pondělí 20. srpna 2018

Módní bible Vogue přichází do Česka


 photo DSC_7112_zpskff0oy5d.jpg

Tak jsme se dočkali, a nejvlivnější časopis o módě vycházející už od roku 1892 už si můžeme od pátku přečíst i v češtině. A částečně ve slovenštině, protože je určen a dostupný i u našich sousedů. Bál jsem se, že to bude navoněnější a třpytivější Elle, která byla naposledy, když jsem ji držel v ruce, plná článků z amerického vydání se špatným překladem, většinu podzimních tipů na oblékání tvořily rady "noste oblečení vašeho přítele", a úplně mě dorazil článek jakési militantní veganky o tom, kde v Praze koupit "veganské hovězí". Pak jsem ji přestal kupovat. Současně s časopisem, jehož první číslo má přes čtyři sta stran a stojí 129 korun, spustili internetové stránky a fungují na sociálních sítích.

Co mě na první pohled zarazilo je to, že z "toho" Vogue se přes noc stala "ta" Vogue. Proboha, proč? Emancipace? Militantní feminismus? Vždyť to odporuje pravidlům a zvyklostem českého jazyka, a hlavně zavedenému způsobu, na který jsou všichni zvyklí. To teď budeme namísto "ve Vougu" říkat "ve Vouze" jako když chce někdo s vadou řeči mluvit o té ruské řece? Asi ne. Asi to nebudeme skloňovat vůbec, protože to jako že zní víc kchůl. No, budiž, když dostatečně velká skupina lidí začne mluvit chybně, řekne se, že jazyk se vyvíjí. Ale třeba "Chanel parfémy" v pořádku není ani v době Emmy Smetana

Český Vogue je ale přesně takový, jako ty ostatní. Nejen graficky (napřed hodně stránek krásné barevné reklamy, v nich ukrytý úvodník), ale i obsahem. Stylem psaní, zaměřením článků. Nepočítal jsem to, ale vypadá to, že většinu obsahu snad napsal Martin Váša, jehož vtipný styl psaní mě baví (ať už on-line nebo v tištěném časopisu), a který už poznám i bez toho, abych si musel přečíst jméno autora. Nejsou to jen reklamní koláže outfitů jako v jiných magazínech pro ženy, a i přesto, že je magazín určen primárně ženám, většinu článků si může přečíst každý; je plný zajímavých a dlouhých článků, rozhovorů a reportáží. Prostor dostávají čeští fotografové, umělci a stylisté, obsah je tvořen převážně českými autory a je zaměřen na české (a slovenské) čtenáře - žádné články z minulého čísla amerického Vogue s americkými reáliemi, se kterými se český čtenář může jen stěží ztotožnit.

Tématem prvního čísla je svoboda. Jako symbol svobody a novodobé historie České republiky byla na titulku a pro coverstory vybrána Olga Havlová, kterou zosobnila Karolína Kurková. Se zády popsanými Havlovými grafickými básněmi. Asi jako všichni jsem napjatě čekal, kdo se objeví na titulce Vogue. Čekal jsem něco rafinovaného, chytrého a neotřelého, a přesně toho jsme se dočkali.

Je to mutace pro Česko i Slovensko, takže kromě češtiny si můžeme přečíst i pár článků ve slovenštině, což je skvělé! Je osvěžující přečíst si něco ve slovenštině. A já se škodolibě bavím nad představou, jak puberťáci horečně vyťukávají do svého chytrého telefonu výrazy jako našuchorený, trblietavý, kefička, nebo čipkovaná bielizeň. :D Nebo ty články možná úplně přeskakují. (Opravdu znám lidi, kterým je přes dvacet a nerozumí slovensky.)

Celkově vzato - nemusím osobně souhlasit se vším, co se ve Vogue píše, protože každý máme svůj vkus, názor a pohled na různé věci, ale je to VOGUE. Ne ten Vogue, který bychom měli uctívat, protože JE TO VOGUE, ale je to ten Vogue, jak jej známe z jiných zemí (ať už čtete tu verzi, kterou chcete nebo jste schopni přečíst), ale psaný česky. A psaný pro nás. O věcech, které se dějí u nás. Takový Vogue, jaký má být. A já jsem rád, že je konečně u nás, a že je takový, jaký je. ♥

úterý 14. srpna 2018

Stylify - Služby stylisty z pohodlí domova


 photo Stylify_01_zpsapza0bmn.jpg

 photo Stylify_02_zpsuoi9pqgb.jpg

Stylify je tady pro ty, kteří nemají čas nebo chuť vybírat si oblečení a trávit čas nákupy, pro ty, kteří oblékání příliš nerozumí a chtějí si nechat poradit, nebo pro ty, kteří třeba chtějí zkusit něco nového. Přeci jen, stylista vás obleče jinak, než byste to udělali vy sami, i když přitom bude následovat vašich přání a požadavků. A tak nějak Stylify funguje.

 photo Stylify_03_zpsoezfzz0w.jpg

 photo Stylify_04_zps8lpzqr4t.jpg

Napřed mě napadlo, že není možné, aby mně vybíral oblečení někdo, kdo mě nikdy neviděl a nezná můj vkus, ale mají to dobře zařízené: Na stránkách Stylify si formou dotazníku vyberete, jaké oblečení nosíte do práce a ve volném čase, jaké máte rádi barvy a jaké ne, jaké kusy oblečení byste si na sebe nikdy nevzali, jaké máte rádi značky, apod. Výhodou je, že text doprovází také fotky, takže si dokážete lépe představit, co jak vypadá, a co si vybrat nebo vyloučit. Najdete tam asi všechno, co by vás v souvislosti s výběrem oblečení mohlo napadnout.

Nakonec si vyberete věk, respektive věk, na který se cítíte, a o jaký outfit by se mělo jednat; k jaké příležitosti, např. večírek, volný čas, "gentlemanský" styl, a podobně. Zaškrtnete také, jaké druhy oblečení a doplňků by měl balíček/outfit obsahovat, a na základě toho vám bude vypočteno přibližné cenové rozpětí, takže zhruba víte, kolik bude outfit stát. Samozřejmě, že jinak bude cena vypadat, když zaškrtnete, že máte rádi Vans a Adidas, a jinak, když zadáte, že máte rádi Gucciho a Diora. ;)

Během týdne vám kurýr přiveze balík, který zaplatíte při převzetí, ale výhodou je, že si z outfitu vyberete, co chcete, a co vám nebude sedět nebo se nebude líbit, můžete bezplatně vrátit. 

 photo Stylify_05_zpsdmj5gzeo.jpg

 photo Stylify_06_zpsc5sahi1b.jpg

 photo Stylify_07_zpsusyokqau.jpg

 photo Stylify_08_zps6weyfvmr.jpg

 photo Stylify_09_zps0dkx4uvi.jpg
 photo Stylify_10_zpsseduaxdp.jpg

 photo Stylify_13_zpszy6jebo4.jpg

Mně stylista vybral letní klasiku: béžové plátěné kalhoty (Cremieux) a sako (Manemo), bílou košili (Gant), vestu a kapesníček (Manemo) a panamák (Stetson). Hodinky Wenger, starožitný prsten a polobotky Loake jsou moje vlastní (měl jsem strach si vzhledem ke svojí velikosti boty objednat, a nechtěl jsem stylistu trápit sháněním osmačtyřicítek :D).

Při objednávce jsem si zadal, že chci elegantní outfit a myslím, že vybrali dobře. :) Nejvíc se mně líbila vesta, a příjemně mě překvapil klobouk. Sám bych si takový nevybral, ale nakonec se mně z celého balíčku líbil nejvíc, a už jej nosím, ale v jiných kombinacích.)

Foto: Kuba Feranec

pondělí 6. srpna 2018

Koupací úbor z roku 1910


 photo vintage-koupaci-ubor-1910-swimsuit_01_zpsso4r7nza.jpeg

 photo vintage-koupaci-ubor-1910-swimsuit_02_zpsrzkg9xrn.jpeg

Pokud mě sledujete pravidelně, asi víte, že mám rád staré doby, a po letech si po "splnil sen" a dal si ušít koupací úbor, jaký se nosil asi v roce 1910. Tehdy bylo hlavní, aby v něm člověk neodhalil příliš, a sestával ze šortek a trička, obvykle z vlněného úpletu (elastan tehdy neexistoval). Triko bylo schválně dlouhé, aby zakrývalo rozkrok, ve kterém se po namočení látky vše rýsovalo...

No a mě zajímalo, jaké to je, vyrazit v něčem takovém na pláž, jak se v něm plave... Vlněný úplet jsem nesehnal, ale za to bavlněnou směs s polyesterem, která je docela tuhá. Překvapivě se v tom i pohodlně plave, jen když vylezete, úbor pořádně ztěžkne. :D

Co myslíte, jsou hezčí ty barevné nebo černobílé fotky?

 photo vintage-koupaci-ubor-1910-swimsuit_03_zps0v140qky.jpeg

 photo vintage-koupaci-ubor-1910-swimsuit_04_zpsmnfhu0lr.jpeg

pondělí 30. července 2018

Proč všichni tolik nenávidí Crocsy?



 photo crocs_01_zpsqc6bdvnv.jpg

Před pár lety nás jako mor zachvátily Crocsy, konkrétně jejich původní model - gumové boty s dírami. Tedy především jejich padělky, které lidé nosili úplně všude. Byla jich plná Praha, nosili je číšníci (což na mě společně se sádrovými kuchaři držícími ceduli „menu“ působí stejně jako zbarvení šípových žab: obloukem se jim vyhýbám), a byla to taková jako že stylová náhrada trekových sandálů. Ti úplně nejstylovější si díry v botách vyplnili a „ozdobili“ obskurním čímsi třeba v podobě Hello Kitty.

Crocsy jsou boty k vodě nebo do zahrady. Výrobce říká, že jsou ortopedicky tvarované, dírami může vytékat voda, a voděodolný materiál je lehce omyvatelný. Ale pak dojde ke klasické situaci – Češi vezmou nějaký trend, upraví jej děsivým způsobem k obrazu svému, začnou kupovat napodobeniny, a nosí danou věc úplně jinam, než je určena. Vypadá to stejně blbě jako hodobóžové fejkové Adidasky na nedělním korzu pod kolonádou nákupní zóny.

Nejsem žádným zastáncem Crocsů, ale toto asi bude důvodem toho, proč je tak nenávidíme. Na druhou stranu nechápu, proč lidé necítí takovou zášť vůči třeba vůči trekovým botám či trekovým sandálům (zaprané tlusté bílé ponožky jsou de rigueur), které v místech, kam nepatří, vídáme mnohem častěji. Ve své podstatě jsou trekové boty i děrované Crocsy účelové, či funkční, chcete-li, boty. Jedny na túry, druhé do vody. Každý si však hájí to svoje, a Češi z nějakého důvodu upřednostňují trekovou výstroj v divadle před Crocsy při sekání trávníku.

Proč všem vadí právě tyto Crocsy? Proč lidé ignorují to, že Crocs dělá spoustu jiných, praktických, ale celkem hezkých bot, a proč ve vás takový odpor nevzbuzují třeba rejoicky či trekové a sportovní oblečení? Legíny (průsvitné a s vložkou)? Klobouky či sluneční brýle uvnitř budov?

 photo crocs_05_zpsyudvorid.jpg

Teď se dokonce objevily Crocsy na podpatku. Nedovedu si představit situaci, kam by se hodily. Já moc nechápu ani gumové Melissy na podpatku. Ty vypadají hezky, jako normální boty. Ale přeci jen, chodit v gumové obuvi namísto kožené? Vždyť to musí být hrozně nepohodlné!

Zatímco u nás láska k osobnímu pohodlí na úkor vkusu a sebeúcty v posledních letech vesele bují, na západě už návrháři ót kutýr už neví co by, a předvádí Crocsy v nových variacích, které mají být asi jako že ironické, což běžný český zákazník není schopen pochopit, protože zaspal kdesi v devadesátých letech, a svéhlavě nosí už třicet let to stejné. Já zase nechápu, proč bych měl za luxus a ztělesnění módy považovat trekové oblečení od Vuittona, retro kolekce Gucci či esenci devadesátkového nevkusu Balenciaga, které u nás v dohledné době nebudou fungovat, protože Češi to oblečení stále nosí od dob, kdy bylo in poprvé před třiceti a více lety, a všeobecně se dnes považuje za ohavné. A pak jsou tady lidé, kteří se o módu jako že nezajímají, ale pak napodobeniny devadesátkového hnusu velkých značek nakupují v řetězcích (vzpomínáte na Andreu a její modrý, pardon, blankytný svetr, ve filmu Ďábel nosí Pradu?), zatímco jejich soused středních let nosí dobové originály.

Samozřejmě, že časopisy o módě a lifestylu nám to neřeknou, když trend funkčního, trekového a hnusného oblečení, které mělo zůstat v propadlišti dějin, je stále silnější, a oni musí psát o současné módě, a ne žehrat nad tím, že lidé vlastně začínají karikovat lidi, kteří už jako karikatury z minulosti vypadají. Dokonce i Muži v Česku, „časopis obchodu Le Premier“ a někdejší misionář šířící osvětu pánské elegance dnes píše o tom, že bychom si měli pořídit „hnusné tenisky“ či nosit sandály s ponožkami.

 photo crocs_02_zpsjael6cwd.jpg

Demna Gvasalia, návrhář značky Balenciaga a současný král hnusooblečení dokonce předvedl Crocsy v jedné ze svých kolekcí včetně těch ohavných ozdob a na obří platformě ve stylu devadesátek. Mám však dojem, že Gvasalia má ještě esa v rukávu, a dokáže produkovat ještě větší horory než Alfred Hitchcock.

 photo crocs_03_zpsvkhe4bsh.jpg

Christopher Kane Crocsy povýšil na cosi jako luxusní verzi vycpanou kožešinou a ozdobenou polodrahokamy, připomínající parodii na pánské papuče Gucci, které ve mně vyvolaly hlasitý smích, když jejich kožešinu attention whores na zimních fashion weecích (bez ponožek) tahali v rozbředlém sněhu a dešťové vodě v touze být vyfotografováni na nějaké stránce o street stylu. A i když bylo jasné, že mrznou, neměli ponožky.

Předtím do nich nacpal kameny. Podle mě to vypadá hrozně. Nebo mu máme tleskat za ničení obvyklé představy dámské nohy, která má vypadat jemně a elegantně tím, že ji nacpe do nevzhledné gumové boty, která se na rozdíl od ručně šitých střevíčků odlévá ve formě?

 photo crocs_04_zps74anwtsz.jpg

Co si o Crocsech myslíte vy? Také je odsuzujete už z nějakého principu či proto, že máte pocit, že byste je nenávidět měli, když to dělají všichni ostatní? Já nemám nic proti Crocsům ani trekový sandálům, pokud je někdo nosí tam, kde se hodí. Ale dělat z nich módní záležitost? 

pondělí 16. července 2018

Jak vypadat (ne)stylově a česky na dovolené


 photo cesky-nevkus_01_zpsltv01qmj.jpg

Každý národ má svůj signifikantní oděv. U Francouzů je to proužkované tričko a baret, Rakušané a bavorští Němci mají lederhose a dirndly, Skoti kilt, a Češi mají tříčtvtrťáky a sandály v ponožkách, podle kterých je okamžitě poznáte v Chorvatsku i na Václaváku. V mém článku najdete tipy, kterak vypadat (ne)stylově, a jako správný Čech i na letní dovolené.

 photo cesky-nevkus_02_zps96yrvd49.jpg

S jistou dávkou nostalgie si romanticky představuji a věřím tomu, jak Britové milují královnu a královskou rodinu. Ať už je to pravda nebo ne, faktem zůstává, že je spousta lidí napodobuje, protože šlechta byla vždycky jakýmsi vzorem, ať už morálním či módním. A vždycky mně bylo líto, že u nás takové vzory nemáme. A pak se stal hlavou našeho státu slovutný Miloš Zeman, který dokonale představuje podstatu českého národa a symbolizuje hodnoty svých voličů. Rád pije a kouří, a na dovolené se prohání rozplácnutý ve svém člunu na rybníku kdesi na Vysočině a vypadá u toho jako ztělesnění důstojnosti a grácie. To chcete.

 photo cesky-nevkus_04_zpsshs0e5wo.jpg

Začněme tedy outfitem. Říká se, že universálním oděvem ženy jsou malé černé, které se dají nosit ke všem příležitostem. U Čechů jsou to tříčtvrteční kapsáče, vytažené zaprané ponožky a rybářské vesty. Evergreeny zůstávají barvy jako písková, khaki a maskovací vzor, hodobóžové tříčtvrťáky na nedělní korzo pod kolonádou nákupní zóny však mohou být také kostkované, a když chcete být jako švihák lázeňský, vezmete si triko bez rukávů s pekelným potiskem.

 photo cesky-nevkus_03_zps0rsa2wac.jpg

 photo cesky-nevkus_05_zpsxvwzinfo.jpg

Na nohy pak obujte hnusosandály či jinou trekovou obuv, se kterou hravě zdoláte všechny terény - dlažbu v Kauflandu, centrum Prahy i výšlap na Sněžku. Pokud se chystáte k vodě, do hospody či do Opery, kupte si v tržnici padělek Crocsů. A vemte si také šedé ponožky. Ono chvíli trvá, než budou ty bílé zaprané.

 photo cesky-nevkus_06_zpsjmiqimfu.jpg

O universálnosti a bezbřehé využitelnosti tohoto úboru svědčí tato fotka z premiéry Orfea v podsvětí v Hudebním divadle Karlín (tentokrát to není ironie ani sarkasmus, tato fotka je opravdu z divadla). K čemu košili s krátkým rukávem, polyesterový oblek z tanečních z doby před čtyřiceti lety a kabelku od Lojzi Vitóna z jeho holešovického butiku, když postačí český národní kroj?

 photo cesky-nevkus_07_zpsaxb0xh4g.jpg

Mullet, pekelný sestřih u nás známý jako vpředu byznys, vzadu párty, deka, na Jágra, či podle Wikipedie také jako "na řidiče autobusu", bych ani nezmiňoval. Myslel jsem, že už je passé, a že se jedná jen o záležitost lidí, kteří si zachovali svůj styl oblékání a vkus z mládí, třeba jako když váš děda jezdí v autě v klobouku, ale ne, spousta lidí k tomuto vede i svoje ratolesti. Ještě štěstí, že Dr. Guillotin světu představil onen skvělý stroj na pomoc proti špatným vlasům.

 photo cesky-nevkus_09_zpss0y7tho7.jpg

 photo cesky-nevkus_08_zpsemrnbogu.jpg

Nejpříhodnějším zavazadlem je igelitka. Ideálně z Kauflandu. nejen, že do ní zabalíte dostatek řízků a Braník v PETce či jídlo na celý den, které jste si odnesli ze snídaňového bifé, Blesk a další nezbytnosti, ale můžete si z ní vyrobit stylové plavečky jako paní Naděžda. Je jen otázkou času, kdy to začne prodávat Balenciaga.

 photo cesky-nevkus_10_zpsuji6gouu.jpg

Nezapomínejme na stravu. Mořské potvory jsou ohavnost a v restauracích je beztak draho, a tak je nutné vybavit se igelitkami plnými řízků, lepeňáků, paštik v hliníkových kelímcích a štanglí junior salámu. Přece u moře nebudete žrát nějaký mořský sajrajt. Výrobci igelitek i salámů navíc v létě pořádají různé soutěže, takže když se vám poštěstí, vyhrajete dostatek igelitek a salámu i na příští dovolenou.

Na závěr ještě jeden tip: Pokud nemáte příliš vyvinutý dávivý reflex, dovoluji si doporučit Mimibazar, který je studnicí všeho vědění kuchařského umu českých vařilek, a kde z kepuču, točeňáku, ajdamu, vušestru a starého pečiva či knedlíků dokáží připravit úplně všechny óbrmňamky od pizzy až po svíčkovou. Hlavně nezapomeňte všechno povegetit, jinak si manža či příťa nebudou čvachtat!

úterý 10. července 2018

Abercrombie and Fitch First Instinct Blue


 photo parfem-abercrombie-and-fitch-first-instinct-blue_01_zpseccly06y.jpg

Abercrombie and Fitch First Instinct Blue používám teď v létě jako svěží toaletní vodu. Je to mladistvá, mužná vůně, pro moderního muže, jako je u Abercrombie and Fitch zvykem. Na první pohled zaujme už nádherný, těžký flakon z tmavého skla, nesoucí na straně kovový štítek nesoucí název toaletní vody. 

First Instinct Blue je kořenitá a aromatická vůně, a podle mě je povedenější a vyzrálejší než předchozí First Instinct, který byl svěžejší a ovocnější. Při prvním přivonění vás zaujme opojná vůně Bergamotu a exotického koření, kterou osvěžuje jablko. Srdce parfému ukrývá levanduli, kdysi oblíbenou a dnes opomíjenou přísadu pánských vůní, pikantní pepř a rozmarýn. Krásně se mísí se santalovým dřevem a ambrou, které tvoří základ.

 photo parfem-abercrombie-and-fitch-first-instinct-blue_02_zps2synzj7b.jpg

Vůně není přespříliš výrazná, je spíše lehčí, což se na léto hodí (těžké vůně si nechte na zimu), a možná si ji na sebe budete muset během dne opětovně nastříkat, aby se znovu rozvoněla, ale  celkově Abercrombie and Fitch First Instinct Blue hodnotím kladně. Není to žádná pecka, co se parfumářského umu týče, ani oslnivá kombinace, ale je to taková jistota, se kterou budete hezky vonět. Není to můj obvyklý styl vůně, ale v tomto ročním období na sobě těžké a výrazné vůně nesnesu. 

 photo parfem-abercrombie-and-fitch-first-instinct-blue_03_zpsipfzdpau.jpg

Čím se v létě nejraději voníte vy? Máte vlastně oblíbené parfémy, které používáte jen v zimě nebo jen v létě? Rozlišujete "typy" vůní? :)

středa 27. června 2018

Kuličkové pero Caran d'Ache z recyklovaných kapslí Nespresso


 photo carandache-nespresso-penshop_03_zpspl1wetel.jpg

Na kapslové kávovary jsem měl vždycky ambivalentní názor. Je to jednoduchý způsob, jak si doma připravit chutné espresso, ale zároveň to není ohleduplné k životnímu prostředí, protože kapsle snad nikdo nerecykluje, nerozděluje je na hliníkovou část a zbytek kávy, a prostě je celé hází do koše. Proto bych jej ani nechtěl, a vystačím si se svojí french press a instantní kávou. Nesuďte mě, nejsem halt žádný kaféfašista.

 photo carandache-nespresso-penshop_01_zpse1iy36tk.jpg

Dvě známé švýcarské značky se teď spojily, a v Penshopu si od minulého týdne můžete koupit kuličkové pero Caran d'Ache z limitované kolekce vyrobené z hliníkových obalů kapslí Nespresso.  Caran d'Ache vzal svůj ikonický model 849 z roku 1969 a představil jej v novém hávu. Tělo je z hliníku s vyrytým nápisem "Made with recycled Nespresso capsules" má matnou povrchovou úpravu šedomodré barvy a perlovým třpytem, která kromě hezkého vzhledu také umožňuje pohodlné a pevné uchopení. Špička z oceli píše krásnou linkou a prý vystačí na 600 stran formátu A4. 

Za zmínku stojí také obal, který je z obyčejného, recyklovaného kartonu, umně poskládaného tak, že tvoří representativní kazetu.

 photo carandache-nespresso-penshop_05_zpsmv0qfsqc.jpg

 photo carandache-nespresso-penshop_06_zpstaqof5s0.jpg

Samotné pero je nádherný kus, a kvalita zpracování je přesně taková, jak u této značky očekáváte. Přemýšlím však nad tím konceptem.  Je chvályhodné, že se konečně různé značky začínají chytat za nos a přemýšlet nad tím, co s odpadem, který jejich výrobky způsobují. Přeci jen, hliník je kov, a ten se dá stále dokola tavit a do nekonečna měnit v jiné věci.

 photo carandache-nespresso-penshop_02_zpsrkrfcxtm.jpg

Ale pak si také říkám, že toto pero by měla vyrábět nějaká levnější značka, aby si je lidé kupovali ve velkém měřítku, a s kapslemi tak bylo naloženo smysluplně, a ne pero představovat jako něco zvláštního v limitované kolekci. Trochu mám dojem, že Nespresso se snaží "vylepšit" svůj obraz. Ale kdyby to vyrobil někdo laciný, brali by to lidé jako impuls k zamyšlení se nad sebou nebo jako krok k šetření materiálu?

Každopádně je to nádherný kousek z dílny Caran d'Ache a doufejme, že přiměje uživatele Nespressa k recyklaci kapslí, když už je musí používat, a Nespresso k jejich dalšímu využití. 

 photo carandache-nespresso-penshop_04_zpsvnrnnt4t.jpg

pondělí 18. června 2018

Jednoho sobotního odpoledne


 photo modra-prouzkovana-kosile_01_zpsfzvkemdo.jpg

 photo modra-prouzkovana-kosile_02_zpsfow6lbyz.jpg

 photo modra-prouzkovana-kosile_03_zpstxgciten.jpg

 photo modra-prouzkovana-kosile_04_zpsmwyzflon.jpg

 photo modra-prouzkovana-kosile_05_zpsj2ejrcdf.jpg

 photo modra-prouzkovana-kosile_06_zpsvjlj1sny.jpg

 photo modra-prouzkovana-kosile_08_zps5w9nu5kw.jpg

 photo modra-prouzkovana-kosile_09_zpsxchbqwyb.jpg

Alexander Wang kdysi řekl, že každý se umí obléct oslnivě, ale že nejzajímavější je, jak se lidé oblékají ve volném čase. Tehdy mně to zaujalo, zamyslel jsem se, a řekl jsem si, že na tom nejsem nijak špatně; nechodím s odpadky ve špinavých teplácích, a i když jdu třeba do večerky, snažím se vypadat nějak k světu. Nikdy nevíte, na koho narazíte. Já třeba čtenáře svého blogu potkávám zásadně ve čtyři ráno v pajzlu, když mám na sobě tenisky, které mně předtím někdo pošlapal, a triko, na které jsem si předtím překlopil pizzu.

Takto jsem si vyrazil jednou v sobotu odpoledne do města. Rád nosím džíny, protože najít vhodné chino kalhoty či pláťáky, které jsou pohodlné, není v nich horko, nejsou super slim a nemusíte je žehlit po každém jednom nošení, je peklo, a tmavé džíny se zúženými nohavicemi přitom vypadají dobře, ale zároveň nepůsobí tolik formálně. K nim jsem si vzal košili s ohrnutými rukávy a pod ni triko, abych ji v tom horku hned nepropotil. Také není příliš dlouhá, tak dobře vypadá, i když není zastrčená v kalhotách.

Tyto Adidasky má už skoro každý a dlouho jsem sháněl něco jednoduchého a originálnějšího, ale když chcete bílé kožené tenisky ve velikosti 48, máte na výběr tyto nebo Nike Air Force 1. A nakonec jsem je musel stejně vrátit a objednat si 49, jak byly malé. Brýle jsou od Blažka a dostal jsem je na přehlídce v rámci MBPFW, a na ruce mám nové švýcarské hodinky Wenger. K obleku mám rád hodinky s koženým řemínkem, na volný čas raději s kovovým, mám dojem, že vypadají sportovněji. A moc se mně líbí kombinace oceli a modrého ciferníku.

Ten kelímek není reklamou. Je to kelímek z tvrdého plastu, kterým Starbucks motivuje svoje zákazníky, aby využívali opětovně použitelné kelímky namísto jednorázových papírových kelímků s ohledem na životní prostředí. Já jsem si jej kdysi koupil, a obvykle si do něj doma dělám kávu nebo čaj "s sebou", když spěchám, do auta, anebo v práci, abych nemusel poponášet porcelánový hrnek. Ve Starbucks jsem dlouho nebyl, ale dokonce nabízí nějakou slevu na kávu, když si přinesete svůj "trvanlivý" kelímek.

Na sobě mám košili Polo Ralph Lauren ze sekáče, triko H&M, Levisky, tenisky Adidas Stan Smith, pouzdro DKNY, sluneční brýle Blažek a hodinky Wenger.

pondělí 11. června 2018

Jak gentleman nosí prsten?


 photo kozich-leopard-fur-coat_06_zpslub9tpky.jpg

Nosíte prsteny? Nebo jiné šperky? A přemýšlíte o jejich významu, a co symbolizují? Možná jsem jeden z mála, ale když vidím prsten či jiný šperk s určitým symbolem, přemýšlím, proč jej ten člověk asi má a co tím chce říct. Pak si uvědomím, že je mu to nejspíš úplně jedno, a že to dělá bezmyšlenkovitě, jako když si vaše osmdesátiletá babička koupí na tržnici fejk Vuittona nebo skejťáckých bot - vůbec neví, která bije a nenapadne ji, že by nad tím měla přemýšlet. Ale nám není osmdesát, že ne?

Prsteny a ostatními šperky (a vůbec různými znaky na čemkoli) dávali jejich nositelé vždycky najevo svoje bohatství, společenské postavení, náležitost k rodu či určitému společenství, a podle prstenu také poznáte, zda je osoba svobodná či v manželském svazku. Rukou a prstenu si každý všimne.


 photo seriky-mikulov_12_zpsvzlrdi8i.jpg

Dnes se zvyky, tradice a symboly potlačují ve prospěch prodeje zboží, marketingu a PR, protože kdybyste dbali tradicí a zvyků, nekupovali byste americké vánoční kýče, protože máme Ježíška, nekupovali si sezónní potraviny a jídlo celoročně, protože jíst v létě jitrnice a škvarky není normální a jíst v zimě čerstvé jahody je zhýralost, a co se týče oblečení, byli byste značně omezeni. Také by asi přibylo nevěst v šatech odstínů šedé se závoji z černého sukna, aby náležitě symbolizovaly svoji čistotu. ;)

To je svým způsobem smutné, protože v historii by vás třeba nošení nekřesťanských náboženských symbolů v křesťanské Evropě přivést na hranici, a celkem nedávno byli Židé označování Davidovou hvězdou, diskriminování a odváženi jednosměrným vlakem do Polska.


 photo tvidove-sako-ascot-tie_01_zpsy3nh4uld.jpg


Víte, co mně na dnešních časopisech o pánské módě chybí? Rady jak co nosit tak, aby to vypadalo elegantně, stylově a jak by to nosil stylový muž, a co říká etiketa a dobré způsoby, namísto obvyklých článků o tom, co je právě teď in, a co máte nosit, abyste byli in, co bylo in minulého půl roku, a v čem teď vypadáte jako idiot. Samozřejmě, že inzerenti mají z takových článků radost, ale já vyhledávám spíše informace o tom, jak vypadat klasicky, elegantně, a "jako gentleman". 

Rád listuji stránkami starších časopisů a knih, které pánům radily, jak se obékat dobře, elegantně, a vhodně ku příležitosti. Kde jinde se dnes dozvíte, jak se správně nosí klobouk? Nikde. Všude se píše jen to, jaký klobouk je tohoto půl roku nebo tři měsíce à la mode, a že nejvíc kchůl je, když si za stuhu strčíte obarvené peří ze slepice, a stáhnete si jej do týla, jako to celkem nedávno nosili jen santusáci. Chápu; když chcete nezaujatému muži prodat módu, musíte mu dát jasné rady, co a kde si koupit a jak to nosit. Ale uznejte, že sledovat módní proudy rychle se měnící za účelem vytvářet co největší profit pro prodejce, je náročné, a ne vždy pohodlné, a proto doufejme, že si najdete "svůj styl", který nebude podléhat měnící se nabídce obchodů. Já vám ve svém článku chci představit způsoby, jak pánské prsteny nosit a vypadat dobře, subkulturami se zabývat nebudu.


 photo kozesinovy-kabat-rukavice-engelmuller_01_zpspgm6n8nu.jpg

Obvyklým prstem pro nošení pánského prstenu je malíček. Na tomto prstu pánové vždy nosily prsteny s rodovými erby, znaky společností nebo ozdobné prsteny, kterými nositel něco vyjadřoval. Obvykle to býval jeden větší kámen, solitér, oblíbené bývaly rubíny, ametysty, smaragdy a hlavně za první republiky černé onyxy. Já mám jeden z bílého zlata s onyxem a diamanty ve stylu art déco ze 20. let z Dorothea, jeden ze žlutého zlata z rubínem z jednoho malého  starožitnictví ve Štěpánské a pár dalších s umělými kameny. Tak to doporučuje také časopis Monsieur ve svém článku z roku 1920. Menší kameny se hodí pro dámy a několik malých, ozdobně uskupených kamenů je také spíše dámskou záležitostí. Diamanty ve starožitnictvích moc nenajdete, protože ve větší míře se začaly objevovat až na konci 19. století, kdy byly objeveny velká naleziště v Africe, a jejich obliba stoupla až díky reklamní kampani ve 40. letech a v té době se prsten s diamantem stal nejoblíbenějším kamenem pro zásnubní prsteny. Přitom tak vzácný vůbec není, a jejich hodnota je vyhnána do výšin pouze reklamou. Pak se vyskytují také masivní prsteny s velkým kamenem nebo rastrem s několika malých, které mně evokují podnikatele v pastelovém krabicovém obleku, bílých ponožkách, hnusných mokasínech z devadesátých let.


 photo DSC_3338_zpsooajhyu6.jpg

Na čtvrtém prstu - prsteníčku - je zvykem nosit snubní prsten. Klasickou volbou je jednoduchý kroužek ze žlutého či bílého kovu, ale někteří lidé si je dávají zhotovit z oceli a už jsem se setkal s páry, které si namísto prstenu dali udělat společné tetování. To je krásné a romantické, ovšem v případě rozvodu asi nepříliš praktické. ;) Snubní prsten s kamenem u muže neevokuje jeho charakter - asi si to nikdo nespojí s tím, že by byl ženat.

Prostředníček je nejvýraznějším prstem a přesto na něm prsten obvykle nikdo nenosí; možná proto, že je těsně vedle prsteníčku a prsten by mohl překážet. Pokud na něm chcete prsten nosit, vyberte si výrazný, protože prostředníček je k tomu ideální.


 photo zamek-mikulov-zahrada_01_zpsbw5fh2xm.jpg

Ukazováček býval po staletí prsten, na kterém se nosily pečetní prsteny a prsteny se znaky a erby, než jej později nahradil malíček. Dnes je ukazováček asi nejpoužívanějším prstem, a tak zůstává prázdný.

Prsten na palci obvyklý není, alespoň ne v naší kultuře. Může být však alternativou, pokud už máte snubní prsten a další na malíčku. Asi to však chce zvyk.


 photo mbpfw-streetstyle-katejoie_03_zpshojso0vk.jpg

Dávejte si pozor, aby byly prsten nebo prsteny v harmonii s hodinkami či náramky - hodinky i prsteny na jedné ruce jsou příliš; noste prsten na druhé ruce než hodinky. Pokud máte více prstenů a hodinky, noste jeden prsten na ruce, na které nosíte hodinky, a dva prsteny na té druhé. Ideálně prsten ze stejného kovu jako hodinky či náramek (výjimkou obou pravidel jsou prsteny snubní a prsten na malíčku, který nosíte neustále).

Lepší než kvantita je kvalita, a na kolotočářské a háemkové prsteny zapomeňte. A pamatujte si, že rukou a prstenů si každý hned všimne, a tak si dávejte pozor, jaký prsten nosíte, a co jeho symbol znamená.