Víkendové odpoledne ve městě

O víkendu jsem s Kubou Ferancem nafotil tyto fotky. V těchto mrazivých dnech si kromě kožešin užívám tuto předlouhou šálu od Jakuba Polanky, kterou podle potřeby omotávám kolem krku, abych se zahřál, nebo kolem hlavy, když začne chumelenice. V takovém pohodlném outfitu vyrážím do města za kamarády nebo jen tak na nákupy.

Ve výprodejích jsem se začal dívat po nových teniskách, protože sháním náhradu za svoje žluté tenisky New Balance, které už jsou obnošené, a chtěl bych nějaké podobné, také kožené. Sháněl jsem tenisky na Spartoo, ale  pořád nemůžu najít ty pravé (a dostatečně veliké). Tak doufám, že do jara se mně to podaří :)

Na sobě mám skinny jeans Levi's, kabát ze spolupráce H&M a Lanvin, šálu Jakub Polanka z La Gallery Novesta, ponožky Rebeliot, tenisky Nike a náramek Trollbeads.

Procházka zmrzlou krajinou

Ani si nepamatuji, kdy byla naposledy tak krásná zima. Stromy, keře i tráva a vůbec všechno, je obaleno jinovatkou a venku mrzne, až praští. S mamkou jsme se byli na Nový rok projít; že se jen tak podíváme k rybníku a k řece. Nakonec z toho byla dvouhodinová procházka, při které jsme docela promrzli, a byla taková zima, že mně při vydechování namrzal knír a srst lišky (která se mně v tom mrazu velice hodila.

Na sobě mám černý kabát ze směsi vlny a kašmíru ze sekáče, vintage štólu z polární lišky z Ebay, rukavice Nappa Dobříš, džíny Levi's, kožená pérka Clarks a náramek Trollbeads. Doufám, že jste se s rokem 2016 patřičně rozloučili, a že v tom novém vás čeká jen to dobré :) 

Kožený kabát s kožešinou Lukáše Krnáče

Autorem tohoto úchvatného kabátu z modré hovězí kůže a liščí kožešiny je Tomáš Krnáč, student Designu oděvu na Univerzitě Tomáše Baťi ve Zlíně. Všiml jsem si jej na posledním Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku, kde jej měl na sobě Kuba Feranec (kterému tímto děkuji za tyto fotky :). Kabát se skvěle nosí, je z poctivé silné kůže a kvůli tomu je také docela těžký... A naprosto úchvatný!

Jinak mám na sobě Levisky 519, bílé tričko také Levi's, tenisky Nike Roshe Run a náramek Trollbeads.

Pánské náramky jako stylový doplněk

Miluji hodinky a mám jich asi tucet, ale stejně jsem si nikdy nezvykl na to, že bych je nosil denně a každé ráno si je před odchodem z domu připínal k zápěstí. Svým způsobem mně překáží, pod páskem se mně potí ruka, vadí mně u manžet u košile nebo když nosím rukavice. Ale náramky jsem nosil vždycky rád, hodí se ke všemu a pamatuji si na svůj první, stříbrný, který mně dala mamka, když mně bylo asi osm. 

Už nějakou dobu jsou trendy módním doplňkem, i když většina mužů, které běžně potkávám je moc nenosí. Můžete se ale inspirovat na streetstylových fotkách, spousty náramků a náhrdelníků rád nosí třeba Johnny Depp a GQ radí, že dospělý stylový muž by měl nosit náramky z oceli a stříbra s černými korálky nebo z tmavé kůže v kombinaci se stříbrem a ocelí. Proto jsem tady vybral pár svých oblíbených náramků různých stylů, abyste viděli, z čeho se dá vybírat :)

Nedávno jsem si pořídil stříbrný náramek Trollbeads. Ještě před dnes tak masově rozšířenou Pandorou přišli v roce 1976 jako první s originálním nápadem navlékání korálků na náramky. Základem jsou kožené nebo stříbrné náramky, náhrdelníky či prsteny s odnímatelnou karabinkou, na které se navléká libovolné množství přívěsků a korálků třeba z muránského skla, ryzího stříbra, zlata či drahých kamenů. Takže jej můžete proměňovat a přizpůsobovat svému oblečení. Některé stříbrné přívěsky a skleněné korálky připomínají šperky z dob vikingů, jak mně někdo psal na mojí facebookové stránce, jiné představují různé figurky nebo zájmy, dnes dělají i přívěsky k různým příležitostem.

Sice nemají pánskou řadu, ale všechno co dělají je vlastně unisex (když pominu zlaté přívěsky s barevnými kamínky) a záleží jen na vás, co si vyberete. Já jsem si vybral stříbrný řetízek a na něj skleněný korálek a stříbrného skarabea. Zapomněl jsem si objednat druhý stopper, který má korálky držet na místě a zajistil jsem je ke karabince, a tak se mně to zalíbilo, že to tak už nechám. A už si ale vybírám další přívěsky :)

Před nějakou dobou jsem zkusil unisex náramky Deltimo. Jsou za příznivou cenu, na první pohled vypadají hezky a i na ruce vypadají dobře. Jsou z různobarevných korálků na gumičce a uprostřed je vždy zdobí hlava lva, leoparda, korunka nebo třeba lebka. Dostanete tak stylový náramek relativně za levno. No ale pak jsem objevil náramky Lavaliere a všiml jsem si toho rozdílu...

Tento náramek Lavaliere už jsem zmínil v minulém příspěvku (o džínové bundě Levi's). Jsou to stylové (nejen) pánské náramky, které ručně vyrábí z přírodních materiálů na severu Čech. To je hezké. Jeden z těch náramků zrovna neměli skladem, ale napsali mně, že už kontaktovali svoji šperkařku, která na něm právě pracuje :) A dělá to dobře, protože náramky jsou propracované do posledních detailů (třeba spartská helma vykládaná malinkými zirkony). Přírodní materiály jde také poznat hned podle hmotnosti - náramky z přírodních kamenů jsou těžší než z umělých.

Nejsem si jistý, z čeho korálky vyrábí Deltimo, ale u Lavaliere jsem si hned všiml, jak oproti nim vypadají luxusněji a kvalitněji. Ne, že by náramky Deltimo vypadaly špatně nebo nekvalitně. Ale pokud je srovnáte s těmi Lavaliere, je tam rozdíl hodně znát. Jsou těžší, vypadají lépe, a jsou nádherně propracované do posledního detailu. A tím, že jsou dělány pro pánskou ruku také lépe sedí. A vyrábí je u nás a postupně, můžete si tedy při objednání sami zvolit délku gumičky, pokud máte třeba hodně velké zápěstí.

Náramek s kotvou (také Lavaliere) jsem už dlouho chtěl a mám radost, že jsem jej konečně našel :) Je to kožený pásek s nastavitelnou délkou, který se několikrát omotá kolem ruky, a na jednom konci je zaoblená kotva zlacená osmnácti karátovým zlatem. Vybral jsem si tento kožený, který mají v několika barvách, ale rozhodoval jsem se ještě mezi spoustou lanek, která vypadají také skvěle!

Na závěr musím zmínit moje oblíbené náramky Swarovski. Pamatuji si, jak jsem před několika lety četl o jejich první kolekci pro muže, a jak jsem si pak pořídil ten kožený pletený náramek, který uprostřed zdobí váleček z matného kovu s černými křišťály po stranách. Později přibyl ten s kamennými a křišťálovými korálky a od Swarovski mám také třeba nádherné manžetové knoflíčky s lebkou vykládanou černými kamínky. To jsou ostatně barvy, které u Swarovského převažují - stříbrná, matný kov a černé křišťály, občas nějaké barevné.

Tak co, nosíte náramky? Který styl vás oslovil nejvíce?

Baťův Zlín

Začátkem srpna jsem se konečně vypravil do Zlína. Už dlouho jsem se tam chtěl podívat hlavně kvůli Tomáši Baťovi, geniálnímu českému podnikateli, který tam na začátku 20. století vybudoval svůj prosperující podnik, který do Zlína přilákal spoustu lidí, čímž se Zlín stal moderním městem plným funkcionalistických budov, a dnes má přes 75.000 obyvatel.

Zajímalo mě ta architektura a samotné město, ale také jsem se chtěl dovědět víc o firmě Baťa a její historii, protože jedna moje babička chodila do Baťovy školy práce pro mladé ženy, a zrovna nedávno jsem našel její ročenku z této školy, kam si zapisovala svoje výdaje a úspory nebo žádosti a vzkazy svojí vychovatelce. Často mně o té škole, o Zlíně a o Baťovi vypravovala.

U Bati se ženy učily nejen nějakému řemeslu, ale také vaření, domácím pracím, šití, jazykům, sportovaly, byly pod zdravotním dohledem (babička sice nebyla žádná žádná "vesničanka", ale stejně to v té době bylo něco nevídaného) a vzpomínala, jak pak přijeli němečtí vojáci a začali ve velkém skupovat boty a jiné zboží, a posílat je svým rodinám do Říše, kde byl nedostatek, protože se tam už nějakou dobu vyráběly jen zbraně a potřeby pro armádu. Celé to skončilo okupací Československa a jejím totálním nasazením na statku, který dodával potraviny německé nacistické armádě.

Moje druhá babička zase vzpomíná na to, jak je po komunistickém převratu ve škole učili o tom, jaký byl Baťa zlý kapitalista a vykořisťovatel dělnické třídy a na otázku, čím Baťa prorazil na trhu se styděla odpovědět, že to byly papuče, protože si nebyla jistá a myslela, že by se jí spolužáci smáli - a dostala pětku. A tomu domu v Břeclavě, kde měl kdysi Baťa pobočku, říká dodnes "U Bati", i když je tam už dávno něco jiného.

Na Zlín jsem měl jen jeden den a chtěl jsem toho stihnout co nejvíce. Abych pravdu řekl, překvapilo mě, jak je Zlín urbanisticky řešený, a že na ve skutečnosti vypadá úplně jinak než jak jsem si představoval podle mapy. Zlín stojí na svazích, takže asi jediná rovná plocha je podchod od Náměstí práce (které jako náměstí vůbec nevypadá) k Univerzitě Tomáše Bati :D A vůbec je to všude samý podchod a průchod a kolem nádraží chodíte neustále mezi budovami, které kdysi Tomáš Baťa postavil, což mě velice potěšilo, protože hned když vystoupíte ze železniční zastávky Zlín-Střed (která ovšem vypadá, že ji po náletu Němců ještě nestihli opravit), dýchne na vás atmosféra Baťovy doby - asi jako kdybyste přijeli do Paříže a první co jste viděli byla Eiffelovka a děda v pruhovaném tričku, v baretu a s Citroënem 2CV a taškou baget.

Za velkého úsilí jsem se vyšplhal do kopce k Hotelu Garni, kde jsem se ubytoval. Ze všech zlínských hotelů je nejlevnější a nejblíže železniční zastávky (je hned za obchodním domem Prior), a i když je mírně retro, je velice čistý a dobře udržovaný, má nové koupelny, recepční byly milé, a v hale a kolem schodiště se smí kouřit, což mně na dnešní dobu připadá až neuvěřitelně svobodné.

Napřed jsem se zašel podívat do Prioru, kde jsem ale nenašel nic zajímavého, tak jsem se přesunul k Baťově mrakodrapu - slavné "Jednadvacítce", která byla v roce 1938, kdy ji dostavěli, druhou největší budovou Evropy. K té jednadvacítce jsem se dověděl zajímavost, že neoznačuje budovu podle toho, v jakém pořadí byla postavena, ale podle amerického způsobu pomyslného rastru a toho, kolikátou budovou je v jedné řadě (od východu k západu - 2) a kolikátou v té od jihu k severu (1). Baťův mrakodrap, ve kterém dnes sídlí Zlínský kraj, je známý také výtahem páternoster, do kterého jsem však neměl odvahu nastoupit. Za to jsem se nechal vyvézt rychlým výtahem od šestnáctého patra, kde sídlí kavárna, a odkud je krásný výhled na celé město.

Zamířil jsem k Baťově vile, kde dnes sídlí Nadace Tomáše Bati, která spravuje jeho odkaz, památku, vydává knihy o Tomáši Baťovi a v neposlední řadě finančně podporuje veřejně prospěšné projekty, které jsou v souladu s cíli Nadace. Normálně v ní neprovádí, ale když si prohlídku předem dohodnete, rádi vám vilu ukáží a ještě se dozvíte spoustu zajímavých informací. Mně prováděla Gábina Končitíková, která o Tomáši Baťovi povídala tak poutavě, že kdybychom nemuseli oba jít, asi bychom si tam povídali až doteď (a na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně vyučuje Systém řízení Baťa).

Vila byla postavena v letech 1909-11 a jako milovníka této doby mě překvapilo, jak byla vila jednoduchá a na tehdejší poměry stroze zařízena. Vilu dokončil Jan Kotěra, který prosazoval moderní stavební styl, prostý tehdy obvyklých ozdob secese a historizujících stylů, bez zdobených fasád plných štukových říms. Vilu pak zprznili komunisté, když ji po Baťově smrti znárodnili, zahradu přeťala čtyřproudová silnice (dnešní Gahurova ulice), ale po nákladné renovaci se opět těší svému původnímu lesku.

Celou vilu jsem si prošel, obdivoval jsem velkolepou halu s mosazným lustrem a vykládanými okny, vestavěný nábytek v jídelně a salonu a vystoupil jsem až na věžičku na střeše, odkud je krásný výhled. Vila je postavena tak, aby z ní bylo vidět na Baťův podnik na protějším břehu. Také jsem si hned všiml, že v pravé části prvního patra (v místě ložnice) chybí okna - ta prý nechala paní Baťová přestěhovat na boční zeď, aby Tomáš Baťa alespoň v ložnici neustále nesledoval svoje továrny a věnoval svojí pozornost jí :)

14|15 Baťův Institut jsme bohužel nestihl - uvnitř je stálá expozice o Tomáši Baťovi a teď tam probíhala výstava cukráren našich babiček. Každopádně stojí za to podívat se na ty krásné (a krásně opravené a udržované) budovy zvenku a projít se kolem nich. A prošel jsem se i čtvrtí Díly, která je zastavěna původními Baťovy domky.

V Baťově pracovně v jeho vile chyběl pracovní stůl - ten teď putoval po celé České republice v rámci výstavy k výročí jeho 140. narozenin a momentálně si jej můžete prohlédnout v pražském muzeu voskových figurín Grévin, kde je také celá výstava týkající se Tomáše Bati. K vidění jsou boty, vyrobeny podle původních návrhů, plakáty, propagační filmy z první republiky, které se promítaly v kinech před filmy (třeba jeden s nádhernou Hanou Vítovou a Vlastou Burianem), děti si mohou zkusit sestavit tři různé modely bot a můžete se dokonce vyfotit s Tomášem Baťou nebo si sednout k jeho psacímu stolu. A víte, že budova v Celetné, kde dnes Muzeum Grévin sídlí, byla původně Baťova prodejna?