Gant představuje košile vyrobené z plastového odpadu z moře

Udržitelnost je výraz, který se dnes v módě často skloňuje. Mlluví se o tom, jak je lepší koupit si jednu kvalitní věc než pět laciných a nekvalitních, a nosit ji, dokud to jde, a pak s ní třeba vytírat podlahu nebo čistit boty. Nebo pokud vás omrzí, tak ji přešít, neboli "upcyclovat" (Nebo ta britská značka, co vyrábí cestovní tašky ze stanů, které nechávají rozmazlení smradi na tábořištích po hudebních festivalech, či tašky ze starých plachet nákladních aut., jak je teď in říkat. Nebo používat obnovitelné zdroje, nekupovat oblečení vyrobené čínskými dětmi z látek ze druhého konce světa, a tak podobně.

Čím dál více značek také sahá po recyklovaných materiálech. Teď nemyslím svetry, které se tváří, že jsou vlněné, ale přitom jsou z recyklovaných vlněných svetrů, které jsou také z recyklovaných svetrů (řetězce; oblečení z vlny, které nemá známku Woolmark), takže se stejně časem rozpadnou, ale oblečení a doplňky třeba z PET lahví (třeba tašky Matt & Nat). Jde to pomalu a sám mám raději přírodní materiály, ale když už se na něco mají použít umělá vlákna, tak proč ne ta recyklovaná?

Teď mně přistála v e-mailu zpráva, která mě zaujala - o nové kolekci košil Gant Beacons ušité z látek, které obsahují recyklovaný plast. A ne ledajaký recyklovaný plast, ale recyklovaný plastový odpad vylovený z moře. 

Gant najal rybáře, kteří loví plastový odpad z oceánu. Spojili se se značkou Seaqual. Ta pro Gant vyrábí polyesterové vlákno, jehož složkou je právě tento vylovený recyklovaný plastový odpad. Košile jsou vyrobeny technologií Tech Prep a jsou strečové, mají být prodyšné, odvádět vlhkost a rychle schnout, asi podobně jako "funkční" materiály. Z recyklovaných materiálů jsou vyrobené také knoflíky a obaly. Na první pohled vypadají stejně jako ostatní košile Gant, mají stejné ceny, a jsou dostupné v pánském i dámském střihu.

To zní dobře, i když košile jsem nezkoušel, protože je to zatím novinka, která jde právě do prodeje, a má být dostupná ve vybraných kamenných prodejnách po celém světě. Na druhou mě poněkud děsí představa košile, která je z větší části z umělého vlákna (zbytek směsi tvoří bavlna či lyocell - druh viskózy, a malý podíl elastanu), kterému se vyhýbám i u sportovního oblečení; prostě nerad nosím "plastové" oblečení. Ale vzhledem ke standardu kvality, na jaký jsou zákazníci Gantu zvyklí, věřím, že tyto košile nebudou zklamáním.

Zároveň to vyvolává otázku, zda je budoucnost (byť teď asi vzdálená) odívání v umělých materiálech, a přírodní vlákna se stanou luxusem, protože bavlna je čím dál dražší. Možná jste zaznamenali změny ve složení oblečení u řetězců. Zatímco před deseti lety jste v Háemku běžně koupili bavlněné mikiny či "oblekové" kalhoty ze směsi bavlny či vlny a trochy polyesteru, dnes je většina mikin za stejnou cenu s příměsí uměliny, za nepolyesterové kalhoty si připlatíte, džíny se vytahají po prvním nošení a tričkám se přetočí švy. Zara si asi nikdy nepotrpěla na kvalitu, ale triček z polyesteru a průsvitné bavlny strašné kvality tam mají čím dál tím víc. S tím se pak nedá umýt ani okno, natož tak vytřít podlaha.

Jak nakupovat v sekáčích

Pokud mě nějakou dobu sledujete, asi jste zaznamenali, že nakupuji v sekáčích. Má to totiž spoustu výhod. Za málo peněz můžete často najít velice kvalitní oblečení, značkové a luxusní věci, anebo originální nebo vintage kousky, jaké nikdo jiný mít nebude. Navíc si říkám, že je škoda vyhazovat málo nošené oblečení, když může stále někomu posloužit, a kupovat si za mnohem více peněz věci úplně nové - a stejně (ne)kvalitní. Tím narážím na udržitelnou módu (zrovna nedávno se mě na to ptali v rozhovoru pro magazín LUI).

Ze sekáčů mám hromadu nádherných věcí. Třeba oblek Etro s hedvábnou podšívkou, Smoking Hugo Boss, kabát asi z padesátých let od krejčího, podšitý beránčí srstí a s kožešinovým límcem, bílý smoking či frak, spoustu krásných kravat, župan od Diora, vlněné a kašmírové svetry, ... Nejdražší věc, jakou jsem si kdy v sekáči koupil, je kabát Aquascutum za 170,- korun, který se tehdy prodával v jejich e-shopu asi za 1.000 britských Liber. Pokud tedy nepočítám svoje kožešiny - ty mám všechny "rycyklované" (jak je teď in říkat; před pár lety to bylo vintage) a nejdražší byl kožich z leoparda za pětistovku.

Nevýhodou je pravděpodobnost, že si nic nekoupíte. Sice najdete něco naprosto úžasného, ale nebude to vaše velikost nebo to bude mít někde díru či nevypratelnou skvrnu. Jako já včera. V tom "za 29" jsem zase nic nenašel, ale řekněme, že při každé třetí návštěvě tam najdu něco úžasného. Bílý smoking, frak, sako Ralph Lauren, tenisové retro šortky Lacoste, límec z lišky (i když přiznávám, že ten byl podpulťák).

Nejlepší sekáče najdete na venkově - v malých městech. Nechci se nikoho dotknout, ale v Radotínské hrabárně - Megasekáči - jen stěží najdete něco zajímavého, protože tam cíleně jezdí Pražané hledat kvalitní a značkové věci. Naopak na venkově jste ve výhodě, protože málo lidí hledí třeba na materiály a pokud hledají značky, jsou to ty řetězcové, jako H&M, Adidas, Nike, Time Out. Orsay a Zara pak patří mezi ty "luxusnější". Často ve vesnických sekáčích vídám věšáky "vše za třicet", kde najdu krásná saka nebo vlněné svetry a podobně, zatímco na stojanu "původní cena" visí věci z Háemka a Zary za pár stovek. Nejraději do nich chodím ten den, kdy zboží zlevňují a odpoledne. To jsou pryč teplákovky s proužky a věci z Háemka, a na mě zbudou "dědkovské" kabáty, saka a kašmírové svetry :D

Tady je pár mých tipů na to, jak v sekáčích nakupovat:

Je to sekáč - nepočítejte tedy s tím, že to tam bude vypadat jako v nějakém butiku. Často vás čeká nevkusné místo plné stojanů, zápach, poškozené či nekvalitní oblečení, a veškerá dosavadní tvorba Démona Gvasalie pro Vetements a Balenciaga, kterými se musíte probrat k tomu krásnému.

Zboží si důkladně prohlížejte. Pokud vás na omak zaujme látka, podívejte se na složení, a pořádně kontrolujte stav oblečení. Nejlépe tak, že si je oblečete. Tak se může objevit nenápadná dírka v látce (která jde hravě spravit), díra od mola (která moc spravit nejde) nebo skvrna, která nejde vyčistit. U košil kontrolujte žluté koláče od potu v podpaží a fleky zevnítř límce (nejlépe pohledem proti světlu - někdy nejsou na první pohled znatelné), u sak díry od molů, chybějící knoflíky (někteří zákazníci sekáčů knoflíky kradou - odstříhávají je ze sak přímo v obchodě) a prodřenou látku na manžetách rukávů a lemech oblečení. A pozor na vzorované kravaty - ve vzorku mohou být skvrny!

Neštiťte se zajít i do toho nejohavnějšího sekáče (viz hrabárnu v Radotíně). Možná to tam smrdí a prodavačka má voživený květák a knír, ale i tam můžete najít zajímavé kousky. Proboha, a hlavně se jí neptejte, zda je ten daný kus k dostání v jiné barvě či velikosti (Ano, to jsem zažil. Několikrát), mohla by z toho dostat psotník.

Nejlepší je najít si sekáč, který budete mít po cestě tam, kam pravidelně chodítě. Klíč je v tom, že v sekáčí se oblečení často točí a obmněňuje, nové zboží obvykle dostávají pravidelně určitý ten v týdnu, a některý den je zase slevují. V den dodání zboží bude asi nával a "vyšší" ceny, v den slev nemusíte najít tak dobré kousky, ale bude to levné. Na venkově vždycky chodím až ve dnech, kdy je oblečení levné. To už je vykoupena většina nevkusu, teplákovek a fejků.

V hrabárně za pár korun se prostě hrabte, v normálních sekáčích napřed jděte po kabátech a sakách, tam bývají nejlepší úlovky. Umělé svetry neberty, hledejte ty z přírodních materiálů. Trička bávají většinou sepraná a hnusná. Spodní prádlo je kategorie sama pro sebe, ale jednou jsem našel dvoje úplně nové, zabalené vlněné ponožky Wolsey s původní cenovkou 15 Liber za pár :)

Pokud u sebe nenosíte plátěnou nebo jinou tašku na nákup a podobně, začněte. Je to šetrnější k životnímu prostředí a nebudete muset ze sekáče odcházet s odrbanou igelitkou z Lidlu nebo barevným pytlem jako v masně.

Na prodavačky buďte milí. V malých sekáčích často nahlas hodnotí, jak v oblečení vypadáte, a rády si povídají. Buďte na ni slušní, a třeba vám časem začne ukazovat hezké kousky, co právě dostala.

Často se mně ptáte na adresy. Zkuste jakýkoli sekáč u vás ve městě a choďte tam pravidelně a po pár návštěvách uvidíte, co mají. V Praze mohu doporučit Scoro Coco, což není klasický sekáč, kam se chodí přehrabovat. Ani není laciný jako ty, kam chodím já, ale máte tam jistotu, že najdete pouze hezké věci v dobrém stavu. A pořád za skvělou cenu. A pak se podívejte na Textile House, který má pobočky na různých místech.

Jakub Polanka x Bibloo

Bibloo byl až donedávna e-shop, o kterém jste nejspíš neslyšeli. Prodává především značky jako Calvin Klein, Love Moschino, John Galliano a podobné. Najdete jej ve čtvrtém patře obchodního domu Kotvy, jehož celou plochu zabírá, a kromě zmíněných značek tam najdete také třeba módní časopisy, designový porcelán a v neposlední řadě tvorbu českých návrhářů, které jste mohli vidět třeba na březnovém Mercedes-Benz fashion weeku.

V dubnu Bibloo představil kolekci, kterou speciálně pro něj vytvořil Jakub Polanka. Což je u nás nevídané - který e-shop prodávající oblečení a doplňky pro milovnice šatů s leopardími potisky Just Cavalli se spojil s českým návrhářem, aby vytvořili exkluzivní kolekci?

Kolekce pro jaro/léto 2017 má být "vyjádřením žen, které mohou vším, co dokáží, svou spontánností a odvahou říkat FAX OFF všem, kdo je tlačí do nějakých stereotypů. FAX OFF systému... Slogan FAX OFF je také součástí kampaně a je vyobrazen na základních statement modelech kolekce. Inspirací Jakubovi byly tzv. working girls a flash dancerky, které jsou odvážné, rozhodné a mají sexappeal. To by měla kolekce ženě dát. Té, která tančí mezi každodenními problémy s lehkostí a nadhledem..." V kolekci najdete trench coaty, vesty, oversized šaty, kombinézy, sukně, trička i elegantní šaty.

Přesto se v ní najde pár kousků pro muže; trička, mikiny, ponožky a kšiltovky, z nichž na většině najdete slogan "FAX OFF". Tuto mikinu jsem si z Bibloo den předtím, než se začala oficiálně prodávat (na Bibloo se můžete bezplatně zaregistrovat jako VIP = dostanete nějakou slevu), protože jsem měl obavy, aby nebyla hned vyprodaná a o poslání kolekce jsem se dověděl až později z tiskové zprávy. Nápis FAX OFF, který ihned zaujme a vtipně si hraje s Fuck off, mě baví :) 

Mikina je v barvě "Polankovy" modré, kterou najdete snad v každé jeho kolekci, oversized-střihu, je ze směsi bavlny a polyesteru, a byla vyrobena v Česku.

Trochu mě trápí představa, že kvůli prodeji v tak velkém e-shopu by ji za chvíli mohli mít "všichni", ale na druhou stranu, bylo by přece dobré, kdyby si lidé u nás začali kupovat oblečení od českých návrhářů, které bylo vyrobeno v Česku, ne? Je přece lepší investovat do kvalitní mikiny, kterou vytvořil někdo u nás a nemusela cestovat přes celý svět z čínské továrny zaměstnávající děti, ne? #slowfashion.

Osobně si myslím, že obchod a zároveň showroom v Kotvě vypadá mnohem lákavěji než jak na mě působí e-shop. Prostor je moderní a minimalistický a zboží je tam přehledně prezentováno podle druhu a značek. Výhodou je také přímý výtah z přízemí, takže se nemusíte trmácet po těch šílených eskalátorech!

Náramek je také od českého návrháře, studenta UTB Zlín Jana Černého, o jehož přehlídce na na březnovém Mercedes-Benz fashion weeku jsem psal. Právě tam mě tento náramek zaujal a tak jsem si jej koupil v The Roomy by Basmatee.