Móda z popelnice - kolekce Balenciaga F/W 2022

Kolekce značky Balenciaga jsou něco, na co se podívám, když chci být zhnusený, a v Prostřenu zrovna dlouho nebyl díl s burany z Moravskoslezského kraje, a na Výměnu manželek nemám odvahu, protože mám také svoje limity. Už léta představují to nejohavnější, co je možné v odívání, doplňcích, a stylingu nabídnout, a vždycky předčí moje očekávání, co se hnusu a nevkusu týče. Už vyčerpali napodobeniny tašky z Ikey, a jako že luxusní kopie igelitek, a teď předvedli kožené - pytle na odpadky. 

Během kolekce "hustě sněžilo", což je možná milosrdná snaha o to, abychom z té hrůzy na molu viděli méně, a modelové vypadají, že se po týdnu věznění na horské chatě ve sněhové bouři s mastnými vlasy vydali ven, vyhodit odpadky do popelnice.

Když pominu vzhled či vkusnost takového doplňku, musím přemýšlet nad tím, k čemu něco takového slouží. Nepřipadá mně praktické ukládat do tak velkého koženého pytle těžké věci, které by kůži zdeformovaly a vytahaly, nehledě na to, jak pak musí být pytel těžký. 

Vzhledem k rachitickým modelkám na jehlových podpatcích ve sněhu si nedovedu představit, co by v tom nosily. Jedině že snad zchudly, začaly se živit děláním polystyrenových fasád, a v pytlích odnáší úlomky polysterenu do popelnice. Nebo je osvítil duch svatý, a mohly by v tom odnášet jiné oblečení Balenciaga do drtiče odpadu, do kterého pak samy skočí. Jiný účel si představit nedovedu. Pokud militantní vegani chtějí někoho hejtovat, teď nastala jejich chvíle. Zvíře, jehož kůže na tuto ohavnost padla, zemřelo nadarmo.

Nejvíc mě na tom děsí to, že je značka populární, lidé to kupují absurdním cenovkám a odpornému designu navzdory. Cristóbal Balenciaga, představitel haute couture a zakladatel značky se obrací v hrobě. Měl bych strach si něco z jejich zboží koupit - bál bych se, že před obchodem mě chytí zřízenci ústavu pro choromyslné, udělají mně lobotomii, a pak mě uvrhnou do sklepní kobky blázince. Protože mně nejde do hlavy, že duševně zdravý člověk by za něco takového utratil tolik peněz.

Celou kolekci si můžete prohlédnout zde, pokud máte silný žaludek. A nebojte, není to odkaz na darkweb.

Netradiční přehlídka Blažek podzim/zima 2019

Asi jsem nebyl jediným, v kom přehlídka kolekce Blažek na příští podzim a zimu zanechala rozpačitý dojem. Spoustu diváků překvapilo, že byla strohá, minimalistická, monochromatická, a třeba téměř vůbec v ní chyběly pleteniny, tašky a další doplňky, kterými by bylo naznačeno, že u Blažka se každý muž dobře a vkusně obleče od ponožek až po čepici. To by si ale museli přečíst text, který ležel na sedadlech, a začalo to dávat smysl. Cílem bylo to, aby se divák nenechal nerozptylovat barvami a různorodým oblečením, ale soustředil se na kvalitu látek, střihu, a zpracování:

"Vysoká kvalita a dokonalé krejčovské zpracování bez kompromisů. Důvěra a obdiv k tradiční formě. Vlna jako princip, který přináší nejen hřejivost a pocit bezpečí, ale i odraz nových technologií. Poskytuje ochranu proti vnějším vlivům i konzumní společnosti. Funkčnost, životnost a praktičnost propojená s emocionální hodnotou. Uvědomělé vybírání nadčasových kousků vyznačujících se barevnou neutralitou a monochromatikou. Posedlost vlastním stylem podtrhující jedinečnou identitu a osobitý projev nositele."

Pravdou je, že v daném prostoru jakési půdy nebo čeho v OD Kotva modelové procházeli po mole ve vzdálenosti několik metrů od diváků, takže na první pohled těžko rozlišíte, zda vidíte tvíd nebo satén, natož tak abyste dokázali ocenit další detaily, a s tím Blažek nic nenadělá. Ale přesto mě zaujalo, jakým způsobem přehlídku pojali. Namísto obvyklého "tady je úplně všechno, co jsme tuto sezónu navrhli a vyrobili, a takto jsme to zkombinovali" byla středem zájmu vlna jako multifunkční materiál a její variabilní užití při výrobě různých typů oblečení, což sám schvaluji a vlnu doporučuji jako universální materiál na svetry, obleky, kabáty či šály; vlna hřeje a je odolná, a můžete ji nosit v podobě hrubého svetru, tvídového kabátu či elegantního uhlazeného smokingu.

Jak asi víte, nejsem jedním z těch, kteří by hleděli na nějakou podivnou výstavu a všechny přesvědčoval o tom, že tam "sice nikdo nic nevidí, ale musíte pochopit, co tím umělec zamýšlel", ale toto mně přijde jako skvělý nápad, vždyť Blažek vlnu kvůli jejím skvělým vlastnostem hodně používá, a tak proč z ní neudělat středobod celé přehlídky? Že se z ní dá ušít spousta různých věcí, které se hodí do různých stylů bylo na dokonalé krejčovské práci jasně vidět. Samotná autorka kolekce, skvělá návrhářka Jana Kuťková, o kolekci ještě před jejím uvedením řekla: "Prvním impulzem ke vzniku celé kolekce bylo severské malířství rané renesance, a to umělecká díla Hieronyma Bosche, jehož obrazy se vyznačují plností, nejsou na první pohled čitelné a vyzývají diváka k bližšímu zkoumání. Právě soustředění na detail umožňuje vidět dokonalé umělecké zpracování, ať už se jedná o malířství, či vrcholnou pánskou krejčovinu, kterou Blažek v českém módním průmyslu již sedmadvacet let úspěšně zastupuje." V tom s ní souhlasím, a myslím, že se jí to v kolekci a na přehlídce krásně podařilo vystihnout.

Ještě bych zmínil styling Jana Králíčka, který jsem u předchozích přehlídek vychvaloval. Zatímco v minulých sezónách ukázal nový způsob, jakým lze nosit formální módu, tady mně to připadalo jako zbytečná "inspirace" Balenciagou, Ablohem a aktuálním trendem devadesátých let, který měl zůstat v propadlišti dějin. Viz ty rybářské klobouky, které se mně nelíbily už když byly v módě když jsem byl dítě, a tady vypadaly jako pěst na oko, jako by kolekci měly dodat punc trendovosti, ale přitom se tam vůbec nehodily. Písařské návleky na rukávy nepůsobily jako "rebelský" doplněk, ale jako . Asi cílí na mladé, kteří se o módu začínají zajímat a nechtějí se vzdát svého "vlastního stylu podtrhující jedinečnou identitu a osobitý projev nositele" (což je ostatně také jením z poselství kolekce), a ti to možná uvítají. Ale já zůstanu věrný klasice, a pánské eleganci, jakou nám Blažek přináší.

Foto: MBPFW

Jan Černý F/W 2019 na MBPFW

Jan Černý, student Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně a nadějný talent české módní scény otevřel letošní Mercedes-Benz Prague Fashion Week svojí přehlídkou, která byla na zvláštní pozvánky a následnou prezentací v DUP 39. Osobně mám prezentace raději protože si můžete oblečení lépe prohlédnout než při přehlídce, kdy modelové chodí čím dá rychleji, ale zase se nemůžete venku nahlas bavit o tom, že jste seděli v přední řadě tak, aby to slyšeli ti, co seděli vzadu. :D Modelové byli rozestavěni uprostřed sálu na stupních, po kterých popocházeli a otáčeli se, aby si diváci mohli novou kolekci prohlédnout.

Asi není potřeba představovat jeho styl - výrazné kousky pánského oblečení, které tvoří rozložením a znovuposkládáním klasických věcí, hodně pracuje s denimem, a jeho oblečení si můžete prohlédnout a koupit v The Room by Basmatee, kde je už několikátou sezónu prodává.

Upřimně, není to můj styl a zlí jazykové už mě kritizovali, že o jeho kolekcích píšu (mimochodem, asi nebudu psát o přehlídce, na kterou mě nikdo nepozval, a kterou jsem neviděl, že?) a přitom podobné oblečení u jiných návrhářů hejtuji, protože je v nich patrný styl devadesátých let, na který se teď dala spousta značek, třeba Louis Vuitton, kterou jsem bral vždycky jako výrobce luxusních zavazadel a oblečení, a ne jako replikátora toho, co vídám v sekáči za deset korun.

Nikdy mě neuvidíte v tom fialovém klobouku, obří péřovce či "rybářské vestě", ale některé kousky se mně líbí a dovedu si představit, že bych je nosil. Tak mě zaujaly třeba džíny oranžovo-černo-bílé džíny s bundou ze stejné látky, ten černý plášť s oranžovým batikovaným vzorem, vždycky se mě líbily Honzovy náramky, řetězy a podobně, a už nějakou dobu přemýšlím nad jeho interpretací Prestižek, které zažívají návrat. Nespornou výhodou je, že je vyrábějí i v mojí velikosti 48 nebo 49, což je naprosto nevídané, takže pokud chci nové tenisky, jinou volbu stejně nemám, protože moje Adidas Stan Smith mě tlačí i ve velikosti 49 a 3/4. :D 

Moje dojmy z MBPFW F/W 2018

Letošní Mercedes-Benz Prague Fashion Week se konal před týdnem v Clam-Gallasově paláci. Musím říct, že z dosavadních prostor se mně líbil nejlépe. V živnostenské bance bylo málo místa (a s ostatními blogery nás posadili na chodbu, kde jsme nic neviděli) a maskéři v zákulisí prý museli používat čelovky, protože nefungovala elektřina, vyjet po eskalátorech až nahoru do Kotvy je docela otrava (i když podle mě to byly zatím nejlepší prostory pro konání týdne módy, co se přehlídkového mola týče), dostat se na Strahov (kde byla prý hrozná zima) je peklo, a Štvanice mně připadá poněkud izolovaná (i když je kousek od centra) abyste si tam zašli jen tak na jednu přehlídku. Tentokrát to byly nádherné prostory v centru, i když v některých místnostech se modelové jen tak mihli.

Mám dojem, že jsem na černé listině, protože moje žádosti o akreditaci na přehlídky MBPFW ignoruje, a tak jsem navštívil pouze přehlídky Jana Černého, Chatty a Blažka, na které jsem byl pozván přímo návrháři.

Na facebookoku už jsem sklidil hejty za to, že prý vyzdvihuji přehlídky Jana Černého, které prý připomínají Balenciagu, kterou nenávidím. Není to úplně můj styl (přesto bych si od něj vybral!), ale na druhou stranu je to mladý a talentovaný český návrhář, o kterém jistě uslyšíme, protože jeho styl jeho kolekcí teď frčí, dá se vyrábět ve velkém, a není to vzkříšení devadesátkového nevkusu jako u Balenciagy, ale streetwear, který se teď těší velké oblibě. Docela mě zaujalo jeho pojetí "prestižek". Celou kolekci si prohlédněte tady.

Nejvíc jsem se samozřejmě těšil na Blažka, který se mně líbí stylově (všechny jejich věci bych nosil), je to česká značka, která představuje krásné oblečení a doplňky z dobrých materiálů a za rozumné ceny, a podle mě u nás dělá krásnou elegantní konfekci nejlépe. Zaujal mě výběr barev, hlavně tmavě zelené a oranžové, a mým úplně nejoblíbenějším kouskem byl sametový smoking. A stejně jako u minulé přehlídky styling. Vojenské boty, které modelové měli úplně ke všem outfitům, kombinování formální a neformální módy (ale vždy elegantní a sladěné), prošívané šály, vesty a bundy, šály z hrubé pleteniny, nádherné sluneční brýle, to všechno chci! :) Takto si představuji moderního elegantního muže. Celou kolekci si prohlédněte tady.

A street style? Podobné akce jsou plné lidí, kteří přišli předvést svoje nejleší outfity. Bylo vidět, že někteří počítali s jarním počasí, a rozhodli se svoji volbu neměnit navzdory mrazu a sněhu, a bylo úsměvné pozorovat nakrucující se napůl obnažené ženy na jedné straně, a na druhé ty, které se třásly zimou i v oblečení odpovídajícím počasí. Doby "obleču se schválně co nejvíc jako šašek, hlavně, aby mně vyfotili pro nějakou kchůl stránku se street stylem" už jsou pryč, na druhou stranu mně připadá, že většina (alespoň těch, jejichž outfity pak byly nejvíc vidět na stránkách o street stylu) se inspirovala Balenciagou, Vetements, nebo měla něco v tom duchu. V duchu devadesátých let, o kterých jsem si vždycky myslel, že jsou všeobecně uznávána jako symbol módního nevkusu, který se u nás stránky jako Módní peklo nebo Muži v Česku (a já také) snaží v českém lidu zapudit. U nás se to ještě stále nosí, zatímco ten výrobce fejkových tašek Ikea (cokoli s logem Ikea bylo de rigueur na minulém MBPFW) na tom založil svůj úspěch. A vydělává na tom pořádné peníze, zatímco u nás to stále najdete v sekáčích na stojanech "vše za 29" :D

Tady mě vždycky zaráží to, jak chtějí být všichni individuální, ukázat svůj originální styl a jak nejsou mainstream, ale nakonec vypadají všichni stejně, podle poslední (ne)módy. Nejvíc mě fascinují obří hnusobotasky (připomínají naducané skejťácké boty, které se nosily asi před patnácti lety a částečně rozepnutá péřovka, stržená z jednoho ramene - nebo obou - takže to působí dojmem, že se vám zasekl zip a nemůžete se z ní dostat, nebo že se z vás nějaký sexuální násilník snažil strhat oblečení, aby vás zprznil, ale byl vyrušen a utekl.

Fotky street style: Iconiq.cz

Přehlídka THE 2nd SKIN CO. a klenotů Boucheron

Před nějakou dobou jsem měl tu čest zúčastnit se přehlídky šatů španělské značky THE 2nd SKIN CO., které u nás najdete v Boudoir Boutique v Maiselové ulic, a šperků věhlasného klenotnictví Boucheron. To snad není třeba představovat - vždycky se kochám jejich výlohou, když se v noci toulám noční Prahou cestou ze svého oblíbeného Bugsy's baru :) Kdo THE 2nd SKIN CO. neznáte, je to španělská značka, kterou v roce 2006 založilo designerské duo Antonio Burillo a Juan Carlos Fernández. Jméno této mladé španělské módní značky odkazuje na dovednost a chuť vytvořit ženskou formu s použitím exkluzivních létek jako hedvábný taft, organza, pštrosí peří a mnoho dalších, jak jsme se později mohli sami přesvědčit.

Přehlídka se konala se v Sokolovně Průhonice, kde jsem byl poprvé. Je to trochu z ruky, ale Uberem jsem tam byl z centra asi za půl hodiny (naštěstí nebyla zácpa). Bylo to krásné. Začátek léta, kdy ještě není úplně horko, v zahradě bylo připraveno občerstvení, a až se sešli všichni hosté, odebrali jsme se do sálu, někdejší tělocvičny Sokolu.

Uprostřed seděl cellista, který začal hrát Bachovu první suitu pro sólové violoncello a v tom přišla první modelka. Nebyla to obvyklá přehlídka, kde se nasraně tvářící se modelky s předstrčenou pánvi a zakloněnými rameny řítí po mole; takové přehlídky jsem viděl v historických filmech (pamatujete si na přehlídku, kterou v Londýně navštívila Lady Mary Crawley v Panství Downton?). Každá modelka se pomalu procházela mezi hosty, takže jsme si každé šaty mohli dobře prohlédnout. A k tomu se tichem nesly tóny nádherné Bachovy hudby. Už chyběl jen někdo, kdo by četl komentář k šatům, jako "nyní vidíte model z blankytného taftu utkaného z toho nejjemnějšího hedvábí...", jako to bývalo ve dvacátých letech :)

Šperky modelkám zapůjčilo klenotnictví Boucheron, které pak bylo možné si prohlédnout a vyzkoušet po skončení přehlídky - byl o ně docela zájem. Součástí byla také prezentace parfémů Boucheron v nádherných flakonech. U toho se podávalo víno, jednohubky, a příjemně jsem si popovídal se zúčastněnými

Pro tuto příležitost jsem si oblékl bílý smoking. Kam jinam si jej vzít než na letní garden party? :) V poslední době jej nosím často, protože v létě nepůsobí tak formálně, ale přitom vypadá skvěle. Motýlek mám z Le Premier, květinu do klopy z H&M, zbytek ze sekáče.

Balenciaga F/W 2017: Esence devadesátkového nevkusu a módních faux pas

Nechtěl jsem hodnotit kolekci, kterou na příští zimu pro módní dům Balenciaga navrhl Demna Gvasalia, ale je tak ohavná, že se ve mně všechno obrací. Všechno vypadá jako původní oblečení z devadesátých let, které seženete v libovolném laciném sekáči; hnusné a nepadnoucí oblečení krabicového střihu z devadesátých let totiž nikdo nekupuje a bývají jich tam plné věšáky. Nikdo totiž nechce vypadat jako herec z Komisaře Rexe, který se začal natáčet v roce 1994.

Tato kolekce je esencí devadesátkového nevkusu a hlavně obsahuje snad všechny prohřešky českých mužů - kromě trekových sandálů se zapranými tlustými bílými sportovními ponožkami. A to je záměr mého článku. Ty modely se skvěle hodí k tomu, abyste se podívali, čeho se vyvarovat, pokud si chcete vzít oblek a vypadat v něm dobře, a ne tak, že jste jej zdědili po tatínkovi, který v něm v tanečních uchvacoval maminku.

Možná jsou bohatí lidé ve světe přesyceni a chtějí hnusné oblečení? U nás by to však bylo jako vozit dříví do lesa. Na každém plesu vidíte podobných outfitů... myslím, že i desítky. A na každé svatbě je alespoň jeden strýc v krabicovém saku, které měl na svatbě vašich rodičů. A jsou toho plné sekáče.

V devadesátých letech mívala dvouřadá saka větší výstřihy a měla obvykle jen tu spodní řadu knoflíků. Za to je tady typický krabicovitý střih i hnusná barva. I struktura materiálu jako by se snažila napodobit hrubé látky devadesátkových obleků. A ty kalhoty! Příliš volné příliš dlouhé. Nic, co bychom na společenských akcích často nevídali, ale je to špatně.

Když si koupíte oblek, odstraňte ten štítek z rukávu. Vždycky když to na někom vidím, je téměř jisté, že mu rukáv saka sahá až po klouby prstů, protože mu oblek nepadne a je příliš velký - jako na fotce. A dvouřadé sako se nikdy nenosí rozepnuté. Na rozdíl od jednořadého saka, které se rozepíná když si sedáte, zůstává dvouřadé vždy zapnuté. Proč? To vidíte na fotce - vypadá to hnusně.

Černé košile a červené kravaty si nechte na koncert Green Day. Nosí to snad někdo jiný? Vy to nedělejte. Pravidlem je, že kravata má být vždy tmavší než košile, aby vynikla.

Jsem jediný, kdo si myslí, že obarvené černé vlasy na bledých lidech s původní barvou vlasů "pochcaná sláma" vypadají jako pěst na oko? Hůř už vypadají jen odrosty na takových vlasech jako v tomto případě. A ty úzké brýle. Takové se nosily asi před dvaceti lety.

A křusky k obleku? Opět tu máme černou košili, a kravatu s logy, jako u stejnokroje nějaké firmy; podobný design mají kravaty zaměstnanců Českých drah. Takto vypadá středoškolák na maturitním plese, který chce dát najevo svoji originalitu a pohrdání společenským oblečením.

Zatímco u nás se snažíme košile se širokými "krátkými" rukávy po loket jaké nosí řidiči MHD a důchodci k obleku vymýtit, Balenciaga hrdě prezentuje uniformu zaměstnance fast foodu za stovky nebo tisíce Euro. Bravo.

Možná se necháte inspirovat také vzhledem modelů - to jak tady mejkap artisté (ne ti, co skáčí nad cirkusovou manéží; tak se v branží říká maskérům) z každého udělali nehezkého a odpudivého debila je fascinující. Jeho výraz jako by říkal "proboha, doufám, že tu fotku nikdo nedá na facebook, vypadám jako kretén!"

A pamatujte si jedno: košili s krátkým rukávem v kombinaci s kravatou nosí jen autobusáci, zaměstnanci Českých drah a malé děti na svatbách.

Tento model ve mně vyvolává vzpomínky na základní školu, kdy přišel do módy melír a kus žluté měl na hlavě téměř každý. Když moji spolužáci začali napodobovat účesy svých oblíbených fotbalistů, vlasy jim při plavání v chlorové vodě zezelenaly. A ty brýle!

Kabát sám o sobě špatně nevypadá, je to taková klasika. Ale příliš velká velikost navozuje dojem, že jej někdo vyhrabal v sekáči. Sám tam takové často vídám a protože takto nikdo vypadat nechce, nekupuje je. A opět délka kalhot.

Černá košile a bílá kravata. To kdysi nosila moje oblíbená kapela The Hives k bílým nebo černým oblekům. Na kabátě (tak jako na všech kabátech a sakách z této kolekce) je opět štítek, takže až to uvidí Češi nepolíbeni módou nebo stylem, budou si myslet, že to tak má být. Nemá.

Podobný kabát měla mamka, když jsem byl malé dítě (jen se zapínáním na opačné straně, samozřejmě), ale jako jeden z mála kousků z této kolekce se mně líbí. Ovšem já bych si jej vzal k něčemu jinému a rozhodně bych si k němu nevzal - to jsou ortézy nebo lyžařské boty?

To bude asi nějaký student Matfyzu, ne? Nebo ajťák v jako že společenském oblečení. Pokud jste někdy byli na plese Filosofické fakulty Univerzity Karlovy, mohli jste podobné outfity vidět také tam. Jednotlivé kousky v tomto případě úplně zlé nejsou, ale ta kombinace... Když máte košili s kravatou, zastrčte si ji do (padnoucích) kalhot. Pokud rádi nosíte volné a plandavé kalhoty, nenoste je s kravatou. A takovými botami. Taška je hezká, ale k matfyzácké uniformě je jako pěst na oko. 

Když přijdete na vesnici ve tři ráno do toho nejhnusnějšího pajzlu, všichni kromě servírky tam budou vypadat takto. Ten chlapec s obrovskými vaky pod očima tvářící se nasraně dokonce vypadá, že ho před chvílí odtáhli od dvacátého panáku zelené a strčili jej na přehlídkové molo. Krátká mikina do pasu z devadesátých let s logem příliš volného střihu, což bije do očí hlavně u rukávů a pasu, na kterých je našitý pás žebrového úpletu ke stažení. Čím méně rachitický jste, tím blběji to vypadá.

Další variace na téma "Jdu na maturiťák a mám to na háku, pyčo". Volné kalhoty, příliš dlouhé nohavice (Maturanti si je upevňují opasky až pod zadkem, aby docílili kýženého vzhledu nasrávaček), košile vystrčená z kalhot, retro kravata a šusťákovka, abyste dali najevo, že nejste zaprděný kravaťák a mamánek, ale kchůl sportovec, který by se na nějaké společenské akce mohl...

A jde do tuhého. Bizár číslo jedna. Podívejte se jen na tu spodní část, to vypadá dobře - konečně padnoucí kalhoty. Pak ale vidíte tu hromady podivně nastříhané a sešité látky s retro logem... A nemáte slov. Dál!

Toto mně vyrazilo dech a donutilo se podívat se na tuto kolekci, protože jak řekl můj kolega v práci poté, co jsem fotku sdílel: "Cos to dával včera na facebook za AIDSáka? Vypadal jako Tom Hanks ve Philadelphii, na konci filmu." Myslím, že kostým je také z té doby. 

Vrcholem je pak tento šál se vzorem igelitky z Aldi, německého konkurenta Lidlu. Návrhář Demna Gvasalia žije v Berlíně a asi má slabost pro slovutné berlínské sekáče (tam asi celou kolekci nakoupil?) a německé firmy, které nabízí neoblíbená pracovní místa.

V kolekci pro svoji vlastní značku Vetements loni předvedl tričko s logem přepravní společnosti DHL, po kterém prý všichni šíleli i navzdory ceně £185. Přitom téměř stejné se dá v e-shopu DHL koupit za £4.50. Dokonce jsem četl článek o tom, proč je oblečení návrhářů tak drahé. Jako příklad tam bylo toto tričko DHL, které je prý drahé, protože je něco stojí použití loga a jeho úprava pro potisk na trička... Proč to tedy někdo dělá, když si to stejné můžete koupit jinde za zlomek ceny? Také vám to připadá tak absurdní?