Ekologie a recyklace jako módní trend

Mám dojem, že dnes musíte být buďto militantním ekofašistou a příznivcem Grety Thunberg, který v instastories neustále a ostentativně dokumentuje to, jak nepoužívá igelitky ani PET láhve (ale přitom propaguje jídlo z Woltu, protože z toho má prachy, a je líný zvednout prdel a jít za roh na čínu, protože na druhém konci Prahy ji mají lepší a ještě si může zahejtovat, jak jídlo balí do plastu, namísto fotogenických bambusových misek, které pak stejně neumějí správně vytřídit, a tak skončí ve spalovně tak jako plast na jedno použití), anebo jste barbar protože když se neustále nefotíte při nepoužívání plastových obalů, nikdo neví, že je nepoužíváte, a to byste je pak klidně používat mohli, protože co Instagram nevidí, to Gretu nebolí. 

Nevím, jak to vnímají lidé, kteří nesledují sociální sítě, kde je teď kromě hnusooblečení z devadesátek vrcholným trendem předhánění se v tom, kdo je víc eko. Samozřejmě Uber eats a Wolt jako že neplatí, protože z toho neustálého psaní o tom, jak jste eko jste tak unavení, že si prostě nestíháte uvařit, nebo se cestou z práce stavit v normální restauraci nebo jídelně, protože by vás - nedej Bože - mohl někdo uvidět, jak si plastovou krabičku na jedno použití s jídlem nesete domů. Všeobecný trend a tlak na to, abychom "omezili uhlíkovou stopu", abychom produkovali méně odpadu, abychom recyklovali (i když většina recyklovatelného odpadu prý nikdy recyklovaná není), abychom nekupovali neekologicky vyrobené šmejdy z Číny a podobně, je v poslední době velký. 

Je to takový trend jako před pár lety gentlemanství. Najednou všichni začali chodit šít do Le Premier a nakupovat rámové boty, chodit na kurzy leštění bot a dbali na to, aby jim barevné tkaničky do bot ladily s Happy Socks. Ale ten trend pominul, a ti stejní, kteří mně před pár lety chtěli uchvátit svojí znalostí toho, jak si gentlemansky ohrnout rukávy svojí košile na míru, teď stejně opět nosí mikiny, luxusní tepláky, a designové tenisky. Tedy pardon, sneakers. Tenisky prý nosí jen burani bez citu pro módu a venkovská chátra. Skutečně stylový dickhead, ehm, pardon, sneakerhead nosí jen "jízy" (ať už se to píše jakkoli).

Už delší dobu jsem chtěl něco podobného napsat, a teď mě k tomu přiměl článek o tom, že v Mělníku vznikne cosi s honosným a trendy názvem "centrum pro opětovné užití výrobků a materiálů". Podle článku na Ekolist.cz pro ně má město postavit halu, a "Lidé v něm budou moci odevzdat i sehnat například nábytek nebo knihy a staré časopisy." Skvělý nápad! I když to není nic nového, a je to jen klasické smetiště či sběrný dvůr, jen v lepším kabátu. 

Já v sekáčích a vetešnictvích a podobně nakupuji už roky. Ze sekáče je většina mého šatníku, a většinu domácnosti včetně nábytku, nádobí, sklenic, stolního a ložního prádla nebo závěsů mám z druhé ruky. Ať už z bazarů, sekáčů, vetešnictví, blešáků nebo jsem je podělil nebo dostal, či rovnou od kontejneru na sběrném dvoře, a nikdy jsem se za to nestyděl. To byste se divili, co za skvosty lidé vyhazují, aby udělali místo pro nějakou pásově vyráběnou hnusotu z Ikei. A to je to. Nikdo si nechce přiznat, že je snad bufeťák, nebo že má "hadry z frcu", jak se mně haters často smáli. To tomu bufetění a nakupování v sekáčích musíme dát vzletné názvy. Jako v Mělníku. Bufetit na sběrný dvůr nebo ptát se po starých krámech jako nějaká lůza nikdo nepůjde, možná tak já. Ale centrum pro opětovné užití už je něco, co si můžete dát na Instagram, a nemusíte se stydět se přiznat, že tam chodíte (naopak, je to žádoucí, ještě by si někdo myslel, že nejste eko!), protože už nejste socka ze smetiště, ale ekohrdina, který aspiruje na řád Zlaté Grety, a se svojí "komunitou" se scházíte v chrámu recyklace, a ne, že byste snad chodili hrabat se v odpadcích na smetiště. 

A já mám zase radost z toho, že mám prvorepublikové nádobí, sklo a příbory, psychu po svojí prababičce, nebo knihovnu z roku 1936, kterou si maminka staré paní, od které jsem ji koupil, dala vyrobit, když se s manželem stěhovali do nového domu. Když už má dnes někdo byt ne z Ikei, ale udržitelný, musí to být vidět. Na nábytku musí být jasně patrno, že je starý a omšelý, a smoothie z půl kila malin a borůvek uprostřed února, kdy jsou nejdražší a musí se sem dovážet, pijete zásadně ze zavařovačky a papírovým brčkem, protože "lokální" jablka jsou kchůl jen když jsou v logu vašeho telefonu, a nejsou dost insta. Otřískáte omítku, a buďto cihly a vlastně úplně všechno natřete ledabyle na bílo ("scandi" styl), anebo na nich dáte nákladně udělat štukovou omítku s motivem plísně a stop vlhkosti jako ve Smetana Q Café, což je něco jako fúze squatu a ót kutýr interiérového designu; musí to vypadat bezdomovecky, jako stará fabrika nebo ta vila, co se do ní tuhle nastěhovaly agilní smažky, a musela je vyvést až policie. Všude viditelné trubky a kabely s žárovkami tak drahými, že ani nemáte stínítka, jsou must-have, a nábytek nesmí vzájemně nikdy ladit, aby vyniklo, že jej máte jako že od kontejneru. Tedy jen jako, samozřejmě je z nějakého obchodu, který takový nábytek přeprodává s vysokou marží. Přece nepůjdete někam bufetit, ještě by vás viděl kolega z korporátu. Nebo navozujete dojem opětovného upotřebení starých přepravních palet, ale abyste si z nich vytvořili "postel", jste je koupili už obroušené a možná i nalakované, takže žádné dobro se nekoná ani tentokrát.

Pokud se štítíte sekáčů, jistě tvrdíte, že chodíte do "vintage obchodů" (ano, chápu, že určitý citový rozdíl tam je, ale furt jsou to obnošené hadry), anebo "apsajklujete". Vzpomínáte na Blaženu ve Slunce, seno, jak si ušila červený overal? Tak to je přesně ono, upcycling. No ale uznejte - spíše byste řekli, že jste něco upcyklovali, než že jste přešili nějakou maškaru, kterou nosila stará Škopková v šestačtyřicátym do měšťanky, že? A pokud pracujete v PR nebo médiích v Karlíně nebo na Letné, nejspíš jste to ani sami neapsajklovali, ale koupili jste si to od nějakých hipsterek, které na tom založily živnost, a které svým vzezřením, prezentací sebe sama a nadbytkem anglických výrazů a pro prostý lid nesrozumitelných slov jako "udržitelnost" či rozpačitým výsledkem upcyklace už tak divného kusu oblečení (které koupily za deset korun v sekáči) a vysokou cenou, lidi mimo pražskou "sociální bublinu" (jak se teď okruhu lidí říká) spíše odrazují. Kde byste na to také vzali(y) čas, když každý druhý víkend létáte do Londýna nebo Stockholmu a alespoň jednou za rok na měsíc do teplých krajin.

Na jednu stranu jsem rád, že se lidé probouzejí, a začínají se zajímat o svůj bordel a vliv na okolí, i když podle mě by se o likvidaci obalů nejrůznějšího zboží měli starat především jejich výrobci (protože když jde o peníze, velice rychle se reaguje), a ne spotřebitelé, kteří jsou líní a pohodlní, a i když třídí odpad, stejně házejí plata od vajíček do nesprávného kontejneru, anebo se jim nechce odpadky nosit či vozit na k tomu určené místo. Ale mrzí mě, a připadá mně vlastně k smíchu, jak to ti lidé dělají. 

Na Instagramu předstírají, jak jsou "eko", recyklují, a používají designové bambusové obaly na jedno použití namísto plastových, ale dokud někde neotevřou obchod s vintage oblečením, dyzajnový obchod s předraženým retro nábytkem, které jsou plná smetiště, či hipsterský antikvariát nebo zmíněné centrum, kde si můžete vyzvednout odpad ze smetiště bez nálepky bufeťáka, stejně toho moc neudělají. To, že jednou za čas potřebujete nějako eko fotku na Instagram, a tak si neobjednáte nákup na Rohlík.cz, ale to avokádo si koupíte na trhu a vložíte do plátěné tašky, toho moc neudělá. 

Není snad lepší produkovat méně odpadků, spravovat rozbité věci namísto neustálého kupování nových (to byste se divili, kolik oblečení skončí v sekáči jen proto, že si neumějí zašít malou dírku nebo přišít knoflík!), recyklovat - a to nejen házet PETky do správného kontejneru, ale nabídnout použitelné věci dál, a ne je hned vyhodit, protože musíte mít každý rok novou a větší televizi, lepší fén nebo novější model telefonu?

Poklad ze sekáče

Minulý týden jsem toho v sekáči hodně pořídil. Po úterním úspěchu jsem pro vás napsal článek o tom, proč neumíte nakupovat v sekáči, ale v sobotu jsem zašel ještě do břeclavské prodejny Genesis, kde mají úplně všechno za 39 korun. Ať už je to tričko, svetr nebo kabát. Je v krásném stavu, jako nový. U minulého článku o tom, proč neumíte nakupovat v sekáči, jste se mě ptali na adresy sekáčů, tak tady jeden máte, Genesis je všude. A i když je v tom břeclavském vše jen za 39 korun, vidíte, že i tam se dají najít poklady. :)

Nevím, zda má tento kabát nějaký "správný" název, ale říká se mu dubeňák. Pocházím ze Slovácka, kde se takový tradičně nosil v zimě ke kroji, a pokud jste sledovali Slovácko sa nesúdí, jistě jste jej tam zahlédli. :D Asi v sedmdesátých letech se dubeňáky objevily v běžné pánské módě, a jejich trend se pořád vrací. Je to kabát z ovčí kůže i se srstí. Zvenku je broušená kůže a vlna na vnitřní straně, takže je krásně hřejivý.

Už dlouho jsem takový chtěl, a minulý týden jsem na jeden konečně narazil ve zmíněném sekáči. Džíny jsou značky Levi's, jiné ani nenosím, vlněný svetr taktéž z toho sekáče, a rukavice od české značky Engelmüller. Ty jsou naprosto úchvatné, a i když je mám už, tři roky, pořád se na ně nemůžu vynadívat. Jsou z kvalitní hovězí kůže, a mají zapínání jako za starých časů - koneckonců jsou vyrobeny podle modelu z roku 1937. Najdete je tady.

Proč neumíte nakupovat v sekáči

Občas se vám na Facebooku pochlubím tím, co jsem našel v sekáči. Na to mně píšete, jaké mám štěstí, a jak mně je závidíte, a že vy nikdy nic nenajdete. Ale kdepak. Nikdy nic nenajdete jen proto, že jste líní, nechce se vám prohlížet zboží, a nechce se vám shýbnout se!

Tak třeba právě včera jsem byl v Humaně v Břeclavi, kde každý měsíc obměňují zboží. Na začátku měsíce přijde nová kolekce a první týden je za plnou cenu. Během druhého týdne mají slevu 30 %, třetí vše zlevní na 89 korun za kus, a čtvrtý týden vše postupně zlevňuje z 39 korun, přes 29 až na 19 a 9 v pátek a v sobotu. Během toho zboží pořád doplňují. Našel jsem tam spoustu krásných kousků, a několik z nich za 29 korun/kus jsem si odnesl. Neměl jsem štěstí, ale nebyl jsem líný hledat.

Jak probíhá nákup líného, fajnového člověka, kterému se nechce hledat?

Přijdete dovnitř. Obchod je plný lidí, a abyste oddálili styk s nimi, začnete u regálu s šálami. Na první pohled si všimnete, že je tam spousta akrylových šál, falešných pašmín, a šátků z polyesteru. Tak jdete dál, v tom nemá smysl se hrabat, že jo. Cestou k pánskému oblečení se zastavíte ještě u regálu s doplňky, V horním koši na změti úplně všeho trůní několik koženkových opasků. V koši pod tím vidíte pár doplňků na maškarní. V dalším vidíte podprsenku, fuj! Úplně dole bude beztak prd, tak jdete dál. Hodíte okem po velkém věšáku. Ubrusy nebo co? Pche, to nechcete. V dalším velkém koši se nějaká hipsterka v hnusobrýlích hrabe v dekách a polštářích, tak ji obejdete. Řeknete si, že ta saka na dalším stojanu hrozně smrdí, tak je jen tak zběžně projdete, a ani žádné nevytáhnete a nepodíváte se, co to je. Na dalším stojanu vidíte pár vytahaných svetrů, což vás odradí, tak jdete ke košilím a pár jich prohrábnete. Primark, Háemko, Zara, něco náckovského, přejde vás zájem. Mezi tričky nic nenacházíte a ta hnusná smrdutá bunda na dalším věšáku vás přesvědčí, že máte jít domů, a zase se tam dlouho neukázat. A říkáte si, jak to jen někdo dělá, že má takové štěstí, a vy nikdy nic nenajdete. Uf.

Jak v sekáči nakupuji já.

Přijdu dovnitř a hned jdu k regálu se šálami. Od té doby, co mně tam nějaká bába vyfoukla límec z bílého norka přímo před nosem, tam chodím raději hned po příchodu. Protože už do sekáče chodím nějaký ten pátek, naučil jsem se poznávat různé materiály v různém zpracování a stavu, takže už téměř s jistotou poznám vlnu na pohled či na omak. Projíždím rukou nevkusné šály a najednou cítím vlnu. Jé, Hugo Boss! Beru. Probírám se dál, když si nejsem jistý, dívám se na štítek anebo provádím zkoušku plamenem: žmouláním získáte pár vláken šály, která zapálíte zapalovačem. Pokud hoří a smrdí stejně jako vlasy, je to vlna. Pokud se škvaří a smrdí štiplavě ostře, je to plast. O něco níže mě zaujal barevný šátek. Je nádherný. Při zkoušce hořením si nejsem jistý, z čeho je, ale umělina to není. 

Cestou se zastavuji ve stojanu s doplňky. Nedávno jsem tam našel pár kravat od Prady a Ermenegildo Zegny, a tentokrát jsem odtud vyhrabal pár hedvábných kravat, ale nechal jsem je jinému, protože jich už sám mám hodně. Podíval jsem se také do police se spodním prádlem. Nechápu, proč se jej lidé štítí, když se tam dají najít nové a celkem luxusní věci jako elegantní vlněné ponožky. A vše je vždy čisté a vyprané. Dřepl jsem si ke spodní polici, protože nikdy nevíte, co kde najdete. Úplně vzadu a úplně dole nacházím elegantní hedvábný šál podšitý vrstvou jemné vlny. Ach! 

Přesouvám se k věšáku s bytovým textilem. Minule jsem si tam koupil nové damaškové povlečení na dvě postele, prostěradla, brokátové závěsy a pár sametových polštářků a dokonce obrovský kus bavlněného sametu (metráže), ze kterého jsem si dal ušít župan, ale tentokrát nic. Ale vždycky se tam dívám. Když tam nic zajímavého není, občas si vezmu starý povlak na přikrývku, ze které si nastříhám hadry na úklid nebo leštění bot.

U stojanu se saky stojí nějaký čpavě páchnoucí člověk, ale stejně má jinou velikost než já, takže není hrozbou :D, a tak se jdu podívat na svetry. Beru si ten vlněný s Woolmarkem made in Italia, který měli už minule. Je mně volný, ale během zimy musím v dílně dodělat rám zrcadla, který si opravuji, a přelakovat nohy divanu, a na takové práce bude ideální, jen odstraním žmolky škrabkou, a bude perfektní. Na podobné činnosti si beru i zimní bundu ve stylu Barbour, ale nějaké no name značky. 

Smrdutý člověk už odešel, a tak si prohlížím saka. Pro mě nic nemají, ale beru dva blazery kamarádovi. Jsou velikosti 50, mají Woolmark a visí tam už alespoň dva týdny. Bude mít radost! Další sako, chybně zařazené mezi pánskými, beru mamce. Košilí mám doma spoustu, ale co kdyby tam byl zase nějaký Lagerfeld nebo Hugo Boss? Nacházím pár krásných košil značky Seidensticker, ale jsou malé. Bavlněné mikiny a trička jen zběžně proletím, protože mívají spíše trička s potisky a mikiny moc nenosím, ale občas si tam koupím něco "pracovního". Už bych měl jít a stejně už mám plný košík, ale míjím další stojan se šály a šátky. Nacházím další šálu z černé vlny tak jemné, že připomíná kašmír. Je vyrobena v Itálii a vypadá úplně nově. To bude krásný vánoční dárek!

Tak nějak to chodí!

* * *

Ano, jsou lépe a hůře zásobené sekáče. Mám dojem, že zboží nakupují v obrovských pytlech, které jsou značené třeba "pánské oblečení" a jejich cena napovídá o kvalitě. Humana je ten lepší z nich, a třeba Genesis má prodejny už rozdělené podle ceny - v jednom obchodě je třeba vše za 99 korun, v jiném za 39. Já chodím hrabat do toho za 39, kde už jsem našel třeba bílý smoking, frak, anebo úplně nový blazer Emenegildo Zegna, takže nezatracujte ani ty hnusné sekáče. 

Nezáleží na tom, jak sekáč vypadá, na jak divném místě je, nebo jaký z něj máte dojem, prostě si to oblečení musíte prohlížet. Jak píšu ve svém průvodci nakupováním v sekáčích, najděte si nějaký sekáč, který máte po cestě třeba do práce nebo kam často chodíte, a choďte tam pravidelně. Pokud si tam vyrazíte jednou za půl roku, nečekejte, že to tam bude jako kdyby začali prodávat v Pařížské všechno za deset korun. Vlezte i do toho hnusného sekáče, a třeba tam nějaký luxusní kousek za deset korun najdete, jako já šálu Barbour v jednom na první pohled ošklivě působícím sekáči. Z toho stejného mám popelínové pyžamo, které se v Londýně prodává nové za deset tisíc. Bylo na věšáku schované za hnusným pyžamem z polyesteru.

Nechovejte se zpovykaně. Najdete vlněnou šálu - berte nebo nechte být. Že se vám nelíbí ten odstín vínové, a kostičky na vzorku jsou příliš velké? Nejste v obchoďáku, ale v sekáči! Mají vždy jen jednu velikost a jeden kus. Až si takto nekoupíte desátou vlněnou šálu, vzpomeňte si na to, jak jste mně záviděli, "jaké mám štěstí". Myslíte si, že já jdu do sekáče s tím, že chci červenou/pruhovanou/alpakovou šálu nebo modré letní sako od Lagerfelda v mojí velikosti, a oni je tam zrovna mají? Ne. Mají tam prostě nějakou šálu. Je vlněná, v dobrém stavu, tak ji beru. Buďto ji budu nosit já, nebo ji někomu věnuji, ale je mně líto ji tam nechat. Tak to chodí.

Pánové bývají obvykle méně všímaví a jsou vybíraví a pohodlní, protože to bude asi kousat a tam to by se muselo žehlit nebo odnést do čistírny, zatímco dámy si zase hrají na dámy, a přece se nebudou shýbat k nějakému koši nebo se přehrabovat ve starých hadrech... Pokud chcete něco najít, musíte pohnout tou svojí prdelí a ne jen předvádět svůj nový kabát ostatním zákaznicím a myslet si, že když je z Orsay, že je pod vaši úroveň hrabat se v sekáči. Tak tam nechoďte! 

Když prstíkem jen polechtáte ten nevkusný opasek, abyste do těch hadrů nemusela strkat novou manikúru, myslíte, že uskočí a objeví se vchod do jeskyně plné opasků od Gucciho? Musíte tam hrábnout a dívat se na jednotlivé věci, ne je jen přejíždět pohledem, to pak nic nenajdete. Musíte tu věc vzít do ruky a podívat se na ni. Prohrábnout věšáky, a dívat se a dotýkat se těch věcí.

Ještě jsem se nesetkal s tím, že by bylo v sekáči nevyprané a smradlavé oblečení, kromě polyesterových sak. To si oblečete jednou, a prostě smrdí, tak až zase uvidíte reklamu na obleky značky s odpudivým názvem Bandi Vamos, vzpomeňte si sekáčový smrad. Takto smrdí polyesterové sako po jednom nošení, když je necháte půl roku ve skříni. Pokud v sekáči něco smrdí, jsou to ostatní zákazníci. Anebo někdo, kdo nosí polyester.

Nezapomeňte si přečíst můj článek o tom, jak v sekáčích nakupovat - na co dávat pozor, na co se připravit, jak hledat vady oblečení a podobně.

Co s oblečením, které už nechcete

Pokud mě sledujete často, víte, že miluji sekáče. Když jsem byl na střední, začal jsem obohacovat svůj šatník a doplňky nejen tam, ale i na Ebay, kde se dá sehnat vše možné, mnohdy za hubičku. Co ale dělat, když se chcete něčeho zbavit?

Buďto je někomu věnujte, jako to většinou dělám já. Obvykle se zeptám kamarádů, zda to nechtějí, nebo to prostě dám mamce, ať to dá někomu, komu by se to hodilo. Ani s charitou to totiž není tak jednoduché, protože oblečení z kontejnerů na nechtěné oblečení končí na pultech sekáčů, vyhazuje se, protože recyklované a směsné látky už recyklovat nelze, a tak je dejte nějaké charitě, která je přímo předá potřebným. V Praze existuje i několik projektů, kam můžete nechtěné věci přinést, oni je prodají, a z výtěžku financují určitou dobrou věc. Pokud je oblečení ve špatném stavu, nastříhejte si z něj hadry na mytí či utírání prachu.

Pak vás ale napadne, že ten drahý a značkový oblek, který jste na sobě měli jen párkrát a už se do něj nevejdete, můžete ještě dobře zpeněžit (věci z řetězců ani prodávat nezkoušejte, pokud to není třeba nějaká návrhářská spolupráce z H&M). To se snadno řekne, ale... Trh je přehlcený, a o obnošené oblečení není takový zájem, jak by se mohlo zdát, což mě udivuje: Já si ale pořád raději koupím obnošený oblek Versace, než za stejnou cenu nový ze Zary, ze kterého si v případě obnošení neuděláte ani ten hadr na boty, jaký je to šmejd. Pokud něco sháníte, máte výhodu, že to můžete levně sehnat, ale horší je něco prodávat.

U nás existuje spousta způsobů, jak svoje oblečení nabídnout. Sbazar, Aukro, a podobné stránky, ale nejznámější a nejlepší je Vinted, kde nějaké věci nabízím. Problém je však v tom, že i téměř nové věci tam budete mít vystavené dlouho a je velice pravděpodobné, že je budete muset prodat pod cenou. Pokud máte opravdu luxusní boty a doplňky (to platí spíše pro dámy), zkuste je nabídnout Luxury bags, Skříni nebo Phase 2.

Spousta lidí tu cenu neumí odhadnout. Našel jsem tam pár kabátů Burberry. Tedy Burberry's, což je podoba jména, jakou značka používala do roku 1999, takže je to mnohdy i třicet let starý kabát s poněkud jiným střihem, než mají ty současné, a přesto je nabízejí i za 8 000, což je podle mě přehnané, když je očividné, že jej koupili v sekáči za pár korun. Hodně štěstí! Prodávám tak třeba košili od Lagerfelda v moc dobrém stavu za pětistovku, i když byla původně docela drahá, džínovou Levisku, které mně byla malá, jsem prodal za 900, i když původně stála asi 2 500 a byla málo nošená. Kupodivu špatně se prodávají sluneční brýle. Chtěl jsem poslat dál nenošené brýle Tom Ford, které jsem dostal - normálně stály asi 7 000 a byl jsem rád, že jsem se jich za 1 500 zbavil.

Dalším "problémem" Vinted je to, že je to on-line obchod. Ono je to podle mě spíše výhoda - pohodlně najdete, co hledáte. Měl jsem na mysli ale to, že si nemůžete věc vyzkoušet, a proto vždy uvádím nejen velikost, ale také přesně rozměry, ať si to každý porovná s tím, co má doma, a oblečení se snažím co nejlépe popsat a vyfotit, a bylo by dobré, kdybyste na to mysleli, až budete někde něco nabízet. Stejně vám pak deset lidí napíše, že chce přesné rozměry nebo fotku saka zezadu, nebo jak mně říkala kamarádka, že po ní někdo chtěl, aby natočila video, jak si v té sukni (prodávala ji asi za 200) sedá. Nejhorší je, když si někdo chce na ten či onen kus jen prohlédnout nebo rovnou koupit s osobním předáním, ale může jen jednou za čtrnáct dnů mezi 21 h a 21.15 v Horních Měcholupech nebo v Panenských Břežanech. Tak by to nešlo, a tak se zájemce od osobních setkání snažím odradit tím, že tam mám jako "místo" svůj rodný kraj, kde mám také uskladněnou spoustu těch věcí, které už nenosím.

Dávejte pozor na padělky. Třeba Sbazar je plný buďto fejků, anebo značkového oblečení s cenou, za kterou je nikdo nekoupí, protože je nereálná. Třeba momentálně trendy věci od Gucciho s potiskem včel a vše s vulgárními logy tam najdete snad jen jako padělky, čemuž napovídá i nápadně nízká cena a fotky opasků a kabelek zabalených v igelitě - fuj! Vinted to, mám dojem, celkem kontroluje. Mě pořád šikanují kvůli fotkám, kde mám oblečení na sobě, protože si myslí, že je to fotka z internetu (což beru svým způsobem jako lichotku), a také mně párkrát psali, zda je ta věc opravdu od té značky, za kterou ji vydávám.

Také dávejte pozor na kupování kožichů ze druhé ruky. Na Sbazaru i Aukru často vídám inzeráty jako "málo nošený, měla jsem jej na sobě jen třikrát", a cena 20 000. To je sice hezké, ale zapomněla připsat, že naposledy jej dostala v sedmdesátých letech, a na sobě jej naposledy měla ještě za Husáka, a od té doby leží nacpaný ve skříni, a pravděpodobně se brzy rozpadne. V berlínských sekáčích jsem viděl, jak vypadají tak staré kožichy, o které bylo špatně postaráno.

Takže když vám to shrnu:

* Zkuste Vinted, vychází ze všech nejlépe. Je zadarmo, přehledné, a známé.

* Prodávanou věc dobře vyfoťte, nejlépe i na sobě, vyzdvihněte zajímavé detaily, a případné nedostatky či vady.

* Věc dobře a pravdivě popište a připojte rozměry. Pokud nemáte čas na předání zboží nebo chcete přilákat i zájemce zdaleka, rovnou napište, kolik chcete za poštovné.

* Zvolte si realistickou cenu. Chcete se toho opravdu zbavit nebo dva roky čekat, že vyděláte majlant? 

* Čekejte. Něco se prodá hned, někdy to trvá. Dlouho.

Klubové sako

Už dlouho jsem chtěl klubové sako. Ideálně šedé, s emblémem na hrudi, a s kovovými knoflíky. Na začátku 20. století je nosili příslušníci sportovních klubů a bývala široce pruhovaná v klubových barvách. Ve Velké Británii se nosí dodnes, a připomínají saka školních stejnokrojů.

U nás se mu říká také sportovní sako, což mně připadá poněkud úsměvné, když se u nás i do divadla chodí v trekových hadrech, natož tak aby někdo nosil sako "na sport". Nebo separátní sako, i když málokdy má emblém či nějaký znak na hrudi (to jsem viděl snad jen v Jáchyme, hoď ho do stroje :) Roky jsem chodil do Gantu, protože to je jediný obchod, kde by je mohli mít. Docela mě rozčilovalo, že v dámském oddělení je za těch asi deset let měli už několikrát, ale v pánském jsem na tento klasický pánský kousek nikdy nenarazil. Až nedávno se mně poštěstilo v sekáči, kde jsem je za pár korun našel. Přesně takové, jaké jsem chtěl. 

Má volnější střih, jak tomu u sportovního saka má být, kovové knoflíky i emblém, jak jsem si přál. Tady je mám s hedvábnou proužkovanou kravatou (víte, že proužkované kravaty byly původně také znakem klubů či škol, a proto se moc nehodí na formální události?) taktéž ze sekáče a džíny, se kterými podobná saka a blazery nosím nejraději. Jsou ideální na jaro a podzim, kdy na kabát je brzy nebo pozdě, a v případě potřeby si pod ně vezmu svetr.

Tmavě modrý klobouk a kabát

Minulý týden napadl sníh, tak jsem hned využil této příležitosti a udělal pár fotek se svým novým vlněným kloboukem, který je vodě odolný a drží tvar, i když se zmačká. Mám jej z e-shopu Anytra.cz, kde najdete dámské i pánské klobouky a čepice, šály, šátky a rukavice různých značek pro všechny možné příležitosti. Dostal jsem na něj dobré reference od známého, a nejsem zklamaný. Na fotkách to vypadá, že je spíše černý, ale naživo jde vidět, že je tmavě modrý, stejně jako kabát značky Aquascutum, která se prý pře s Burbberry o to, kdo přišel jako první s trench coatem. Četli jste můj článek o kloboukové etiketě?

Moji haters s oblibou hejtují tyto rukavice; je to však klasika, krémové rukavice z přírodní jelenice se k formálnímu oblečení nosily běžně - zatímco hnědé na volný čas a černé v době smutku nebo k pracovní uniformě.

Na sobě mám kabát Aquascutum, klobouk z e-shopu Anytra.cz, šálu z Galeries Lafayette, kravatu ze sekáče, kalhoty Levi's Sta-Prest, rukavice Napa Dobříš a na nohou Martensky.

Černošedá klasika

Tento outfit jsme nafotili před dvěma týdny, kdy bylo ještě celkem teplo na to, abych si vystačil s trench coatem. Dnes už je na něj příliš zima.

Na sobě mám kalhoty a košili ze sekáče, sako Windsor, kravatu Armani, ponožky s liškami Gant, střevíce Alfred Sargent, manžetové knoflíčky Swarovski, hodinky Younger et Bresson, prsten po prababičce a trench coat Blažek.

Tvídové sako a červený svetr

Je tady podzim a s ním doba tvídu, vlny a dalších hřejivých materiálů. Na sobě mám svetr, kalhoty (s kouzelnou výšivkou hus a bíglů) a kapesníček Gant, tvídové sako ze sekáče, ponožky Happy Socks z Urbanlux.cz, polobotky F. L. Popper, hodinky Festina a rukavice Engelmüller.

Jak nakupovat v sekáčích

Pokud mě nějakou dobu sledujete, asi jste zaznamenali, že nakupuji v sekáčích. Má to totiž spoustu výhod. Za málo peněz můžete často najít velice kvalitní oblečení, značkové a luxusní věci, anebo originální nebo vintage kousky, jaké nikdo jiný mít nebude. Navíc si říkám, že je škoda vyhazovat málo nošené oblečení, když může stále někomu posloužit, a kupovat si za mnohem více peněz věci úplně nové - a stejně (ne)kvalitní. Tím narážím na udržitelnou módu (zrovna nedávno se mě na to ptali v rozhovoru pro magazín LUI).

Ze sekáčů mám hromadu nádherných věcí. Třeba oblek Etro s hedvábnou podšívkou, Smoking Hugo Boss, kabát asi z padesátých let od krejčího, podšitý beránčí srstí a s kožešinovým límcem, bílý smoking či frak, spoustu krásných kravat, župan od Diora, vlněné a kašmírové svetry, ... Nejdražší věc, jakou jsem si kdy v sekáči koupil, je kabát Aquascutum za 170,- korun, který se tehdy prodával v jejich e-shopu asi za 1.000 britských Liber. Pokud tedy nepočítám svoje kožešiny - ty mám všechny "rycyklované" (jak je teď in říkat; před pár lety to bylo vintage) a nejdražší byl kožich z leoparda za pětistovku.

Nevýhodou je pravděpodobnost, že si nic nekoupíte. Sice najdete něco naprosto úžasného, ale nebude to vaše velikost nebo to bude mít někde díru či nevypratelnou skvrnu. Jako já včera. V tom "za 29" jsem zase nic nenašel, ale řekněme, že při každé třetí návštěvě tam najdu něco úžasného. Bílý smoking, frak, sako Ralph Lauren, tenisové retro šortky Lacoste, límec z lišky (i když přiznávám, že ten byl podpulťák).

Nejlepší sekáče najdete na venkově - v malých městech. Nechci se nikoho dotknout, ale v Radotínské hrabárně - Megasekáči - jen stěží najdete něco zajímavého, protože tam cíleně jezdí Pražané hledat kvalitní a značkové věci. Naopak na venkově jste ve výhodě, protože málo lidí hledí třeba na materiály a pokud hledají značky, jsou to ty řetězcové, jako H&M, Adidas, Nike, Time Out. Orsay a Zara pak patří mezi ty "luxusnější". Často ve vesnických sekáčích vídám věšáky "vše za třicet", kde najdu krásná saka nebo vlněné svetry a podobně, zatímco na stojanu "původní cena" visí věci z Háemka a Zary za pár stovek. Nejraději do nich chodím ten den, kdy zboží zlevňují a odpoledne. To jsou pryč teplákovky s proužky a věci z Háemka, a na mě zbudou "dědkovské" kabáty, saka a kašmírové svetry :D

Tady je pár mých tipů na to, jak v sekáčích nakupovat:

Je to sekáč - nepočítejte tedy s tím, že to tam bude vypadat jako v nějakém butiku. Často vás čeká nevkusné místo plné stojanů, zápach, poškozené či nekvalitní oblečení, a veškerá dosavadní tvorba Démona Gvasalie pro Vetements a Balenciaga, kterými se musíte probrat k tomu krásnému.

Zboží si důkladně prohlížejte. Pokud vás na omak zaujme látka, podívejte se na složení, a pořádně kontrolujte stav oblečení. Nejlépe tak, že si je oblečete. Tak se může objevit nenápadná dírka v látce (která jde hravě spravit), díra od mola (která moc spravit nejde) nebo skvrna, která nejde vyčistit. U košil kontrolujte žluté koláče od potu v podpaží a fleky zevnítř límce (nejlépe pohledem proti světlu - někdy nejsou na první pohled znatelné), u sak díry od molů, chybějící knoflíky (někteří zákazníci sekáčů knoflíky kradou - odstříhávají je ze sak přímo v obchodě) a prodřenou látku na manžetách rukávů a lemech oblečení. A pozor na vzorované kravaty - ve vzorku mohou být skvrny!

Neštiťte se zajít i do toho nejohavnějšího sekáče (viz hrabárnu v Radotíně). Možná to tam smrdí a prodavačka má voživený květák a knír, ale i tam můžete najít zajímavé kousky. Proboha, a hlavně se jí neptejte, zda je ten daný kus k dostání v jiné barvě či velikosti (Ano, to jsem zažil. Několikrát), mohla by z toho dostat psotník.

Nejlepší je najít si sekáč, který budete mít po cestě tam, kam pravidelně chodítě. Klíč je v tom, že v sekáčí se oblečení často točí a obmněňuje, nové zboží obvykle dostávají pravidelně určitý ten v týdnu, a některý den je zase slevují. V den dodání zboží bude asi nával a "vyšší" ceny, v den slev nemusíte najít tak dobré kousky, ale bude to levné. Na venkově vždycky chodím až ve dnech, kdy je oblečení levné. To už je vykoupena většina nevkusu, teplákovek a fejků.

V hrabárně za pár korun se prostě hrabte, v normálních sekáčích napřed jděte po kabátech a sakách, tam bývají nejlepší úlovky. Umělé svetry neberty, hledejte ty z přírodních materiálů. Trička bávají většinou sepraná a hnusná. Spodní prádlo je kategorie sama pro sebe, ale jednou jsem našel dvoje úplně nové, zabalené vlněné ponožky Wolsey s původní cenovkou 15 Liber za pár :)

Pokud u sebe nenosíte plátěnou nebo jinou tašku na nákup a podobně, začněte. Je to šetrnější k životnímu prostředí a nebudete muset ze sekáče odcházet s odrbanou igelitkou z Lidlu nebo barevným pytlem jako v masně.

Na prodavačky buďte milí. V malých sekáčích často nahlas hodnotí, jak v oblečení vypadáte, a rády si povídají. Buďte na ni slušní, a třeba vám časem začne ukazovat hezké kousky, co právě dostala.

Často se mně ptáte na adresy. Zkuste jakýkoli sekáč u vás ve městě a choďte tam pravidelně a po pár návštěvách uvidíte, co mají. V Praze mohu doporučit Scoro Coco, což není klasický sekáč, kam se chodí přehrabovat. Ani není laciný jako ty, kam chodím já, ale máte tam jistotu, že najdete pouze hezké věci v dobrém stavu. A pořád za skvělou cenu. A pak se podívejte na Textile House, který má pobočky na různých místech.

Leopardí kožich

Vždycky jsem chtěl nějaký exotický kožich. V tom, že kožešiny se muž nemusí bát, mě utvrdily fotky z módních přehlídek slavných značek a klasický britský módní dům Burberry dokonce ve svojí pánské kolekci na zimu 2012 předvedl kabáty se zvířecími vzory. Dlouho jsem procházel různé sekáče a vetešnictví, až se mně poštěstilo a našel jsem tento kabát. Prodejce říkal, že to bude nejspíš barvený králík a mně se líbil ten vzor, že je z pravé kožešiny, a že mně celkem sedí. Doma jsem se pak na srst díval zblízka a králík to určit není. A podle barvy chlupů ani nevypadá, že by byl barvený, takže se domnívám, že to bude skutečný leopard.

Předpokládám, že je tak ze 60. let, což snad zavře hubu i ochráncům přírody a veganům, kteří nevidí rozdíl mezi zabíjením tuleňů a nošením starého oblečení, a kteří mě tady tak rádi hejtují, protože se snažím využít oblečení z druhé ruky, aby je nemuseli sežrat moli. A přitom nosí oblečení a boty z polyuretanu a polyesteru.  Není snad lepší unosit vintage oblečení, než je vyhodit a na zemský povrch z hlubin země vyčerpat zkapalněné dinosaury a z nich pak vyrábět v přírodě nerozložitelné materiály? 

Minulý týden se ochladilo, v noci mrzlo, tak jsem si jej mohl ještě vzít na sebe, než bude ve skříni čekat na příští zimu. Leopardí kožich jsem si vzal přes smoking Hugo Boss, motýlek je Lanvin loves H&M a polobotky Geox, prsten mám ze starožitnictví.