Klubové sako

Už dlouho jsem chtěl klubové sako. Ideálně šedé, s emblémem na hrudi, a s kovovými knoflíky. Na začátku 20. století je nosili příslušníci sportovních klubů a bývala široce pruhovaná v klubových barvách. Ve Velké Británii se nosí dodnes, a připomínají saka školních stejnokrojů.

U nás se mu říká také sportovní sako, což mně připadá poněkud úsměvné, když se u nás i do divadla chodí v trekových hadrech, natož tak aby někdo nosil sako "na sport". Nebo separátní sako, i když málokdy má emblém či nějaký znak na hrudi (to jsem viděl snad jen v Jáchyme, hoď ho do stroje :) Roky jsem chodil do Gantu, protože to je jediný obchod, kde by je mohli mít. Docela mě rozčilovalo, že v dámském oddělení je za těch asi deset let měli už několikrát, ale v pánském jsem na tento klasický pánský kousek nikdy nenarazil. Až nedávno se mně poštěstilo v sekáči, kde jsem je za pár korun našel. Přesně takové, jaké jsem chtěl. 

Má volnější střih, jak tomu u sportovního saka má být, kovové knoflíky i emblém, jak jsem si přál. Tady je mám s hedvábnou proužkovanou kravatou (víte, že proužkované kravaty byly původně také znakem klubů či škol, a proto se moc nehodí na formální události?) taktéž ze sekáče a džíny, se kterými podobná saka a blazery nosím nejraději. Jsou ideální na jaro a podzim, kdy na kabát je brzy nebo pozdě, a v případě potřeby si pod ně vezmu svetr.

Zahrady zámku Mikulov

S Katkou z blogu Malá štěstí, která ráda fotí, jsme si udělali výlet do Mikulova a nafotili už skoro letní outfit. Sice je pořád jaro, ale slunečné počasí a teploty kolem pětadvaceti stupňů říkají něco jiného. Vlastně je škoda, že jaro jako roční období zmizelo. Před měsícem jsem ještě nosil kožich, a teď je venku počasí na šortky a krátký rukáv.

Vzal jsem si světlý lněný oblek. Len je prodyšný - ideální látka pro letní oblečení. Bohužel se však mačká, ale zase se neobléká ke společenským událostem, takže to nevadí. Košile je značky Smart Men., odkud mám také hedvábnou kravatu a bavlněný kapesníček v kapse saka. Objednal jsem si ji naslepo a příjemně překvapila. Velice příjemně. Ze všech konfekčních košilí, které mám, mně sedí nejlépe. Límec i manžety jsou tuhé, jak to má být u společenské košile, a látka, ze které je ušita, vypadá moc dobře. Slaměný žirarďák Stetson mám už dva roky, a protože se mě často ptáte, odkud jej mám, měli byste jej sehnat v obchodě Bella Hats na Národní třídě. Ponožky jsou z Ponožkovic, a rámové polobotky Loake z Le Premier.

Obzvláště nadšený jsem z manžetových knoflíčků Yabloglass, které jsem nedávno objevil. Jistě jste slyšeli o jablonecké bižuterii a skleněných knoflících. Kdo také ne, že? Yabloglass je sice mladá firma, ale používá původní jablonecký skleněný knoflík jako hlavní součást klasického manžetového knoflíčku na pánské (a dámské) košile. Firma sídlí v Jablonci nad Nisou, jejich předkové se živili mačkáním knoflíků v jedné z posledních továren na Hraničné a rodinné driketě (= dílně pro výrobu mačkaných skleněných knoflíků) na Horním Maxově. K výrobě skleněných knoflíků ještě dnes používají původní postupy, ale také nástroje – kleště, razidla a vzorníky dochované z meziválečného období, které pamatují poslední světovou slávu jabloneckého knoflíku. Jsou nádherné. Pokud mě sledujete často, víte, že mám rád klasiku a staré doby. A tady se snoubí obojí - tradiční zpracování v designu, který sice vypadá jako art déco, ale zároveň je nadčasově elegantní. No nejsou úchvatné? :)

Podzimní procházka parkem

Sice už je zima, ale počasí je spíše podzimní, a tak jsme s Katkou v lednickém zámeckém parku nafotili outfit inspirovaný britským venkovským oblečením - tvíd, vlna, kostka a hnědé polobotky a rukavice (to víte, miluji Panství Downton a toto je tak hezké a pohodlné! Nejen proto, že se mně tento styl oblečení líbí, ale že lednický zámek v novogotickém stylu s anglickým parkem se mně k tomu tak nějak hodí :)

Už se těším na haters a jejich kritiku délky mého kabátu. Vím, že kratší kabát by mně asi slušel víc, protože na fotkách mě to kvůli mým širokým ramenům opticky zmenšuje, ale v takové zimě je v mně v mém dlouhém vintage kabátě prostě tepleji. Dříve se to tak nosilo a řekněme, že dlouhý kabát je tak trochu "funkčním" oblečením dob minulých. A také není tak slim jako dnešní kabáty, aby se pod něj vešlo sako nebo tlustý svetr. Pod ty dnešní se vejde sotva triko, pokud nemáte rachitickou postavu.

Vlněný kabát, tvídové sako, hedvábná kravata s bažanty, kožené rukavice a  vlněná kostkovaná šála jsou vintage, kalhoty jsou Calvin Klein, polobotky Allen Edmonds, ponožky Happy Socks z Urbanlux.cz, a hodinky Wenger.

Modrý oblek a košile na míru

Modrý oblek Galard už mám nějaký ten pátek, vesta a manžetové knoflíčky jsou ze sekáče, kravatu Hermès jsem dostal darem od kamarádky, rámové boty jsou od české značky F. L. Popper a košile na míru je šitá u brněnské značky uty.

Líbí se mně proužkované košile s bílými límečky a manžetami - připomínají mně doby, kde se škrobené manžety a košilové límečky odepínaly, aby se nemusela prát celá košile, ale jen její části, které se nejvíce ušpiní. Obvykle byly bílé, aby se mohly vyvařovat a škrobit, aniž by se poškodila barva. Podobnou košili jsem už měl, ale dnes je mně malá, tak jsem si nechal ušít tuto. Opět jsem chtěl košili s dvojitými manžetami a kulatým límečkem. A také jsem chtěl zase košili, která mně dobře padne, protože konfekce je sice fajn, ale ne vždy dobře sedí, a dát si ušít košili není o tolik dražší než si ji koupit kvalitní kousek v obchodě.

Nechal jsem si ušít na míru tuto od uty. Na stránkách mají skvělý konfigurátor, kde si vyberete střih košile, látku, typ límečku a manžet, barvy, knoflíky, barvy obšití a další detaily, můžete si na ni nechat vyšít monogram, a košile s z látky a s detaily podle vaší volby se vám ihned ukazuje, takže máte představu, jak bude vypadat. Dávat si šít na míru svádí k různým zvěrstvům a prohřeškům proti dobrému vkusu, a tak na stránkách píší: "Kapsičky na košili nebo krátký rukáv není ok. Proto nic podobného v naší nabídce nenajdete." Soustředí se tady spíše na klasické košile na každodenní nošení do práce, na volný čas nebo ke slavnostním příležitostem. Šílenosti, kde má každý knoflík jinou barvu vám neudělají :) 

Nakonec zadáte míry. Je to celkem snadné. Lepší je požádat někoho jiného, ať vás změří podle přiloženého návodu a instruktážního videa. Ušití trvalo asi tři týdny a stejně jako všechny košile od uty. stála 2.290 korun bez ohledu na velikost, použitý materiál a zvolenou specifikaci, a v ceně je i poštovné.

S výsledkem jsem velice spokojený. Košile je dost dlouhá, aby nevylézala z kalhot (i když na to už také existuje pomoc), trochu zúžená, ale poskytuje dost volnosti - nechtěl jsem ani slim střih, ani "noční košili", ale něco mezi tím, v čem se budu cítit pohodlně. Manžety a rukávy jsou dost tuhé na to, aby držely tvar, ale dost měkké na to, aby byly pohodlné, a knoflíček u krku se zapíná bezproblémově. Látka je příjemná, z čisté bavlny, a také se dobře žehlí ;)

Nosíte košile na míru nebo si kupujete konfekční? A co další oblečení, obleky či kabáty? Dáváte si něco šít nebo vám konfekce padne a jste s ní spokojeni?

Duffle coat Blažek a aktovka Elega

Duffle coat je ideální kabát na každodenní nošení během zimy. Svoje jméno dostal podle belgického města Duffel, kde se vyráběla hrubá vlněná látka, ze které se původně šil. Charakteristické znaky tohoto kabátu je zapínání na tři nebo čtyři olivky, které umožňují snadné zapnutí, i když máte na rukou rukavice, veliká kapuca připevněná k límci, který se dá zapnout až k bradě, a dvě velké našité kapsy. Dnes se dělá z jemnějších látek a kratší (do půli stehen).

U nás se mu říkalo montgomerák podle jména nejstarší firmy, která tyto kabáty od roku 1890 dodávala britskému královskému námořnictvu a dodnes je vyrábí. Ale stejně jako u jiných druhů oblečení nebo bot název upadl v zapomnění a nejspíše se s ním setkáte pod anglickým názvem duffle coat.

Je pohodlný, zahřeje, a - teď nemohu najít, kde jsem to četl - ale jako jediný buďto z volnočasových kabátů nebo z kabátů s kapucí se hodí také k obleku. Do zimy se hodí hlavně proto, že zahřeje, má kapuci, která je velká a dá se dobře zapnout, takže chrání před chladem a hlavně sněhem či deštěm. Do prostorných kapes se vejde spousta věcí a také si v nich můžete zahřívat ruce. Takže až vám někdo bude tvrdit, že ve městě musí v zimě a sněhu nosit ohavnou trekovou bundu v barvě, která usnadňuje nalezení jeho zohaveného těla na vysokohorském ledovci, pak kecá, protože duffle coat skvěle chrání před nevlídným počasí a navíc vypadá dobře jak k džínám, tak k obleku.

Ve výprodeji jsem si pořídil tento krásný duffle coat Blažek. Měl jsem modrý duffle coat z Háemka, ale chtěl jsem nějaký hezčí a kvalitnější, a modrý. Navíc Blažek nabízí také prodloužené velikosti a oblečení vám upraví na míru, takže mně také lépe padne a pohodlně se pod ním nosí i sako. Také mě příjemně překvapilo, že má všechny výhody duffle coatu, narozdíl od toho z H&M, který tak jen vypadal.

Na sobě mám kromě toho kalhoty H&M, košili Carven, vlněné sako ze sekáče, kravatu Gucci, ponožky Happy Socks a polobotky Loake z Le Premier. K tomu mám aktovku české firmy Elega rukavice české firmy HVD rukavice, koupené v tom obchůdku s rukavicemi, koženými doplňky a kožešinami v Železné ulici, a manžetové knoflíčky z vetešnictví.

Lněný oblek, slamák a kožené rukavice

Vzal jsem si světlý lněný oblek. Pak jsem si říkal, že s tím kloboukem to bude vypadat skvěle a sladil jsem jej s kravatou. A pak jsem k tomu přidal ještě rukavice a vznikl tento outfit. Je škoda, že dnes muži nenosí klobouky a rukavice, protože i když ztratily svůj společenský význam, jsou stále stylovými doplňky. V létě rád nosím lněné oblečení, protože len je lehký, prodyšný a je v něm příjemně. Ale zase se strašně mačká, takže když chvíli sedíte, jste zmuchlaní, jako kdybyste v tom obleku spali.

Tento typ klobouku, kterému se anglicky říká "boater", jsem už dlouho chtěl, toužím po něm už asi deset let. Jednou jsem si jej dokonce objednal od Lock and Co., ale neseděl mně, tak jsem jej vrátil. Klobouk je totiž úplně tvrdý (i když teď už trochu změkl), takže se tvarem nepřizpůsobí hlavě - dělají se z lakované slámy. A tím, jak je nízký, také nezvykle sedí na hlavě - je to jiný, zvláštní pocit, než když máte klasický klobouk třeba z plsti. Pokud vím, tak se snad nikde v obchodech neprodává, a tak jsem byl přímo nadšený, když jsme jej náhodou zahlédl ve výloze Multi Brand Shopu v přízemí Černé růže - měli jeden poslední a v mojí velikosti. Prý jej mají i v obchodu Cartoon v Panské, ale tam jsem jej neviděl. Ale v Černé růži jej ještě před dvěma týdny opět měli.

Další, co mě úplně nadchlo, je nová česká firma Engelmüller. Už roky sháním rukavice, které by měly zapínání na zápěstí, které by byly delší než současné rukavice, které by byly z jemné kůže, které by pevně obepínaly ruku a skvěle padly - a konečně jsem je našel.

Současná firma Engelmüller navázala na tradici slavného výrobce rukavic a motoristického oblečení Emila Engelmüllera, který otevřel ještě za Rakouska, a začala u nás vyrábět rukavice podle dochovaných dobových vzorků a podle fotografií automobilových závodníků od 30. až po 60. léta, takže v jejich nabídce najdete klasické a nadčasové modely rukavic ze všech možných dob, a k tomu přidali několik modelů ve stylu odpovídajících současným módním trendům. V několika řadách najdete krátké řidičské rukavice, kožené, s pleteninou na hřbetu ruky, delší rukavice se zapínáním na knoflík (třeba model M.V.B.37 ze zelenošedé semišové kůže, ty jsou mým dalším favoritem), rukavice se zimní podšívkou či dokonce řidičské rukavice s širokou a dlouhou manžetou, jaké se na počátku 20. století používaly při řízení otevřeného vozu, které jsou vyrobeny podle rukavic, které původní firma Engelmüller vyrobila v roce 1904.

Moje rukavice Engelmüller T. N. 33 A jsou replikou nádherných rukavic, které v roce 1933 nosil italský automobilový závodník Tazio Nuvolari. Jsou z jemné jehnětiny bez podšívky, končí u zápěstí, kde se zavírají patentkou, a na dlani mají dírky kvůli větrání.

Na sobě mám oblek Batistini a košili a kravatu ze sekáče, rámové polobotky a opasek F. L. Popper, slaměný klobouk Stetson, rukavice Engelmüller a Happy Socks se srdíčky z Urbanluxu.