Zahrady zámku Mikulov

S Katkou z blogu Malá štěstí, která ráda fotí, jsme si udělali výlet do Mikulova a nafotili už skoro letní outfit. Sice je pořád jaro, ale slunečné počasí a teploty kolem pětadvaceti stupňů říkají něco jiného. Vlastně je škoda, že jaro jako roční období zmizelo. Před měsícem jsem ještě nosil kožich, a teď je venku počasí na šortky a krátký rukáv.

Vzal jsem si světlý lněný oblek. Len je prodyšný - ideální látka pro letní oblečení. Bohužel se však mačká, ale zase se neobléká ke společenským událostem, takže to nevadí. Košile je značky Smart Men., odkud mám také hedvábnou kravatu a bavlněný kapesníček v kapse saka. Objednal jsem si ji naslepo a příjemně překvapila. Velice příjemně. Ze všech konfekčních košilí, které mám, mně sedí nejlépe. Límec i manžety jsou tuhé, jak to má být u společenské košile, a látka, ze které je ušita, vypadá moc dobře. Slaměný žirarďák Stetson mám už dva roky, a protože se mě často ptáte, odkud jej mám, měli byste jej sehnat v obchodě Bella Hats na Národní třídě. Ponožky jsou z Ponožkovic, a rámové polobotky Loake z Le Premier.

Obzvláště nadšený jsem z manžetových knoflíčků Yabloglass, které jsem nedávno objevil. Jistě jste slyšeli o jablonecké bižuterii a skleněných knoflících. Kdo také ne, že? Yabloglass je sice mladá firma, ale používá původní jablonecký skleněný knoflík jako hlavní součást klasického manžetového knoflíčku na pánské (a dámské) košile. Firma sídlí v Jablonci nad Nisou, jejich předkové se živili mačkáním knoflíků v jedné z posledních továren na Hraničné a rodinné driketě (= dílně pro výrobu mačkaných skleněných knoflíků) na Horním Maxově. K výrobě skleněných knoflíků ještě dnes používají původní postupy, ale také nástroje – kleště, razidla a vzorníky dochované z meziválečného období, které pamatují poslední světovou slávu jabloneckého knoflíku. Jsou nádherné. Pokud mě sledujete často, víte, že mám rád klasiku a staré doby. A tady se snoubí obojí - tradiční zpracování v designu, který sice vypadá jako art déco, ale zároveň je nadčasově elegantní. No nejsou úchvatné? :)

Modrý oblek a košile na míru

Modrý oblek Galard už mám nějaký ten pátek, vesta a manžetové knoflíčky jsou ze sekáče, kravatu Hermès jsem dostal darem od kamarádky, rámové boty jsou od české značky F. L. Popper a košile na míru je šitá u brněnské značky uty.

Líbí se mně proužkované košile s bílými límečky a manžetami - připomínají mně doby, kde se škrobené manžety a košilové límečky odepínaly, aby se nemusela prát celá košile, ale jen její části, které se nejvíce ušpiní. Obvykle byly bílé, aby se mohly vyvařovat a škrobit, aniž by se poškodila barva. Podobnou košili jsem už měl, ale dnes je mně malá, tak jsem si nechal ušít tuto. Opět jsem chtěl košili s dvojitými manžetami a kulatým límečkem. A také jsem chtěl zase košili, která mně dobře padne, protože konfekce je sice fajn, ale ne vždy dobře sedí, a dát si ušít košili není o tolik dražší než si ji koupit kvalitní kousek v obchodě.

Nechal jsem si ušít na míru tuto od uty. Na stránkách mají skvělý konfigurátor, kde si vyberete střih košile, látku, typ límečku a manžet, barvy, knoflíky, barvy obšití a další detaily, můžete si na ni nechat vyšít monogram, a košile s z látky a s detaily podle vaší volby se vám ihned ukazuje, takže máte představu, jak bude vypadat. Dávat si šít na míru svádí k různým zvěrstvům a prohřeškům proti dobrému vkusu, a tak na stránkách píší: "Kapsičky na košili nebo krátký rukáv není ok. Proto nic podobného v naší nabídce nenajdete." Soustředí se tady spíše na klasické košile na každodenní nošení do práce, na volný čas nebo ke slavnostním příležitostem. Šílenosti, kde má každý knoflík jinou barvu vám neudělají :) 

Nakonec zadáte míry. Je to celkem snadné. Lepší je požádat někoho jiného, ať vás změří podle přiloženého návodu a instruktážního videa. Ušití trvalo asi tři týdny a stejně jako všechny košile od uty. stála 2.290 korun bez ohledu na velikost, použitý materiál a zvolenou specifikaci, a v ceně je i poštovné.

S výsledkem jsem velice spokojený. Košile je dost dlouhá, aby nevylézala z kalhot (i když na to už také existuje pomoc), trochu zúžená, ale poskytuje dost volnosti - nechtěl jsem ani slim střih, ani "noční košili", ale něco mezi tím, v čem se budu cítit pohodlně. Manžety a rukávy jsou dost tuhé na to, aby držely tvar, ale dost měkké na to, aby byly pohodlné, a knoflíček u krku se zapíná bezproblémově. Látka je příjemná, z čisté bavlny, a také se dobře žehlí ;)

Nosíte košile na míru nebo si kupujete konfekční? A co další oblečení, obleky či kabáty? Dáváte si něco šít nebo vám konfekce padne a jste s ní spokojeni?

Kraťasový oblek a taška Astute Prague

Před pár lety se objevil nový trend - oblek, který tvoří sako a kraťasy namísto kalhot. Velice se mně líbil, ale nikde jsem nemohl žádný sehnat. Pak jsem  v C&A narazil na tento a mám jej doteď. Kraťasy by mohly být trochu delší a volnější a není to žádná závratná kvalita, ale i po několika letech vypadá pořád dobře, je z příjemné prodyšné látky a nosím jej rád.

K němu jsem si vzal svoji novou tašku, kterou u nás navrhuje a z italské kůže ručně šije firma Astute Prague. Mají klasickou světlou a tmavou hnědou a černou, ale když jsme viděl tuto modrou, nemohl jsem odolat. Je z pevné, měkké kůže, nádherně voní, a já jsem tak našel tu pravou tašku na víkendy nebo krátké výlety a už se těším, až ji pořádně provětrám :)

Jen tak mimochodem, v poslední době mě tady někdo hejtuje, že prý z mých článků čiší reklama, a že tady mám uvádět, že za články dostávám zaplaceno. Takže: Ne, toto není reklamní, sponzorovaný článek. Blog dělám proto, že mě baví, ne proto, abych na něm vydělával. Nikdo mně nic neplatí.

Oblek C&A, boat shoes Gant, taška Astute Prague, náramek Lavaliere, hodinky Festina, sluneční brýle Ray-Ban.

Lněný oblek, slamák a kožené rukavice

Vzal jsem si světlý lněný oblek. Pak jsem si říkal, že s tím kloboukem to bude vypadat skvěle a sladil jsem jej s kravatou. A pak jsem k tomu přidal ještě rukavice a vznikl tento outfit. Je škoda, že dnes muži nenosí klobouky a rukavice, protože i když ztratily svůj společenský význam, jsou stále stylovými doplňky. V létě rád nosím lněné oblečení, protože len je lehký, prodyšný a je v něm příjemně. Ale zase se strašně mačká, takže když chvíli sedíte, jste zmuchlaní, jako kdybyste v tom obleku spali.

Tento typ klobouku, kterému se anglicky říká "boater", jsem už dlouho chtěl, toužím po něm už asi deset let. Jednou jsem si jej dokonce objednal od Lock and Co., ale neseděl mně, tak jsem jej vrátil. Klobouk je totiž úplně tvrdý (i když teď už trochu změkl), takže se tvarem nepřizpůsobí hlavě - dělají se z lakované slámy. A tím, jak je nízký, také nezvykle sedí na hlavě - je to jiný, zvláštní pocit, než když máte klasický klobouk třeba z plsti. Pokud vím, tak se snad nikde v obchodech neprodává, a tak jsem byl přímo nadšený, když jsme jej náhodou zahlédl ve výloze Multi Brand Shopu v přízemí Černé růže - měli jeden poslední a v mojí velikosti. Prý jej mají i v obchodu Cartoon v Panské, ale tam jsem jej neviděl. Ale v Černé růži jej ještě před dvěma týdny opět měli.

Další, co mě úplně nadchlo, je nová česká firma Engelmüller. Už roky sháním rukavice, které by měly zapínání na zápěstí, které by byly delší než současné rukavice, které by byly z jemné kůže, které by pevně obepínaly ruku a skvěle padly - a konečně jsem je našel.

Současná firma Engelmüller navázala na tradici slavného výrobce rukavic a motoristického oblečení Emila Engelmüllera, který otevřel ještě za Rakouska, a začala u nás vyrábět rukavice podle dochovaných dobových vzorků a podle fotografií automobilových závodníků od 30. až po 60. léta, takže v jejich nabídce najdete klasické a nadčasové modely rukavic ze všech možných dob, a k tomu přidali několik modelů ve stylu odpovídajících současným módním trendům. V několika řadách najdete krátké řidičské rukavice, kožené, s pleteninou na hřbetu ruky, delší rukavice se zapínáním na knoflík (třeba model M.V.B.37 ze zelenošedé semišové kůže, ty jsou mým dalším favoritem), rukavice se zimní podšívkou či dokonce řidičské rukavice s širokou a dlouhou manžetou, jaké se na počátku 20. století používaly při řízení otevřeného vozu, které jsou vyrobeny podle rukavic, které původní firma Engelmüller vyrobila v roce 1904.

Moje rukavice Engelmüller T. N. 33 A jsou replikou nádherných rukavic, které v roce 1933 nosil italský automobilový závodník Tazio Nuvolari. Jsou z jemné jehnětiny bez podšívky, končí u zápěstí, kde se zavírají patentkou, a na dlani mají dírky kvůli větrání.

Na sobě mám oblek Batistini a košili a kravatu ze sekáče, rámové polobotky a opasek F. L. Popper, slaměný klobouk Stetson, rukavice Engelmüller a Happy Socks se srdíčky z Urbanluxu.

Vzpomínka na můj první oblek v magazínu TOPMAN

Před nějakou dobou se mně ozvali z obchodního řetězce Topman, abych si pro vydání The tailoring issue jejich magazínu zavzpomínal na svůj úplně první oblek. Ten já si pamatuji moc dobře. Bylo mně asi pět, sestřenice se vdávala a mamka mně i bráchovi dala ušít stejné obleky. Byly, myslím dvouřadé, vínové s fialovými klopami (jak bylo před asi dvaceti lety in) a musím říct, že nám to seklo!

Ani nevím, kam se poděl - možná jej má mamka ještě někde ve skříni. Pamatuji si ale, jak jsem po dvoře pobíhal bez saka (to mně mamka vzala, abych je nezničil) s ostatními dětmi a košile byla celá zelená od trávy, takže mamka byla patřičně nadšená :D Vzpomínáte si vy na váš první oblek? 

Oblek seersucker a tenisky

Protože v létě už bylo na můj vkus docela horko, konečně jsme vytáhl oblek z látky seersucker, který jsem před nějakou dobou pořídil v Gantu. Nemá vůbec žádnou podšívku, takže že velice lehký a v horkých dnech příjemný na nošení, avšak za cenu toho, že se mačká (jak mně haters jistě vytknou). Oblečení z této lehké, proužkované plátěné látky, jejíž povrch připomíná oplatky, nosili Britové v horkém podnebí indických kolonií a v posledních několika letech je opět v módě díky zálibě ve stylu preppy, který Gant představuje.

K němu jsem si vzal bílé tričko COS, tenisky Nike Roshe Run, které se mně podařilo v mojí velikosti sehnat na Spartoo, sluneční brýle Marc by Marc Jacobs , pletený pásek a háčkovanou květinu do klopy z Le Premier.