čtvrtek 19. března 2020

Máte roušku?



Poslední týden mám pocit, že žiju téměř dvojím životem. Doma se nepociťuji žádné změny všechno je v normálu. Nemám potřebu pořád někam cestovat, nechodím po kavárnách a co já vím kde, takže běžný život se pro mě nijak zvláštně nezměnil ani po zavedení zákazů a omezení. Ale když jedu autem, vidím téměř prázdné ulice. Žádná auta. Nejděsivější jsou však prodavačky v gumových rukavicích a respirátorech, jako kdybych vstoupil do jiného světa. A pak zákazníci. Ještě před pár dny se všichni smáli těm s rouškami, a ze dne na den si začali ukazovat prsty na ty, kteří roušku nemají. Nejvíc mě na tom fascinuje, jak ve zprávách na Nově chválili dobrovolníky, jak šijí roušky, namísto toho, aby zhejtovali Babiše, že slibované roušky zatím nezajistil, a že jen zrušil zákaz zavření galanterií...

Každopádně teď musíme ochranu obličeje nosit všichni, a jsem zvědavý, jak dlouho to bude trvat. Jsem tím znechucený. Chápu, že ne každý může za to, že se nakazil, protože to můžete chytit kdekoli. Ale je mně na zvracení z těch, kteří jeli i přes varování do Itálie, Rakouska nebo kdovíkam, protože nebyli ochotni odpustit si svoji dovolenou (což mně připomíná "základní lidské právo nekuřáků na nekuřáckou hospodu"), a kteří výrazně přispěli k tomu, že se tady koronavirus rozšířil. A z těch, kteří nemají rozum, a nejen, že nerespektují nařízení jako pro idioty, ale ještě se je snaží čecháčkovsky přechcat, aby se nemuseli vzdát svého pohodlí. Zrovna dnes ráno jsem na Facebooku četl příspěvek nějaké ženy, která denně dojíždí za prací do Rakouska, kde však jako prodavačka nesmí nosit roušku a rukavice, aby prý nešířili paniku. Bravo. Pak se můžeme divit, že v uzavřeném Uničově prý chtějí lynčovat ty, kteří to tam přitáhli z dovolené.

Buďte chvíli doma a nechoďte zbytečně ven. Snad se z toho chvíli nezblázníte. Už jsem viděl meme, jak Češi obvykle jen sedí u televize (nebo u Netflixu, nebo co teď zrovna in), ale v době karantény mají najednou potřebu chodit ven. :D A rozesmál mně článek, ve kterém autor šokovaně popisoval vylidněnou Prahu, zavřené hospody a obchody, ale vlastně tam popsal běžný život člověka na vesnici.

Já pořád pracuji, takže nemám roupy, a starosti jako "mám použít deodorant při home office?" jdou mimo mě. Ale když se zrovna nevěnuji jarnímu úklidu, cpu se a piju víno, protože co dělat po večerech? A víte, co se říká. Až tlustí budou hubení, hubení budou studení. ;) Pokud jdete ven, chraňte si ústa a nos. Plátěná, doma vyrobená rouška není stoprocentní, ale když ji budou nosit všichni, bude to lepší, ne? Pokud roušku pořád ještě nemáte, noste třeba šátek, jaká já. A hlavně nezapomeňte na to, jak s rouškou zacházet. Že byste ji měli nosit nanejvýš několik hodin, a pak si vzít čistou, a tu použitou vyvařit a vyžehlit, aby byla co nejvíc možno sterilní. Nasazujte si ji umytými rukama, roušky se nedotýkejte a nesahejte si na ni. Po sundání si umyjte ruce. 




Ještě před karanténou jsem si udělal menší zásoby v Sabores, jak jste mohli vidět v mém facebookovém příspěvku. Pokud už mám zemřít strašlivou smrtí v karanténě, nebudu jíst jen mouku a rýži. Tady si dávám olivy plněné kapary, chorizo, jamón, a lanýžové chipsy, které jsou naprosto skvělé! Sabores je obchod se španělskými potravinami, vínem a lahůdkami, mají v nabídce spoustu trvanlivých potravin (a není tam nával jako v Kauflandu, když začne platit akce z letáku) i krájených a balných sýrů a uzenin. Doporučují zkusit jamón, olivy, a také prodávají konzervované ryby a mořské plody La Brújula. ♥ Můj oblíbený Pinot Noir je z Vinných sklepů U Jeňoura. A tady je poselství a návod, jak se v době koronaviru chovat. ♥

neděle 16. února 2020

Parka Blažek








V loni v létě, přesně v den svých narozenin, jsem si v výprodejích koupil tuto bundu, kterou jsem chtěl už na jaře, ale nějak jsem to nestihl, pak byla vyprodaná, a nakonec jsem ji objevil u Blažka v brněnské Vaňkovce. Chtěl jsem nějakou sportovnější bundu, ale zase takovou, aby to nevypadalo, že jsem si odběhl z hřiště nebo z nějaké túry. A hrozně se mně líbila ta barva! Ten den bylo úmorné horko, a tak jsem se těšil, až si ji budu moci obléct. Na podzim jsem si jí moc neužil, protože bylo pořád teplo, a pak najednou zima, a včerejší jarní počasí mi dovolilo si ji vzít, i když po západu slunce už začalo foukat. 

S mikinou pod ní je v ní hezky teplo, dobře izoluje, má dostatek prakticky rozmístěných kapes, které jsou ale - jak je u Blažka zvykem - bohužel, poněkud mělké. Naštěstí se dá číst z nich uzavřít zipem. Má praktické stahovací šňůrky v pase a na šosech, a nejlepší je kapuce, jejíž tvař skvěle kopíruje tvar hlavy, chrání před větrem (což jsem včera ocenil) a deštěm, a nesklouzává z ní, a přitom neomezuje v pohybu čí rozhledu. Takže i když asi nemá vodní sloupec nebo co, což při procházkách se svými bígly nebo ve městě stejně nevyužiju, mám radost z toho, jak je funkční. :)

Kromě toho mám na sobě svoje oblíbené Levisky 512, mikinu Gant a na nohou Nike Air Huarache Run Ultra, ve kterých jsem po dlouhé době našel velice pohodlné tenisky, které se dají snadno sehnat i ve velikosti 48 nebo 49 (třeba na Spartoo.cz, odkud je mám já), a na rozdíl třeba od Nike Roshe Run v nich není zima ani teď, přičemž je v nich příjemně i v létě.

pátek 14. února 2020

Spolupráce Crocs a KFC



Firmy Crocs a KFC právě potvrdily, že ve vesmíru žijí inteligentní tvorové. Natolik inteligentní, aby k nám nepřiletěli. Nikdy. Ani bych se nedivil, kdyby naši planetu chtěli zničit jako v nějakém americkém filmu. Je tady apokalypsa. Obuvní firma proslulá nevkusnými zákazníky a zdroj opileckého jídla ve dvě ráno na Národce, které ve 2.15 skončí na chodníku před Májem, se spojily, a vytvořily esenci hnusu. Až se divím, že je nenavrhl třeba Kanye West.

Včera večer na mě odkudsi vyskočilo video s pekelným stylingem, kde dívka s legračně pomalovaným obličejem předstírá, že něco frituje. Pak z fritézy vytáhne jedny z nejodpornějších Crocsů, jaké jste kdy viděli, než jste si vypíchli oči nožem s čepelí namočenou v kyselině. Pokud jste někdy někomu chtěli nonverbálně naznačit, že toužíte po amputaci dolních končetin nebo aby vám někdo polil nohy vařícím olejem z friťáku, obujte si tyto boty.



Mají stát 60 Amerických Dolarů, což je cena dost nízká na to, abychom ten hnus mohli spatřit na vlastní oči, a už se o nich píše na Highsnobiety. Takže předpokládám, že rachitičtí chlapci, kteří z nějakého bizarního důvodu nosí bílé ponožky (s logem, samozřejmě) vytažené až pod kolena přes tepláky či legíny, se po nich budou moci utlouct, a obratem je budou "reselovat" ve facebookovýh skupinách, kde se mluví jazykem ještě méně srozumitelným než na Mimibazaru. 

Kromě toho, že jsou tyto Crocsy samy o sobě ohavné, na sobě budou mít tzv. "džibic", gumové věci, které se zastrkují do děr v této obuvi do vody (čímž se snižuje smysl tohoto designérského paskvilu) v podobě smaženého kuřecího stehna. Nejen, že to má jako kuře vypadat, ale i vonět. Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen.

úterý 28. ledna 2020

Ekologie a recyklace jako módní trend


 photo smetiste-recyklace_zpsn3r5zrw6.jpg

Mám dojem, že dnes musíte být buďto militantním ekofašistou a příznivcem Grety Thunberg, který v instastories neustále a ostentativně dokumentuje to, jak nepoužívá igelitky ani PET láhve (ale přitom propaguje jídlo z Woltu, protože z toho má prachy, a je líný zvednout prdel a jít za roh na čínu, protože na druhém konci Prahy ji mají lepší a ještě si může zahejtovat, jak jídlo balí do plastu, namísto fotogenických bambusových misek, které pak stejně neumějí správně vytřídit, a tak skončí ve spalovně tak jako plast na jedno použití), anebo jste barbar protože když se neustále nefotíte při nepoužívání plastových obalů, nikdo neví, že je nepoužíváte, a to byste je pak klidně používat mohli, protože co Instagram nevidí, to Gretu nebolí. 

Nevím, jak to vnímají lidé, kteří nesledují sociální sítě, kde je teď kromě hnusooblečení z devadesátek vrcholným trendem předhánění se v tom, kdo je víc eko. Samozřejmě Uber eats a Wolt jako že neplatí, protože z toho neustálého psaní o tom, jak jste eko jste tak unavení, že si prostě nestíháte uvařit, nebo se cestou z práce stavit v normální restauraci nebo jídelně, protože by vás - nedej Bože - mohl někdo uvidět, jak si plastovou krabičku na jedno použití s jídlem nesete domů. Všeobecný trend a tlak na to, abychom "omezili uhlíkovou stopu", abychom produkovali méně odpadu, abychom recyklovali (i když většina recyklovatelného odpadu prý nikdy recyklovaná není), abychom nekupovali neekologicky vyrobené šmejdy z Číny a podobně, je v poslední době velký. 

Je to takový trend jako před pár lety gentlemanství. Najednou všichni začali chodit šít do Le Premier a nakupovat rámové boty, chodit na kurzy leštění bot a dbali na to, aby jim barevné tkaničky do bot ladily s Happy Socks. Ale ten trend pominul, a ti stejní, kteří mně před pár lety chtěli uchvátit svojí znalostí toho, jak si gentlemansky ohrnout rukávy svojí košile na míru, teď stejně opět nosí mikiny, luxusní tepláky, a designové tenisky. Tedy pardon, sneakers. Tenisky prý nosí jen burani bez citu pro módu a venkovská chátra. Skutečně stylový dickhead, ehm, pardon, sneakerhead nosí jen "jízy" (ať už se to píše jakkoli).

 photo ekologie-trend-sberny-dvur-melnik_zpsuct3xjf9.jpg

Už delší dobu jsem chtěl něco podobného napsat, a teď mě k tomu přiměl článek o tom, že v Mělníku vznikne cosi s honosným a trendy názvem "centrum pro opětovné užití výrobků a materiálů". Podle článku na Ekolist.cz pro ně má město postavit halu, a "Lidé v něm budou moci odevzdat i sehnat například nábytek nebo knihy a staré časopisy." Skvělý nápad! I když to není nic nového, a je to jen klasické smetiště či sběrný dvůr, jen v lepším kabátu. 

Já v sekáčích a vetešnictvích a podobně nakupuji už roky. Ze sekáče je většina mého šatníku, a většinu domácnosti včetně nábytku, nádobí, sklenic, stolního a ložního prádla nebo závěsů mám z druhé ruky. Ať už z bazarů, sekáčů, vetešnictví, blešáků nebo jsem je podělil nebo dostal, či rovnou od kontejneru na sběrném dvoře, a nikdy jsem se za to nestyděl. To byste se divili, co za skvosty lidé vyhazují, aby udělali místo pro nějakou pásově vyráběnou hnusotu z Ikei. A to je to. Nikdo si nechce přiznat, že je snad bufeťák, nebo že má "hadry z frcu", jak se mně haters často smáli. To tomu bufetění a nakupování v sekáčích musíme dát vzletné názvy. Jako v Mělníku. Bufetit na sběrný dvůr nebo ptát se po starých krámech jako nějaká lůza nikdo nepůjde, možná tak já. Ale centrum pro opětovné užití už je něco, co si můžete dát na Instagram, a nemusíte se stydět se přiznat, že tam chodíte (naopak, je to žádoucí, ještě by si někdo myslel, že nejste eko!), protože už nejste socka ze smetiště, ale ekohrdina, který aspiruje na řád Zlaté Grety, a se svojí "komunitou" se scházíte v chrámu recyklace, a ne, že byste snad chodili hrabat se v odpadcích na smetiště. 

A já mám zase radost z toho, že mám prvorepublikové nádobí, sklo a příbory, psychu po svojí prababičce, nebo knihovnu z roku 1936, kterou si maminka staré paní, od které jsem ji koupil, dala vyrobit, když se s manželem stěhovali do nového domu. Když už má dnes někdo byt ne z Ikei, ale udržitelný, musí to být vidět. Na nábytku musí být jasně patrno, že je starý a omšelý, a smoothie z půl kila malin a borůvek uprostřed února, kdy jsou nejdražší a musí se sem dovážet, pijete zásadně ze zavařovačky a papírovým brčkem, protože "lokální" jablka jsou kchůl jen když jsou v logu vašeho telefonu, a nejsou dost insta. Otřískáte omítku, a buďto cihly a vlastně úplně všechno natřete ledabyle na bílo ("scandi" styl), anebo na nich dáte nákladně udělat štukovou omítku s motivem plísně a stop vlhkosti jako ve Smetana Q Café, což je něco jako fúze squatu a ót kutýr interiérového designu; musí to vypadat bezdomovecky, jako stará fabrika nebo ta vila, co se do ní tuhle nastěhovaly agilní smažky, a musela je vyvést až policie. Všude viditelné trubky a kabely s žárovkami tak drahými, že ani nemáte stínítka, jsou must-have, a nábytek nesmí vzájemně nikdy ladit, aby vyniklo, že jej máte jako že od kontejneru. Tedy jen jako, samozřejmě je z nějakého obchodu, který takový nábytek přeprodává s vysokou marží. Přece nepůjdete někam bufetit, ještě by vás viděl kolega z korporátu. Nebo navozujete dojem opětovného upotřebení starých přepravních palet, ale abyste si z nich vytvořili "postel", jste je koupili už obroušené a možná i nalakované, takže žádné dobro se nekoná ani tentokrát.

Pokud se štítíte sekáčů, jistě tvrdíte, že chodíte do "vintage obchodů" (ano, chápu, že určitý citový rozdíl tam je, ale furt jsou to obnošené hadry), anebo "apsajklujete". Vzpomínáte na Blaženu ve Slunce, seno, jak si ušila červený overal? Tak to je přesně ono, upcycling. No ale uznejte - spíše byste řekli, že jste něco upcyklovali, než že jste přešili nějakou maškaru, kterou nosila stará Škopková v šestačtyřicátym do měšťanky, že? A pokud pracujete v PR nebo médiích v Karlíně nebo na Letné, nejspíš jste to ani sami neapsajklovali, ale koupili jste si to od nějakých hipsterek, které na tom založily živnost, a které svým vzezřením, prezentací sebe sama a nadbytkem anglických výrazů a pro prostý lid nesrozumitelných slov jako "udržitelnost" či rozpačitým výsledkem upcyklace už tak divného kusu oblečení (které koupily za deset korun v sekáči) a vysokou cenou, lidi mimo pražskou "sociální bublinu" (jak se teď okruhu lidí říká) spíše odrazují. Kde byste na to také vzali(y) čas, když každý druhý víkend létáte do Londýna nebo Stockholmu a alespoň jednou za rok na měsíc do teplých krajin.

Na jednu stranu jsem rád, že se lidé probouzejí, a začínají se zajímat o svůj bordel a vliv na okolí, i když podle mě by se o likvidaci obalů nejrůznějšího zboží měli starat především jejich výrobci (protože když jde o peníze, velice rychle se reaguje), a ne spotřebitelé, kteří jsou líní a pohodlní, a i když třídí odpad, stejně házejí plata od vajíček do nesprávného kontejneru, anebo se jim nechce odpadky nosit či vozit na k tomu určené místo. Ale mrzí mě, a připadá mně vlastně k smíchu, jak to ti lidé dělají. 

Na Instagramu předstírají, jak jsou "eko", recyklují, a používají designové bambusové obaly na jedno použití namísto plastových, ale dokud někde neotevřou obchod s vintage oblečením, dyzajnový obchod s předraženým retro nábytkem, které jsou plná smetiště, či hipsterský antikvariát nebo zmíněné centrum, kde si můžete vyzvednout odpad ze smetiště bez nálepky bufeťáka, stejně toho moc neudělají. To, že jednou za čas potřebujete nějako eko fotku na Instagram, a tak si neobjednáte nákup na Rohlík.cz, ale to avokádo si koupíte na trhu a vložíte do plátěné tašky, toho moc neudělá. 

Není snad lepší produkovat méně odpadků, spravovat rozbité věci namísto neustálého kupování nových (to byste se divili, kolik oblečení skončí v sekáči jen proto, že si neumějí zašít malou dírku nebo přišít knoflík!), recyklovat - a to nejen házet PETky do správného kontejneru, ale nabídnout použitelné věci dál, a ne je hned vyhodit, protože musíte mít každý rok novou a větší televizi, lepší fén nebo novější model telefonu?

pondělí 13. ledna 2020

Tmavomodrý bomber


 photo czechfashionisto-bomber_01_zpsowftg6o5.jpeg

 photo czechfashionisto-bomber_02_zpspftedvfo.jpeg

Když jsem byl malý, říkalo se jí letecká bunda nebo bluzon, ale dnes, vlivem amerikanizace a částečně asi také neschopností módních redaktorů používat české názvy namísto anglicismů, jí "musíme" říkat bomber. 

Je to jeden z kousků pánského šatníku, který z vojenské výstroje pronikl do civilní módy a stal se klasikou. První letadla by otevřené dvouplošníky, které nelétaly závratnou rychlostí, ani nedosahovaly velkých výšek, a tak v nich stačilo běžné oblečení, tedy dlouhé kabáty. V době první světové války se výkon letadel začal zvyšovat; začaly létat mnohem rychleji a výše, a v kabinách nebylo topení, a tak bylo potřeba teplejšího, a zároveň praktického oblečení, které by letce neomezovalo v pohybu. Možná jste si někdy všimli, že když si v autě přisednete dlouhý kabát, nedosáhnete pak na volant. :)

A tak se z dvouřadých kožených kabátů staly krátké, do pasu střižené bundy, které umožňovaly pohodlné nastupování do letadel a neomezovaly pohyb, a podobné začali nosit i motorkáři, protože kůže neprofoukne. Původní letecké bundy bývaly kožené a podšité beránčí srstí, dnes najdeme všelijaké varianty, z vlněných látek, jako je ta moje, a nejčastěji asi z nylonu.

Když jsem před třemi lety trávil podzim ve Francii, zaskočilo mě náhlé ochlazení. Když jsem v Galeries Lafayette vybíral ideální svršek, který zahřeje, sáhl jsem po této bundě, protože kabátů mám spoustu (a většina je ze sekáče, z vlny, a za hubičku, a nechtělo se mně investovat do něčeho, co už mám doma), a bundu žádnou. Abych pravdu řekl, obvykle nosím delší kabáty, a tak je to pro mě pořád trochu nezvyk, nosit krátkou bundu, ale je úžasně pohodlná, a je v ní teplo. Ten rok to byl asi nějaký módní hit, protože podobné měli všude, od New Yorkeru přes Háemko až po luxusní značky. Tato je vlněná, od značky Galeries Lafayette, a kožíšek u krku je z beránka, takže svoje kožešinové haters dnes opět potěším... :D A vlněný svetr s bostonským teriérem je z Gantu. 

pondělí 9. prosince 2019

Poklad ze sekáče


 photo dubenak-rukavice-engelmuller_01_zpsk2r7wcha.jpeg

Minulý týden jsem toho v sekáči hodně pořídil. Po úterním úspěchu jsem pro vás napsal článek o tom, proč neumíte nakupovat v sekáči, ale v sobotu jsem zašel ještě do břeclavské prodejny Genesis, kde mají úplně všechno za 39 korun. Ať už je to tričko, svetr nebo kabát. Je v krásném stavu, jako nový. U minulého článku o tom, proč neumíte nakupovat v sekáči, jste se mě ptali na adresy sekáčů, tak tady jeden máte, Genesis je všude. A i když je v tom břeclavském vše jen za 39 korun, vidíte, že i tam se dají najít poklady. :)

Nevím, zda má tento kabát nějaký "správný" název, ale říká se mu dubeňák. Pocházím ze Slovácka, kde se takový tradičně nosil v zimě ke kroji, a pokud jste sledovali Slovácko sa nesúdí, jistě jste jej tam zahlédli. :D Asi v sedmdesátých letech se dubeňáky objevily v běžné pánské módě, a jejich trend se pořád vrací. Je to kabát z ovčí kůže i se srstí. Zvenku je broušená kůže a vlna na vnitřní straně, takže je krásně hřejivý.

Už dlouho jsem takový chtěl, a minulý týden jsem na jeden konečně narazil ve zmíněném sekáči. Džíny jsou značky Levi's, jiné ani nenosím, vlněný svetr taktéž z toho sekáče, a rukavice od české značky Engelmüller. Ty jsou naprosto úchvatné, a i když je mám už, tři roky, pořád se na ně nemůžu vynadívat. Jsou z kvalitní hovězí kůže, a mají zapínání jako za starých časů - koneckonců jsou vyrobeny podle modelu z roku 1937. Najdete je tady.

 photo dubenak-rukavice-engelmuller_02_zpspamj0rcx.jpeg

 photo dubenak-rukavice-engelmuller_03_zpsexbm7fib.jpeg

 photo dubenak-rukavice-engelmuller_04_zpst1mkmu0n.jpeg

středa 4. prosince 2019

Proč neumíte nakupovat v sekáči


 photo nakupovani-v-sekaci_01_zpspk4femqo.jpeg

Občas se vám na Facebooku pochlubím tím, co jsem našel v sekáči. Na to mně píšete, jaké mám štěstí, a jak mně je závidíte, a že vy nikdy nic nenajdete. Ale kdepak. Nikdy nic nenajdete jen proto, že jste líní, nechce se vám prohlížet zboží, a nechce se vám shýbnout se!

Tak třeba právě včera jsem byl v Humaně v Břeclavi, kde každý měsíc obměňují zboží. Na začátku měsíce přijde nová kolekce a první týden je za plnou cenu. Během druhého týdne mají slevu 30 %, třetí vše zlevní na 89 korun za kus, a čtvrtý týden vše postupně zlevňuje z 39 korun, přes 29 až na 19 a 9 v pátek a v sobotu. Během toho zboží pořád doplňují. Našel jsem tam spoustu krásných kousků, a několik z nich za 29 korun/kus jsem si odnesl. Neměl jsem štěstí, ale nebyl jsem líný hledat.

Jak probíhá nákup líného, fajnového člověka, kterému se nechce hledat?
Přijdete dovnitř. Obchod je plný lidí, a abyste oddálili styk s nimi, začnete u regálu s šálami. Na první pohled si všimnete, že je tam spousta akrylových šál, falešných pašmín, a šátků z polyesteru. Tak jdete dál, v tom nemá smysl se hrabat, že jo. Cestou k pánskému oblečení se zastavíte ještě u regálu s doplňky, V horním koši na změti úplně všeho trůní několik koženkových opasků. V koši pod tím vidíte pár doplňků na maškarní. V dalším vidíte podprsenku, fuj! Úplně dole bude beztak prd, tak jdete dál. Hodíte okem po velkém věšáku. Ubrusy nebo co? Pche, to nechcete. V dalším velkém koši se nějaká hipsterka v hnusobrýlích hrabe v dekách a polštářích, tak ji obejdete. Řeknete si, že ta saka na dalším stojanu hrozně smrdí, tak je jen tak zběžně projdete, a ani žádné nevytáhnete a nepodíváte se, co to je. Na dalším stojanu vidíte pár vytahaných svetrů, což vás odradí, tak jdete ke košilím a pár jich prohrábnete. Primark, Háemko, Zara, něco náckovského, přejde vás zájem. Mezi tričky nic nenacházíte a ta hnusná smrdutá bunda na dalším věšáku vás přesvědčí, že máte jít domů, a zase se tam dlouho neukázat. A říkáte si, jak to jen někdo dělá, že má takové štěstí, a vy nikdy nic nenajdete. Uf.

 photo nakupovani-v-sekaci_04_zpsevvyeilm.jpeg

Jak v sekáči nakupuji já.
Přijdu dovnitř a hned jdu k regálu se šálami. Od té doby, co mně tam nějaká bába vyfoukla límec z bílého norka přímo před nosem, tam chodím raději hned po příchodu. Protože už do sekáče chodím nějaký ten pátek, naučil jsem se poznávat různé materiály v různém zpracování a stavu, takže už téměř s jistotou poznám vlnu na pohled či na omak. Projíždím rukou nevkusné šály a najednou cítím vlnu. Jé, Hugo Boss! Beru. Probírám se dál, když si nejsem jistý, dívám se na štítek anebo provádím zkoušku plamenem: žmouláním získáte pár vláken šály, která zapálíte zapalovačem. Pokud hoří a smrdí stejně jako vlasy, je to vlna. Pokud se škvaří a smrdí štiplavě ostře, je to plast. O něco níže mě zaujal barevný šátek. Je nádherný. Při zkoušce hořením si nejsem jistý, z čeho je, ale umělina to není. 

 photo nakupovani-v-sekaci_03_zpsnbufz77k.jpeg

Cestou se zastavuji ve stojanu s doplňky. Nedávno jsem tam našel pár kravat od Prady a Ermenegildo Zegny, a tentokrát jsem odtud vyhrabal pár hedvábných kravat, ale nechal jsem je jinému, protože jich už sám mám hodně. Podíval jsem se také do police se spodním prádlem. Nechápu, proč se jej lidé štítí, když se tam dají najít nové a celkem luxusní věci jako elegantní vlněné ponožky. A vše je vždy čisté a vyprané. Dřepl jsem si ke spodní polici, protože nikdy nevíte, co kde najdete. Úplně vzadu a úplně dole nacházím elegantní hedvábný šál podšitý vrstvou jemné vlny. Ach! 

Přesouvám se k věšáku s bytovým textilem. Minule jsem si tam koupil nové damaškové povlečení na dvě postele, prostěradla, brokátové závěsy a pár sametových polštářků a dokonce obrovský kus bavlněného sametu (metráže), ze kterého jsem si dal ušít župan, ale tentokrát nic. Ale vždycky se tam dívám. Když tam nic zajímavého není, občas si vezmu starý povlak na přikrývku, ze které si nastříhám hadry na úklid nebo leštění bot.

U stojanu se saky stojí nějaký čpavě páchnoucí člověk, ale stejně má jinou velikost než já, takže není hrozbou :D, a tak se jdu podívat na svetry. Beru si ten vlněný s Woolmarkem made in Italia, který měli už minule. Je mně volný, ale během zimy musím v dílně dodělat rám zrcadla, který si opravuji, a přelakovat nohy divanu, a na takové práce bude ideální, jen odstraním žmolky škrabkou, a bude perfektní. Na podobné činnosti si beru i zimní bundu ve stylu Barbour, ale nějaké no name značky. 

Smrdutý člověk už odešel, a tak si prohlížím saka. Pro mě nic nemají, ale beru dva blazery kamarádovi. Jsou velikosti 50, mají Woolmark a visí tam už alespoň dva týdny. Bude mít radost! Další sako, chybně zařazené mezi pánskými, beru mamce. Košilí mám doma spoustu, ale co kdyby tam byl zase nějaký Lagerfeld nebo Hugo Boss? Nacházím pár krásných košil značky Seidensticker, ale jsou malé. Bavlněné mikiny a trička jen zběžně proletím, protože mívají spíše trička s potisky a mikiny moc nenosím, ale občas si tam koupím něco "pracovního". Už bych měl jít a stejně už mám plný košík, ale míjím další stojan se šály a šátky. Nacházím další šálu z černé vlny tak jemné, že připomíná kašmír. Je vyrobena v Itálii a vypadá úplně nově. To bude krásný vánoční dárek!

Tak nějak to chodí!

* * *

Ano, jsou lépe a hůře zásobené sekáče. Mám dojem, že zboží nakupují v obrovských pytlech, které jsou značené třeba "pánské oblečení" a jejich cena napovídá o kvalitě. Humana je ten lepší z nich, a třeba Genesis má prodejny už rozdělené podle ceny - v jednom obchodě je třeba vše za 99 korun, v jiném za 39. Já chodím hrabat do toho za 39, kde už jsem našel třeba bílý smoking, frak, anebo úplně nový blazer Emenegildo Zegna, takže nezatracujte ani ty hnusné sekáče. 

Nezáleží na tom, jak sekáč vypadá, na jak divném místě je, nebo jaký z něj máte dojem, prostě si to oblečení musíte prohlížet. Jak píšu ve svém průvodci nakupováním v sekáčích, najděte si nějaký sekáč, který máte po cestě třeba do práce nebo kam často chodíte, a choďte tam pravidelně. Pokud si tam vyrazíte jednou za půl roku, nečekejte, že to tam bude jako kdyby začali prodávat v Pařížské všechno za deset korun. Vlezte i do toho hnusného sekáče, a třeba tam nějaký luxusní kousek za deset korun najdete, jako já šálu Barbour v jednom na první pohled ošklivě působícím sekáči. Z toho stejného mám popelínové pyžamo, které se v Londýně prodává nové za deset tisíc. Bylo na věšáku schované za hnusným pyžamem z polyesteru.

 photo satc-S06-E03-jennifer-coolidge_zpsjeaprjbr.jpg

Nechovejte se zpovykaně. Najdete vlněnou šálu - berte nebo nechte být. Že se vám nelíbí ten odstín vínové, a kostičky na vzorku jsou příliš velké? Nejste v obchoďáku, ale v sekáči! Mají vždy jen jednu velikost a jeden kus. Až si takto nekoupíte desátou vlněnou šálu, vzpomeňte si na to, jak jste mně záviděli, "jaké mám štěstí". Myslíte si, že já jdu do sekáče s tím, že chci červenou/pruhovanou/alpakovou šálu nebo modré letní sako od Lagerfelda v mojí velikosti, a oni je tam zrovna mají? Ne. Mají tam prostě nějakou šálu. Je vlněná, v dobrém stavu, tak ji beru. Buďto ji budu nosit já, nebo ji někomu věnuji, ale je mně líto ji tam nechat. Tak to chodí.

Pánové bývají obvykle méně všímaví a jsou vybíraví a pohodlní, protože to bude asi kousat a tam to by se muselo žehlit nebo odnést do čistírny, zatímco dámy si zase hrají na dámy, a přece se nebudou shýbat k nějakému koši nebo se přehrabovat ve starých hadrech... Pokud chcete něco najít, musíte pohnout tou svojí prdelí a ne jen předvádět svůj nový kabát ostatním zákaznicím a myslet si, že když je z Orsay, že je pod vaši úroveň hrabat se v sekáči. Tak tam nechoďte! 

Když prstíkem jen polechtáte ten nevkusný opasek, abyste do těch hadrů nemusela strkat novou manikúru, myslíte, že uskočí a objeví se vchod do jeskyně plné opasků od Gucciho? Musíte tam hrábnout a dívat se na jednotlivé věci, ne je jen přejíždět pohledem, to pak nic nenajdete. Musíte tu věc vzít do ruky a podívat se na ni. Prohrábnout věšáky, a dívat se a dotýkat se těch věcí.

Ještě jsem se nesetkal s tím, že by bylo v sekáči nevyprané a smradlavé oblečení, kromě polyesterových sak. To si oblečete jednou, a prostě smrdí, tak až zase uvidíte reklamu na obleky značky s odpudivým názvem Bandi Vamos, vzpomeňte si sekáčový smrad. Takto smrdí polyesterové sako po jednom nošení, když je necháte půl roku ve skříni. Pokud v sekáči něco smrdí, jsou to ostatní zákazníci. Anebo někdo, kdo nosí polyester.

Nezapomeňte si přečíst můj článek o tom, jak v sekáčích nakupovat - na co dávat pozor, na co se připravit, jak hledat vady oblečení a podobně.

pondělí 2. prosince 2019

Jste připraveni na zimu?


 photo stribrna-liska-rukavice-GANE-leather_01_zpsiamtixd6.jpg

 photo stribrna-liska-rukavice-GANE-leather_02_zpskyzoklfn.jpg

 photo stribrna-liska-rukavice-GANE-leather_03_zpsqqpys2ao.jpg

 photo stribrna-liska-rukavice-GANE-leather_04_zpsw1hk0wvz.jpg

 photo stribrna-liska-rukavice-GANE-leather_05_zpsc5pebiui.jpg

 photo stribrna-liska-rukavice-GANE-leather_06_zpsww3rsrod.jpg

 photo stribrna-liska-rukavice-GANE-leather_07_zpslhfontau.jpg

 photo stribrna-liska-rukavice-GANE-leather_08_zpsejbxoato.jpg

 photo stribrna-liska-rukavice-GANE-leather_09_zpsfzmsdums.jpg

 photo stribrna-liska-rukavice-GANE-leather_10_zpsz3lx4nzi.jpg

 photo stribrna-liska-rukavice-GANE-leather_11_zpsyiyklkh0.jpg

Máme za sebou teplý listopad, ale právě včera, symbolicky 1. prosince, první adventní neděli, se ochladilo tak, že jsem vytáhl hřejivější kabáty, šály, a oprášil svoje kožešiny. Tuto štólu ze stříbrné lišky jsem nedávno pořídil ve Scoro Coco, jednom z mých oblíbených obchodů s vintage oblečením. Tak ji hned nosím, protože stříbrnou lišku jsem chtěl, a navzdory hloupých protestů veganů je podle mě lepší nosit starou kožešinu, než si kupovat šálu z umělých vláken. Vždyť co může být ekologičtější a udržitelnější módou než nosit věci staré sedmdesát nebo osmdesát let? 

Kabát Sisley mám také ze sekáče. Nové jsou černé Levisky, mechanické hodinky Yonger et Bresson, kožené kotníkové Martensky, a rukavice na míru, které jsem si dal ušít u slovenské firmy GANE Leather. Jsou z jehnětiny, mají zapínání na knoflík, a podšívku z hedvábí, která příjemně hřeje, ale zároveň rukavice zůstanou tenké.

A co vy, jste na zimu připraveni? Všímáte si, kolik vlny obsahuje látka, ze které je váš kabát? A z jakého materiálu máte svetr? Co kožešiny? A jaké nosíte rukavice? 

pondělí 25. listopadu 2019

Proč je nutné používat cedrové napínáky do bot


 photo cedrove-napinaky_01_zps99ezl7es.jpg

Kvalitní rámové kožené boty jsou - neřekl bych drahé - stojí více než běžná lepená konfekce, a při správné péči vydrží roky. Kromě pravidelného čištění, krémování a voskování jsou cedrové napínáky jedním ze způsobů, jak jejich životnost prodloužit. Rozhodně nejsou jen pro bohaté lidi s drahými botami. Když si vezmete, že běžné lepené polobotky stojí tři, čtyři tisíce, a vydrží vám kolik? Dva, tři roky? Rámové polobotky stojí třeba sedm tisíc, ale jejich podešev se dá asi třikrát vyměnit a boty můžete dát celkově renovovat, takže vám vydrží i dvacet let. Kvalita byl jedním z důvodů, proč jsem si rámové polobotky vybral. Se svojí velikostí 48 jsem totiž každé dva roky zažíval půlroční peklo, kdy jsem hledal polobotky, které jsou pohodlné, nevypadají lacině, a zase alespoň dva roky vydrží.

 photo cedrove-napinaky_05_zpsm82kb0i7.jpg

 photo cedrove-napinaky_06_zpsoczubj4l.jpg

Svoje první cedrové napínáky jsem si kupil s rámovými polobotkami, protože mně v obchodě poradili, že jsou dobré k tomu, aby se kůže nemačkala, respektive aby boty držely tvar, a aby vysávaly vlhkost. A to je přesně ono.

Cedrové napínáky jsou pomůcky, které se vkládají do bot poté, co si je zujete. Jak název napovídá, napínají kůži. Hlavně tu část mezi šněrováním a špicí, která se nošením nejvíc deformuje drží hezky napjatou, takže zamezuje tvorbě vrásnění. Cedr je dřevo, které dobře pohlcuje pachy a vlhkost, takže z bot vysává pot, a bota pak nevlhne a neničí se zevnitř.

Mimo to usnadňují péči o boty. Bota se mnohem lépe čistí nebo natírá krémem, pokud v ní máte vložené napínáky. Lepší napínáky mají v části u paty úchytku, kterou oceníte při čištění a leštění. 

 photo cedrove-napinaky_07_zps80dn8utg.jpg

Na fotkách vidíte moje napínáky německé značky Schlesinger a polobotky na míru Sebastian Damiano. Napínáky jsem si objednal na Galantier.cz. Na první pohled mě zaujaly tím, že je mají až do velikosti 50. V nabídce je mají vždycky třeba pro velikost bot 45/46 nebo 47/48. Výhodou je, že lépe sedí než universální napínáky značené L nebo XL, které mají sedět ve více velikostech, ale zase se může stát, že v některém modelu bot nebudou sedět dokonale. Říkal jsem si, že jsem si měl objednat ty úplně největší, protože v botě zbývá kousek volného místa, ale stačilo je strčit do jiných bot, kam padnou přesně. ;) Napínáky mají tvarovanou špici, která se přizpůsobí tvaru boty. Nesmí být ale příliš těsné, aby botu nedeformovaly.

 photo cedrove-napinaky_02_zpshamakchw.jpg

 photo cedrove-napinaky_03_zpsyntyhfm2.jpg

 photo cedrove-napinaky_04_zpswv5dlvlb.jpg

Nejvíc mě překvapilo, že přišly v papírovém vzduchotěsném válci (vnitřní strana vypadá jako vnitřek krabice od mléka), a úžasně voněly cedrem, jako kdybyste si přivoněli k parfému. To se s "vyčpělými" napínáky z jiných obchodů nedá vůbec srovnat. A za dobrou cenu - nestojí ani devět stovek. Ve srovnání třeba s (nevoňavými) napínáky Loake, které Le Premier prodává asi za 1 300 korun vypadají i kvalitněji. Vtipné je také to, že Galantier je prodává ještě levněji než jejich výrobce v Německu. Také jsem si všiml, že mají v nabídce cedrovou esenci, kterými se napínáky dají osvěžit, aby vám boty i provoněly.

 photo cedrove-napinaky_09_zpsuadvizfz.jpg

Kromě napínáků ze dřeva se vyrábějí třeba z plastu s kovovou pružinou. Ty jsou dobré možná tak na cestování, protože jsou lehké, a boty se vám v kufr nezmačkají, ale jinak nesouží vůbec dobře jako ty cedrové. Sám mám čtvery, v každém páru rámových polobotek jedny. Samozřejmě je používám i v jiných botách - po nošení do bot strčím napínáky z jiného páru a používám je i v kožených teniskách, aby se po nošení rychleji a lépe vysušily, anebo v létě v mokasínech. 

 photo cedrove-napinaky_08_zpsziu20r4o.jpg

Pokud tedy máte nějaké hezké kožené boty, které chcete, aby vám vydržely a vypadaly dobře, doporučuji vám koupit si cedrové napínáky. ;) Příště bude článek s tipy, jak se o boty starat.

čtvrtek 14. listopadu 2019

Devadesátky jsou všude!


 photo devadesatky-jsou-vsude_01_zpssffyqwcu.jpg

Za posledních asi deset, patnáct let, co se zajímám o módu, ani za dobu psaní svého blogu, jsem si nikdy nevšiml, že by přítomnost nějakého nového trendu v pánské módě byla (u nás) tak rychlá a viditelná, jako je současný trend devadesátek. Ano, určitě je to tím, že mám k tomuto hnusotrendu a módě devadesátých let silnou averzi, takže jsem možná dříve jiné trendy tolik neviděl, a teď to prostě vidím. Určitou roli v tom bezesporu hraje to, že vliv celebrit a influencerů na sociálních sítích je silnější než kdykoli předtím, a trendy se šíří rychleji než ještě před pár lety.

Když jsem ve svých asi šestnácti začal nosit skinny džíny, působilo to furore  a výsměch nejen v malém rakouském městečku, kam jsem tehdy chodil na střední školu, ale především u nás. I v Praze a v Brně, protože ještě před deseti lety byl mezi běžným českým lidem módní a stylový středověk, a všichni na mě hleděli jako na blázna. Jediným obchodem, kde se daly občas sehnat věci podle zahraničních trendů (které k nám přišly až později s několikaletým zpožděním) bylo Háemko, ale i tam začaly úzké džíny prodávat až asi o šest let později, tak jsem si je kupoval v zahraničí. Ale to už se běžnými začaly stávat i u nás, a jejich kvalita v H&M mezitím značně upadla, a tak jsem přešel k Levi's, kde jsem zůstal). Dnes je nosí všichni, a nikdo už se nad tím nepozastavuje.


Vzpomněl jsem si na slavnou scénu se "dvěma stejnými pásky" z filmu Ďábel nosí Pradu, kde Miranda Andree vysvětluje, jak vrcholní návrháři ovlivňují módu úplně všech lidí, protože ať chcete nebo ne, řetězce a konfekce trendy z fashion weeků sledují, kopírují, a i když se o módu ani trendy vůbec nezajímáte, stejně je v nějaké míře nosíte, protože se jim nevyhnete. Nepřekonatelná je v tomto Zara. Pokud se vám líbilo něco na fashion weeku, jděte do Zary. Je docela pravděpodobné, že to tam najdete. Ovšem v hrozném provedení, a ušité z tenoučkého polyesterového hadru. Mimochodem, skinny jeans asi rozšířil Hedi Slimane, který v té době navrhoval pánské kolekce pro Diora, které byly typické tím, že byly šité na rachitické mladé muže. A byly tak okouzlující, že kvůli nim Karl Lagerfeld zhubl přes čtyřicet kilo, a začal vypadat tak, jak si jej nejspíš pamatujete. 

Zajímavé je také to, že zatímco dříve jsem měl dojem, že určité značky, především luxusní módní domy, měly svůj určitý styl a okruh zákazníků, před pár lety však spousta z nich změnila logo na jednoduchý hnusný font, takže teď všechna vypadají stejně, a všichni začali svoje podřizovat svoje kolekce trendu hnusného oblečení, a v poslední době devadesátkám. Ať už Gucci, Burberry nebo Dior... Snad jen u Dolce & Gabbana mám dojem, že se pořád drží svých opulentních modelů plných zlata, sametu a brokátu.

A není to jen oblečení. Jsou do doplňky, účesy, sestřihy, boty, prostě všechno. Teď nemyslím puberťáky, kteří chtějí být in, nakupují nové a módní věci, kopírují svoje oblíbené celebrity a influencery. Mám na mysli lidi kolem třiceti a výš. Tím nechci říct, že by třicátníci nesledovali módní trendy. Ale poznám, když je nesledují, ale stejně jsou na nich patrné. Často se na ulici otočím za někým v mém věku nebo starším, který je třeba hezky, formálně nebo "kancelářsky" oblečený, ale - vypadá "divně". Protože si koupil oversized kabát z nějaké nové kolekce (protože jiné kabáty než devadesátkového střihu tam neměli), jeho kadeřník mu udělal sestřih inspirovaný devadesátkami, protože se je učili na minulém kadeřnickém školení, a k tomu má nové módní brýle, které mu třeba připadaly zajímavé, ale vypadá v nich jako ze starého filmu, kde se k černým mokasínům s třásněmi nosily bílé ponožky. Chtěl vypadat elegantně nebo "business", ale už to není ten gentlemanský styl, který byl in před pár lety, ale začíná připomínat někoho, kdo se inspiroval u Balenciagy. A přitom o tom vůbec neví. Ani nemusí vědět, kdo nebo co je Balenciaga, nebo jaký trend teď frčí, ale stejně tak vypadá. Také jste si toho všimli?

Kdyby trendy opravdu sledovali, nejspíš by nakupovali v sekáčích. Tam je bizarního oblečení nepadnoucích střihů, které každému jen zhyzdí siluetu, spousta, a stojí pár korun, protože to nikdo kupovat nechce. :D Ale když to stejné (a za vyšší cenu) mají v Háemku, kupují to jako diví.

Minulý týden jsem byl po delší době v Levi's podívat se na kolekci se Star Wars, a kromě jejich klasických tmavě modrých džín tam byly kousky (převážně v dámské kolekci), které když vidím, začne mně v uších hrát něco od Michala Davida. Když otevřu Vogue Hommes a prohlížím si reklamní fotky luxusních módních značek, musím se několikrát vrátit k titulní straně, abych se ujistil, že datum je aktuální, protože všechno oblečení je hnusné jako v první řadě Sexu ve městě. Jsem zvědavý, co přijde pak. Nebo ještě později, až návrháři vyčerpají všechny hnusárny z devadesátých let a nedávné minulosti. Jak budou trendy vypadat za pět let? 

 photo devadesatky-jsou-vsude_02_zpsqfpp0n1n.jpg