Móda z popelnice - kolekce Balenciaga F/W 2022

Kolekce značky Balenciaga jsou něco, na co se podívám, když chci být zhnusený, a v Prostřenu zrovna dlouho nebyl díl s burany z Moravskoslezského kraje, a na Výměnu manželek nemám odvahu, protože mám také svoje limity. Už léta představují to nejohavnější, co je možné v odívání, doplňcích, a stylingu nabídnout, a vždycky předčí moje očekávání, co se hnusu a nevkusu týče. Už vyčerpali napodobeniny tašky z Ikey, a jako že luxusní kopie igelitek, a teď předvedli kožené - pytle na odpadky. 

Během kolekce "hustě sněžilo", což je možná milosrdná snaha o to, abychom z té hrůzy na molu viděli méně, a modelové vypadají, že se po týdnu věznění na horské chatě ve sněhové bouři s mastnými vlasy vydali ven, vyhodit odpadky do popelnice.

Když pominu vzhled či vkusnost takového doplňku, musím přemýšlet nad tím, k čemu něco takového slouží. Nepřipadá mně praktické ukládat do tak velkého koženého pytle těžké věci, které by kůži zdeformovaly a vytahaly, nehledě na to, jak pak musí být pytel těžký. 

Vzhledem k rachitickým modelkám na jehlových podpatcích ve sněhu si nedovedu představit, co by v tom nosily. Jedině že snad zchudly, začaly se živit děláním polystyrenových fasád, a v pytlích odnáší úlomky polysterenu do popelnice. Nebo je osvítil duch svatý, a mohly by v tom odnášet jiné oblečení Balenciaga do drtiče odpadu, do kterého pak samy skočí. Jiný účel si představit nedovedu. Pokud militantní vegani chtějí někoho hejtovat, teď nastala jejich chvíle. Zvíře, jehož kůže na tuto ohavnost padla, zemřelo nadarmo.

Nejvíc mě na tom děsí to, že je značka populární, lidé to kupují absurdním cenovkám a odpornému designu navzdory. Cristóbal Balenciaga, představitel haute couture a zakladatel značky se obrací v hrobě. Měl bych strach si něco z jejich zboží koupit - bál bych se, že před obchodem mě chytí zřízenci ústavu pro choromyslné, udělají mně lobotomii, a pak mě uvrhnou do sklepní kobky blázince. Protože mně nejde do hlavy, že duševně zdravý člověk by za něco takového utratil tolik peněz.

Celou kolekci si můžete prohlédnout zde, pokud máte silný žaludek. A nebojte, není to odkaz na darkweb.

Hnus jménem ledvinka, neboli bambek, jak je dnes in říkat

Určitě jste si všimli, že už tak tři roky se vracejí ty nejohavnější trendy z devadesátých let. Má to svoje výhody. Můžete nakupovat i v těch nejhnusnějších a nejsmradlavějších sekáčích, seženete tam "lepší" věci než v Pařížské, a vejdete se pod dvě stovky, i pokud potřebujete obměnit celý šatník. Aby to ale neznělo tak hnusně a jako že jste česká socka bez vkusu, říká se těm věcem anglicky. 

Je to stejně trapný eufemismus, jako když "foodies" jedí gratinovanou pastu se sosem, zatímco plebs žere zapečené těstoviny s omáčkou. Přitom těstoviny jsou  de facto těstoviny, ať už je vyrábí Giuseppe v Kalábrii, anebo nějaká bába u pásu v Rosicích. Tak třeba rybářský klobouk nosil jezeďák Kemr v chalupářích, zatímco puberťák, kterému bohatí rodiče kupují hnusotenisky slepené z gumy a polyesteru za patnáct tisíc, není rozmazlený fracek, ale snýkrhed či hajpbíst, a nosí baky dhet. Třeba od Burberry, těm už také jeblo, a také začali dělat devadesátkové hnusooblečení, a dokonce zjednodušili font loga, aby neodkazovalo na dřívější eleganci, ale lákalo kdejakého bohatého vošousta v teplákovce s ledvinkou, který neumí číst písmo s patkou.

 

Tedy s bambekem. Ledvince už se totiž neříká ledvinka. Tu nosí nějaký nestylový lůzr z maloměsta, který módně ustrnul v devadesátých letech, nosí ji k trekovým sandálům se zapranými ponožkami a dírou na patě a igelitkou z Kauflandu. Influenceři tomu říkají beltbek (belt bag), uejstbek (waist bag), fanypek (fanny pack) či bambek (bum bag; všimněte si, jak se rýmuje s douchebag), a podle mě ten poslední z uvedených výrazů zní nejohavněji. Možná proto, že to zní jako bazmek. A už je ani nenosí kolem pasu, ale zavěšené na prsou. Někdy k mikinám, na kterých je z nějakého důvodu natištěný francouzský nápis "kuřecí prso", anebo svoji lásku ke konzumaci drůbeže exhibují přímo na tom, čemu už se ledvinka neříká.

Mezi moje nejoblíběnejší hnusostylingy patří kombinace čehokoli z posledních několika kolekcí Balenciagy, především pak styl nošení bundy "padá mně z ramenou, ale mám ochrnuté ruce, a tak si ji nemůžu upravit".

Leda že by to snad byl větší kožený bambek nějaké známé značky s výrazným logem či jiným poznávacím znamením dané značky, který by nevynikl pod o pět čísel větší hnusošusťákovkou strašákového střihu, která vypadá jako ze sekáče "vše za deset korun" a páchne to tam zpoceným polyesterem víc než v tramvaji, ale ve skutečnosti je to Balenciaga za třicet tisíc. Pak si ji připnou k pasu. No schválně, zkuste si na prsa pověsit ledvinku od Diora (Christian Dior se obrací v hrobě) a uvidíte, že ten přívěsek s déčkem kvůli gravitaci nebude vůbec vidět. A co kdyby se vám v záhybech té látky ztratila ledvinka od Gucciho? A když už jste oblečená v moderní a předražené replice toho, co nosí Máňa v nádražce v Horní Dolní a považujete se za ztělesnění módy, musíte to něčím vyšperkovat, protože jinak byste se na MBPFW mohli nakrucovat jak byste chtěli, ale s noname bambekem by vaši fotku na Elle.cz nedali, a repliky hnusného oblečení z devadesátých let bez ledvinek už dnes nosí kdekdo. 

U této fotky si nejsem jistý, zda mám nechat průchod rakovině očí a zkusit to léčit, anebo si je rovnou vypíchnout.

Ledvinek, tedy bambeků, je dnes spousta stylů, což je děsivé, protože i moru byly ve středověku jen tři druhy. Vogue CS doporučuje "už ponechte festivalovým milovníkům hudby nebo těm, kteří nemají vkus. Ve městě, k saku či rovnému kabátu nevypadají dvakrát přesvědčivě. Vždy je lepší dát přednost koženým variantám, které s další sezonou nevyhodíte." Já si zase říkám, že by byly lepší bambeky z papíru, které byste vyhodili hned poté, co jste se s nimi vyfotili na Instagram.

Už jsem jej chtěl pochválit za recyklaci; že přešil starou kombinézu dělníka z dálnice na kabát, ale beztak je to nějaká ót kutýr. Pokud jste zvrácení, nestyďte se a napište mi, znám sekáče, kde něco podobného prodávají za deset korun.

Proč všichni tolik nenávidí Crocsy?

Před pár lety nás jako mor zachvátily Crocsy, konkrétně jejich původní model - gumové boty s dírami. Tedy především jejich padělky, které lidé nosili úplně všude. Byla jich plná Praha, nosili je číšníci (což na mě společně se sádrovými kuchaři držícími ceduli „menu“ působí stejně jako zbarvení šípových žab: obloukem se jim vyhýbám), a byla to taková jako že stylová náhrada trekových sandálů. Ti úplně nejstylovější si díry v botách vyplnili a „ozdobili“ obskurním čímsi třeba v podobě Hello Kitty.

Crocsy jsou boty k vodě nebo do zahrady. Výrobce říká, že jsou ortopedicky tvarované, dírami může vytékat voda, a voděodolný materiál je lehce omyvatelný. Ale pak dojde ke klasické situaci – Češi vezmou nějaký trend, upraví jej děsivým způsobem k obrazu svému, začnou kupovat napodobeniny, a nosí danou věc úplně jinam, než je určena. Vypadá to stejně blbě jako hodobóžové fejkové Adidasky na nedělním korzu pod kolonádou nákupní zóny.

Nejsem žádným zastáncem Crocsů, ale toto asi bude důvodem toho, proč je tak nenávidíme. Na druhou stranu nechápu, proč lidé necítí takovou zášť vůči třeba vůči trekovým botám či trekovým sandálům (zaprané tlusté bílé ponožky jsou de rigueur), které v místech, kam nepatří, vídáme mnohem častěji. Ve své podstatě jsou trekové boty i děrované Crocsy účelové, či funkční, chcete-li, boty. Jedny na túry, druhé do vody. Každý si však hájí to svoje, a Češi z nějakého důvodu upřednostňují trekovou výstroj v divadle před Crocsy při sekání trávníku.

Proč všem vadí právě tyto Crocsy? Proč lidé ignorují to, že Crocs dělá spoustu jiných, praktických, ale celkem hezkých bot, a proč ve vás takový odpor nevzbuzují třeba rejoicky či trekové a sportovní oblečení? Legíny (průsvitné a s vložkou)? Klobouky či sluneční brýle uvnitř budov?

Teď se dokonce objevily Crocsy na podpatku. Nedovedu si představit situaci, kam by se hodily. Já moc nechápu ani gumové Melissy na podpatku. Ty vypadají hezky, jako normální boty. Ale přeci jen, chodit v gumové obuvi namísto kožené? Vždyť to musí být hrozně nepohodlné!

Zatímco u nás láska k osobnímu pohodlí na úkor vkusu a sebeúcty v posledních letech vesele bují, na západě už návrháři ót kutýr už neví co by, a předvádí Crocsy v nových variacích, které mají být asi jako že ironické, což běžný český zákazník není schopen pochopit, protože zaspal kdesi v devadesátých letech, a svéhlavě nosí už třicet let to stejné. Já zase nechápu, proč bych měl za luxus a ztělesnění módy považovat trekové oblečení od Vuittona, retro kolekce Gucci či esenci devadesátkového nevkusu Balenciaga, které u nás v dohledné době nebudou fungovat, protože Češi to oblečení stále nosí od dob, kdy bylo in poprvé před třiceti a více lety, a všeobecně se dnes považuje za ohavné. A pak jsou tady lidé, kteří se o módu jako že nezajímají, ale pak napodobeniny devadesátkového hnusu velkých značek nakupují v řetězcích (vzpomínáte na Andreu a její modrý, pardon, blankytný svetr, ve filmu Ďábel nosí Pradu?), zatímco jejich soused středních let nosí dobové originály.

Samozřejmě, že časopisy o módě a lifestylu nám to neřeknou, když trend funkčního, trekového a hnusného oblečení, které mělo zůstat v propadlišti dějin, je stále silnější, a oni musí psát o současné módě, a ne žehrat nad tím, že lidé vlastně začínají karikovat lidi, kteří už jako karikatury z minulosti vypadají. Dokonce i Muži v Česku, „časopis obchodu Le Premier“ a někdejší misionář šířící osvětu pánské elegance dnes píše o tom, že bychom si měli pořídit „hnusné tenisky“ či nosit sandály s ponožkami.

Demna Gvasalia, návrhář značky Balenciaga a současný král hnusooblečení dokonce předvedl Crocsy v jedné ze svých kolekcí včetně těch ohavných ozdob a na obří platformě ve stylu devadesátek. Mám však dojem, že Gvasalia má ještě esa v rukávu, a dokáže produkovat ještě větší horory než Alfred Hitchcock.

Christopher Kane Crocsy povýšil na cosi jako luxusní verzi vycpanou kožešinou a ozdobenou polodrahokamy, připomínající parodii na pánské papuče Gucci, které ve mně vyvolaly hlasitý smích, když jejich kožešinu attention whores na zimních fashion weecích (bez ponožek) tahali v rozbředlém sněhu a dešťové vodě v touze být vyfotografováni na nějaké stránce o street stylu. A i když bylo jasné, že mrznou, neměli ponožky.

Předtím do nich nacpal kameny. Podle mě to vypadá hrozně. Nebo mu máme tleskat za ničení obvyklé představy dámské nohy, která má vypadat jemně a elegantně tím, že ji nacpe do nevzhledné gumové boty, která se na rozdíl od ručně šitých střevíčků odlévá ve formě?

Co si o Crocsech myslíte vy? Také je odsuzujete už z nějakého principu či proto, že máte pocit, že byste je nenávidět měli, když to dělají všichni ostatní? Já nemám nic proti Crocsům ani trekový sandálům, pokud je někdo nosí tam, kde se hodí. Ale dělat z nich módní záležitost? 

Nová ót kutýr Balenciaga pro bohaté santusáky.

Demna Gvasalia ze značky Balenciaga přišel s dalším "inovativním" modelem. Tentokrát se k němu na internetu vyjadřuje hodně lidí, kteří to mají v hlavě pořádku, a kritizují ji jako nesmysl - za 1 290 Amerických dolarů. Přesně tolik totiž stojí toto tričko, na jehož přední straně je našita košile, která z trička jen tak visí. Také si můžete obléci tu košili, ze které pak bude vzadu viset tričko. Ano, slyšeli jste správně. 

Balenciaga byl kdysi módní dům, který patřil k haute couture, dnes je to přehlídka toho nejohavnějšího z devadesátých let, co u nás stále běžně najdete nejen v sekáčích za pár korun, ale také na lidech, kteří to ještě nepřestali nosit. Demna Gvasalia, který teď v Balenciaga dělá kreativního ředitele je buďto pořád zhoubovaný, nebo si ze všech dělá prdel. A svět mu to žere. 

K čemu tento kus oblečení slouží? Napadá vás něco? Snad jen kdyby chtěl jeden muž análně znásilnit druhého, zapne svoji oběť do košile našité na předku, aby se jen tak nevyvlékla? Nebo si to obléknete tam, kde tričko s nápisem "vypadám jak ko*ot" by bylo příliš explicitní? Kdo si to kupuje? Není to nějaký sociální experiment? Koupíte si tuto věc za skoro třicet tisíc, a druhý den vás zbaví svéprávnosti?

Pokud si tento zmetek chcete koupit, klikněte sem.

Moje dojmy z MBPFW F/W 2018

Letošní Mercedes-Benz Prague Fashion Week se konal před týdnem v Clam-Gallasově paláci. Musím říct, že z dosavadních prostor se mně líbil nejlépe. V živnostenské bance bylo málo místa (a s ostatními blogery nás posadili na chodbu, kde jsme nic neviděli) a maskéři v zákulisí prý museli používat čelovky, protože nefungovala elektřina, vyjet po eskalátorech až nahoru do Kotvy je docela otrava (i když podle mě to byly zatím nejlepší prostory pro konání týdne módy, co se přehlídkového mola týče), dostat se na Strahov (kde byla prý hrozná zima) je peklo, a Štvanice mně připadá poněkud izolovaná (i když je kousek od centra) abyste si tam zašli jen tak na jednu přehlídku. Tentokrát to byly nádherné prostory v centru, i když v některých místnostech se modelové jen tak mihli.

Mám dojem, že jsem na černé listině, protože moje žádosti o akreditaci na přehlídky MBPFW ignoruje, a tak jsem navštívil pouze přehlídky Jana Černého, Chatty a Blažka, na které jsem byl pozván přímo návrháři.

Na facebookoku už jsem sklidil hejty za to, že prý vyzdvihuji přehlídky Jana Černého, které prý připomínají Balenciagu, kterou nenávidím. Není to úplně můj styl (přesto bych si od něj vybral!), ale na druhou stranu je to mladý a talentovaný český návrhář, o kterém jistě uslyšíme, protože jeho styl jeho kolekcí teď frčí, dá se vyrábět ve velkém, a není to vzkříšení devadesátkového nevkusu jako u Balenciagy, ale streetwear, který se teď těší velké oblibě. Docela mě zaujalo jeho pojetí "prestižek". Celou kolekci si prohlédněte tady.

Nejvíc jsem se samozřejmě těšil na Blažka, který se mně líbí stylově (všechny jejich věci bych nosil), je to česká značka, která představuje krásné oblečení a doplňky z dobrých materiálů a za rozumné ceny, a podle mě u nás dělá krásnou elegantní konfekci nejlépe. Zaujal mě výběr barev, hlavně tmavě zelené a oranžové, a mým úplně nejoblíbenějším kouskem byl sametový smoking. A stejně jako u minulé přehlídky styling. Vojenské boty, které modelové měli úplně ke všem outfitům, kombinování formální a neformální módy (ale vždy elegantní a sladěné), prošívané šály, vesty a bundy, šály z hrubé pleteniny, nádherné sluneční brýle, to všechno chci! :) Takto si představuji moderního elegantního muže. Celou kolekci si prohlédněte tady.

A street style? Podobné akce jsou plné lidí, kteří přišli předvést svoje nejleší outfity. Bylo vidět, že někteří počítali s jarním počasí, a rozhodli se svoji volbu neměnit navzdory mrazu a sněhu, a bylo úsměvné pozorovat nakrucující se napůl obnažené ženy na jedné straně, a na druhé ty, které se třásly zimou i v oblečení odpovídajícím počasí. Doby "obleču se schválně co nejvíc jako šašek, hlavně, aby mně vyfotili pro nějakou kchůl stránku se street stylem" už jsou pryč, na druhou stranu mně připadá, že většina (alespoň těch, jejichž outfity pak byly nejvíc vidět na stránkách o street stylu) se inspirovala Balenciagou, Vetements, nebo měla něco v tom duchu. V duchu devadesátých let, o kterých jsem si vždycky myslel, že jsou všeobecně uznávána jako symbol módního nevkusu, který se u nás stránky jako Módní peklo nebo Muži v Česku (a já také) snaží v českém lidu zapudit. U nás se to ještě stále nosí, zatímco ten výrobce fejkových tašek Ikea (cokoli s logem Ikea bylo de rigueur na minulém MBPFW) na tom založil svůj úspěch. A vydělává na tom pořádné peníze, zatímco u nás to stále najdete v sekáčích na stojanech "vše za 29" :D

Tady mě vždycky zaráží to, jak chtějí být všichni individuální, ukázat svůj originální styl a jak nejsou mainstream, ale nakonec vypadají všichni stejně, podle poslední (ne)módy. Nejvíc mě fascinují obří hnusobotasky (připomínají naducané skejťácké boty, které se nosily asi před patnácti lety a částečně rozepnutá péřovka, stržená z jednoho ramene - nebo obou - takže to působí dojmem, že se vám zasekl zip a nemůžete se z ní dostat, nebo že se z vás nějaký sexuální násilník snažil strhat oblečení, aby vás zprznil, ale byl vyrušen a utekl.

Fotky street style: Iconiq.cz

Balenciaga prodává tašku IKEA za 50.000 korun

Demna Gvasalia, návrhář své vlastní značky Vetements, a Balenciaga (přečtěte si můj článek o jeho kolekci, která je přehlídkou módního nevkusu a všech faux-pas) opatřuje oblečení a doplňky potiskem log firem, u níž  by většina lidí nechtěla pracovat, protože to považuje podřadné, a navrhuje věci stylu toho nejnevkusnějšího z devadesátých let. Bohatí lidé si tyto věci s radostí kupují za tisíce korun (vlastně Euro) a vlhne z toho nejedna redaktorka Vogue, zatímco v sekáčích jsou věšáky plné přesně toho stejného oblečení zlevněného na pár korun, protože takový hnus nikdo nechce. Rád pracuje s kýčem a používá známé obyčejné a laciné věci, které představuje v novém kontextu.

Po tričku s logem DHL (Balenciaga: £185, oficiání e-shop DHL: £4.50) či šále s logem igelitky Aldi, německou obdobou Lidlu, teď přišel s novinkou - taškou, která vypadá úplně jako ta z IKEA. Rozdíl je v tom, že taška Balenciaga je z kůže a ručně vyrobena v Itálii, zatímco tolik oblíbená, prostorná a odolná taška z IKEA je z plastu a na uchách má křiklavé logo.

Není to poprvé, co nějaký návrhář udělal z laciné věci luxusní kus - už tady byl Marc Jacobs, který proměnil umělohmotné tržnicové kabely na luxusní kožené tašky s logem Louis Vuitton. Demna Gvasalia tak boháčům nabízí repliky věcí, které většina normálních lidí považuje za hnusné a laciné, jen v lepším provedení, co se materiálu a zpracování týče. Taška IKEA totiž stojí 19,- korun, zatímco její kožená "napodobenina" od Balenciaga stojí € 1.700 čili asi 45.000 korun (cena v Amerických dolarech odpovídá asi padesáti tisícům). Což je hodně peněz za kopii laciné tašky IKEA, ale zase ne tolik za tašku od návrháře, když se zamyslíte nad tím, kolik stojí psaníčko Fendi nebo Prada.

Demna Gvasalia je pravděpodobně přesvědčen, že je nejen návrhář oblečení, ale také umělec, a zpochybňuje představu luxusu a jeho vnímání - asi ve smyslu "sice je to hnusné, ale dobře udělané a z kvalitního materiálu, takže je to luxusní", podobně jako Jeff Koons v kolekci, kterou vytvořil pro Louis Vuitton. Zatímco chudina si na tržnici kupuje padělky Vuittona a Prady, boháči si kupují napodobeniny tašek a oblečení, které nosí obyčejní lidé. Mně to připadá asi stejně luxusní, jako když někdo k hrubě otesané desce přitluče čtyři trámy a tvrdí, že je to designový stůl za čtvrt milionu.

Kupodivu se rychle vyprodávají všechny jeho výtvory kopírující laciné a běžně dostupné věci. To je tak skvělé nebo ironické koupit si "luxusní" kopii něčeho laciného? Jsou bohatí lidé tak zmlsaní taškami Chanel a přežraní Prady? Celé mně to připadá jako kdyby se ti bohatí lidé chtěli přiblížit těm chudším, ale jen tak na oko. Jako když královna Marie Antoinetta žila svůj sen o selském životě na malebném statku v zahradách versaillského paláce v jako že "prosté róbě" (do které ji ráno oblékla armáda dvorních dam) a v trávě sbírala vejce, která jí tam chvíli předtím naaranžovalo služebnictvo.

Nechci se nikoho dotknout, ale v naší zemi žijeme v prostředí, kde se lidé neumí ještě ani slušně obléct, zatímco na západě už jsou tak přežraní blahobytu, že musí "ironicky" nosit nevkusné či laciné oblečení a doplňky, zatímco u nás je lidé nosí nepřetržitě již od té doby, co byly poprvé v módě, a neposunuli se nikam dál, třeba k tomu, jak má správně padnout oblek, že deodorant nebo tekoucí teplou vodu a mýdlo nepoužívají jen buzny, co jsou kvalitní boty, nebo že polyesterové obleky a trekové oblečení a teplákovky nošené ke každé příležitosti jsou zlo.

Takže také proto odmítám pochopit, že by se to někomu (alespoň u nás) mohlo líbit. A pokud máte tvorbu tohoto pána rádi, zajeďte si někam do sekáče v maloměstě nebo do radotínského sekáče (hrabárna za 10 korun) a kupte si tam celou jeho kolekci za dvě stovky.

IKEA je prý polichocena a vyjádřila se, že "spousta lidí si teď opravdu může dovolit designérský kousek za méně peněz" a už si z toho sama dělá legraci na facebooku.

A na závěr jeden luxusně oblečený muž s taškou IKEA x Balenciaga. Proti gustu... znáte to. I když na druhou stranu, přesně takto vypadal průměrný pražský hipster kolem pětatřicítky v Café v lese před pěti lety...

Balenciaga F/W 2017: Esence devadesátkového nevkusu a módních faux pas

Nechtěl jsem hodnotit kolekci, kterou na příští zimu pro módní dům Balenciaga navrhl Demna Gvasalia, ale je tak ohavná, že se ve mně všechno obrací. Všechno vypadá jako původní oblečení z devadesátých let, které seženete v libovolném laciném sekáči; hnusné a nepadnoucí oblečení krabicového střihu z devadesátých let totiž nikdo nekupuje a bývají jich tam plné věšáky. Nikdo totiž nechce vypadat jako herec z Komisaře Rexe, který se začal natáčet v roce 1994.

Tato kolekce je esencí devadesátkového nevkusu a hlavně obsahuje snad všechny prohřešky českých mužů - kromě trekových sandálů se zapranými tlustými bílými sportovními ponožkami. A to je záměr mého článku. Ty modely se skvěle hodí k tomu, abyste se podívali, čeho se vyvarovat, pokud si chcete vzít oblek a vypadat v něm dobře, a ne tak, že jste jej zdědili po tatínkovi, který v něm v tanečních uchvacoval maminku.

Možná jsou bohatí lidé ve světe přesyceni a chtějí hnusné oblečení? U nás by to však bylo jako vozit dříví do lesa. Na každém plesu vidíte podobných outfitů... myslím, že i desítky. A na každé svatbě je alespoň jeden strýc v krabicovém saku, které měl na svatbě vašich rodičů. A jsou toho plné sekáče.

V devadesátých letech mívala dvouřadá saka větší výstřihy a měla obvykle jen tu spodní řadu knoflíků. Za to je tady typický krabicovitý střih i hnusná barva. I struktura materiálu jako by se snažila napodobit hrubé látky devadesátkových obleků. A ty kalhoty! Příliš volné příliš dlouhé. Nic, co bychom na společenských akcích často nevídali, ale je to špatně.

Když si koupíte oblek, odstraňte ten štítek z rukávu. Vždycky když to na někom vidím, je téměř jisté, že mu rukáv saka sahá až po klouby prstů, protože mu oblek nepadne a je příliš velký - jako na fotce. A dvouřadé sako se nikdy nenosí rozepnuté. Na rozdíl od jednořadého saka, které se rozepíná když si sedáte, zůstává dvouřadé vždy zapnuté. Proč? To vidíte na fotce - vypadá to hnusně.

Černé košile a červené kravaty si nechte na koncert Green Day. Nosí to snad někdo jiný? Vy to nedělejte. Pravidlem je, že kravata má být vždy tmavší než košile, aby vynikla.

Jsem jediný, kdo si myslí, že obarvené černé vlasy na bledých lidech s původní barvou vlasů "pochcaná sláma" vypadají jako pěst na oko? Hůř už vypadají jen odrosty na takových vlasech jako v tomto případě. A ty úzké brýle. Takové se nosily asi před dvaceti lety.

A křusky k obleku? Opět tu máme černou košili, a kravatu s logy, jako u stejnokroje nějaké firmy; podobný design mají kravaty zaměstnanců Českých drah. Takto vypadá středoškolák na maturitním plese, který chce dát najevo svoji originalitu a pohrdání společenským oblečením.

Zatímco u nás se snažíme košile se širokými "krátkými" rukávy po loket jaké nosí řidiči MHD a důchodci k obleku vymýtit, Balenciaga hrdě prezentuje uniformu zaměstnance fast foodu za stovky nebo tisíce Euro. Bravo.

Možná se necháte inspirovat také vzhledem modelů - to jak tady mejkap artisté (ne ti, co skáčí nad cirkusovou manéží; tak se v branží říká maskérům) z každého udělali nehezkého a odpudivého debila je fascinující. Jeho výraz jako by říkal "proboha, doufám, že tu fotku nikdo nedá na facebook, vypadám jako kretén!"

A pamatujte si jedno: košili s krátkým rukávem v kombinaci s kravatou nosí jen autobusáci, zaměstnanci Českých drah a malé děti na svatbách.

Tento model ve mně vyvolává vzpomínky na základní školu, kdy přišel do módy melír a kus žluté měl na hlavě téměř každý. Když moji spolužáci začali napodobovat účesy svých oblíbených fotbalistů, vlasy jim při plavání v chlorové vodě zezelenaly. A ty brýle!

Kabát sám o sobě špatně nevypadá, je to taková klasika. Ale příliš velká velikost navozuje dojem, že jej někdo vyhrabal v sekáči. Sám tam takové často vídám a protože takto nikdo vypadat nechce, nekupuje je. A opět délka kalhot.

Černá košile a bílá kravata. To kdysi nosila moje oblíbená kapela The Hives k bílým nebo černým oblekům. Na kabátě (tak jako na všech kabátech a sakách z této kolekce) je opět štítek, takže až to uvidí Češi nepolíbeni módou nebo stylem, budou si myslet, že to tak má být. Nemá.

Podobný kabát měla mamka, když jsem byl malé dítě (jen se zapínáním na opačné straně, samozřejmě), ale jako jeden z mála kousků z této kolekce se mně líbí. Ovšem já bych si jej vzal k něčemu jinému a rozhodně bych si k němu nevzal - to jsou ortézy nebo lyžařské boty?

To bude asi nějaký student Matfyzu, ne? Nebo ajťák v jako že společenském oblečení. Pokud jste někdy byli na plese Filosofické fakulty Univerzity Karlovy, mohli jste podobné outfity vidět také tam. Jednotlivé kousky v tomto případě úplně zlé nejsou, ale ta kombinace... Když máte košili s kravatou, zastrčte si ji do (padnoucích) kalhot. Pokud rádi nosíte volné a plandavé kalhoty, nenoste je s kravatou. A takovými botami. Taška je hezká, ale k matfyzácké uniformě je jako pěst na oko. 

Když přijdete na vesnici ve tři ráno do toho nejhnusnějšího pajzlu, všichni kromě servírky tam budou vypadat takto. Ten chlapec s obrovskými vaky pod očima tvářící se nasraně dokonce vypadá, že ho před chvílí odtáhli od dvacátého panáku zelené a strčili jej na přehlídkové molo. Krátká mikina do pasu z devadesátých let s logem příliš volného střihu, což bije do očí hlavně u rukávů a pasu, na kterých je našitý pás žebrového úpletu ke stažení. Čím méně rachitický jste, tím blběji to vypadá.

Další variace na téma "Jdu na maturiťák a mám to na háku, pyčo". Volné kalhoty, příliš dlouhé nohavice (Maturanti si je upevňují opasky až pod zadkem, aby docílili kýženého vzhledu nasrávaček), košile vystrčená z kalhot, retro kravata a šusťákovka, abyste dali najevo, že nejste zaprděný kravaťák a mamánek, ale kchůl sportovec, který by se na nějaké společenské akce mohl...

A jde do tuhého. Bizár číslo jedna. Podívejte se jen na tu spodní část, to vypadá dobře - konečně padnoucí kalhoty. Pak ale vidíte tu hromady podivně nastříhané a sešité látky s retro logem... A nemáte slov. Dál!

Toto mně vyrazilo dech a donutilo se podívat se na tuto kolekci, protože jak řekl můj kolega v práci poté, co jsem fotku sdílel: "Cos to dával včera na facebook za AIDSáka? Vypadal jako Tom Hanks ve Philadelphii, na konci filmu." Myslím, že kostým je také z té doby. 

Vrcholem je pak tento šál se vzorem igelitky z Aldi, německého konkurenta Lidlu. Návrhář Demna Gvasalia žije v Berlíně a asi má slabost pro slovutné berlínské sekáče (tam asi celou kolekci nakoupil?) a německé firmy, které nabízí neoblíbená pracovní místa.

V kolekci pro svoji vlastní značku Vetements loni předvedl tričko s logem přepravní společnosti DHL, po kterém prý všichni šíleli i navzdory ceně £185. Přitom téměř stejné se dá v e-shopu DHL koupit za £4.50. Dokonce jsem četl článek o tom, proč je oblečení návrhářů tak drahé. Jako příklad tam bylo toto tričko DHL, které je prý drahé, protože je něco stojí použití loga a jeho úprava pro potisk na trička... Proč to tedy někdo dělá, když si to stejné můžete koupit jinde za zlomek ceny? Také vám to připadá tak absurdní?