pátek 25. července 2014

Velkolepý zážitek s lanýži v restauraci La Truffe


 photo la-truffe_01_zps1b4352c2.jpg

 photo la-truffe_02_zpsbafcfc1b.jpg

Na lanýžovou restauraci La Truffe jsem slyšel samá výborná doporučení a moje kamarádka Edita na ni stále pěje ódy. A když jsem pak z newsletteru Lime & Tonic zjistil, že mezi další nejen gastronomické zážitky nově přibylo lanýžové degustační menu právě v La Truffe, řekl jsem si, že je to osud, a že tam konečně musím zajít.

Zrovna ve chvíli, kdy jsem se oblékal k večeři začalo hrozně pršet, cestou do restaurace kamarádce upadly obě podrážky z podpatků a u Staromáku se spustil déšť jako z amerického filmu - z ničeho nic začalo lít jako z konve, takže jsme zmokli ještě než jsme stačili roztáhnout deštníky a do toho bylo hrozné vedro a dusno... 

K očekávání příjemného zážitku přispěla už milá paní hned v recepci, moje oblíbená písnička od Mireille Mathieu, která hrála zrovna když jsme usedali ke stolu a francouzský číšník, ze kterého čišela radost z práce, kterou očividně dělá s láskou. Restaurace sídlí ve starobylém domě a interiér je členěn do útulných zákoutí tak, že si můžete v polosoukromí nerušeně povídat a ostatní hosty v podstatě ani nevidíte. Tedy pokud zrovna nenatahujete krk, abyste se nenápadně snažili podívat, co za dobroty se podávají u stolu opodál :) Vlastně jsme měli celou dobu pocit, že jsme v odděleném salónku, kde nás diskrétně obsluhuje náš pozorný číšník.

 photo la-truffe_03_zps34ca5f2a.jpg

 photo la-truffe_04_zps9b2373e3.jpg

Úvodem nám představil menu, které nás mělo čekat a nabídl nám aperitiv - vybrali jsme si svěží šumivé víno, které vyrábí v Rakousku přímo pro restauraci La Truffe. Hned vzápětí nám jako amuse bouche přinesl terinku z kachních foie gras s plátkem lanýže. Jako předkrm následovala studená velouté z hrášku s lanýži zakápnutá lanýžovým olejem. Ani jsem si neuvědomil, že menu se oproti tomu na stránkách Lime & Tonic mírně lišilo, protože každý chod ve své delikátní chuti překonával ten předchozí. Jen je mi teď zpětně trochu líto, že jsem neochutnal velouté z kaštanů.

 photo la-truffe_05_zpscaa2e056.jpg

 photo la-truffe_06_zpsd03db083.jpg

Ale teplý překrm mi to bohatě vynahradil - delikátní brambora se strouhanými lanýži a lanýžovým krémem je mým favoritem celého menu. Další změnou v menu byl další chod. Namísto sorbetu z růžového frizzante nám náš pozorný číšník naservíroval lanýžovou zmrzlinu, která byla naprosto úžasná a kdybych měl možnost, asi bych jí stejně dal přednost před sorbetem z frizzante.

 photo la-truffe_07_zps6510013f.jpg

Na hlavní chod jsem se těšil. Tournedos à la Rossini, steak z hovězí svíčkové s plátkem foie gras zasypaný lanýži s bramborovým pyré a omáčkou demi-glace z portského, ochucenou lanýži. Maso se rozplývalo na jazyku a ta kombinace, kterou prý vytvořil slavný Auguste Escoffier pro italského skladatele Rossiniho je božská! Všechna jídla byla velmi jemně dochucena, takže jsme krásně cítili chuť lanýžů, které však ostatní složky pokrmu nepřebíjely, ale byly v dokonalé harmonii.

 photo la-truffe_09_zps13c6b969.jpg

 photo la-truffe_08_zps3b5c764b.jpg

 photo la-truffe_10_zpsbe6d8db4.jpg

Jako desert jsem si dal Moelleux au chocolat, můj nejoblíbenější francouzský moučník; čokoládový dortík s křupavou krustou a tekutým vnitřkem. Uvnitř byly ještě maliny a byl podáván s kopečkem vanilkové zmrzliny. Ach! Můj doprovod si z nabídky desertů, která se neustále mění, vybral citronový dortík s pusinkami a čerstvým ovocem. Ke kávě se podávaly pralinky, jak bývá v dobrých restauracích zvykem.

Myslím, že za zmínku stojí ještě to, že degustační vzorek vína před tím, než vám číšník vlastně nalije, je asi 1 deci :) A vůbec  ty jejich "sklenky vína" jsou velmi velkorysé porce. Nebrali jsme si celou láhev, protože jsme si na doporučení našeho číšníka a sommeliéra dali napřed bílé a já jsem dál pokračoval červeným, zatímco moje kamarádka zůstala u Sauvignonu. A jak jsem se díval do vinného lístku, mají i příznivé ceny šampaňského. 

Když to tak shrnu, La Truffe je ukázkou toho, jak by měla pořádná restaurace vypadat: vynikající kuchyně, pozorná obsluha... už se těším na další návštěvu :) A co se Lime & Tonic týče, reservace je velice jednoduchá a nejvíce se mi líbí, že personál restaurace hned ví, kdo jste a není nutné jim dávat žádný kód nebo vytištěný voucher. Komunikaci svého webu s restaurací mají zmáknutou na výbornou a vy se nemusíte o nic starat.

 photo la-truffe_11_zps8630c7e4.jpg

Tento příjemný večer jsme zakončili v Bugsy's, kde jinde. Na podporu trávení jsem si dal jejich nepřekonatelnou Bloody Mary (lepší než tam jsem nikdy nikde nepil!), pak několik svých oblíbených cocktailů, poté jsem si nechal od barmana namíchat dva cocktaily dle své chuti na jeho doporučení a které ani nejsou v lístku, a na závěr jsem si vrátil ke svojí oblíbené Bloody Mary. Mezitím už přestalo pršet a jen jsem si říkal, jak krásný to byl večer :)

P.S. Na sobě mám sako D&G, košili JOOP, kravatu Pierre Cardin a kapesníček z Le Premier v Pánské pasáži, který jste mohli vidět už v kombinaci se zeleným sakem.

25 komentářů:

  1. Vítězslave, z Vás musí mít restauratéři velkou radost - fotit si jídlo... To je snad výsada náctiletých adolescentů a ne gentlemanů vaší úrovně ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To skoro zní, jako kdybyste nikdy nebyla v restauraci ;) V restauracích si přece jídlo fotí úplně každý, mládí i staří...

      Vymazat
    2. No, na muže Vašeho postavení je to velice infantilní výmluva - dělá to každý, tak budu taky. Kde by svět byl, kdyby se každý řídil tímhle pravidle. Dle úrovně Vámi navštívené restaurace a způsobu servírování by se bez sebemenších debat mohlo servírované jídlo zařadit do kolonky umění a na to se vztahují autorská práva nebo Vám snad kuchař z jehož rukou vzešly ty pokrmy dal svolení jídlo publikovat, abych Vám nekřivdil...? Zkuste si někdy při návštěvě Francie vytáhnout foťák před obrazem Mony Lisy, to něco uvidíte, taky je to je obraz, jako tam to je jen jídlo :)

      Vymazat
    3. Spíše jsem reagoval na to, že focení si jídla v restauraci není nic neobvyklého. A jak jsem napsal výše, měli jsme zákoutí jen pro sebe, takže to nevypadalo ani nevhodně, ani to nemohlo pobuřovat ostatní hosty nebo číšníka, který nám nechával soukromí.

      Vymazat
    4. Ano, blýskání v restauraci a lození po nábytku, aby měl strávník co nejlepší kompozici snímku je jedna stránka tohoto nešvaru, na druhou stranu, když někdy v budoucnu navštívím La Truffe a dám si Tournedos à la Rossini, budu přesně vědět, co mi přinesou, což je obrovská škoda, bude chybět ten wow efekt, když před Vás položí jídlo s vizuálními parametry uměleckého díla :) Je to jen námět k zamyšlení, prokazujete tím úctu šéfkuchaři, a výmluva, že jim to dělá reklamu - opravdu si myslíte, že o tenhle druh publicity stojí a mají jej za potřebí? :)

      Vymazat
    5. Musím uznat, že mě opět fascinuje kreativita, s jakou si komentující na mém blogu vždycky najdou jednu věc, která s tématem článku vůbec nesouvisí, a kterou pak začnou kritizovat, zatímco se přidávají i ostatní.
      Co se lezení po nábytku týče, nejsem opice ani buran, abych něco takového dělal. A také si myslím, že kdyby restauraci vadilo, že si někdo fotí jejich jídlo, neuveřejňovali by v první řadě fotogalerii na svých internetových stránkách nebo by hosta s foťákem slušně vyzvali, aby toho nechal. Myslím, že víc už k tomu není co říct.

      Vymazat
    6. Blogger co si fotí jídlo pro svůj článek? Nevídané.

      Vymazat
    7. Tayk budu muset zareagovat...Pane "Anonymní"...Byl ste někdy ve Francii v Louvru u Mony Lisy??...Pokud Ano tak mi musíte dát za pravdu, že tam si ji fotí každý druhý návštěvník....a k tomu jídlu....Spousta lidí si fotí jídlo, ať už turisti nebo profesionálové z oboru (kuchaři atd.) ať už jako památku na užásný večer/oběd nebo kuchaři jako inspiraci. Není to nic zakázaného a spoustě špičkových kuchařů naopak spíše lichotí, že o jejich jídlo má člověk zájem a že si ho chce vyfotit, protože mu přišlo zajímavé.
      Bratr ;)

      Vymazat
    8. Fotit si jídlo je zcela normální. Taky jsem to v zrovna v La Truffe dělala a naopak mi přišlo, že je těší, že se mi jejich jídlo líbí nejen chuťově, ale i vizuálně. Když si jednou za čas prohlížím fotky za uplynulý rok, tak u fotek krásně naservírovaného jídla se mi vždycky zvedne nálada.

      Vymazat
  2. určitě mají radost minimálně za reklamu ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To asi ano, i když La Truffe to možná ani nemá zapotřebí ;)

      Vymazat
  3. pozor na čárečky v souvětích, ty lanýži

    OdpovědětVymazat
  4. Menu vypada perfektne tohle misto si budu pamatovat diky! Co se tyce predchozich komentaru jaksi nechapu tuhle potrebu za kazdou cenu prudit, clanek je fajn na foceni jidla neni nic spatneho zvlast pokud se jedna o delikatesy, u nakousanych hambacu by pozvednute oboci bylo na miste. Zdar anonymum

    OdpovědětVymazat
  5. ty fotky jsou krásné (hlavně díky tomu jídlu haha) můžu se zeptat na co fotíš ? btw na to, že jste zmokli, tak na té první fotce nevypadáš zle =)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky :) Mám Nikon D3200 a objektiv Nikon AF-S Nikkor 35mm 1:1.8G.

      Vymazat
  6. Zřejmě to neuvěřejníte, ale i tak. Víte proboha v jakých podmínkách se chovají kachny na foie gras? Že jsou drženy v klecích který jim nedovolují žádný pohyb a jenom ládovány, aby jim zbytněly játra, které potom takový rádoby gentleman-dobytek jako vy sní? Víte něco o historii? Zřejmě Vás to na UK neučili. Víte o tom, že ty to kachny byly a jsou stále zakopávány do země a tam krmeny, kvůli zbytnění jater, aby si podobný nýmand jako vy pochutnal? Jestliže jste tak příšerně alibisticky dokázal reagovat na kožešinu, budte tak laskav a oponujte mi. Karel Novovesky, Jirny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc dobře vím, jak se takové kachny chovají, můj děda je také krmil, aby měly tučná játra. Ale opět pláčete na špatném hrobě. To, že si dám občas foie gras nebo si obleču některou ze svých kožešin, které mám z druhé ruky, situaci nevyřeší. Možná byste se měl obrátit na samotnou restauraci nebo přímo na chovatele.

      Vymazat
    2. Samzřejmě, že tohle všichni vědí, taky z tohoto důvodu je to v celé Evropě (mimo Maďarsko a Francii) vedeno jako týrání zvířat a tudíž zakázano. Hlavně ve Francii to má dlouhou historii a ať proti tomu říká kdo chce co chce, nikdo to neřeší, protože jednoduše chutnají božsky....a mimochodem, oproti dalším francouzským specialitám jsou foie gras slabý odvar ;) Ale to nikomu nebrání je požívat. Jestli beret všechny věci a jídlo podle toho jak se to vyrábí nebo pěstuje tak to musíte chodit nahý a živit se kořínky co najdete a to co vypěstujete....Viděl ste někdy jak jsou týrany ovce při stříhání vlny? kolik zvířat a rostlin zahyne při těžbě čehokoliv? Jak vypadají farmy na vepřové nebo drůbeží kterými se živíte. Všchnoco na světě jíme, v čem chodíme nebo jezdíme je za nějakou cenu k životnímu prostředí a pokud vám to vadí, tak nebrečte tady a seberte se a odejděte někam do divoké přirody a tam si žijte ;)
      s pozdravem Bohdan Ivičič

      Vymazat
    3. a ještě sem zapoměl dodat....kachny se už do země dávno nezakopávají, v domacím protředí se to už málokde dělá a pokud ano, tak zaváděním sondy do žaludku. Zakopávalo se to dávno než ste se narodil ;)
      http://www.navratdoreality.com/?p=view&id=2761 - takhle vypadá většina velkých podniků ve Francii;)
      samozřejmě ne všechny http://www.navratdoreality.com/?p=view&id=13393
      ale to přece nebrání tomu abych se tím ládovali ;) a komu to nechutná ať to nežere
      B.I.

      Vymazat
  7. nejste hloupý člověk a vím, že když Vám řeknu, co si o Vás myslím, že moc dobře pochopíte, že mám pravdu. Je to těžké přijmout, ale ve Vašem případě je to pravda.......jste latentní homosexuál, který přehnanou modní afektovanost vydává za neotřelý vkus či za české nepochopení. Jste slizký ve své podstatě, když proklamujete veškeré ty své obrany ohledně používání kožešin, foie gras atd. Snažíte se působit jako gentleman, ale je to pouze Váš prázdný a nafouknutý sen, kterým se snažíte kompenzovat ztrátu vlastní osobnosti a sexuality. S pozdravem MUDr. Jan Líhal

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máte pravdu. Nejsem hloupý člověk a tak mi došlo, že i předchozí komentář jste psal Vy. A pokud by to někoho nenapadlo už podle stylu psaní nebo toho, že oba jsou podepsány celým jménem a jen dvacet minut po sobě, je velmi jednoduché zjistit, že žádný Mudr. Jan Líhal neexistuje.

      Vymazat
    2. Páni, to je ale nenávisti. Vždycky si říkám, co dává nějakému člověku právo soudit druhé, které ale opravdu nezná. Ať už je člověk na muže nebo na ženy, je to jeho věc. Vítězslavův styl je specifický. Někomu sedne, někomu ne. Komu ne, ten nemusí na jeho web chodit plivat urážky. Mě se takto oblékat můj manžel, tak ho asi přerazím, ale neznamená to, že bych tu musela hned psát nějaké hnusy. PS: Na první fotce tohoto článku mi strašně připomínáte Sherlocka a toho opravdu hodně můžu :-).

      Vymazat
  8. Chuť lanýžů sice není nic pro mě, ale ten čokoládový dortík? Pro ten bych teď dala půl princezny a království. :D Smím se zeptat, Ty pocházíš z jižní Moravy? Konkrétně z okresu Břeclav? Viděla jsem totiž u tebe na facebooku fotku tmavomodrého saka Thierry Mugler, která, jak jsi psal, je pořízena v jednom z mých oblíbených secondhandů... (Nosreti. :D) Promiň za zvědavost. Jen je mi divné, že by odsud pocházel kluk, který ví, kdo je Thierry Mugler. To se tu prostě jen tak nevidí. ;) Za těch skoro 20 let, co tu žiji, jsem vypozorovala, že lidi tu dokonce stále ještě divně koukají i na holku v podpatcích.

    OdpovědětVymazat