s křehkými bytostmi. Dnes máme však emancipaci, takže muž neví, co si smí dovolit, a žena ho pak považuje za nevychovaného, a naopak - žena by chtěla gentlemana, ale nevyvolává v něm nutkání se tak chovat, když je sama mužnější než on.

Dříve se lidé běžně představovali jako "pan doktor Novák" nebo "slečna Nováková", a hned tedy bylo jasné, kdo je kdo, a jak má být oslovován. Také je dodnes zvykem oslovovat "slečno" prodavačky, servírky a podobně, protože před sto lety a za první republiky bylo běžné, že mladé ženy pracovaly jen předtím, než se vdaly, byly tedy vždycky slečnami.

Bylo to jasné. Pan a paní Novákovi měli dceru, slečnu Novákovou. Kdyby měli ještě mladší dceru, lidé by ji ve společnosti neoslovovali slečno Nováková,  jako její starší sestru, ale slečno Marie. Až by se slečna Nováková vdala, třeba za pana Hofmanna, stala by se jeho paní, tedy paní Hofmannovou. Dnes si ale dcery paní XY usmyslely, že od určitého věku budou paní stejně jako jejich matky, což je pro mě celkem nepochopitelné a matoucí, protože nevím, jak koho oslovit. Slečna AB si vezme pana XY a stane se paní XY. Když se slečna AB najednou rozhodne říkat si paní AB, mohla by si rovnou začít říkat kněžna AB, velkovévodkyně nebo abatyše, protože jak k tomu titulu najednou přijde? Paní přece není něco, čeho dosáhnete věkem, ale tím, že se provdáte, že vstoupíte do manželství.

Možná je to opakováním podle německých feministek. Jenže německé Fräulein (slečna) je zdrobnělinou Frau (žena, paní), znamená tedy doslova ženuška, a evokuje tedy to, že neprovdaná žena je společensky méně významná než ta vdaná, a že není plnohodnotnou osobou, dokud se nevdá. Navíc jde v němčině o podstatné jméno středního rodu, čímž prý evokuje to, že žena je věcí a majetkem muže. V roce 1972 dokonce německé Spolkové ministerstvo vnitra nařídilo, aby se titulu "ženuška" kritizovaného feministkami přestalo v úředním styku používat, což je v německy mluvících zemích pochopitelné. 

Ale to přece v češtině nemáme. Slečna je prý původním významem neprovdaná dcera šlechtice, později se toto oslovení rozšířilo i mezi měšťany. V Berlíně nebo ve Vídni byste dnes asi s oslovením Fräulein u mladých žen narazili, ale třeba v Bavorsku nebo v Dolním Rakousku to nijak neobvyklé není. Navíc v Rakousku, kde oficiálně nenávidí Habsburky a šlechtu vůbec, hraběnku stejně každý oslovuje paní hraběnko, kor když dotyčná žije na venkově a na rodovém sídle, protože to tak velí konvence. A Rakušané milují tituly, ať už dědičné či akademické, a dodnes mají třeba "dvorní rady".

Ladislav Špaček, český guru etikety, říká: "Oslovení "slečno" si necháme jen pro velmi mladé dívky nebo servírku, která nás obsluhuje. Všechny ostatní ženy, jakmile jim je kolem dvaceti, oslovujeme "paní"." Ještě více mě udivuje jeho tvrzení, že "když spojujeme oslovení s titulem, vždycky říkáme "paní", tedy i mladé ženě, u které by nás to svádělo říct "slečno", musíme říct "paní doktorko", "paní magistro"." 

Před sexuálně-feministickou revolucí bylo oslovení  "slečno doktorko" naprosto běžné, jak dokazuje třeba Dürenmattova komedie Fyzikové z roku 1962, ve které vystupuje postava slečny doktorky Mathilde von Zahnd, anebo moje oblíbená příručka etikety Společenský rádce pro všechny životní situace. Je sice z roku 1932 ale také je jedinou knihou o etiketě (z dob, kdy se na společenské způsoby a etiketu opravdu dbalo), kde jsem společenské pravidlo oslovení nevdaných žen s titulem našel. Zmiňuje stále přetrvávající zvyk říkat manželce doktora "paní doktorová", ale pak jen kritizuje oslovování doktorek mužskou formou akademického titulu: "skutečná promovaná doktorka se pak oslovuje paní nebo slečna doktorka, není správné říkat paní nebo slečna doktor, neboť nelze šmahem zaměňovat pohlaví a z doktorky obratem ruky udělat doktora." A paní není akademickým titulem. Jinde jsem o tom zmínku nenašel - svobodnou ženu by totiž nenapadlo říkat si "paní", to byl titul její matky.

Neexistovaly paní učitelky - učitelky obvykle vdané nebyly, a třeba v Německé říši až do roku 1919 dokonce existoval zákon zakazující učitelkám manželský stav. Uzavírání sňatků měli učitelé a učitelky omezené i u nás za Rakouska-Uherska; v Moravském markrabství potřebovali svolení patřičného úřadu až do roku 1905, kdy byly zakázány úplně, v Českém království je měli zakázané po celou dobu trvání říše.

Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky k titulu slečna/paní říká toto:

"Užívání titulů slečna a paní se v češtině neřídí žádnými přísnými jazykovými pravidly, spíše společenskými zvyklostmi. Ty se s vývojem společnosti – od generace ke generaci – poněkud proměňují, a to tak, že titul slečna stále více ustupuje všeobecnému oslovení paní... Pro roli ženy v dnešní společnosti není podstatné, je-li (byla-li) vdaná, nebo ne, a spolu s tím přestává být důležité rozlišování jejího stavu při oslovování (ostatně u mužů takové rozlišování taky nemáme). Rozhodně tedy neuděláme chybu, oslovíme-li ženu vážená paní v případě, kdy si stavem nejsme jisti. Toto oslovení je dnes chápáno jako neutrální."

To mě na tom však zaráží. Emancipovaná žena chce neutrální oslovení, ale namísto svobodné slečny, kterou je, si přivlastňuje titul vdané ženy. He?

Chápu, že někomu může připadat podivné rozlišovat u žen oslovení podle toho, zda se vdaly nebo ne, ale je to společenskou zvyklostí, tak jako vykání, způsob držení příboru nebo to, že se chodí vpravo, které nikdo nenapadá, a oslovením slečna přece nikomu neubližujeme. Nebo opravdu existují živí lidé, ne aktivistky ani hrdinky z amerických filmů, živé ženy, které oslovení slečna uráží či ponižuje? Pokud vím, nikdo neodsuzuje ženy žijící s partnerem bez toho, aby byly oddáni, a jejich dětem neříkáme parchanti. Na staré a nevdané slečny nepohlížíme jako na ty, které "to nezvládly", a jsou odsouzeny k tomu, být staropanenskými tetami, kterým se neteř snaží vetřít do přízně, aby jí odkázaly majetek, ale jsou přece naprosto plnohodnotnými členy společnostmi, a představa, že by je kvůli tomu někdo znevýhodňoval či odsuzoval, je naprosto směšná. 

Nevím, jak to shrnout, - ať si každá žena vybere, jak chce být oslovována a já to respektuji, ale ta volnost výběru je pak ve společenském styku matoucí. Berte můj článek jako takové shrnutí faktů a různých historických zajímavostí. A nemyslete si, že jsem šovinista nebo tvrdošíjný zastánce starých pořádků, ale když se tak nad tím zamýšlím, žena je slečnou, a po uzavření manželství se stává paní, nedává tedy smysl, aby si začala "paní" říkat jen tak, když se jí zamane. Toť vše.

A jak jste na tom vy, milé ženy? Uráží či ponižuje vás, když vám někdo ve třiceti řekne "slečno", protože na vaší ruce nevidí snubní prsten? Nebo naopak chcete, aby vás lidé oslovovali "slečno", protože tím chcete dát najevo, že jste volná, a oslovení "paní" vám vadí? Jak to vidíte vy?

úterý 16. dubna 2019

Jaro je (skoro) tady!


 photo jarni-outfit-2019-blazek-engelmuller_01_zps9nnsthvd.jpg

 photo jarni-outfit-2019-blazek-engelmuller_02_zpsgjzzxwzq.jpg

 photo jarni-outfit-2019-blazek-engelmuller_03_zps1jtd17mw.jpg

 photo jarni-outfit-2019-blazek-engelmuller_04_zpseg9iby1j.jpg

 photo jarni-outfit-2019-blazek-engelmuller_05_zpsz3kpgxb9.jpg

 photo jarni-outfit-2019-blazek-engelmuller_06_zps99gt0rat.jpg

 photo jarni-outfit-2019-blazek-engelmuller_07_zpsrzgwjycv.jpg

Jaro je téměř tady, i když o víkendu jsem na sobě měl ještě Levisku s kožíškem. Tyto fotky vznikly první jarní den a je to outfit, který nosím do města na běžné nošení, když si vyřizuje různé pochůzky, nákupy a podobně. 

Po zimě jsem opět vytáhl svůj oblíbený trench coat Blažek, kterého si můžu užívat jen na jaře nebo na podzim. Vlněný svetr jsem objevil v Marks and Spencer, když jsem chtěl využít dárkový poukaz, který jsem dostal k Vánocům. Je lehký, ale přitom hřejivý, a dokonce má ochrannou známku Woolmark, což mě vzhledem k podílu polyesteru v M&S docela překvapilo, a stál, myslím, 1200, což je fajn cena.

Levis 512 jsou můj oblíbený model už dlouho. Cítím se v nich velice pohodlně, a na Okounovi mají co hejtovat, takže jsou všichni spokojení. :) Ponožky jsou Happy Socks z kolekce dressed. Jsou delší, z česané bavlny a už na pohled jemnější než klasické Happy Socks, takže se dobře hodí i do obleku, jak název napovídá. Rukavice jsou od české firmy Engelmüller, hodinky Wenger a polobotky Loake.

středa 10. dubna 2019

Konec veganských steaků a sójového masa


 photo Vivera-steak_zpsf7xykstm.jpg
"Veganský steak" společnosti Vivera

Ne, že bych měl něco proti jídlu bez masa, raději si dám kolikrát jídlo bez masa, a nejím maso každý den. Ale "veganské steaky" a podobné paskvily mně lezly na nervy už hodně dlouho. Lisovat tofu do formy plátku masa a barvit je na hnědo, aby jako maso také vypadalo, je podle mě už samo o sobě diskutabilní, a dávat tomu zavádějící názvy evokující maso je ještě podivnější.  Dodnes mám v paměti jakýsi článek v Elle před lety, kde nějaká veganka psala o restauraci, kde mají "nejlepší veganské hovězí burgery/svíčkovou v Praze". Pak si postěžovala, jak ji všichni utlačují svými otázkami na veganství, a na závěr tyto lidi s normálními stravovacími návyky zhejtovala, jak to známe z uzavřených veganských skupina na Facebooku.

Když odpůrci masa maso jíst nechtějí, proč si vyrábějí něco, co tak vypadá, a dávají tomu podobné názvy? To je jako když vám někde dají nealkoholický sekt, když se nemůžete dát ten s alkoholem. Je to divné, chutná to hnusně, a ještě to stojí podstatně víc než taková Vinea, která je ve srovnání mnohem chutnější.

Vzpomínám si na jakousi kauzu, kdy ČOIka před lety kontrolovala restaurace, zda podvádějí zákazníky, a často naráželi na krabí salát, který ale nebyl z kraba, čemuž název jídla nasvědčuje, ale z "krabích tyčinek", které nejsou ani z kraba, a mnohdy sotva obsahují rybu. Takovým restauracím udělovali pokuty, protože klamali zákazníka. A já jsem si už roky říkal, jak je možné, že ve vegetariánských a veganských restauracích mohou podávat sójové maso, veganské steaky, vegetariánské burgery a podobně, když jiní nesmí prodávat falešného kraba a ještě za to dostanou pokutu.


 photo plevel-menu_zps08jb3wo2.jpg
Jídelní lístek vegetariánské restaurace Plevel. To je tak, kde byl Pohlreich, a divil se vegetariánské kachně. Teď podávají třeba segedýn, burger a sójové výpečky. Já když si chci dát něco bez masa, rozhodně nebudu jíst zelí se sójou a říkat tomu segedýn.



Podle nově přijatého návrhu Evropské unie by se mělo už v názvu výrobku jasně označit, zda obsahuje maso, či je o bezmasou variantu. Součástí chráněného označení budou párky, klobásy, hamburgery, steaky i řízky (pochybuji, že někdo ve vegetariánských restauracích nabízí řízky pro vegetativní rozmnožování, heh). Místo vegetariánského burgeru tedy bude do budoucna možné koupit jen "vegetariánské kotouče nebo disky", píše The Guardian. 

Podle francouzského europoslance Érica Andrieu, který má na starosti dohled nad legislativou, řekl, že zákaz je v souladu se "zdravým rozumem", a že "steakem by měl být označován pouze skutečný steak z masa", a já s ním souhlasím. Vegetariána by asi také naštvalo, kdyby si dal "zeleninový" salát, a zjistil, že je to ve skutečnosti maso slisované a nabarvené tak, aby vypadalo jako zelenina.

Podle mě v tom hraje velkou roli celý byznys týkající se veganů. Seitana nebo tofu nezní dost marketingově a navíc si je může koupit kdokoli v jakémkoli obchodě, takže se nedá cílit na určitou skupinu zákazníků, a vegan pak asi nemá pocit, že je dost vege, nebo možná chce mít vlastní obchody, jako když normální lidé chodí do masny. Ale veganský steak? Veganské "fine dining" s napodobeninami masa?

To je jako s veganským oblečením (které navíc, mimochodem, zanechává mnohem hlubší ekologickou stopu než normální oblečení): boty z polyuretanu koupíte na každé vietnamské tržnici za pár stovek. Ale veganské boty z "ekokůže" (veganský eufemismus pro polyuretan) už můžete prodávat za dva a půl tisíce...

Co na kauzu říkáte vy? Schvalujete to nebo ne? Dovedu si představit, že spousta lidí bude proti nebo jim to bude připadat nesmyslné, jako když zakázali pomazánkové máslo nebo tuzemák. Ale já jsem pro. Ne proto, že jím maso, ale proto, že je to stejně šizení jako krabí salát z rybího odpadu obarvený trochu na červeno.

středa 3. dubna 2019

Zelený blazer a leopardí kožich


 photo outfit-blazer-hugo-boos-kozich_01_zpscsfd15uz.jpg

 photo outfit-blazer-hugo-boos-kozich_02_zpsdf7vqb5f.jpg

 photo outfit-blazer-hugo-boos-kozich_03_zpslq0ogvpe.jpg

 photo outfit-blazer-hugo-boos-kozich_04_zpsezlilcl9.jpg

Na uplynulém Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku jsem měl poslední možnost vzít si kožich, protože o víkendu bylo ještě chladno, od té doby už však máme jarní počasí. Na přehlídku Blažek F/W jsem si zvolil tmavě zelený blazer Hugo Boss, kalhoty Gant, polobotky Loake, manžetové knoflíčky (T.M.Lewin) a brož v podobě roháče a starožitný stříbrný prsten.

pátek 29. března 2019

Netradiční přehlídka Blažek podzim/zima 2019


 photo blazek_FW_2019_00_zpspsivsxwr.jpg

Asi jsem nebyl jediným, v kom přehlídka kolekce Blažek na příští podzim a zimu zanechala rozpačitý dojem. Spoustu diváků překvapilo, že byla strohá, minimalistická, monochromatická, a třeba téměř vůbec v ní chyběly pleteniny, tašky a další doplňky, kterými by bylo naznačeno, že u Blažka se každý muž dobře a vkusně obleče od ponožek až po čepici. To by si ale museli přečíst text, který ležel na sedadlech, a začalo to dávat smysl. Cílem bylo to, aby se divák nenechal nerozptylovat barvami a různorodým oblečením, ale soustředil se na kvalitu látek, střihu, a zpracování:

"Vysoká kvalita a dokonalé krejčovské zpracování bez kompromisů. Důvěra a obdiv k tradiční formě. Vlna jako princip, který přináší nejen hřejivost a pocit bezpečí, ale i odraz nových technologií. Poskytuje ochranu proti vnějším vlivům i konzumní společnosti. Funkčnost, životnost a praktičnost propojená s emocionální hodnotou. Uvědomělé vybírání nadčasových kousků vyznačujících se barevnou neutralitou a monochromatikou. Posedlost vlastním stylem podtrhující jedinečnou identitu a osobitý projev nositele."

 photo blazek_FW_2019_01_zpsoedgdxto.jpg

 photo blazek_FW_2019_02_zpss2iavrnl.jpg

Pravdou je, že v daném prostoru jakési půdy nebo čeho v OD Kotva modelové procházeli po mole ve vzdálenosti několik metrů od diváků, takže na první pohled těžko rozlišíte, zda vidíte tvíd nebo satén, natož tak abyste dokázali ocenit další detaily, a s tím Blažek nic nenadělá. Ale přesto mě zaujalo, jakým způsobem přehlídku pojali. Namísto obvyklého "tady je úplně všechno, co jsme tuto sezónu navrhli a vyrobili, a takto jsme to zkombinovali" byla středem zájmu vlna jako multifunkční materiál a její variabilní užití při výrobě různých typů oblečení, což sám schvaluji a vlnu doporučuji jako universální materiál na svetry, obleky, kabáty či šály; vlna hřeje a je odolná, a můžete ji nosit v podobě hrubého svetru, tvídového kabátu či elegantního uhlazeného smokingu.

 photo blazek_FW_2019_03_zpspndobqh8.jpg

 photo blazek_FW_2019_05_zpshqgxstep.jpg

Jak asi víte, nejsem jedním z těch, kteří by hleděli na nějakou podivnou výstavu a všechny přesvědčoval o tom, že tam "sice nikdo nic nevidí, ale musíte pochopit, co tím umělec zamýšlel", ale toto mně přijde jako skvělý nápad, vždyť Blažek vlnu kvůli jejím skvělým vlastnostem hodně používá, a tak proč z ní neudělat středobod celé přehlídky? Že se z ní dá ušít spousta různých věcí, které se hodí do různých stylů bylo na dokonalé krejčovské práci jasně vidět. Samotná autorka kolekce, skvělá návrhářka Jana Kuťková, o kolekci ještě před jejím uvedením řekla: "Prvním impulzem ke vzniku celé kolekce bylo severské malířství rané renesance, a to umělecká díla Hieronyma Bosche, jehož obrazy se vyznačují plností, nejsou na první pohled čitelné a vyzývají diváka k bližšímu zkoumání. Právě soustředění na detail umožňuje vidět dokonalé umělecké zpracování, ať už se jedná o malířství, či vrcholnou pánskou krejčovinu, kterou Blažek v českém módním průmyslu již sedmadvacet let úspěšně zastupuje." V tom s ní souhlasím, a myslím, že se jí to v kolekci a na přehlídce krásně podařilo vystihnout.

 photo blazek_FW_2019_06_zps7aqsqtag.jpg

 photo blazek_FW_2019_07_zpsbbintl1j.jpg

Ještě bych zmínil styling Jana Králíčka, který jsem u předchozích přehlídek vychvaloval. Zatímco v minulých sezónách ukázal nový způsob, jakým lze nosit formální módu, tady mně to připadalo jako zbytečná "inspirace" Balenciagou, Ablohem a aktuálním trendem devadesátých let, který měl zůstat v propadlišti dějin. Viz ty rybářské klobouky, které se mně nelíbily už když byly v módě když jsem byl dítě, a tady vypadaly jako pěst na oko, jako by kolekci měly dodat punc trendovosti, ale přitom se tam vůbec nehodily. Písařské návleky na rukávy nepůsobily jako "rebelský" doplněk, ale jako . Asi cílí na mladé, kteří se o módu začínají zajímat a nechtějí se vzdát svého "vlastního stylu podtrhující jedinečnou identitu a osobitý projev nositele" (což je ostatně také jením z poselství kolekce), a ti to možná uvítají. Ale já zůstanu věrný klasice, a pánské eleganci, jakou nám Blažek přináší.

 photo blazek_FW_2019_08_zpsutszxgnp.jpg

 photo blazek_FW_2019_09_zpslfigi4nz.jpg

 photo blazek_FW_2019_11_zpsc2cspgqf.jpg

Foto: MBPFW

sobota 23. března 2019

Jan Černý F/W 2019 na MBPFW


 photo jan-cerny-MBPFW-jaro-2019_01_zpsey4m487s.jpg

Jan Černý, student Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně a nadějný talent české módní scény otevřel letošní Mercedes-Benz Prague Fashion Week svojí přehlídkou, která byla na zvláštní pozvánky a následnou prezentací v DUP 39. Osobně mám prezentace raději protože si můžete oblečení lépe prohlédnout než při přehlídce, kdy modelové chodí čím dá rychleji, ale zase se nemůžete venku nahlas bavit o tom, že jste seděli v přední řadě tak, aby to slyšeli ti, co seděli vzadu. :D Modelové byli rozestavěni uprostřed sálu na stupních, po kterých popocházeli a otáčeli se, aby si diváci mohli novou kolekci prohlédnout.

Asi není potřeba představovat jeho styl - výrazné kousky pánského oblečení, které tvoří rozložením a znovuposkládáním klasických věcí, hodně pracuje s denimem, a jeho oblečení si můžete prohlédnout a koupit v The Room by Basmatee, kde je už několikátou sezónu prodává.

Upřimně, není to můj styl a zlí jazykové už mě kritizovali, že o jeho kolekcích píšu (mimochodem, asi nebudu psát o přehlídce, na kterou mě nikdo nepozval, a kterou jsem neviděl, že?) a přitom podobné oblečení u jiných návrhářů hejtuji, protože je v nich patrný styl devadesátých let, na který se teď dala spousta značek, třeba Louis Vuitton, kterou jsem bral vždycky jako výrobce luxusních zavazadel a oblečení, a ne jako replikátora toho, co vídám v sekáči za deset korun.

Nikdy mě neuvidíte v tom fialovém klobouku, obří péřovce či "rybářské vestě", ale některé kousky se mně líbí a dovedu si představit, že bych je nosil. Tak mě zaujaly třeba džíny oranžovo-černo-bílé džíny s bundou ze stejné látky, ten černý plášť s oranžovým batikovaným vzorem, vždycky se mě líbily Honzovy náramky, řetězy a podobně, a už nějakou dobu přemýšlím nad jeho interpretací Prestižek, které zažívají návrat. Nespornou výhodou je, že je vyrábějí i v mojí velikosti 48 nebo 49, což je naprosto nevídané, takže pokud chci nové tenisky, jinou volbu stejně nemám, protože moje Adidas Stan Smith mě tlačí i ve velikosti 49 a 3/4. :D 

 photo jan-cerny-MBPFW-jaro-2019_02_zpsjlnlh4lh.jpg

 photo jan-cerny-MBPFW-jaro-2019_03_zps2bll359e.jpg

 photo jan-cerny-MBPFW-jaro-2019_04_zpsd1bevyz6.jpg

 photo jan-cerny-MBPFW-jaro-2019_05_zpsxdn1q7u2.jpg

 photo jan-cerny-MBPFW-jaro-2019_06_zpsukhexky2.jpg

 photo jan-cerny-MBPFW-jaro-2019_07_zpszrzz25zo.jpg

 photo jan-cerny-MBPFW-jaro-2019_08_zpsdnezsoxh.jpg

 photo jan-cerny-MBPFW-jaro-2019_09_zpskamj9rme.jpg

 photo jan-cerny-MBPFW-jaro-2019_11_zpsmoobmxty.jpg

pondělí 11. března 2019

Co s oblečením, které už nechcete


 photo sek-second-hand_04_zpshfkd44zv.jpg

Pokud mě sledujete často, víte, že miluji sekáče. Když jsem byl na střední, začal jsem obohacovat svůj šatník a doplňky nejen tam, ale i na Ebay, kde se dá sehnat vše možné, mnohdy za hubičku. Co ale dělat, když se chcete něčeho zbavit?

Buďto je někomu věnujte, jako to většinou dělám já. Obvykle se zeptám kamarádů, zda to nechtějí, nebo to prostě dám mamce, ať to dá někomu, komu by se to hodilo. Ani s charitou to totiž není tak jednoduché, protože oblečení z kontejnerů na nechtěné oblečení končí na pultech sekáčů, vyhazuje se, protože recyklované a směsné látky už recyklovat nelze, a tak je dejte nějaké charitě, která je přímo předá potřebným. V Praze existuje i několik projektů, kam můžete nechtěné věci přinést, oni je prodají, a z výtěžku financují určitou dobrou věc. Pokud je oblečení ve špatném stavu, nastříhejte si z něj hadry na mytí či utírání prachu.

Pak vás ale napadne, že ten drahý a značkový oblek, který jste na sobě měli jen párkrát a už se do něj nevejdete, můžete ještě dobře zpeněžit (věci z řetězců ani prodávat nezkoušejte, pokud to není třeba nějaká návrhářská spolupráce z H&M). To se snadno řekne, ale... Trh je přehlcený, a o obnošené oblečení není takový zájem, jak by se mohlo zdát, což mě udivuje: Já si ale pořád raději koupím obnošený oblek Versace, než za stejnou cenu nový ze Zary, ze kterého si v případě obnošení neuděláte ani ten hadr na boty, jaký je to šmejd. Pokud něco sháníte, máte výhodu, že to můžete levně sehnat, ale horší je něco prodávat.

U nás existuje spousta způsobů, jak svoje oblečení nabídnout. Sbazar, Aukro, a podobné stránky, ale nejznámější a nejlepší je Vinted, kde nějaké věci nabízím. Problém je však v tom, že i téměř nové věci tam budete mít vystavené dlouho a je velice pravděpodobné, že je budete muset prodat pod cenou. Pokud máte opravdu luxusní boty a doplňky (to platí spíše pro dámy), zkuste je nabídnout Luxury bags, Skříni nebo Phase 2.

Spousta lidí tu cenu neumí odhadnout. Našel jsem tam pár kabátů Burberry. Tedy Burberry's, což je podoba jména, jakou značka používala do roku 1999, takže je to mnohdy i třicet let starý kabát s poněkud jiným střihem, než mají ty současné, a přesto je nabízejí i za 8 000, což je podle mě přehnané, když je očividné, že jej koupili v sekáči za pár korun. Hodně štěstí! Prodávám tak třeba košili od Lagerfelda v moc dobrém stavu za pětistovku, i když byla původně docela drahá, džínovou Levisku, které mně byla malá, jsem prodal za 900, i když původně stála asi 2 500 a byla málo nošená. Kupodivu špatně se prodávají sluneční brýle. Chtěl jsem poslat dál nenošené brýle Tom Ford, které jsem dostal - normálně stály asi 7 000 a byl jsem rád, že jsem se jich za 1 500 zbavil.

Dalším "problémem" Vinted je to, že je to on-line obchod. Ono je to podle mě spíše výhoda - pohodlně najdete, co hledáte. Měl jsem na mysli ale to, že si nemůžete věc vyzkoušet, a proto vždy uvádím nejen velikost, ale také přesně rozměry, ať si to každý porovná s tím, co má doma, a oblečení se snažím co nejlépe popsat a vyfotit, a bylo by dobré, kdybyste na to mysleli, až budete někde něco nabízet. Stejně vám pak deset lidí napíše, že chce přesné rozměry nebo fotku saka zezadu, nebo jak mně říkala kamarádka, že po ní někdo chtěl, aby natočila video, jak si v té sukni (prodávala ji asi za 200) sedá. Nejhorší je, když si někdo chce na ten či onen kus jen prohlédnout nebo rovnou koupit s osobním předáním, ale může jen jednou za čtrnáct dnů mezi 21 h a 21.15 v Horních Měcholupech nebo v Panenských Břežanech. Tak by to nešlo, a tak se zájemce od osobních setkání snažím odradit tím, že tam mám jako "místo" svůj rodný kraj, kde mám také uskladněnou spoustu těch věcí, které už nenosím.

Dávejte pozor na padělky. Třeba Sbazar je plný buďto fejků, anebo značkového oblečení s cenou, za kterou je nikdo nekoupí, protože je nereálná. Třeba momentálně trendy věci od Gucciho s potiskem včel a vše s vulgárními logy tam najdete snad jen jako padělky, čemuž napovídá i nápadně nízká cena a fotky opasků a kabelek zabalených v igelitě - fuj! Vinted to, mám dojem, celkem kontroluje. Mě pořád šikanují kvůli fotkám, kde mám oblečení na sobě, protože si myslí, že je to fotka z internetu (což beru svým způsobem jako lichotku), a také mně párkrát psali, zda je ta věc opravdu od té značky, za kterou ji vydávám.

Také dávejte pozor na kupování kožichů ze druhé ruky. Na Sbazaru i Aukru často vídám inzeráty jako "málo nošený, měla jsem jej na sobě jen třikrát", a cena 20 000. To je sice hezké, ale zapomněla připsat, že naposledy jej dostala v sedmdesátých letech, a na sobě jej naposledy měla ještě za Husáka, a od té doby leží nacpaný ve skříni, a pravděpodobně se brzy rozpadne. V berlínských sekáčích jsem viděl, jak vypadají tak staré kožichy, o které bylo špatně postaráno.

Takže když vám to shrnu:

* Zkuste Vinted, vychází ze všech nejlépe. Je zadarmo, přehledné, a známé.
* Prodávanou věc dobře vyfoťte, nejlépe i na sobě, vyzdvihněte zajímavé detaily, a případné nedostatky či vady.
* Věc dobře a pravdivě popište a připojte rozměry. Pokud nemáte čas na předání zboží nebo chcete přilákat i zájemce zdaleka, rovnou napište, kolik chcete za poštovné.
* Zvolte si realistickou cenu. Chcete se toho opravdu zbavit nebo dva roky čekat, že vyděláte majlant? 
* Čekejte. Něco se prodá hned, někdy to trvá. Dlouho.

čtvrtek 7. března 2019

Klubové sako


 photo klubove-sako_01_zpsbsjfulvu.jpeg

 photo klubove-sako_02_zpsbc9qteja.jpeg

Už dlouho jsem chtěl klubové sako. Ideálně šedé, s emblémem na hrudi, a s kovovými knoflíky. Na začátku 20. století je nosili příslušníci sportovních klubů a bývala široce pruhovaná v klubových barvách. Ve Velké Británii se nosí dodnes, a připomínají saka školních stejnokrojů.

U nás se mu říká také sportovní sako, což mně připadá poněkud úsměvné, když se u nás i do divadla chodí v trekových hadrech, natož tak aby někdo nosil sako "na sport". Nebo separátní sako, i když málokdy má emblém či nějaký znak na hrudi (to jsem viděl snad jen v Jáchyme, hoď ho do stroje :) Roky jsem chodil do Gantu, protože to je jediný obchod, kde by je mohli mít. Docela mě rozčilovalo, že v dámském oddělení je za těch asi deset let měli už několikrát, ale v pánském jsem na tento klasický pánský kousek nikdy nenarazil. Až nedávno se mně poštěstilo v sekáči, kde jsem je za pár korun našel. Přesně takové, jaké jsem chtěl. 

Má volnější střih, jak tomu u sportovního saka má být, kovové knoflíky i emblém, jak jsem si přál. Tady je mám s hedvábnou proužkovanou kravatou (víte, že proužkované kravaty byly původně také znakem klubů či škol, a proto se moc nehodí na formální události?) taktéž ze sekáče a džíny, se kterými podobná saka a blazery nosím nejraději. Jsou ideální na jaro a podzim, kdy na kabát je brzy nebo pozdě, a v případě potřeby si pod ně vezmu svetr.

 photo klubove-sako_03_zpsm2w38yxn.jpeg

úterý 26. února 2019

Nová kolekce Moncler, aneb proč na Zemi nechtějí přistát mimozemšťané



 photo Moncler-Pierpaolo-Piccioli-FW19_01_zpszjngofs4.jpg

 photo Moncler-Pierpaolo-Piccioli-FW19_02_zpsitaz8rg3.jpg


Už jste viděli novou kolekci Moncler, kterou navrhl Pierpaolo Piccioli? Kolekcí Moncler je vlastně několik, jsou očíslované, ale tato je zdaleka nejděsivější. Podle autora prý haute couture v době svého vzniku nebyla myšlena pro černošky, jak řekl Vogue, a proto navrhl tuto kolekci, a použil v této kampani černé modelky (o positivní diskriminaci se zatím nikdo navzdory nedávnému skandálu u Gucciho nezmínil).

Proč na ně ale navlékl šusťákové pytle naplněné peřím? Nějak mně uniká spojitost mezi tím, že černošky v době vzniku haute couture žily na jiném kontinentu, takže si ji logicky nemohly pořídit, a tím, jak jim tuto křivdu chtěl Piccioli vynahradit. U Diora bych tomu věřil, ale že by byly tak nadšené ze šusťákovch skafandrů a kostýmů takové té ryby, co vypadá jako Kaplického knihovna, se mně nějak nechce věřit. Ekofašisty a vegany na něj, takové plýtvání peřím na takové ohavnosti! :D 


 photo Moncler-Pierpaolo-Piccioli-FW19_03_zps9dtwygcl.jpg

 photo Moncler-Pierpaolo-Piccioli-FW19_04_zpsoxlai3dh.jpg

Aby to nám pánům nebylo líto, ve spolupráci (či "kolaboraci") s Moclerem pro ně Craig Green navrhl cosi, co vypadá jako kříženec nafukovacích lehátek do vody, jaká se v 80. letech vyráběla v Gumotexu (snad za použití dobového šusťáku) a přeměněných příšer ze seriálu Strážci vesmíru. Věřte mi! Babička v Gumotexu pracovala, a myslím, že pár těch lehátek ještě někde doma má.


 photo Moncler-Craig-Green-FW19_01_zps0pj9bvwb.jpg

 photo Moncler-Craig-Green-FW19_02_zpsc1e9wq8c.jpg

Chápu, že smyslem přehlídek není jen ukazovat to, co bude za půl roku v obchodech, ale Moncler a jejich bizár prostě nechápu. Je to něco jako oblečení pro případ toho, že by Češi milující lyžařské bundy najednou zbohatli, a nechtěli na ples chodit jen v péřových bundách, ale v péřovém úplně všem? Tak totiž jejich přehlídky vypadají. Vezmou jakýkoli kus oblečení, ale ušijí jej v jakémsi sci-fi designu ze šusťákoviny a vycpou peřím. Nápad by to nebyl špatný, ovšem třeba oproti Desigualu, kde nakupují asi zbohatlé lesany a "porodní asistentky" propagující kanibalismus (tatarák z placenty je prý óbrmňamka a manža si bude čvachtat), jsou částky na jejich cenovkách stále příliš závratné.


 photo Moncler-Pierpaolo-Piccioli-FW19_05_zpsdelmyopg.jpg

Nosí to vůbec někdo? Lady Gaga? Attention whores na plesu v Chamonix? Taková ta nomem omen, po jejímž shlédnutí a poslechu opravdu potřebujete kardiologa? Myslíte, že Moncler dělá i antikoncepční gulozapařovací péřové trencle? Nebo to má snad být něco jako to, když Kintěra přeměnil Rudolfinum na smetiště - umění?


Ale abyste si nemysleli, že jen hejtuju, a i kdybych nebyl vyznavačem českého stylu "nejsou u nás pořádné hory, ale naše tělo díky křiklavé péřovce v lavině či před Kauflandem vždycky najdou", ale prostě chtěl kvalitní a krásnou péřovku, asi bych chtěl Moncler. Ale přes buřtový efekt péřovek a přes látku připomínající pytel na odpad a spojitost s armádami stejně vypadajících italských pubertálních turistů v Praze v únoru bych se asi přenést nedokázal. Ovšem v lyžařském smokingu Moncler mě nikdy neuvidíte.  


 photo Moncler-Pierpaolo-Piccioli-FW19_06_zps9wrgsfqf.jpg

středa 20. února 2019

"Rasistický" svetr Gucci Balaclava


 photo Gucci-balaclava_01_zpssss7ruvc.jpg

Když jsem na Hypebeast.com uviděl titulek o rasistickém svetru Gucci, hned jsem si představil svetr s háknkrojci, Ku-Klux-Klanem a podobnými šokujícími motivy. Po shlédnutí fotky jsem však vyprskl smíchy. Je to holka s brýlemi v hnusném retro stylu, jaký je pro kolekce značky Gucci už několik sezón typický, oblečená v černém roláku s průstřihem na ústa ohraničeným červenými rty inspirovaný retro lyžařskými svetry (jak jinak). To je všechno?!

 photo Gucci-balaclava_02_zpswwg7mjb5.jpg

 photo Gucci-balaclava_03_zpsysfdp7zg.jpg

Kritici roláku v tom vidí blackface, tedy černošské líčení převážně bělochů z divadelních představení z 19. století, ve kterých pomocí stereotypů zesměšňovali černochy. Já v tom vidím jen černý retro svetr s rudými rty, jaké vídáte běžně na kabelkách, tričkách, mikinách a podobně; jako důkaz mě teď napadá jen košile návrháře Lukáše Lindnera, ale v tomto případě z toho žádné furore nebylo. Takových nášivek mají na Aliexpressu desítky druhů za Dolar a méně, a nevypadá to, že by to někoho vzrušovalo. A jak moc je povědomí o blackface rozšířeno či jak je toto líčení vnímáno mimo prudérní USA by mě také zajímalo.

 photo Gucci-balaclava_04_zps4zcsgyle.jpg

Všimněte si, že pánská varianta má rty tenké, zatímco dámská je má výrazné asi proto, že spíše než blackface mají značit nalíčení rtěnkou. Takže teď zakážeme všem kromě černochů používání červené rtěnky? Nebo se teď "bílé" rty budou smět malovat jen jinou než červenou barvou? Pak by také měli zavřít moji spolužačku ze střední, Kornélii Goldschmidtovou (chtěl jsem napsat "až by zčernala", ale to by asi nebyla šťastná volba), protože napodobováním aktuálních sestřihů a účesů Rihanny, kterou zbožňovala, a vlivem účinků přílišných návštěv solária v kombinaci s nadměrným používáním opalovacích krémů vypadala před maturitou jako Rihanna i bez toho, aby si obličej natřela krémem na boty, jako to dělali v divadlech v 19. století.

Špatné prý bylo také načasování - v Americe je totiž únor Měsícem černošské historie, respektive té afro-americké.

U nás v Čechách to asi vnímáme jinak, protože pravděpodobné jediným českým černochem, kterého většina z nás viděla, je Rey Koranteng a blackface jste asi nikdy neslyšeli, takže tady žádný rasový podtext nevidíme. Podle reakcí z Twitteru byli nespokojení hlavně černoši (což je pochopitelné). Tedy Afro-Američané, jak se jim teď v rámci politické korektnosti říká. Přirovnávali to k údajně rasistické klíčence od Prady, po jejímž shlédnutí jsem opět vyprskl smíchy, a pak jsem ještě narazil na fotky černouška v mikině H&M s nápisem "Coolest monkey in the Jungle", kde byste si řekli, že je dobře, že tam v rámci multikulturalismu vyfotili černocha, ale Háemko ji muselo po nátlaku nasraných lidí stáhnout z prodeje (a určitě ji spálili, což je super pro životní prostředí, že jo). 

V lednovo-únorovém čísle CS Vogue jsem četl zajímavý článek Martina Váši o tom, jak společnosti odmítá, když se někdo ve většinové společnosti (rozuměj běloši) inspiruje jinými kulturami - i když naopak je to v pořádku. Afro u bělochů je podle některých škandál, ale Martin pak adoruje černošku z přehlídky Comme des garcons na jaro/léto 2019 s peroxidovými vlasy, které vypadají diskutabilně i na běloškách, a ty jsou ovšem v pořádku. Podle mě to vypadá jako pěst na oko. Ale ne proto, že by byla černoška a měla "bělošské" vlasy. Ale protože to vypadá stejně blbě, jako když se křídově bledá žena se světlými vlasy obarví na černo. Ideálně má pak většinu času odrosty v barvě "pochcané slámy". Nebo jako kdybych si já se svým snědým tónem pleti a s hnědýma očima odbarvil vlasy do stejné barvy. Ovšem halloweenské masky v podobě čelenek Indiánů, jimž kdysi američtí přistěhovalci ukradli půdu, a koho nezabili, toho zavřeli do rezervací, jsem už několikrát hejtoval. I celý Halloween, když jsme u toho.

 photo Gucci-balaclava_05_zpsdilix96c.jpg

Gucci už se začátkem února omluvil a svetr stáhl z prodeje, takže půjde opět do spalovny. Tedy ne ten jeden, ale... Kolik myslíte, že Gucci vyrobí exemplářů od jednoho modelu? Divím se, že se k tomu ještě nevyjádřili ekoteroristé, a nezhejtovali Gucciho i Afro-Američany.

Co si o tom myslíte vy? Je to rasismus nebo v tom rasismus hledají jen ti, kteíř jej vidět chtějí? Nebo je to jen ošklivý svetr za 890 Dolarů, a stejný nevkus jako podobně drahá bižuterie s penisy od Saint-Laurent Paris?