úterý 11. června 2019

Burani przní Národní divadlo


To si tak vyjdete do Národního na Prokofjevovu operu Láska ke třem pomerančům, těšíte se na kulturní zážitek, a namísto toho pozvracíte koberec hned ve foyer, a musíte běžet vedle k voršilkám, aby vám vypláchly oči svěcenou vodou. Fotky jsem nepořídil já, za jejich zaslání děkuji svému čtenáři Pavlu Šimáčkovi, který za kulturou chodí často, a podobně oblečení lidé nejsou výjimkou. Chválím jeho pozorovatelské schopnosti - ať už vědomky či ne zachytil celou škálu nevkusu, jaký můžete v Národním divadle spatřit. Nechybí  zvednutý límec polo trika, ani český horolezec.

 photo buran-narodni-divadlo-praha_02_zps3fniat1p.jpg

 photo buran-narodni-divadlo-praha_01_zpscw9zbohc.jpg

Tady je někdo, kdo vypadá, že čeká, až otevřou posilovnu nebo "džym", jak teď musímě říkat, protože tělocvična už není dost kchůl. Nebo si při odpoledním běhu po nábřeží odskočil za kulturou? Nechybí batoh a petka s vodou. Úplně vidím, jak z ní za šustění látky nylonového batohu ucucává i během představení.

 photo buran-narodni-divadlo-praha_04_zpstwuuwvmw.jpg

Pán "mám to na háku" si do divadla odskočil v domácím oblečení se ženou, která si řekla, "však ty šaty jsou do divadla dobrý", ale pro jistotu si vzali žabky, aby se pak mohli stavit v hospodě, protože přece nepůjdou někam do pajzlu v lodičkách, natož tak v saku, proboha, co by si o nich v pajzlu řekli? A v divade bude beztak horko, tak co by se obtěžovali v nepohodlném oblečení.


 photo buran-narodni-divadlo-praha_05_zpszid9c5px.jpg

Já mám zásadu, že na cesty si beru alespoň jedny slušné kalhoty, košilie, a třeba sako, pokud zvažuji návštěvu nějakého podniku, kde se očekává společenské oblečení. Když je nemám, tak nikam nelezu. Tady turista oblečený jako výsadkář z Vietkongu na to ale kašle, protože i kdyby mu někdo něco směrem k jeho outfitu řekl, jistě by jej udolal něčím, co má v jedné z kapes svých vojenských kalhot. Do divadla jsou takové kalhoty se spoustou kapes nanejvýš praktické. Jak jinak byste otravovali ostatní diváky, než chrastěním obsahu kapes a šustěním batohu?


 photo buran-narodni-divadlo-praha_06_zpslku2pwht.jpg

Když je něco značkové a drahé, hodí se to všude. Tak asi uvažují nositelé polo triček. Jen nechápu zvednutý límec-  když na rubu není logo jeho výrobce, pak to poněkud postrádá smysl, ne? Sice nemá klasický, mezi Čechy oblíbený trekový batoh, ale stejně se to do divadla nehodí. A proč tam má tu visačku? Kompenzuje tím absenci loga na rubu límce? 


 photo buran-narodni-divadlo-praha_07_zpsscvxyazc.jpg

Vždyť existuje spousta hezkých tenisek, tak proč tolik lidí nosí ty, které křičí "koupil jsem je ve sportovní obuvi na běhání"? Co to je? Pěší výlet v Šárce zakončený představením v Národním divadle? 


 photo buran-narodni-divadlo-praha_08_zpsesdgsffm.jpg

Japonští turisté nesmí chybět nikde. Ani v divadle ne. Alespoň na sobě nemají nějaké šílenosti, ale oblíbenou kombinaci džíny, bílé tenisky a košile. Ale do Národního se takto nechodí, děkuji.


 photo buran-narodni-divadlo-praha_09_zpsqsr6bawb.jpg

A co by to bylo za kulturní akci v Čechách bez alespoň jednoho horolezce v trekové výstroji? Skoro mně až slzička ukápla, jak jsem si vzpomněl na svoje studentská léta, kdy na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy podobné oblečení nosili snad všichni. Sametové potahy sedadel v divadle vyžadují kalhoty z odolné látky, mramorové schodiště byste v polobotkách s koženou podrážkou jistě nezdolali, a praktický batoh jistě ukrývá bundu s vodním sloupcem pro případ deště či cepín ke kdoví čemu.

To už na tom Národní divadlo musí být hodně špatně, že dovnitř pouští takovou sprostotu. Kdysi to měl být chrám české kultury, teď se Národní divadlo stalo symbolem českého buranství, nevkusu, špatného chování a absolutního úpadku jakéhokoli vychování či taktu. Pokud jste si všimli, na fotce je jeden pán, který má na sobě oblek. Druhý pořizoval tyto fotky, obvykle tam víc vhodně oblečených lidí nepotkáte.

Samotné Národní divadlo v Praze se k tomu staví vlažně, a na svých stránkách má k vhodnému oblečení šalamounskou větu, kterou jako žee dávají najevo, jak má divák přijít oblečený, ale vlastně mu tím nic nesdělují, protože říct někomu, že chodit od divadla na operu v žabkách, tričku a kraťasech je burnaství, se dnes nepovažuje za společensky korektní, a ještě by se tím mohl někdo cítit diskriminovám či uražen, a "diskriminace" se dnes považuje za nejhorší zločin:

"Dress code bývá předepsán jen pro mimořádné události. Svým zevnějškem dává ale divák najevo, že si je vědom slavnostního okamžiku, který v divadle prožívá. Očekáváme proto, že svým zevnějškem, oblečením a chováním respektuje divák v hledišti a přilehlých prostorách divadla zvyklosti obvyklé při návštěvě divadelního představení."

A pak se mě někdo ptá, co že nechodím častěji do divadel a na koncerty. Toto vidět nepotřebuji. Ještě mně pak chodí hejty, že si v obleku či ve smokingu "na něco hraju", že jsem arogantní, a vadí jim, že mluvím o lůze. No, posuďte sami.  Já mezi takové lidi chodit nechci, jen mně zkazí zážitek z představení, a ještě si tam v obleku budu nepatřičně připadat já. Jak je možné, že někdo chodí do společnosti takto oblečený? Jak je možné, že dospělý člověk neví, jak se obléct? Myslíte, že chodí lyžovat v polobotkách, a na koupaliště chodí v obleku? Nebo je to nějaká zvláštní úchylka, chodit oblečený jako kretén jen tam, kam civilizovaný člověk nosí oblek?

středa 5. června 2019

Trump u královny, aneb jak nenosit frak



 photo frak-white-tie_01_zpsd9xcbvbm.jpg

 photo frak-white-tie_02_zpsdjoof3bh.jpg

Donald Trump navštívil Velkou Británii a na slavnostní večeři se dostavil ve fraku. No jo, ale jak v něm vypadal? To opravdu nemá někoho, kdo by mu poradil, jak má vypadat frak? Asi nemá, když kravatu má i po četných narážkách tisku stále příliš dlouhou. 

Moje představa o tom, jak bohatí nakupují oblečení je taková, že zajdou do luxusního krejčovství, kde si nechají oblečení na míru ušít, anebo si v luxusních obchodě koupí konfekci, s jejíž nákupem či následnou úpravou na míru jim poradí školený personál či osobní stylista nebo něco podobného. Ne možná nutně u amerických "celebrit", které se pak ověšeny nákupními taškami exhibují novinářům, ale u lidí jako je prezident USA bych čekal, že mají nějakého poradce na oblečení a vzhled, kor když jede na královský dvůr. Ostatně ty bílé kruhy kolem očí a přehazovačku mu musel také někdo vymyslet, ne?

Rukávy jsou mu příliš dlouhé, nad tím bychom možná mohli přivřít oči. Ale bílá vesta má být vždycky kratší než frak - vepředu nemá z pod fraku vyčuhovat. To je jako když má žena kabát kratší než šaty. Nevím, zda je to dnešní módou kalhot s nízkým sedem a tedy dlouhých vest (což především u fraku vypadá poněkud podivně), tím, že si frak a vestu kupují zvlášť, neschopným personálem v obchodě, anebo prostě tím, že na etiketu kašlou. Rozhodně Trump není jediným ani posledním, kdo to tak nosí. Také ji mohl mít pro změnu tak krátkou, že by nepřekrývala kalhoty, a z mezery mezi vestou a kalhotami lezla zmuchlaná košile - to je moje oblíbená hnusokombinace. Myslel jsem, že to umřelo někdy kolem roku 2010, ale stále potkávám "týpky", kteří na sobě mají třeba bokové džíny, tričko, a jako že oblekovou vestu končící nad pupkem z obchodu typu New Yorker. Hnus.


 photo frak-white-tie_03_zps8lcrog7z.jpg

Dalším prohřeškem je košile. Ke fraku se nosí speciální košile, které se u nás z nějakého důvodu říká "fraková", přitom stejná se nosí (nosila) ke smokingu. Má škrobenou tuhou náprsenku, jednoduché škrobené manžety, a stojací límec s přehnutými rohy, také naškrobený. Protože jsou lidé líní a neumí už ani pořádně prát, natož tak škrobit či žehlit, nosí se ke smokingu různé košile, kde je někdejší škrobená náprsenka nahrazena skládanou látkou, fižím a podobně, límec je přeložený jako jej znáte u většiny košil, a nejspíš jste četli, že se nosí  přeložené, neboli "francouzské" manžety (což je ohavný kalk z angličtiny), které nahrazují škrobenou jednoduchou manžetu. Tu kdybyste nenaškrobili, vypadly by z nich knoflíčky. Ostatně manžetové knoflíčky vznikly proto, aby se při vyvařování košil třeba perleťové knoflíky nezničily (viz nitěné knoflíky u ložního prádla či nemocničních pyžam), takže je vlastně divným zvykem a nesmyslem nosit je ještě dnes, když se nad tím tak zamyslíte... :) 

Ale zpátky k Trumpovi a jeho košili. Má přeložený límec, který se ke fraku nenosí nikdy, a je na ní vidět skládaná látka náprsenky a kryté zapínání, takže si nejspíš vzal košili, kterou nosí ke smokingu. Můžete mně to vysvětli? Proč prezident USA a miliardář nemá košili ke fraku, a padnoucí vestu a frak? 


 photo frak-white-tie_04_zpsb60dqrgn.jpg

středa 29. května 2019

Kdo nosí jocksy?


 photo jockstrap-white3_zpsuz7s0g1c.jpg

Dostávám newslettery z různých e-shopů, mimo jiné z Trenýrkárny, kde mě zaujalo, že mají v nabídce jocksy, a dokonce jsou tam hodnocení zákazníků, kteří si je koupili a nosí je. A tak jsem si říkal, kdo a k jakému účelu je nosí? 

"Konečně se u Vás dají koupit i jocksy. Tento produkt doporučuji, jocksy jsou pohodlné. (Pro 2 z 2 je toto hodnocení užitečné.)"

"paráda moc se jí líbily tak mi je koupila"

"Kvalitní jocksy za fajn cenu! Kdo Calviny nezkusil, nepochopí."

"Tyto jocksy Diesel jsou velmi pohodlné a z příjemného materiálu. Přítelkyni se také moc líbí."


 photo jockstrap-adidas_zpsviakbbkg.jpg

Jocksy vznikly jako spodní prádlo pro cyklisty už v roce 1874 jako jockey strap", protože jockey - "žokej" - znamená jezdec, ať už na koni či na kole. Začala jejich sériová výroba, a zajímavé je, že podle nich v USA vznikl i výraz "jock", poněkud hanlivé označení pro někoho, kdo se zajímá jen o sport a jinak není kdovíjak inteligentní - viz rozhovory třeba s fotbalisty nebo když si na Instagramu pustíte zvuk u "storíčka" nějakého vošousta, který je pořád v "džimu", a má nutkání svůj tamější pobyt a poznatky sdílet se světem. Mimochodem, má čeština takový výraz? Víte?

 photo Jockstrap_Ad_1941_zpse1lq4qvk.jpg


Jocksy měly především účelné a zajišťovat pohodlní a podporu, popřípadě se do nich dá vložit suspenzor jako ochrana při sportech, u kterých hrozí zranění. Dnes jsou prý rozšířeny hlavně v gay kultuře, čemuž napovídá také sortiment třeba zmíněné Trenýrkárny - vypadají všelijak, jen ne jako něco, v čem bych chtěl být viděn spoluhráči v šatně po fotbale. Každopádně jsem nikdy neslyšel o někom u nás, kdo by je nosil při sportu, ale ani o někom, kdo by je nosil jen proto, že by bylo pohodlné. Nikdy jsem je neviděl v obchodech se sportovním oblečením, a nikdy jsem neslyšel o tom, že by je někdo při sportu nosil. Tedy myslím u nás. V zahraniční a v USA asi tolik neobvyklé nebudou. 

 photo jockstrap-rugby_zpsvf27b2jq.jpg

Víte o tom něco? Nosíte je? Tedy ne jako fetiš nebo při sexu, ale při sportu. Nosí je heterosexuální muži? Jsou u nás vůbec všeobecně známé? Ví se, že to existuje, a že je to sportovní prádlo, a ne něco, co se prodává v sexshopu? Pište, zajímá mě to.

P.S. Toto není reklama na zmíněný e-shop, ani na joscksy a nikdo mně nic nezaplatil. Ale od té doby, co prodávají původně mimibazarovskou specialitu oteplouchy, odebírám jejich newsletter, abych věděl, jaká zvěrstva jsou v oblasti spodního prádla dostupná. :D (čímž netvrdím, že mezi ně patří jocksy)

úterý 21. května 2019

Slovenské rukavice na míru GANE Leather


 photo rukavice-na-miru-gane-leather_05_zpsecabwown.jpg

 photo rukavice-na-miru-gane-leather_02_zpsty7sge1o.jpeg

Rukavice patří mezi moje oblíbené doplňky. Kromě léta se dají nosit celoročně, a kromě toho, že oživí a zpestří váš outfit, jsou také účelné - chrání vás před chladem či "špínou" ulice. Třeba madel v tramvaji se holou rukou dotýkám jen nerad. Samozřejmě dnes podobně jako klobouky upadají v zapomnění, protože ke dnes tolik módním šusťákovkám, bundám z uměliny nebo k mikinám se vůbec nehodí, a většina se ani na chvíli neobejde bez chytrého telefonu, který s většinou rukavic nelze ovládat... 

 photo rukavice-na-miru-gane-leather_01_zpsfoh5frbl.jpg


Já si ale na rukavice potrpím, mám jich asi tucet; některé jsou ze nikdy nenošené staré zásoby, které jsem našel v sekáči, a kromě jedněch Barbour  s kašmírovou podšívkou jsou všechny české výroby, ať už Napa Dobříš nebo Engelmüller. S Napou Dobříš je problém, protože jak mně sami kdysi na veletrhu Styl a Kabo sami řekli, soustředí se hlavně na zahraniční trh, a u nás je problém s dodávkami a sortimentem zboží, respektive spektrem velikostí. V jejich e-shopu mám vždycky pocit, že je rok 1982, a já chci koupit banány. Rukavice Engelmüller jsou nádherné a už na první dojem o poznání výrazně kvalitnější  (a ta božská vůně kůže!) než Napa, čemuž také odpovídá cena, která není zrovna lidová. 

 photo rukavice-na-miru-gane-leather_03_zpsa9ykbdte.jpg

Sháněl jsem šedé rukavice s knoflíkem na zápěstí, protože díky tomu rukavice na ruce lépe sedí, někde na Facebooku jsem to zmínil, a dostal jsem různé tipy, většinou na zahraniční obchody, ale pak přišel někdo s tím, že na Slovensku šije rukavice na míru GANE Leather. Zatím nemají internetové stránky, ale na Instagramu jsem našel spoustu krásných fotek toho, co už vyrobili, a protože mě to zaujalo, ozval jsem se jim, poslal fotku rukavic z jejich profilu, které se mně líbily, a zeptal jsem se, zda by mně mohli vyrobit podobné. 

 photo rukavice-na-miru-gane-leather_04_zpssn2qcsdr.jpeg

Po výměně několika zpráv jsem si vybral materiál (šedou broušenou jehnětinu) a podšívku (hedvábí), barvu (šedou, poslal jsem jim přibližnou fotku toho, jakou mám představu), a napsal jsem, že chci vnitřní šití prstů (protože to působí elegantněji než venkovní obšití), a hlavně knoflík na zápěstí. Dostal jsem instrukce, jak si ruku změřit včetně obrázku s návodem. Také se mě ptali na délku prstů, aby zjistili, zda mám malé nebo velké ruce, aby pak rukavice přesně padly, což oceňuji, protože se standardní délkou mívám občas u některých modelů rukavic potíž.

 photo rukavice-na-miru-gane-leather_06_zpskgzrbnim.jpg

Slovenský ateliér GANE Leather se výrobou rukavic zabývá už více než 25 let (to víte, musel jsem si o nich něco zjistit), ale zatím vyráběli rukavice jen pro zahraniční značky a soukromé butiky, a tvorbu u nás, tedy na Slovensku, teprve rozvíjejí, a naše zákazníky s ní teprve seznamují. Rukavice šijí z italských kůží, a vybrat si můžete z jejich dosavadních modelů, které najdete na jejich Instagramu GANE Leather, nebo se domluvit na vlastním návrhu a barvě (ah, úplně mám nutkání objednat si rukavice v nějaké zářivé barvě!). U rukavic z jehněčí kůže je na výběr až z jednadvaceti barev, u jelenice pak černá a hnědá. Podle toho se odvíjí cena, koupíte je od necelých čtyřiceti Euro za pár, což je skvělá cena. Kromě rukavic vyrábějí také opasky a peněženky, na které lze dát vyrazit monogram či nějaký emblém.

 photo rukavice-na-miru-gane-leather_07_zpsnb1ac8fn.jpeg

A jaké jsou? Příjemně mě překvapilo, jak těsně padnou, ale přitom nemám dojem, že bych do nich musel ruku vecpat. Hlavně oblast prstů. Nevím, zda si toho u rukavic všímáte, ale já mám docela velké ruce a dlouhé a silnější prsty, a přitom jsou mně rukavice z Napy vždycky volné nebo se hned vytahají, což pak brání různým činnostem či úkonům, které bych jinak zvládl i s rukavicemi. Velikost sedí naprosto dokonale - délka rukavice, délka prstů, šířka, zapínání je na správném místě... Jako bych se na rukou ani neměl.

 photo rukavice-na-miru-gane-leather_08_zpsrjowbpta.jpg

Se zpracováním jsem také spokojený, vypadá to na precizní práci. Kůže, řekl bych, je na první dojem srovnatelná s tou z Napy, i když broušené rukavice jsem od nich měl jen jedny. Je docela tenká (je to jehnětina), což znamená, že se v nich dá dobře hýbat prsty a nijak mě neomezuje (u tlustých rukavic nebo rukavic s příliš širokými prsty si ani nezapálím cigaretu ani nevytáhnu kartu nebo peníze z peněženky), a hedvábná podšívka v teple ochlazuje, v zimě hřeje. Také je příjemnější na nošení než jen hladká kůže. Myslím, že za tu cenu je to hezký kousek, a že poměr ceny a kvalit je u GANE Leather velmi dobrý.

Na sobě mám kabát Aquascutum, košili a kravatu Ermengildo Zegna, hodinky Wenger, a rukavice GANE Leather.

P. S.: Tady najdete tipy na to, jak nosit rukavice.

středa 15. května 2019

Dm drogerie markt Slovensko nabádá ke koupeli v žíravině


 photo dm-drogerie-markt-slovensko-ziravina-louh-hydroxid sodny_zpsirtuarwv.jpg

Vždycky jsem kritizoval špatné a chybné překlady, a třeba "Dm drogerie", jak se u nás této firmě říká, mně leze na nervy už dlouho, protože je to počeštěný německý název, kde je však jiný slovosled - v češtině říkáme napřed podstatné, a pak vlastní jméno, tedy Drogerie dm, takže je to jakýsi paskvil. Dále je tady jejich podivný slogan "Zde jsem člověkem, proto zde nakupuji". Abyste neřekli, že zase jen hejtuju, musím je pochválit za skvělou ukázku toho, jak se mění význam podle toho, zda sloveso být spojíte s prvním či sedmým pádem. Kouzlo sloganu, který je v originále parafrází slavného verše z Goetheova Fausta, který je v Německu všeobecně známý, se však překladem do češtiny ztratilo, a jen v zákaznících vzbuzuje dojem, že nákupem v ostatních drogeriích se z nich stává zrůda, a nejsou člověkem, popřípadě mu vůbec nerozumí, pokud rozdíl mezi spojení slovesa být s různými pády nechápe.

Ale zpátky ke strašlivé smrti ve vaně, ke které slovenská dm drogerie nabádá. Dnes jsem na Facebooku narazil na příspěvek dm drogerie markt Slovensko, kde se omlouvají za tiskovou chybu. V receptu na domácí výrobu soli do koupele ve svém zákaznickém časopise při překladu zaměnili Hydrogenuhličitan sodný za Hydroxid sodný. Detail, řeknete si. Ale ve skutečnosti to znamená, že namísto neškodné jedlé sody, která má patrně způsobit šumění koupelové soli, doporučují louh, tedy silnou a nebezpečnou žíravinu, která  už v malém množství způsobuje silné poleptání a rozklad tkání. Naozaj kúzolné, však? Mám dojem, že právě krystalky louhu zasypávali pachatelé mrtvoly v plechových sudech, které se před lety našly v jakési přehradě, aby uspíšili jejich rozklad.

Nejvíc mě dorazilo, že se fanouškům "omlouvají se za překlad" a dodávají, že "látka není určena pro kosmetické účely" - namísto obrovského varování, že jim poradili, aby se vykoupali v žíravině. To je dost černý humor i na mě. Zajímalo by mě, jak by postupovali, kdyby to někdo udělal...

Louh se v kosmetice používá; mám dojem, že při výrobě mýdla způsobuje právě to, že mýdlo mydlí a pění, a jinak se v domácnosti používá třeba při čištění odpadních trubek.

Pokud by vás přeci jen napadlo koupat se v louhu a v určitou chvíli jste si uvědomili, že nechcete dopadnout jako ve filmu Rozpuštěný a vypuštěný, opláchněte zasažená místa octem či octovou vodou, kyselina louh neutralizuje. ;)

Tak doufejme, že se zpráva dostane ke všem fanúšikom a čitatelom časopisu zmíněné drogerie, a že nás zanedlouho Lucie Borhyová za doprovodu tklivých tónů nebude informovat o tom, jak naši bratia dobrovolně lezou do nádrží žíravého roztoku. :) 

úterý 14. května 2019

Pánské boty na léto


Jsou boty, které se dají nosit celoročně, a boty na společenské události a k formálnímu oblečení podle ročního období neměníme. Pak máme boty, které jen v létě nebo v zimě - a tady jsou ty, které oceníte v létě. Tak se nezapomeňte včas vybavit, protože v dnešní době je léto plné výprodejů a během srna už přicházejí podzimní kolekce, tak abyste byli vybaveni. Všechny fotky jsou ilustrační, stažené z e-shopu s dámskou a pánskou módou Spartoo. Občas tam nakupuji, protože mají docela velký výběr i v mojí nadměrné velikosti 47-48. ;)

 photo polobotky-Andr-spartoo_zps5xzcljbv.jpg
Dessert shoes André

Dessert shoes
Čeština pro ně výraz nemá, pokud se nepletu; jsou to kotníkové boty ze světlé přírodní usně. Na první pohled se může zdát, že vám v nich bude teplo, ale není, jejich nošení je velice příjemné a díky svojí univerzálnosti se hodí ke všemu. 

 photo polobotky-Barker-spartoo_zpscysdwzca.jpg
"Monky" Barker

Monk strap
Svojí formálností leží někde mezi oxfordkami a derby. Svoje jméno dostaly podle "mnišského pásku", protože tyto boty původně nosili mniši namísto obvyklých sandálů. Nedávno se znovu objevily jako módní a originální alternativa ke šněrovacím botám a můžete si je obout k obleku třeba do práce nebo na večírek, ale na opravdu slavnostní události si vezměte oxfordky. ;) Kristepane, hlavně je nenoste s jedním řemínkem nezapnutým. Před pár lety někdo vymyslel, že je to jako že kchůl, ale vypadá to hloupě. Jako kdybyste chodili s rozvázanými tkaničkami.

 photo mokasny-andr1-spartoo_zpsecgtmks1.jpg

 photo mokasny-andr2-spartoo_zpsmzkqowqa.jpg
Mokasíny André

Mokasíny
Poznávacím znakem je charakteristické prošití po obvodu přední části boty a měkká či členěná podešev pro větší pohodlí. Jedná se o volnočasovou letní obuv, a proto bývá nejčastěji zhotovena z měkké či broušené kůže, často křiklavých barev. Jim podobné jsou driving shoes, které mají namísto podešve malé gumové puntíky, aby pevně přilnuly k pedálům auta, což s botami s hladkou koženou podešví moc nejde. K obleku si je neberte, ale skvěle vypadají s džínami s úzkými nohavicemi či k letním kalhotám a blazeru. Obvykle se nosí bez ponožek.

 photo loafers-barker-spartoo_zps4v4fwqnf.jpg
Loafers Barker

 photo loafers-n.D.c.-spartoo_zpsuzwnvysz.jpg
Loafers n.D.c.

Loafers
Loafers jsou dnes vlastně jakékoli nazouvací boty bez šněrování a česky se jim vždycky říkalo střevíce. S příchodem globalizace a vlivu reklamy, která se s překlady či správným názvoslovím příliš nemazlí, se dnes používá spíše anglický výraz loafers, aby to bylo víc kchůl (viz můj článek o prznění češtiny). Původně to byla elegantní obuv často z hladké kůže či ze sametu s výšivkou, a nosila se jako domácí přezuvky nebo doma ke smokingu. Můžete se setkat s různými variacemi, některé jsou sametové, jiné kožené, další z broušené kůže a s ozdobným střapcem… Verze z lakové kůže se stuhou z hedvábného rrypsu se nosí ke fraku (dříve i ke smokingu). Ty sametové si nechejte na večírky nebo na doma do svého zámečku, v létě se obvykle nosí ty z hladké či broušené kůže.

 photo boatshoes-aigle-spartoo_zpsljxr1u2v.jpg
Boat shoes Aigle

Boat shoes
Často vypadají podobně jako mokasíny, ale mají gumovou podešev nezanechávající šmouhy se vzorkem podobným jako pneumatiky, a ozdobné nefunkční šněrování. Původně byly určeny pro jachtaře, aby neuklouzli na mokré palubě, ale brzy se rozšířily jako letní bota nejen v přímořských letoviscích. Hodí se na volný čas, k vodě, na dovolenou či garden party, jsou velice pohodlné, a "na ven" se hodí mnohem lépe než žabky. ;)


 photo tenisky-Converse-spartoo_zpsplxqv74d.jpg
Tenisky Converse

 photo tenisky-New-Balance-spartoo_zpsd6bhgo0o.jpg
Tenisky New Balance

Tenisky
Na léto jsou ideální plátěné tenisky. Jak výraz napovídá; původně se tenis hrál v bílých plátěných botách s kaučukovou podešví. V kožených vám bude teplo, ale pro chladnější dny jsou fajn. Jinak v parných dnech nosím rád ty z úpletu, jako jsou třeba Nike Roshe Run.

 photo espadrilky-Havaianas-spartoo_zpsinv8jqjc.jpg
Espadrilky Havaianas

Espadrilky
Velice příjemná letní obuv z plátěného vršku a jutové podešve. Jsou lehké, prodyšné, pohodlně, a příjemně se v nich chodí. Dnes existuje spousta variant; klasická varianta je ta s jutovou podrážkou, i když se tak dnes často říká jakýmkoli plátěnkám s tenkou podrážkou, které vypadají podobně.

 photo sandly-Dream-in-green-spartoo_zpsmpoteggl.jpg

 photo sandly-Dream-in-green2-spartoo_zpsvc8nrtww.jpg
Kožené sandály Dream in Green

Sandály
Názory na sandály se různí. Někteří tvrdí, že by je muži vůbec neměli nosit, a pokud ano, tak jen ve volném čase a u vody. Ale když ženy mohou nosit páskové sandály do společnosti, nevidím důvod, proč by je muž v jednadvacátém století nemohl nosit v létě - tedy ne do společnosti či na formální události. Samozřejmě se vyhněte těm trekovým z barevného nylonu, a sáhněte po kožených. Někteří návrháři se snaží zpopularizovat nošení ponožek v sandálech, což je podle mě jako kdybyste přes svetr nosili plavky (viz Supermana, který nosí slipy na legínách :D ). Buďto mějte letní obuv, nebo noste ponožky a uzavřenou botu. Ukazovat palce a paty v ponožkách na veřejnosti je bizarní.

 photo pantofle-Lacoste-spartoo_zpsxvnog6jg.jpg
Pantofle Lacoste

 photo abky-Crocs-spartoo_zpsri6x939j.jpg
Žabky Crocs


Žabky a pantofle
I když se teď módní průmysl snaží propagovat nošení pantoflí (dokonce je přejmenovali na "nazouváky" a podobně, aby to neevokovalo povalování se v pobryndaných teplácích u televize), hodí se jen na volný čas a na léto, a nosí se bez ponožek, Obzvlášť ty gumové a plastové. Pokud si je chcete vzít ven namísto sandálů, vyberte si nějakou variantu z kůže nebo třeba v kombinaci látky a kůže. Tím ovšem nemyslím Birkenstock, německou obdobu českých ponožek v sandálech. Nechcete snad vypadat jako náš prezident, když ve zdravotních botách vtrhl na audience u britské královny, že?

 photo pantofle-Geox-spartoo_zps1ipo4xgd.jpg
Pantofle Geox

čtvrtek 25. dubna 2019

Jak oslovit ženu? Slečna nebo paní?


 photo guth-jarkovsky_zpszjnnjsea.jpg

Neřekl bych, že jsem úplně staromódní, ale jako člověk, který se snaží dbát na etiketu a dobré způsoby často tápu nad tím, jak ženu oslovit. Co když ji oslovím "paní", a ona, snažíc se zrovna ulovit potenciálního partnera, bude naštvaná, protože jsem jí zhatil plány? No, to je spíše žert než něco, co by odpovídalo skutečnosti, protože manželství je svým způsobem mrtvá instituce, a na stav lidí, natož tak dodržování titulů, se dnes moc nehledí.

To je jedním z úskalí etikety - v rámci politické korektnosti či jakéhosi vynucovaného respektu nebo pohodlnosti upouštíme od zažitých věcí, které vždy skvěle fungovaly, a pak vládne chaos, a my nevíme, co si počít, protože etiketa je tady od toho, aby nám radila, jak se za jakých okolností chovat. Zvláště pak v případě žen, kdy etiketa říká, že by je muž měl chránit, chovat se galantně, pouštět je do dveří, nabízet rámě, a jednat s nimi jako s křehkými bytostmi. Dnes máme však emancipaci, takže muž neví, co si smí dovolit, a žena ho pak považuje za nevychovaného, a naopak - žena by chtěla gentlemana, ale nevyvolává v něm nutkání se tak chovat, když je sama mužnější než on.

Dříve se lidé běžně představovali jako "pan doktor Novák" nebo "slečna Nováková", a hned tedy bylo jasné, kdo je kdo, a jak má být oslovován. Také je dodnes zvykem oslovovat "slečno" prodavačky, servírky a podobně, protože před sto lety a za první republiky bylo běžné, že mladé ženy pracovaly jen předtím, než se vdaly, byly tedy vždycky slečnami.

Bylo to jasné. Pan a paní Novákovi měli dceru, slečnu Novákovou. Kdyby měli ještě mladší dceru, lidé by ji ve společnosti neoslovovali slečno Nováková,  jako její starší sestru, ale slečno Marie. Až by se slečna Nováková vdala, třeba za pana Hofmanna, stala by se jeho paní, tedy paní Hofmannovou. Dnes si ale dcery paní XY usmyslely, že od určitého věku budou paní stejně jako jejich matky, což je pro mě celkem nepochopitelné a matoucí, protože nevím, jak koho oslovit. Slečna AB si vezme pana XY a stane se paní XY. Když se slečna AB najednou rozhodne říkat si paní AB, mohla by si rovnou začít říkat kněžna AB, velkovévodkyně nebo abatyše, protože jak k tomu titulu najednou přijde? Paní přece není něco, čeho dosáhnete věkem, ale tím, že se provdáte, že vstoupíte do manželství.

Možná je to opakováním podle německých feministek. Jenže německé Fräulein (slečna) je zdrobnělinou Frau (žena, paní), znamená tedy doslova ženuška, a evokuje tedy to, že neprovdaná žena je společensky méně významná než ta vdaná, a že není plnohodnotnou osobou, dokud se nevdá. Navíc jde v němčině o podstatné jméno středního rodu, čímž prý evokuje to, že žena je věcí a majetkem muže. V roce 1972 dokonce německé Spolkové ministerstvo vnitra nařídilo, aby se titulu "ženuška" kritizovaného feministkami přestalo v úředním styku používat, což je v německy mluvících zemích pochopitelné. 

Ale to přece v češtině nemáme. Slečna je prý původním významem neprovdaná dcera šlechtice, později se toto oslovení rozšířilo i mezi měšťany. V Berlíně nebo ve Vídni byste dnes asi s oslovením Fräulein u mladých žen narazili, ale třeba v Bavorsku nebo v Dolním Rakousku to nijak neobvyklé není. Navíc v Rakousku, kde oficiálně nenávidí Habsburky a šlechtu vůbec, hraběnku stejně každý oslovuje paní hraběnko, kor když dotyčná žije na venkově a na rodovém sídle, protože to tak velí konvence. A Rakušané milují tituly, ať už dědičné či akademické, a dodnes mají třeba "dvorní rady".

Ladislav Špaček, český guru etikety, říká: "Oslovení "slečno" si necháme jen pro velmi mladé dívky nebo servírku, která nás obsluhuje. Všechny ostatní ženy, jakmile jim je kolem dvaceti, oslovujeme "paní"." Ještě více mě udivuje jeho tvrzení, že "když spojujeme oslovení s titulem, vždycky říkáme "paní", tedy i mladé ženě, u které by nás to svádělo říct "slečno", musíme říct "paní doktorko", "paní magistro"." 

Před sexuálně-feministickou revolucí bylo oslovení  "slečno doktorko" naprosto běžné, jak dokazuje třeba Dürenmattova komedie Fyzikové z roku 1962, ve které vystupuje postava slečny doktorky Mathilde von Zahnd, anebo moje oblíbená příručka etikety Společenský rádce pro všechny životní situace. Je sice z roku 1932 ale také je jedinou knihou o etiketě (z dob, kdy se na společenské způsoby a etiketu opravdu dbalo), kde jsem společenské pravidlo oslovení nevdaných žen s titulem našel. Zmiňuje stále přetrvávající zvyk říkat manželce doktora "paní doktorová", ale pak jen kritizuje oslovování doktorek mužskou formou akademického titulu: "skutečná promovaná doktorka se pak oslovuje paní nebo slečna doktorka, není správné říkat paní nebo slečna doktor, neboť nelze šmahem zaměňovat pohlaví a z doktorky obratem ruky udělat doktora." A paní není akademickým titulem. Jinde jsem o tom zmínku nenašel - svobodnou ženu by totiž nenapadlo říkat si "paní", to byl titul její matky.

Neexistovaly paní učitelky - učitelky obvykle vdané nebyly, a třeba v Německé říši až do roku 1919 dokonce existoval zákon zakazující učitelkám manželský stav. Uzavírání sňatků měli učitelé a učitelky omezené i u nás za Rakouska-Uherska; v Moravském markrabství potřebovali svolení patřičného úřadu až do roku 1905, kdy byly zakázány úplně, v Českém království je měli zakázané po celou dobu trvání říše.

Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky k titulu slečna/paní říká toto:

"Užívání titulů slečna a paní se v češtině neřídí žádnými přísnými jazykovými pravidly, spíše společenskými zvyklostmi. Ty se s vývojem společnosti – od generace ke generaci – poněkud proměňují, a to tak, že titul slečna stále více ustupuje všeobecnému oslovení paní... Pro roli ženy v dnešní společnosti není podstatné, je-li (byla-li) vdaná, nebo ne, a spolu s tím přestává být důležité rozlišování jejího stavu při oslovování (ostatně u mužů takové rozlišování taky nemáme). Rozhodně tedy neuděláme chybu, oslovíme-li ženu vážená paní v případě, kdy si stavem nejsme jisti. Toto oslovení je dnes chápáno jako neutrální."

To mě na tom však zaráží. Emancipovaná žena chce neutrální oslovení, ale namísto svobodné slečny, kterou je, si přivlastňuje titul vdané ženy. He?

Chápu, že někomu může připadat podivné rozlišovat u žen oslovení podle toho, zda se vdaly nebo ne, ale je to společenskou zvyklostí, tak jako vykání, způsob držení příboru nebo to, že se chodí vpravo, které nikdo nenapadá, a oslovením slečna přece nikomu neubližujeme. Nebo opravdu existují živí lidé, ne aktivistky ani hrdinky z amerických filmů, živé ženy, které oslovení slečna uráží či ponižuje? Pokud vím, nikdo neodsuzuje ženy žijící s partnerem bez toho, aby byly oddáni, a jejich dětem neříkáme parchanti. Na staré a nevdané slečny nepohlížíme jako na ty, které "to nezvládly", a jsou odsouzeny k tomu, být staropanenskými tetami, kterým se neteř snaží vetřít do přízně, aby jí odkázaly majetek, ale jsou přece naprosto plnohodnotnými členy společnostmi, a představa, že by je kvůli tomu někdo znevýhodňoval či odsuzoval, je naprosto směšná. 

Nevím, jak to shrnout, - ať si každá žena vybere, jak chce být oslovována a já to respektuji, ale ta volnost výběru je pak ve společenském styku matoucí. Berte můj článek jako takové shrnutí faktů a různých historických zajímavostí. A nemyslete si, že jsem šovinista nebo tvrdošíjný zastánce starých pořádků, ale když se tak nad tím zamýšlím, žena je slečnou, a po uzavření manželství se stává paní, nedává tedy smysl, aby si začala "paní" říkat jen tak, když se jí zamane. Toť vše.

A jak jste na tom vy, milé ženy? Uráží či ponižuje vás, když vám někdo ve třiceti řekne "slečno", protože na vaší ruce nevidí snubní prsten? Nebo naopak chcete, aby vás lidé oslovovali "slečno", protože tím chcete dát najevo, že jste volná, a oslovení "paní" vám vadí? Jak to vidíte vy?

úterý 16. dubna 2019

Jaro je (skoro) tady!


 photo jarni-outfit-2019-blazek-engelmuller_01_zps9nnsthvd.jpg

 photo jarni-outfit-2019-blazek-engelmuller_02_zpsgjzzxwzq.jpg

 photo jarni-outfit-2019-blazek-engelmuller_03_zps1jtd17mw.jpg

 photo jarni-outfit-2019-blazek-engelmuller_04_zpseg9iby1j.jpg

 photo jarni-outfit-2019-blazek-engelmuller_05_zpsz3kpgxb9.jpg

 photo jarni-outfit-2019-blazek-engelmuller_06_zps99gt0rat.jpg

 photo jarni-outfit-2019-blazek-engelmuller_07_zpsrzgwjycv.jpg

Jaro je téměř tady, i když o víkendu jsem na sobě měl ještě Levisku s kožíškem. Tyto fotky vznikly první jarní den a je to outfit, který nosím do města na běžné nošení, když si vyřizuje různé pochůzky, nákupy a podobně. 

Po zimě jsem opět vytáhl svůj oblíbený trench coat Blažek, kterého si můžu užívat jen na jaře nebo na podzim. Vlněný svetr jsem objevil v Marks and Spencer, když jsem chtěl využít dárkový poukaz, který jsem dostal k Vánocům. Je lehký, ale přitom hřejivý, a dokonce má ochrannou známku Woolmark, což mě vzhledem k podílu polyesteru v M&S docela překvapilo, a stál, myslím, 1200, což je fajn cena.

Levis 512 jsou můj oblíbený model už dlouho. Cítím se v nich velice pohodlně, a na Okounovi mají co hejtovat, takže jsou všichni spokojení. :) Ponožky jsou Happy Socks z kolekce dressed. Jsou delší, z česané bavlny a už na pohled jemnější než klasické Happy Socks, takže se dobře hodí i do obleku, jak název napovídá. Rukavice jsou od české firmy Engelmüller, hodinky Wenger a polobotky Loake.

středa 10. dubna 2019

Konec veganských steaků a sójového masa


 photo Vivera-steak_zpsf7xykstm.jpg
"Veganský steak" společnosti Vivera

Ne, že bych měl něco proti jídlu bez masa, raději si dám kolikrát jídlo bez masa, a nejím maso každý den. Ale "veganské steaky" a podobné paskvily mně lezly na nervy už hodně dlouho. Lisovat tofu do formy plátku masa a barvit je na hnědo, aby jako maso také vypadalo, je podle mě už samo o sobě diskutabilní, a dávat tomu zavádějící názvy evokující maso je ještě podivnější.  Dodnes mám v paměti jakýsi článek v Elle před lety, kde nějaká veganka psala o restauraci, kde mají "nejlepší veganské hovězí burgery/svíčkovou v Praze". Pak si postěžovala, jak ji všichni utlačují svými otázkami na veganství, a na závěr tyto lidi s normálními stravovacími návyky zhejtovala, jak to známe z uzavřených veganských skupina na Facebooku.

Když odpůrci masa maso jíst nechtějí, proč si vyrábějí něco, co tak vypadá, a dávají tomu podobné názvy? To je jako když vám někde dají nealkoholický sekt, když se nemůžete dát ten s alkoholem. Je to divné, chutná to hnusně, a ještě to stojí podstatně víc než taková Vinea, která je ve srovnání mnohem chutnější.

Vzpomínám si na jakousi kauzu, kdy ČOIka před lety kontrolovala restaurace, zda podvádějí zákazníky, a často naráželi na krabí salát, který ale nebyl z kraba, čemuž název jídla nasvědčuje, ale z "krabích tyčinek", které nejsou ani z kraba, a mnohdy sotva obsahují rybu. Takovým restauracím udělovali pokuty, protože klamaly zákazníka. A já jsem si už roky říkal, jak je možné, že ve vegetariánských a veganských restauracích mohou podávat sójové maso, veganské steaky, vegetariánské burgery a podobně, když jiní nesmí prodávat falešného kraba a ještě za to dostanou pokutu.


 photo plevel-menu_zps08jb3wo2.jpg
Jídelní lístek vegetariánské restaurace Plevel. To je tak, kde byl Pohlreich, a divil se vegetariánské kachně. Teď podávají třeba segedín, burger a sójové výpečky. Já když si chci dát něco bez masa, rozhodně nebudu jíst zelí se sójou a říkat tomu segedín.



Podle nově přijatého návrhu Evropské unie by se mělo už v názvu výrobku jasně označit, zda obsahuje maso, či je o bezmasou variantu. Součástí chráněného označení budou párky, klobásy, hamburgery, steaky i řízky (pochybuji, že někdo ve vegetariánských restauracích nabízí řízky pro vegetativní rozmnožování, heh). Místo vegetariánského burgeru tedy bude do budoucna možné koupit jen "vegetariánské kotouče nebo disky", píše The Guardian. 

Podle francouzského europoslance Érica Andrieu, který má na starosti dohled nad legislativou, řekl, že zákaz je v souladu se "zdravým rozumem", a že "steakem by měl být označován pouze skutečný steak z masa", a já s ním souhlasím. Vegetariána by asi také naštvalo, kdyby si dal "zeleninový" salát, a zjistil, že je to ve skutečnosti maso slisované a nabarvené tak, aby vypadalo jako zelenina.

Podle mě v tom hraje velkou roli celý byznys týkající se veganů. Seitana nebo tofu nezní dost marketingově a navíc si je může koupit kdokoli v jakémkoli obchodě, takže se nedá cílit na určitou skupinu zákazníků, a vegan pak asi nemá pocit, že je dost vege, nebo možná chce mít vlastní obchody, jako když normální lidé chodí do masny. Ale veganský steak? Veganské "fine dining" s napodobeninami masa?

To je jako s veganským oblečením (které navíc, mimochodem, zanechává mnohem hlubší ekologickou stopu než normální oblečení): boty z polyuretanu koupíte na každé vietnamské tržnici za pár stovek. Ale veganské boty z "ekokůže" (veganský eufemismus pro polyuretan) už můžete prodávat za dva a půl tisíce...

Co na kauzu říkáte vy? Schvalujete to nebo ne? Dovedu si představit, že spousta lidí bude proti nebo jim to bude připadat nesmyslné, jako když zakázali pomazánkové máslo nebo tuzemák. Ale já jsem pro. Ne proto, že jím maso, ale proto, že je to stejně šizení jako krabí salát z rybího odpadu obarvený trochu na červeno.