čtvrtek 30. října 2014

Prezident udělil medaili za... za ohavné oblečení?


 photo medaile-za-zasluhu-2014-sedlacek_03_zps7b4076e2.jpg

 photo medaile-za-zasluhu-2014-sedlacek_02_zps856623c0.jpg

V úterý večer jsem zapnul počítač a na zprávě ze slavnostního předávání medailí ve Vladislavském sále Pražského hradu mě upoutala fotka šatů Lucie Bílé. Pomyslel jsem si, že k takové příležitosti jsou poněkud krátké, a že by se hodily spíše do remaku klipu písničky Dominiku, ve kterém hrála Ivana Pavlová. A také mě zajímalo, kdo ještě vyznamenání dostal, když se oceňují i popové zpěvačky. To jsem ale netušil, že po rozkliknutí odkazu dostanu rakovinu očí.

 photo medaile-za-zasluhu-2014-sedlacek_01_zps1c34ca89.jpg

Viděl jsem fotku nějakého burana ve fleecové mikině, na kterou mu prezident Miloš Zeman připíná medaili Za zásluhy. V tu chvíli jsem přemýšlel, co je to zač a jaké zásluhy ten člověk může mít, když ve svých asi čtyřiceti letech nemá ani špetku vychování, ale za to má drzost přijít na tak slavnostní událost oblečený v něčem, v čem lidé sekají trávník nebo... nebo... nevím, fleecovou mikinu nemám, protože si nedovedu představit, kam bych ji nosil.

 photo medaile-za-zasluhu-2014-sedlacek_04_zps8a8283b1.jpg

Ještě ve třicátých letech se nosila vyznamenání a řády pouze ke fraku, jak dokazuje fotka z Andresova Společenského rádce pro všechny životní situace. Ještě dříve pouze k jeho předchůdci redingotu. Doba se samozřejmě mění a v pozvánce stálo, že hosté mají přijít v černém obleku, vycházkovém obleku či v uniformě. A kultivovaný člověk doma oblek má a ví, k jaké příležitosti si jej má vzít.

 photo medaile-za-zasluhu-2014-sedlacek_05_zps9887cbfd.jpg

 photo medaile-za-zasluhu-2014-sedlacek_06_zps6e75aae4.jpg

 photo medaile-za-zasluhu-2014-sedlacek_07_zps444c19cb.jpg
Bývalý rakouský kancléř Franz Vranitzky s rakouským velvyslancem.

Když někdo navzdory vyžadovanému oděvu přijde na black-tie večírek v košili bez saka, polo triku, džínách a teniskách nebo takto dorazí do Opery, uráží tím pořadatele a ostatní účastníky akce asi jen mě a ty další dva pány, kteří na sobě mají smoking. Ale když takto někdo přijde na nejvýznamnější státní akt, uráží tím... Přečtěte si slova Ladislava Špačka, odborníka na etiketu. Krásně to vystihl a přesně vyjádřil můj názor:

"
Byl jsem otřesen. Jestli vzdělaný a inteligentní člověk postrádá natolik emoční a sociální inteligenci, že nechápe, že si na nejvýznamnější státní akt má vzít společenské oblečení, tak to svědčí o nějakém... nechci ho urážet víc než je třeba. On se víc urazil před zraky statisíců, možná milionů diváků. Všichni si o něm mysleli své. Je to prostě urážlivé vůči prezidentovi republiky. Je to urážlivé vůči vyznamenání, které dostává. Je to urážlivé vůči divákům v sálu a u televizních obrazovek. Je to státní akt, na který by se měl člověk obléci společensky."

Když už na Hrad přijde někdo takto oblečený, člověk by čekal, že ho někdo chytne za límec a vyvede mu někdo (třeba ředitel hradního protokolu Jindřich Forejt) před slavnostním předáváním řekne, že by se měl jít převléci nebo ho na akci vůbec nepustit, protože svým oděvem okázale dává najevo pohrdání nad tímto vyznamenáním. Prezidentův mluvčí Ovčáček řekl Lidovkám: "Podstatný je přínos vyznamenaných, jejich činy. Udělování a propůjčování státních vyznamenání je oceněním přínosu konkrétních lidí, nikoliv jejich garderoby."

Co jiného mu zbývá? Ze své pozice nemůže ohodnotit vzhled někoho, koho prezident republiky právě vyznamenal. Pokud ale hodnotili přínos vyznamenaných, proč se pak včera ve všech novinách nepsalo o tom, kdo všechno a za jaké zásluhy vyznamenání dostal, ale všude jste mohli vidět jen Sedláčka a jeho hnusomikinu? To je ten jeho přínos? Ten jeho čin, za který vyznamenání dostal?

 photo medaile-za-zasluhu-2014-sedlacek_08_zps57c02236.jpg

 photo medaile-za-zasluhu-2014-sedlacek_09_zps4e2b0df6.jpg

Ovšem ani Filip Renč není žádné terno. Na první pohled vás zaujme ne dvojitý, ale hned trojitý (!) button-down límec (to by mě zajímalo, jestli tolik vrstev látky propnul našitým knoflíkem nebo použil knoflík manžetový či hmoždinku), který se hodí pouze k neformálním příležitostem. Ale v Česku, kde jsme vůbec rádi za sako, a kde košile (ať už jakákoli, prostě košile) platí za vrchol formálního oblečení, na to nikdo nehledí. Sako mu moc nesedí, je z lesklé látky, a ještě si jej zapne na oba dva knoflíky. Kravata ke slavnostním/večerním událostem by měla být hladká a kapesníček by neměl být ve skoro stejné barvě či vzoru. A co má v té náprsní kapse? Tablet? Pleskačku kořalky? Proboha, do kapes saka patří jen lehké a tenké věci, které vám nebudou dělat vybouleniny!

 photo medaile-za-zasluhu-2014-sedlacek_10_zpsab05bd79.jpg

Milí haters, pokud se do mě zase pustíte s tím, že pravidla etikety jsou přežitek, tak vězte, že ne. Víte, jaký je účel a smysl etikety? Abyste věděli, jak se v různých situacích chovat a oblékat, abyste předešli faux-pas, aby se o vás druhý den ve všech novinách nemuselo psát, že jste nevzdělaný, nechápavý buran, který ve svých čtyřiceti letech neumí rozlišit mezi oblečením vhodným tak na pivo v zaflusané nádražce páté cenové a oblečením pro slavnostní ceremoniál, kde vám má prezident republiky předat státní vyznamenání Za zásluhy. Proto.

Na facebooku už vznikla skupina Sedláčkovo buranství a celé bych to završil opět slovy Ladislava Špačka: "Děti se už oblékají slavnostněji do loutkového divadla."

Fotky: Ludvík Hradílek, Vojtěch Marek, František Vlček, MAFRA a ČTK.

pondělí 27. října 2014

Designblok 2014 - Colloredo-Mansfeldský palác


 photo designblok-2014_CM-palac_01_zpsf92c81bb.jpg

 photo designblok-2014_CM-palac_02_zps30d519ff.jpg

Další z míst, která jsem v rámci Designbloku navštívil, byl Art House v Colloredo-Mansfeldském paláci. To místo znám z fotek z módních editorialů nebo z různých výstav, ale až doteď jsem nevěděl, kde se nachází - je to ta budova u Karlova mostu, pod jejímž průjezdem vede silnice.

 photo designblok-2014_CM-palac_03_zps60d446a6.jpg

 photo designblok-2014_CM-palac_04_zps55c99c12.jpg

 photo designblok-2014_CM-palac_05_zpsfa13df52.jpg

Nejpůsobivější expozicí byla ta parfému Chanel No. 5 v salónku v prvním patře. Po výstupu po dlouhém schodišti jsem se dostal do tmavé haly a přede mnou skrz dvoukřídlé dveře zlatě a červeně svítila ta místnost obložená brokátovými tapetami se zlatým ornamentem na červeném podkladu. Uprostřed ze stropu visely zlaté, čiré a ledové kapky symbolizující kapky parfému Chanel No. 5. Ty ledové kapky byl vlastně zmrzlý parfém, takže když jste si o ně otřeli zápěstí nebo na ně nechali kápnout tající parfém, ucítili jste vůni Chanelu No. 5. Bylo to nádherné!

 photo designblok-2014_CM-palac_06_zps20f50853.jpg

 photo designblok-2014_CM-palac_07_zps965299ca.jpg

Stejně jako u Superstudia Evropa v Grand Hotelu Evropa na Václavském náměstí jsem obdivoval zašlou krásu kdysi velkolepého paláce. Jak smutné je vidět majetek, který komunisté zabavili jeho původním majitelům, a které dnes vlastní stát, v tak strašlivém stavu! V místnosti, kde vystavoval Chanel No. 5 byly tapety ve velmi dobrém stavu, ale jinak to tam vypadalo ponuře a smutně. Tak nějak jsem si představoval dům Blackových při čtení Harryho Pottera: prodřené látkové tapety, odpadávající ornamenty z dřevěného obložení stěn, rozpadající se okna, prošlapané parketové podlahy, prach, špína a temno, ... 

 photo designblok-2014_CM-palac_08_zps11194ba9.jpg

 photo designblok-2014_CM-palac_10_zps4d13624f.jpg

 photo designblok-2014_CM-palac_11_zps874ca1e2.jpg

V prostorné místnosti, která zjevně kdysi sloužila jako taneční sál, byly vystaveny bronzové židle, křesla a lenoška nizozemského návrháře Franka Tjepkemy tvořícího pod značkou Tjep. Moc se mi líbily, ale asi si nedovedu představit, že bych si domů pořídil něco podobného. A celá ta expozice vypadal jako kulisa z filmu Tima Burtona.

 photo designblok-2014_CM-palac_12_zps8464b8ae.jpg

Pak mě zaujaly vázy a sklenice z kolekce Secret Garden, která vznikla ve spolupráci slovenského designéra Patrika Illo a jeho polské kolegyně Aleksandry Stencel. Jsou krásné a klidně bych si je pořídil a používal.

sobota 25. října 2014

Designblok 2014 - Superstudio Evropa


 photo designblok-2014_GHE_01_zps02e35812.jpg

 photo designblok-2014_GHE_02a_zps7ce3b46b.jpg

 photo designblok-2014_GHE_02b_zps0bddf1b5.jpg

 photo designblok-2014_GHE_03_zps177efb79.jpg

Designblok, který se koná pravidelně začátkem října už snad ani není třeba představovat. Letos jste mohli navštívit Openstudio v Domě U Minuty, Art-House v Colloredo Mansfeldském paláci, Superstudio Hra v budově někdejší základní školy v Mikulandské a Superstudio Evropa v Grand hotelu Evropa na Václavském náměstí. Nejsem kdovíjaký příznivec moderního designu, ale také jsem si přišel na své. Zatímco ostatní se do Superstudia Evropa vydali za moderním nábytkem, svítidly a dalšími bytovými doplňky, já jsem šel obdivovat secesní interiéry. Byla to poslední možnost před plánovanou rekonstrukcí hotelu, tak jsem je nemohl prošvihnout.

Samozřejmě jsem byl zvědavý i na to, co přinese letošní Designblok a předem jsem si vybral expozice, které bych rád viděl. Jen škoda, že to neudělali i ostatní. Protože jsem se na Designblok celý týden nedostal, vydal jsem se tam až v sobotu a to byla velká chyba - vypadalo to tam jako v Kauflandu ve čtvrtek a v IKEA o prvním dnu povánočních výprodejů dohromady. Všude děti, jejich rodiče a prarodiče. A abych jim nekřivdil, také mladí hipsteři, kteří si tam fotili selfíčka na instagram a čekovali se na facebooku.

Někdejší vstupní chodba byla obložena sádrokartonovými deskami, recepce sloužila jako parkoviště pro dětské kočárky, a mezi recepčním pultem a schodištěm s nádherným zábradlím byl vražen modrý pytel na odpadky. Jak smutné entré! Když jsem se prodral do prvního patra, musel jsem utéct do druhého, kde to nebylo o moc lepší. Všude jsem uhýbal davům lidí (a kočárkům) a když jsem se konečně dostal do některého pokoje (kde byly expozice), viděl jsem tam lidi, kteří se tvářili tak zmateně a mimo, jako kdyby usnuli a pak se probrali na nějakém úplně jiném, neznámém místě a nevěděli, jak se tam ocitli, a co teď mají dělat. Všichni se všude ploužili jako zombie. A to horko! Vydržel jsem to tam asi čtyřicet minut a pak jsem utekl domů.

Po láhvi sektu jsem se tam vrátil asi hodinu před zavíračkou znovu. Naivně jsem si myslel, že matky půjdou uložit svoje ratolesti ke spánku a puberťáci půjdou pařit, ale bylo to tam pořád stejné. Nakonec se mi podařilo prohlédnout si hotel až v neděli odpoledne.

 photo designblok-2014_GHE_04_zps7c75a368.jpg

 photo designblok-2014_GHE_05_zps9c66b1fb.jpg

 photo designblok-2014_GHE_06_zpsd83212a9.jpg

Jako každý rok mě zajímalo, co přichystá výrobce slavného šampaňského Veuve Clicquot. Letos byla hlavním bodem výstavy pošta. Ovšem plně funkční! Vybrali jste si pohlednici s jedním z pohledů na Prahu, v automatu si koupili známku dle země určení, pohlednici orazili speciálním razítkem a vhodili do schránky. Zlatým hřebem však byl designový sekretář z dílny italského umělce Ferruccia Lavianiho, inspirovaný psacím stolem Madame Clicquot v Remeši. Právě od něj tato podnikavá žena, pevně svírající otěže svého podnikání, jediným tahem svého pera rozhodovala o tom, jakým směrem se bude ubírat její obchod.

 photo designblok-2014_GHE_07_zps7e182b3e.jpg

Designové židle Alax. Zaujala mě hlavně ta židle vypadající jako odlitek lidského těla :)

 photo designblok-2014_GHE_08_zpse1b886e2.jpg

O Sklárnách Kavalier už jsem slyšel a kromě laboratorního skla předvedly i jím inspirovaná svítidla.

 photo designblok-2014_GHE_09_zpsfe974dff.jpg

 photo designblok-2014_GHE_10_zpsb530d400.jpg

Pokoj, ve kterém vystavovala firma Preciosa Lighting připomínal divadelní kulisy lesíku (a všechno tam bylo bílé) a každou chvíli se rozsvěcel do červena a pak zase zhasínal. Mezi tím visela svítidla. Bylo to krásné!

 photo designblok-2014_GHE_11_zpsd0ec00e6.jpg

Ikea. Na tu jsem se chtěl podívat už ze zvědavosti. A také proto, že v těch místnostech byla nádherná kachlová kamna. Dav uřvaných děcek mě odtud ale vypudil. Na útěku jsem stihl zahlédnout tento lustr, který se taháním za šňůrky rozevírá a zavírá, a tím si ovládáte sílu světla. 

 photo designblok-2014_GHE_12_zps8ee22050.jpg

 photo designblok-2014_GHE_13_zps38d8753d.jpg

V této nádherné koupelně jste si mohli prohlédnout tři podsvícené fotografie kartáčků Swissdent - bílý na bílem podkladu, červený na červeném pozadí a černý na černém. Bylo to velice působivé - v úplné tmě svítily jen ty tři fotografie a návštěvník matně rozpoznával detaily místnosti, ve které se nachází. Přesto jsem se nemohl ubránit tomu zvláštnímu pocitu, když jsem viděl tu nevkusnou komunistickou vanu, vraženou do nádherného secesního interiéru, obloženou bílými kachličkami natřenými na zeleno, stejně jako štukované stěny.

 photo designblok-2014_GHE_14_zpscdc67782.jpg

V sobotu jsem do tohoto pokoje jen nahlédl a myslel jsem, že je to jen další z expozic bytového designu. V neděli jsem zjistil, že je to ukázka toho, jak by měli pokoje Grand hotelu Evropa vypadat po rekonstrukci, která by měla být hotová v roce 2017. Nevěřil jsem vlastním očím. Pokoj sám o sobě je krásný. Ale při představě, že se jako host ubytuji v této překrásné secesní budově, projdu secesními interiéry, které prý mají zůstat zachovány (to jsem tedy zvědavý), a pak vkročím do něčeho takového - asi by mě trefil šlak. Na fotografiích níže jsem se snažil srovnat původní zařízení z doby první republiky s pokojem po rekonstrukci.

 photo designblok-2014_GHE_15_zpsf6024c59.jpg

Původní vstupní chodbu do pokojů můžete vidět na třetí fotce, tady bylo obložení stěn nahrazeno lehce udržovatelným (ale ohavným) nátěrem olejové barvy, který jistě znáte ze starých škol, nemocnic a podobných institucí. Myslím, že ten nový věšák je velice zdařilý, trochu mi připomíná art deco, ale stejně mi tam nesedí.

 photo designblok-2014_GHE_16_zps5f57f780.jpg


Žádná ze soukromých koupelen nebyla přístupná, tak jsem vám pro srovnání vyfotil jednu z těch veřejných - před první světovou válkou nebylo běžné, aby pokoje měli vlastní koupelny. Původní kachličky byly v některých místech doplněny novějšími, stejně tak vana, a pod četnými vrstvami nátěru litinových topných těles jste si mohli všimnout ornamentu na jejich povrchu. Novou koupelnu dělí od ložnice prosklená zeď, která dává prostor pro peep-show s tím, s kým budete pokoj sdílet.

 photo designblok-2014_GHE_17_zps4f1d434d.jpg


Nové zařízení interiérů má prý zapadat do toho původního. No já nevím... Také by mě zajímalo, co se se zařízením pokojů straně během rekonstrukce hotelu. Swisssdentu zjevně někdo dovolil natřít koupelnu na zeleno, kousek od ní byl pokoj, kde bylo úplně všechno včetně vyřezávaných obkladů stěn a vestavěného nábytku natřeno červenou barvou (jako když bydlenka  z Mimibazaru przní starožitný nábytek ve stylu prováns) a tak dále, a tak dále. Jakoby všechny z pokojů mělo být odstraněno a vyhozeno. Taková nádhera! 

 photo designblok-2014_GHE_18_zps8975ff5f.jpg

A tady je pro srovnání jeden z původních pokojů (respektive to, co z něj zbylo) s krbem a interiér toho nového.

pondělí 20. října 2014

Outfit z Designbloku 2014


 photo outfit-designblok-2014_01_zps00ce1186.jpg

 photo outfit-designblok-2014_02_zps7ac43055.jpg

 photo outfit-designblok-2014_03_zps5c6b3d30.jpg

 photo outfit-designblok-2014_04_zps600b31d9.jpg

 photo outfit-designblok-2014_05_zps33619e3e.jpg

 photo outfit-designblok-2014_06_zpsff373809.jpg


 photo outfit-designblok-2014_07_zps23a7d691.jpg

Než se dostanu k článku o tom, jaký Designblok byl, tady jsou fotky outfitu, ve kterém jsem se byl podívat v Art House v Colloredo-Mansfeldském paláci.

Na sobě mám sako Strellson, svetr Banana republic, kalhoty a květinu v klopě H&M, polobotky Allen Edmonds a hodinky Festina ze Slevomatu. 

P.S. Z těch oken Colloredo-mansfeldského paláce je nádherný výhled :)

sobota 18. října 2014

Stříbrná


 photo stribrna_01_zps479208bf.jpg

Stříbrná byla vždycky moje oblíbená barva. Někdo má rád zlatou, já stříbrnou. Tady je několik mých oblíbených věcí v této barvě. Prsten Cerruti, zapalovač Corona, pero Parker, které jsem dostal k narozeninám a staré postříbřené pouzdro na vizitky z Ebay.

 photo stribrna_02_zps70e8461b.jpg

Stále sháním starožitné pouzdro na cigarety ze stříbra, protože nic se neleskne tak krásně jako skutečné stříbro. Problém je, že dříve byly jen cigarety bez filtru. Ty dnešní s filtrem jsou příliš dlouhé a do starých pouzder se nevejdou. Ta novodobá pouzdra jsou většinou z chromu a nejsou tak hezká... A teď babo raď!

 photo stribrna_03_zpse3784264.jpg

Happy Plugs vídám čím dál častěji. A ještě aby ne, vyrábí je ve všech možných barvách. Sám už mám jedny zlaté, které vždycky upoutají něčí pozornost, protože se v šedi běžných sluchátek krásně lesknou. A nedávno jsem si pořídil ještě stříbrné, ať je můžu střídat. Nově teď mají i maskáčové a leopardí! :)

 photo stribrna_04_zpsb946e899.jpg

Nemohl jsem vynechat Clinique smart custom-repair serum, o kterém jsem psal, když jsem je začal používat. A musím říct, že mám dojem, že moje pleť je opravdu lepší, hladší, ... Takže asi opravdu funguje! A protože mi dochází, měl bych si pořídit další balení :)