úterý 28. ledna 2020

Ekologie a recyklace jako módní trend


 photo smetiste-recyklace_zpsn3r5zrw6.jpg

Mám dojem, že dnes musíte být buďto militantním ekofašistou a příznivcem Grety Thunberg, který v instastories neustále a ostentativně dokumentuje to, jak nepoužívá igelitky ani PET láhve (ale přitom propaguje jídlo z Woltu, protože z toho má prachy, a je líný zvednout prdel a jít za roh na čínu, protože na druhém konci Prahy ji mají lepší a ještě si může zahejtovat, jak jídlo balí do plastu, namísto fotogenických bambusových misek, které pak stejně neumějí správně vytřídit, a tak skončí ve spalovně tak jako plast na jedno použití), anebo jste barbar protože když se neustále nefotíte při nepoužívání plastových obalů, nikdo neví, že je nepoužíváte, a to byste je pak klidně používat mohli, protože co Instagram nevidí, to Gretu nebolí. 

Nevím, jak to vnímají lidé, kteří nesledují sociální sítě, kde je teď kromě hnusooblečení z devadesátek vrcholným trendem předhánění se v tom, kdo je víc eko. Samozřejmě Uber eats a Wolt jako že neplatí, protože z toho neustálého psaní o tom, jak jste eko jste tak unavení, že si prostě nestíháte uvařit, nebo se cestou z práce stavit v normální restauraci nebo jídelně, protože by vás - nedej Bože - mohl někdo uvidět, jak si plastovou krabičku na jedno použití s jídlem nesete domů. Všeobecný trend a tlak na to, abychom "omezili uhlíkovou stopu", abychom produkovali méně odpadu, abychom recyklovali (i když většina recyklovatelného odpadu prý nikdy recyklovaná není), abychom nekupovali neekologicky vyrobené šmejdy z Číny a podobně, je v poslední době velký. 

Je to takový trend jako před pár lety gentlemanství. Najednou všichni začali chodit šít do Le Premier a nakupovat rámové boty, chodit na kurzy leštění bot a dbali na to, aby jim barevné tkaničky do bot ladily s Happy Socks. Ale ten trend pominul, a ti stejní, kteří mně před pár lety chtěli uchvátit svojí znalostí toho, jak si gentlemansky ohrnout rukávy svojí košile na míru, teď stejně opět nosí mikiny, luxusní tepláky, a designové tenisky. Tedy pardon, sneakers. Tenisky prý nosí jen burani bez citu pro módu a venkovská chátra. Skutečně stylový dickhead, ehm, pardon, sneakerhead nosí jen "jízy" (ať už se to píše jakkoli).

 photo ekologie-trend-sberny-dvur-melnik_zpsuct3xjf9.jpg

Už delší dobu jsem chtěl něco podobného napsat, a teď mě k tomu přiměl článek o tom, že v Mělníku vznikne cosi s honosným a trendy názvem "centrum pro opětovné užití výrobků a materiálů". Podle článku na Ekolist.cz pro ně má město postavit halu, a "Lidé v něm budou moci odevzdat i sehnat například nábytek nebo knihy a staré časopisy." Skvělý nápad! I když to není nic nového, a je to jen klasické smetiště či sběrný dvůr, jen v lepším kabátu. 

Já v sekáčích a vetešnictvích a podobně nakupuji už roky. Ze sekáče je většina mého šatníku, a většinu domácnosti včetně nábytku, nádobí, sklenic, stolního a ložního prádla nebo závěsů mám z druhé ruky. Ať už z bazarů, sekáčů, vetešnictví, blešáků nebo jsem je podělil nebo dostal, či rovnou od kontejneru na sběrném dvoře, a nikdy jsem se za to nestyděl. To byste se divili, co za skvosty lidé vyhazují, aby udělali místo pro nějakou pásově vyráběnou hnusotu z Ikei. A to je to. Nikdo si nechce přiznat, že je snad bufeťák, nebo že má "hadry z frcu", jak se mně haters často smáli. To tomu bufetění a nakupování v sekáčích musíme dát vzletné názvy. Jako v Mělníku. Bufetit na sběrný dvůr nebo ptát se po starých krámech jako nějaká lůza nikdo nepůjde, možná tak já. Ale centrum pro opětovné užití už je něco, co si můžete dát na Instagram, a nemusíte se stydět se přiznat, že tam chodíte (naopak, je to žádoucí, ještě by si někdo myslel, že nejste eko!), protože už nejste socka ze smetiště, ale ekohrdina, který aspiruje na řád Zlaté Grety, a se svojí "komunitou" se scházíte v chrámu recyklace, a ne, že byste snad chodili hrabat se v odpadcích na smetiště. 

A já mám zase radost z toho, že mám prvorepublikové nádobí, sklo a příbory, psychu po svojí prababičce, nebo knihovnu z roku 1936, kterou si maminka staré paní, od které jsem ji koupil, dala vyrobit, když se s manželem stěhovali do nového domu. Když už má dnes někdo byt ne z Ikei, ale udržitelný, musí to být vidět. Na nábytku musí být jasně patrno, že je starý a omšelý, a smoothie z půl kila malin a borůvek uprostřed února, kdy jsou nejdražší a musí se sem dovážet, pijete zásadně ze zavařovačky a papírovým brčkem, protože "lokální" jablka jsou kchůl jen když jsou v logu vašeho telefonu, a nejsou dost insta. Otřískáte omítku, a buďto cihly a vlastně úplně všechno natřete ledabyle na bílo ("scandi" styl), anebo na nich dáte nákladně udělat štukovou omítku s motivem plísně a stop vlhkosti jako ve Smetana Q Café, což je něco jako fúze squatu a ót kutýr interiérového designu; musí to vypadat bezdomovecky, jako stará fabrika nebo ta vila, co se do ní tuhle nastěhovaly agilní smažky, a musela je vyvést až policie. Všude viditelné trubky a kabely s žárovkami tak drahými, že ani nemáte stínítka, jsou must-have, a nábytek nesmí vzájemně nikdy ladit, aby vyniklo, že jej máte jako že od kontejneru. Tedy jen jako, samozřejmě je z nějakého obchodu, který takový nábytek přeprodává s vysokou marží. Přece nepůjdete někam bufetit, ještě by vás viděl kolega z korporátu. Nebo navozujete dojem opětovného upotřebení starých přepravních palet, ale abyste si z nich vytvořili "postel", jste je koupili už obroušené a možná i nalakované, takže žádné dobro se nekoná ani tentokrát.

Pokud se štítíte sekáčů, jistě tvrdíte, že chodíte do "vintage obchodů" (ano, chápu, že určitý citový rozdíl tam je, ale furt jsou to obnošené hadry), anebo "apsajklujete". Vzpomínáte na Blaženu ve Slunce, seno, jak si ušila červený overal? Tak to je přesně ono, upcycling. No ale uznejte - spíše byste řekli, že jste něco upcyklovali, než že jste přešili nějakou maškaru, kterou nosila stará Škopková v šestačtyřicátym do měšťanky, že? A pokud pracujete v PR nebo médiích v Karlíně nebo na Letné, nejspíš jste to ani sami neapsajklovali, ale koupili jste si to od nějakých hipsterek, které na tom založily živnost, a které svým vzezřením, prezentací sebe sama a nadbytkem anglických výrazů a pro prostý lid nesrozumitelných slov jako "udržitelnost" či rozpačitým výsledkem upcyklace už tak divného kusu oblečení (které koupily za deset korun v sekáči) a vysokou cenou, lidi mimo pražskou "sociální bublinu" (jak se teď okruhu lidí říká) spíše odrazují. Kde byste na to také vzali(y) čas, když každý druhý víkend létáte do Londýna nebo Stockholmu a alespoň jednou za rok na měsíc do teplých krajin.

Na jednu stranu jsem rád, že se lidé probouzejí, a začínají se zajímat o svůj bordel a vliv na okolí, i když podle mě by se o likvidaci obalů nejrůznějšího zboží měli starat především jejich výrobci (protože když jde o peníze, velice rychle se reaguje), a ne spotřebitelé, kteří jsou líní a pohodlní, a i když třídí odpad, stejně házejí plata od vajíček do nesprávného kontejneru, anebo se jim nechce odpadky nosit či vozit na k tomu určené místo. Ale mrzí mě, a připadá mně vlastně k smíchu, jak to ti lidé dělají. 

Na Instagramu předstírají, jak jsou "eko", recyklují, a používají designové bambusové obaly na jedno použití namísto plastových, ale dokud někde neotevřou obchod s vintage oblečením, dyzajnový obchod s předraženým retro nábytkem, které jsou plná smetiště, či hipsterský antikvariát nebo zmíněné centrum, kde si můžete vyzvednout odpad ze smetiště bez nálepky bufeťáka, stejně toho moc neudělají. To, že jednou za čas potřebujete nějako eko fotku na Instagram, a tak si neobjednáte nákup na Rohlík.cz, ale to avokádo si koupíte na trhu a vložíte do plátěné tašky, toho moc neudělá. 

Není snad lepší produkovat méně odpadků, spravovat rozbité věci namísto neustálého kupování nových (to byste se divili, kolik oblečení skončí v sekáči jen proto, že si neumějí zašít malou dírku nebo přišít knoflík!), recyklovat - a to nejen házet PETky do správného kontejneru, ale nabídnout použitelné věci dál, a ne je hned vyhodit, protože musíte mít každý rok novou a větší televizi, lepší fén nebo novější model telefonu?

11 komentářů:

  1. Tak tento článok sa ti podaril. Veľmi trefné.

    OdpovědětVymazat
  2. Víťo, tvoje slova tesat do kamene, fakt :)

    OdpovědětVymazat
  3. Ano, určitě to vystihuje některou část lidí. Naštěstí mám ve svém okolí lidi, kteří na IG nejedou a vážit si věcí je pro nás úplně normální. Já sama mám už takový postižení, že čtu všechny etikety nejen u jídla (tam čtu složení), ale i u oblečení, tam čtu zase složení materiálu a zemi výroby. Když je to Čína nebo nějaká taková daleká východní země, tak většinou nekupuji. Nechci to podporovat. Chodim do sekáčů, různých bazárků, na vinted, měním s kamarádkama oblečení a věci zase na swapu. A za pár korun mám super kousky. A být eko je ted docela móda, ale pořád je to jen úzká skupina lidí, když přijedu k rodině na vesnici, tak stále hodně lidí nepovažuje za běžné ani třídit plast. Tak alespon tento trend je k něčemu, kdyby to alespoň pomohlo pár lidí přimět k tomu, chovat se trochu zodpovědněji a i kdyby navštěvoval vznosně nazvané smeťáky a sekáče, alespoň k nečemu to je. Narozdíl od trendu sneakers a podobných výstřelků, které nás akorát nutí kupovat nové neokoukané věci.

    OdpovědětVymazat
  4. Já Vás prostě miluju! Mluvíte mi přímo ze srdce. Marie

    OdpovědětVymazat
  5. Zajímavé zamyšlení. Za sebe, za svoje děti, za všechny lidi i za naší Zemi (tím spíše, že jinou nemáme..) jsem každopádně vděčná i za ty jedince, kteří to všechno dělají pod dojmem určitého trendu. Centrum opětovného užití výrobků sice může na někoho působit honosněji než např. blešák na Kolbence, ale pokud to pomůže dobré věci? Každá kapka se počítá a nelze vyloučit, že leckdo u tohoto (dnes) trendu udržitelnosti zůstane, případně si aspoň část z toho ponechá do dalšího života. Vím, že třeba hodně žen začne tuto problematiku řešit až s narozením dítěte, nechce na něj kupříkladu patlat zbytečnou chemku, hledá alternativy a postupně jí dojde, že přece nedává smysl, aby ona na sebe dál používala nekvalitní výrobky a přejde na přírodní kosmetiku. Podobné je to s jídlem apod.

    Když odbočím, tak třeba hodně lidí nadává na vegany. Já si jich vážím, tím spíš, že to (bohužel) není úplně moje cesta - z toho, že se chová např. míň krav ve výsledku profitujeme všichni, protože se jedná o významnou produkci skleníkových plynů. Beru to jako jejich příspěvek k tomu, aby na Zemi bylo lépe, já tak zase činím jinou cestou. Bez ohledu na současný trend již víc než deset let jedu pouze v přírodní certifikované kosmetice (i tu se snažím minimalizovat), ekologicky šetrné drogerii, používám menstruační kalíšek, peru v mýdlovém slizu, oblečení řeším po sekáčích a bazárcích, na děti jsem nekoupila prakticky nic, všechno k nám připutovalo od příbuzných a známých. Biopotraviny kupujeme, co se tu objevily, vajíčka a mlíko nekupujeme jinak. Z nových trendů mě určitě hodně inspiruje zero waste, kde jsem v kosmetice a drogerii myslím ok, ale chci ještě vychytat nákup potravin. V Praze je naštěstí výhoda dostupných bezodpadových obchodů. Je tedy pravdou, že mám výhodu ve vystudované ochraně životního prostředí, takže asi i vidím věci více v souvislostech.

    Pak je taky otázkou, do jaké míry zrovna toto brát jako jen jakýsi trend, jestli jsme skutečně jako společnost nedospěli do takového stádia, že už je celková změna přístupu nutností. Respektive to, že někdo nechodí v rámových botech je přece jen o něco menší průser než prostředí promořené plastovým odpadem.. To se samozřejmě nevylučuje s tím, že na smyslnou myšlenku se nenabalí nějaké podivnosti, ať již z neznalosti nebo záměrně, které se tváří kdo ví, jak nejsou ekologické a opak je pravdou. Prostě to holt chce používat mozek a hledat právě ty souvislosti.

    S přístupem k věcem to mám úplně stejné jako Ty. :-) Cestou je rozhodně méně věcí ve větší kvalitě, s určitou přidanou hodnotou. O bazarech a kontejnerech by se dala napsat slohovka. :-)) Když se jedná o dětské křesílko jako nové odložené k popelnici nebo o jednoduchý dětský červený stoleček za odvoz, tak nepohrdnu ani tou Ikeou. ;-) K tomu kvalitní vlněný koberec a děti mají pokojíček radost pohledět. Od popelnice máme i nějaké hračky, skleněný tác s vytlačovanými růžemi a dokonce i obraz krajinky. Dodnes mě mrzí, že velké plátno s vázou vlčích máků jsem tam nechala.. Často tyto věci zachraňuju a prostřednictvím charitativních bazárků posílám zase dál.

    OdpovědětVymazat

  6. Když něco potřebuju - teď zrovna skleněnou formu na bábovku, tak přednostně projíždím bazoš nebo sbazar a věřím, že se časem něco objeví. A ono se obvykle vždycky dřív nebo později objeví a člověk z toho má i větší radost než jít klasicky do obchodu. Vždycky říkám: Ono to k nám připutuje.

    Taky mě nepřestane překvapovat, co a kolik toho lidi vyhodí. Jednou jsme u nás na sídlišti potkali pána, který vybíral kontejnery. Měl úplně narvaný tašky, ve kterých měl mimochodem asi šestero úplně nových ještě zabalených pánských košil! Děs, běs..

    Teď jsem nemocná a už ze zoufalství jsem projížděla na youtubu různý videa, kde se slečny chlubily různýma nákupa s Pepca, Kiku, Aliexpresu a čuměla jsem na to fakt s otevřenou pusou. Bylo to takový ve stylu: Mě se to vlastně ani moc nelíbí, radši bych brala jiný odstín, ale za ty peníze jsem to tam nemohla nechat. No a pak jsem šla vedle do obchodu a tam měli ten správný odstín, takže teď tady mám šest plastových košíčků, do tří musím ještě vymyslet co dát a tamty si zatím teda taky nechám. A přiznávaly, že tam kolikrát nechají i pár tisic! Když už zavítám třeba do toho Pepca nebo Kiku, nakonec i do té Ikey, tak mě strašně odradí, jak je tam od jednoho výrobku xy kusů, jak je to všechno sterilní, nezajímavý.. Možná kdybych něco z toho (třeba řekněme vázičku) jednotlivě ulovila někde na blešáku, tak mě to zaujme, ale takhle je to doslova jen masa spotřební ho zboží. Pár věcí z Ikey tedy máme, abych byla fér, ale nestojí to a nepadá na nich. A s nakupováním oblečením v normálních obchodech to mám stejné, ne-li horší. Tam už mi přijde brutální dát za ošklivé, už jako nové vytahané, tričko 600 Kč, když v sekáči mám pěkné kvalitní za 50 Kč. Známá si začala ujíždět na swapech a už i ty padesátka jí připadá hodně. :-)) I když uznávám, že v tomto odvětví je spíše cestou nechávat si šít na míru, nakupovat u místních výrobců apod.

    Když se podívám po takových těch věcech, které mi doma opravdu dělají radost, tak to jsou přesně ty věci s příběhem, jak se dnes trendově říká. ;-) Starožitné litinové zrcadlo (našel brácha ve šrotu), porcelánová kočička DUX (našel brácha u popelnice), dřevěná mistička made in canada (ze školkového bazárku), sada kdysi populárních ježečkových popelníků (z všezaodvoz.cz od jedné paní doktorky, která si s nima hrála jako malá holčička), sada šálků Daisy (takový ty duhový) z sbazaru apod.

    Pokud má člověk k těm věcem opravdu vztah, tak si jich váží, pečuje o ně a není potřeba pořád kupovat nové a nové nesmysly.

    Na závěr jen dodám, že si vážím svého muže i proto, že všechno opravuje. Máme dokonce i zdrátovaný lavor na prádlo! A to už je pořádný kus plastu, který se takhle nemusel vyhodit. Nakonec je to i o těch penězích - co ušetřím opravami, sekáčema a bazárkama, to můžu vrazit do kvalitního jídla nebo do smysluplného trávení volného času. A už opravdu končím nebo to budu mít delší než Ty. :-)) Prostě dobré téma, díky za něj! :-) Tereza

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. K té skleněné formě na bábovku - nedoporučuji! Mám jednu moc hezkou po babičce, ale péči se v ní nedá. Ještě žádné těsto se v ní pořádně nedopeklo a je to logické, protože pečení v izolantu nedává smysl. Babička formu měla dlouhodobě ve skříni a nepekla v ní, po mých šílených výsledcích jsem pochopila, proč.

      Vymazat
    2. Díky za varování. Děláme tu z toho Víťovi kuchařskou poradnu. :-) Názory na skleněné formy jsou různé, kdyby to bylo až tak marný, tak se to snad v takové míře nevyrábí. Viděla jsem různě v inzerátech i hodně zašlé, takže někdo v tom asi běžně peče. Chce to holt vyzkoušet. :-) Tereza

      Vymazat
    3. Možná to bude tím, že se hodí spíše na pudinky a krémy, které v ní mají ztuhnout. ;)

      Vymazat
  7. Skvělý. Souhlasím. Bavila jsem se od začátku do konce 👍

    OdpovědětVymazat
  8. Harari be svym YouTube kurzu Brief History of Humankind o tom mluvi taky, mame dobu romantickyho konzumu, furt se nam v hlave rozbiha ta cesticka myslenek, ze si neco koupime a nekomu se staci nejakym eko smerem, ale furt je za Tim ten konzum..

    OdpovědětVymazat