čtvrtek 19. března 2020

Máte roušku?



Poslední týden mám pocit, že žiju téměř dvojím životem. Doma se nepociťuji žádné změny všechno je v normálu. Nemám potřebu pořád někam cestovat, nechodím po kavárnách a co já vím kde, takže běžný život se pro mě nijak zvláštně nezměnil ani po zavedení zákazů a omezení. Ale když jedu autem, vidím téměř prázdné ulice. Žádná auta. Nejděsivější jsou však prodavačky v gumových rukavicích a respirátorech, jako kdybych vstoupil do jiného světa. A pak zákazníci. Ještě před pár dny se všichni smáli těm s rouškami, a ze dne na den si začali ukazovat prsty na ty, kteří roušku nemají. Nejvíc mě na tom fascinuje, jak ve zprávách na Nově chválili dobrovolníky, jak šijí roušky, namísto toho, aby zhejtovali Babiše, že slibované roušky zatím nezajistil, a že jen zrušil zákaz zavření galanterií...

Každopádně teď musíme ochranu obličeje nosit všichni, a jsem zvědavý, jak dlouho to bude trvat. Jsem tím znechucený. Chápu, že ne každý může za to, že se nakazil, protože to můžete chytit kdekoli. Ale je mně na zvracení z těch, kteří jeli i přes varování do Itálie, Rakouska nebo kdovíkam, protože nebyli ochotni odpustit si svoji dovolenou (což mně připomíná "základní lidské právo nekuřáků na nekuřáckou hospodu"), a kteří výrazně přispěli k tomu, že se tady koronavirus rozšířil. A z těch, kteří nemají rozum, a nejen, že nerespektují nařízení jako pro idioty, ale ještě se je snaží čecháčkovsky přechcat, aby se nemuseli vzdát svého pohodlí. Zrovna dnes ráno jsem na Facebooku četl příspěvek nějaké ženy, která denně dojíždí za prací do Rakouska, kde však jako prodavačka nesmí nosit roušku a rukavice, aby prý nešířili paniku. Bravo. Pak se můžeme divit, že v uzavřeném Uničově prý chtějí lynčovat ty, kteří to tam přitáhli z dovolené.

Buďte chvíli doma a nechoďte zbytečně ven. Snad se z toho chvíli nezblázníte. Už jsem viděl meme, jak Češi obvykle jen sedí u televize (nebo u Netflixu, nebo co teď zrovna in), ale v době karantény mají najednou potřebu chodit ven. :D A rozesmál mně článek, ve kterém autor šokovaně popisoval vylidněnou Prahu, zavřené hospody a obchody, ale vlastně tam popsal běžný život člověka na vesnici.

Já pořád pracuji, takže nemám roupy, a starosti jako "mám použít deodorant při home office?" jdou mimo mě. Ale když se zrovna nevěnuji jarnímu úklidu, cpu se a piju víno, protože co dělat po večerech? A víte, co se říká. Až tlustí budou hubení, hubení budou studení. ;) Pokud jdete ven, chraňte si ústa a nos. Plátěná, doma vyrobená rouška není stoprocentní, ale když ji budou nosit všichni, bude to lepší, ne? Pokud roušku pořád ještě nemáte, noste třeba šátek, jaká já. A hlavně nezapomeňte na to, jak s rouškou zacházet. Že byste ji měli nosit nanejvýš několik hodin, a pak si vzít čistou, a tu použitou vyvařit a vyžehlit, aby byla co nejvíc možno sterilní. Nasazujte si ji umytými rukama, roušky se nedotýkejte a nesahejte si na ni. Po sundání si umyjte ruce. 




Ještě před karanténou jsem si udělal menší zásoby v Sabores, jak jste mohli vidět v mém facebookovém příspěvku. Pokud už mám zemřít strašlivou smrtí v karanténě, nebudu jíst jen mouku a rýži. Tady si dávám olivy plněné kapary, chorizo, jamón, a lanýžové chipsy, které jsou naprosto skvělé! Sabores je obchod se španělskými potravinami, vínem a lahůdkami, mají v nabídce spoustu trvanlivých potravin (a není tam nával jako v Kauflandu, když začne platit akce z letáku) i krájených a balných sýrů a uzenin. Doporučují zkusit jamón, olivy, a také prodávají konzervované ryby a mořské plody La Brújula. ♥ Můj oblíbený Pinot Noir je z Vinných sklepů U Jeňoura. A tady je poselství a návod, jak se v době koronaviru chovat. ♥

Žádné komentáře:

Okomentovat