Od mojí poslední cesty do Brna uplynula již nějaká doba, ale k napsání článku jsem se konečně dostal až teď. Nejel jsem však obdivovat památný pařez v Kohoutovicích, který je takovým klenotem brněnského žurnalismu, šaliny či šuliny - ehm, pardon, slovutnou žulovou sochu na Svoboďáku, které se prý říká "orloj" (od Brňáků jsem však vždy slyšel pouze ten první výraz) ani jezdeckou sochu Jošty, která také připomíná mužské přirození. Z Prahy se tam přestěhovala moje kamarádka Edita, tak jsem ji jel navštívit, abych s ní konečně zašel do restaurantu Pavillon, kam jsem se už dlouho chtěl vypravit, a také mě zajímaly brněnské bary.
Restaurant Pavillon je funkcionalistický - jak název napovídá - pavilon ležící v parčíku u Janáčkova divadla a překvapilo mne, jak je krásný. Uvnitř je vkusný nábytek a jednoduché zařízení, které na někoho může působit stroze a chladně, ale vypadá to elegantně, a tak trochu připomíná dobu, ve které byl pavilon postaven. Obrovskými posuvnými okny, které se dají v létě celé otevřít, dovnitř vniká spousta světla, a touto dobou už je otevřeno i venkovní posezení.
Dali jsme si - tehdy zbrusu nové - degustační menu šéfkuchaře Jana Kaplana s víny. První chod byl jarní salát s ředkvičkami, kedlubnou a medvědím česnekem, který zaujal hned tím, jak krásně vypadal. Také skvěle chutnal. Zelenina byla čerstvá a křupavá, salát byl skvěle ochucený, a zaujaly mě ředkvičky obarvené na červenofialovo a hlavně - zmrzlina z kozího jogurtu! Když slyším spojení zvířete a jogurtu, vybaví se mně ta scéna z Ať jedí koláče, kde Lisette připravuje hraběnce de Vache koupel :D Toto bylo samozřejmě něco jiného, a zmrzlina byla neskutečně lahodná, jemná, smetanová, ... Ach!
Další chod byl opět delikátní - foie gras se šťávou s červeného zelí a kousek uzeného sumce s křepelčím vejcem. Pak následoval jemný smetanový krém z medvědího česneku s vinaigrettem z naměkko vařených vajec a s makadamovými ořechy.
Další chod byl asijský - pečené tygří krevety, kokosový krém, chilli a okurkový salát s wakame. Poté hovězí připravované metodou sous-vide s omáčkou z červené řepy a bazalkovou majonézou. Jeden pokrm lepší než druhý.
Po ovocném sorbetu jsme se dočkali hlavního chodu, který je chloubou restaurace a podle slov šéfkuchaře Jana Kaplana přijíždí lidé do Pavillonu jen kvůli jelenobotovi (pro který vymysleli skvělý anglický výraz deertopus :) Jelenobot je kombinace grilovaného hřbetu z jelena a chobotnice po asijsku, k tomu se podává růžový zázvor, hlíva ústřičná a pak choi. A je to absolutní bomba. Až pojedete do Brna, vykašlete se na brněnského draka, Hravý kopeček, či sochy penisů, a jděte do Pavillonu na jelenobota!
Lahodný desert, malinový delice s malinovým sorbetem a práskacím cukrem, byla už jen třešničkou na dortu.
V suterénu Pavillonu je skvělý Runway bar, kde míchají skvělé cocktaily podle vlastních receptur. Samozřejmě vám rádi namíchají třeba Manhattan nebo Margaritu, ale lákalo mě zkusit jejich drinky. Nejvíc mě zaujal cocktail Starchaser, ve kterém je Tanqueray gin, Amaro Montenegro, wine cordial a hvězdný prach, který mu dodává třpyt. A na závěr jsem si dal cocktail, který vypadal jako asijská polévka :)
Protože jsme ke každému chodu měli sklenku vína a ochutnali jsme snad všechny cocktaily z lístku, nevypadal už jsem příliš fotogenicky a Edita měla potíž udržet se na židli, natož tak držet foťák. Tak mám jen dvě zveřejnitelné fotky s kouskem mého outfitu a mojí milovanou broží z Artělu v podobě sklenky s Martini a olivami, o které se s vámi musím podělit :)
Z návštěvy brněnských barů také nic moc nebylo, protože než jsme vylezli z Runwaye, už skoro všude zavírali, a my už jsme byli tak přesycení dojmy odtud, že už bychom další cocktaily nezvládli pojmout. Stihli jsme jen jeden drink v Baru, který neexistuje, kde bylo plno, ale milá hosteska nám přesto našla místo, a nějaká ženská od vedlejšího stolku se mě pořád ptala, zda jsem Freddie Mercury. A na dámském záchodě mají koženou pohovku! V baru, u kterého si nepamatuji jméno (to není jméno toho baru, skutečně si to nepamatuji) mně Edita objednala cocktail, ve kterém byl celý banán i se slupkou. Asi jako symbol brněnských skulptur.
Večer jsme zakončili v nějaké hospodě, která má otevřeno nonstop (ale nebyla vůbec ohavná jako většina nonstopů a žilo to tam!), a kde by se hodila ta kožená pohovka na záchodě, protože u vedlejšího stolu se děly věci, které si všichni fotili a bedlivě sledovali, zda mu ta dívka dá nebo ne, a zda k tomu dojde teď a přímo u stolu. Těsně předtím, než jsem začal upadat do kómatu mě oslovil nějaký mladík, že prý rád sleduje můj blog, a že mě chtěl pozdravit. Nemohl si vybrat lepší chvíle a místa! :D A úplně nakonec jsem si dal kebab, který mně Edita v delíriu skoro celý snědla, a zbytkem jsem si pokydal košili. Klasika.
