pátek 9. prosince 2016

Odpolední čaj


 photo afternoon-tea-czechfashionisto_01_zpspal01yiw.jpg

 photo afternoon-tea-czechfashionisto_02_zpscs00r94g.jpg

Před nějakou dobou jsem se byl podívat v jednom ze svých oblíbených starožitnictví, v České Koruně, a odnesl jsem si odtud tento krásný porcelánový servis. Tak jsem si říkal, že v době, kdy blogerky pijí smoothies ze zavařovacích sklenic a chodí do kaváren, které vypadají jako ruiny a zříceniny, vám ukážu, jak si stůl - s čajem - prostírám já.

Vždycky jsem měl rád staré věci a zajímá mě doba začátku 20. století, proto mám rád také seriály jako Panství Downton, konec Rakouska-Uherska a dobu potopení Titanicu. Když jsem začal chodit na střední školu, koupil jsem si tuto postříbřenou soupravu na čaj ve stylu královny Anny, a postupně dokupoval další kousky stolního nádobí a prádla. Tehdy jsem si každé odpoledne dělal čaj. Měl jsem nachystaný podnos s plátěným ubrouskem, konvicí a mléčenkou, a k tomu jsem si dával toast s máslem a pomerančovou marmeládou nebo sušenky. Také jsem se začal zajímat o tehdejší etiketu a společenské zvyky. 

 photo afternoon-tea-czechfashionisto_03_zpsgsogxjiw.jpg

 photo afternoon-tea-czechfashionisto_04a_zpsajclhxia.jpg

Mojí oblíbenou knihou je Etiquette z roku 1922 americké autorky Emily Post, kde obsáhle a zevrubně popisuje co a jak ve společenském životě dělat a jak se chovat. V kapitole Čaje a jiné odpolední společnosti najdete, jak takový čaj uspořádat, co a jak podávat, a tak podobně. Emily Post je v Americe něco jako náš Guth-Jarkovský, synonymum etikety a slušného chování. Její kniha se dočkala spousty přepracování, a její nadace knihy o etiketě vydává dodnes. Já mám to štěstí vlastnit vydání z roku 1924. Pokud vás ale zajímá historie etikety a někdejší společenské zvyky, opatřete si Společenského rádce pro všechny životní okolnosti.

 photo afternoon-tea-czechfashionisto_06_zps0mwsaiir.jpg

 photo afternoon-tea-czechfashionisto_07_zpskfsuckss.jpg

Odpolední čaj není jen anglické cliché "pití čaje" (a zbožňování královské rodiny), ale spíše svačina, při které se sejdou členové rodiny nebo společnost; u čaje se setkávaly návštěvy a neformálně si lidé povídali o tom, co je u koho nového. U toho popíjeli čaj, horkou čokoládu a v létě limonády, a k tomu sandwiche (máslo a okurka nebo listový salát je klasika :), scones s pomerančovou marmeládou, a nejrůznější dortíky, zákusky a další moučníky. 

 photo afternoon-tea-czechfashionisto_05_zpsk9isaege.jpg

Mě pečení nebaví. Vaření ano, ale co se týče moučníků, jednou za rok udělám anglický vánoční pudink, a to je tak vše, a když pozvu na čaj kamarádku, občas přinese nějaký moučník, který sama upekla. Tak jsem si v Penny Marketu koupil čokoládový Sacher dort. Byl jsem tam na nákupu a zaujalo mě pár věcí z řady Selection, ve které mají různé lahůdky, čerstvé těstoviny, sušené maso či moučníky, tak jsem si řekl, že to zkusím. A "Sacher" i čokoládové pralinky byly velice dobré :)

 photo afternoon-tea-czechfashionisto_08_zps4m310r9k.jpg

7 komentářů:

  1. Ten servis je naprosto úchvatný. Je škoda, že se to běžně nevidí, a že všichni si kupují ty moderní strohé a nevkusné věci.

    OdpovědětVymazat
  2. Krása! Miluju tě za to, jak si dokážeš užít i tak obyčejnou záležitost, jako je pití čaje! Už jen proto jsem ráda, že jsem tě mezi blogery objevila. Umíš to s glancem!

    A zakoupit si servis už v době studií na SŠ... máš u mě další palec nahoru :) Můj bratr si ve 20 nedokáže ani ten čaj uvařit... Natož si ho naservírovat tak, jako ty...

    + sachr z Penny se k tomu luxusu na fotce senzačně hodí :) Kdybys napsal, že je z bůhvíjaké cukrárny, už by se mi tam tak nelíbil :-)

    Mišice ;)

    OdpovědětVymazat
  3. Nádhera. Já to mám opačně, pečení mě baví k smrti, zato vaření moc ne :)

    OdpovědětVymazat
  4. Chcelo by to vyžehliť obrus :-),dosť to zráža dolu výsledný efekt, pre mňa v rámci prestierania: conditio sine qua non

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ubrus je vyžehlený a naškrobený. Už mně to někdo kritizoval na facebooku, ale dělal jsem to podle svých knih o etiketě. Slavná autorka Emily Post to tak na fotografiích ve své "Etiquette" má, stejně je tomu i na fotkách prostřených stolů z té doby, a krásně je to vidět na fotografiích z jídelny Titanicu (reslektive Olympicu). Takže Vycházím z toho, že tehdy se to tak dělalo.

      Vymazat