Minulý rok jsem dostal lístek na Louskáčka do brněnského Janáčkova divadla. Kvůli covidu se však představení odložilo, a dočkali jsme se až včera. Bylo to nádherné. Výprava byla úchvatná, hudba nádherná, taneční výkony úžasné... Moc se mně to líbilo, a jsem rád, že to nepojali moderně, jako se to dnes dělá u spousty představení; zvlášť přihlédneme-li k tomu, že to hrají jen několikrát v období Vánoc.
Také jsem byl poprvé v Janáčkově divadle. Nejsem fanouškem monstrózních budov z období socialismu, které podle mého názoru obvykle jen hyzdí veřejný prostor, ale uvnitř je vše dobové a zachované, a budova vypadá snad nezměněné od asi 70. let nebo kdy ji postavili. Na rozdíl od některých jiných podobných budov uvnitř není směs starého a nového zařízení a podobné paskvily, takže to nevypadá vůbec špatně.
Co mě ale zaujalo, bylo oblečení návštěvníků divadla. Čekal jsem vše možné, hlavně po zkušenostech z Národního divadla v Praze, kde mívá sako a kravatu kromě mě tak jeden, dva další muži, a většina má na sobě džíny a svetry jako Pažout v Románu pro ženy. V létě pak nechybějí šortky, havajské košile, horolezecká výstroj, a všelijaké jiné ohavnosti - o buranech v Národním jsem psal třeba tady.
Jakékoli očekávání jsem vzdal také proto, že před dvěma týdny jsme byl v Národním divadle, a samozřejmě měla většina svetry, kostkované košile, a byli oblečení jako školní výlet, když musí jet povinně do divadla. Byl jsem sice na Kytici a v sobotu odpoledne, ale za roky svých návštěv pražského Národního divadla jsem potkal jen hrstku vhodně oblečených lidí, či spíše mužů, kteří nebyli v normálním oblečení na doma nebo do města, a na sobotní opeře o moc lepší oblečení nenajdete.
V Brně to bylo jiné. Vzal jsem si tmavě modré sako a šedé kalhoty, protože jsem mezi lidmi v teplákách a džínách nechtěl v obleku vyčnívat, a nakonec se ukázalo, že sako nebo oblek měla většina mužů, i mladých, a že se snažili k návštěvě divadla hezky obléct. Teda ne, že bych všichni vypadali jako ze žurnálu, ale pokud tam byl někdo nevkusně oblečený, v tom davu slušně oblečených lidí se ztratil.
Navzdory tomu, jak se Pražáci Brnu smějí, jsem měl dojem, že tady je svět ještě v pořádku, a že teplákovo-teniskový mor tam na rozdíl od Prahy nepropukl. Víte, že pořád nabádám k nakupování oblečení ze druhé ruky - vše na sobě mám ze sekáče, kde se dá najít i značkové oblečení, takže nevkusné oblečení není nedostatek peněz, ale výchovy.
Na sobě mám košili Ermenegildo Zegna, sako Hugo Boss, kravatu Gucci, a šedé kalhoty, dohromady asi za 120 - 150 korun. Vše bylo téměř nebo úplně nové, soudě podle zašitých kapes, nezmačkané podšívky, a nepoškozených štítků uvnitř. Boty na míru Sebastian Damiano, o kterých si můžete přečíst v mém článku z doby, kdy jsem si je pořídil.
Žádné komentáře:
Okomentovat