Začátkem srpna jsem se konečně vypravil do Zlína. Už dlouho jsem se tam chtěl podívat hlavně kvůli Tomáši Baťovi, geniálnímu českému podnikateli, který tam na začátku 20. století vybudoval svůj prosperující podnik, který do Zlína přilákal spoustu lidí, čímž se Zlín stal moderním městem plným funkcionalistických budov, a dnes má přes 75.000 obyvatel.
Zajímalo mě ta architektura a samotné město, ale také jsem se chtěl dovědět víc o firmě Baťa a její historii, protože jedna moje babička chodila do Baťovy školy práce pro mladé ženy, a zrovna nedávno jsem našel její ročenku z této školy, kam si zapisovala svoje výdaje a úspory nebo žádosti a vzkazy svojí vychovatelce. Často mně o té škole, o Zlíně a o Baťovi vypravovala.
U Bati se ženy učily nejen nějakému řemeslu, ale také vaření, domácím pracím, šití, jazykům, sportovaly, byly pod zdravotním dohledem (babička sice nebyla žádná žádná "vesničanka", ale stejně to v té době bylo něco nevídaného) a vzpomínala, jak pak přijeli němečtí vojáci a začali ve velkém skupovat boty a jiné zboží, a posílat je svým rodinám do Říše, kde byl nedostatek, protože se tam už nějakou dobu vyráběly jen zbraně a potřeby pro armádu. Celé to skončilo okupací Československa a jejím totálním nasazením na statku, který dodával potraviny německé nacistické armádě.
U Bati se ženy učily nejen nějakému řemeslu, ale také vaření, domácím pracím, šití, jazykům, sportovaly, byly pod zdravotním dohledem (babička sice nebyla žádná žádná "vesničanka", ale stejně to v té době bylo něco nevídaného) a vzpomínala, jak pak přijeli němečtí vojáci a začali ve velkém skupovat boty a jiné zboží, a posílat je svým rodinám do Říše, kde byl nedostatek, protože se tam už nějakou dobu vyráběly jen zbraně a potřeby pro armádu. Celé to skončilo okupací Československa a jejím totálním nasazením na statku, který dodával potraviny německé nacistické armádě.
Moje druhá babička zase vzpomíná na to, jak je po komunistickém převratu ve škole učili o tom, jaký byl Baťa zlý kapitalista a vykořisťovatel dělnické třídy a na otázku, čím Baťa prorazil na trhu se styděla odpovědět, že to byly papuče, protože si nebyla jistá a myslela, že by se jí spolužáci smáli - a dostala pětku. A tomu domu v Břeclavě, kde měl kdysi Baťa pobočku, říká dodnes "U Bati", i když je tam už dávno něco jiného.
Na Zlín jsem měl jen jeden den a chtěl jsem toho stihnout co nejvíce. Abych pravdu řekl, překvapilo mě, jak je Zlín urbanisticky řešený, a že na ve skutečnosti vypadá úplně jinak než jak jsem si představoval podle mapy. Zlín stojí na svazích, takže asi jediná rovná plocha je podchod od Náměstí práce (které jako náměstí vůbec nevypadá) k Univerzitě Tomáše Bati :D A vůbec je to všude samý podchod a průchod a kolem nádraží chodíte neustále mezi budovami, které kdysi Tomáš Baťa postavil, což mě velice potěšilo, protože hned když vystoupíte ze železniční zastávky Zlín-Střed (která ovšem vypadá, že ji po náletu Němců ještě nestihli opravit), dýchne na vás atmosféra Baťovy doby - asi jako kdybyste přijeli do Paříže a první co jste viděli byla Eiffelovka a děda v pruhovaném tričku, v baretu a s Citroënem 2CV a taškou baget.
Za velkého úsilí jsem se vyšplhal do kopce k Hotelu Garni, kde jsem se ubytoval. Ze všech zlínských hotelů je nejlevnější a nejblíže železniční zastávky (je hned za obchodním domem Prior), a i když je mírně retro, je velice čistý a dobře udržovaný, má nové koupelny, recepční byly milé, a v hale a kolem schodiště se smí kouřit, což mně na dnešní dobu připadá až neuvěřitelně svobodné.
Napřed jsem se zašel podívat do Prioru, kde jsem ale nenašel nic zajímavého, tak jsem se přesunul k Baťově mrakodrapu - slavné "Jednadvacítce", která byla v roce 1938, kdy ji dostavěli, druhou největší budovou Evropy. K té jednadvacítce jsem se dověděl zajímavost, že neoznačuje budovu podle toho, v jakém pořadí byla postavena, ale podle amerického způsobu pomyslného rastru a toho, kolikátou budovou je v jedné řadě (od východu k západu - 2) a kolikátou v té od jihu k severu (1). Baťův mrakodrap, ve kterém dnes sídlí Zlínský kraj, je známý také výtahem páternoster, do kterého jsem však neměl odvahu nastoupit. Za to jsem se nechal vyvézt rychlým výtahem od šestnáctého patra, kde sídlí kavárna, a odkud je krásný výhled na celé město.
Zamířil jsem k Baťově vile, kde dnes sídlí Nadace Tomáše Bati, která spravuje jeho odkaz, památku, vydává knihy o Tomáši Baťovi a v neposlední řadě finančně podporuje veřejně prospěšné projekty, které jsou v souladu s cíli Nadace. Normálně v ní neprovádí, ale když si prohlídku předem dohodnete, rádi vám vilu ukáží a ještě se dozvíte spoustu zajímavých informací. Mně prováděla Gábina Končitíková, která o Tomáši Baťovi povídala tak poutavě, že kdybychom nemuseli oba jít, asi bychom si tam povídali až doteď (a na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně vyučuje Systém řízení Baťa).
Vila byla postavena v letech 1909-11 a jako milovníka této doby mě překvapilo, jak byla vila jednoduchá a na tehdejší poměry stroze zařízena. Vilu dokončil Jan Kotěra, který prosazoval moderní stavební styl, prostý tehdy obvyklých ozdob secese a historizujících stylů, bez zdobených fasád plných štukových říms. Vilu pak zprznili komunisté, když ji po Baťově smrti znárodnili, zahradu přeťala čtyřproudová silnice (dnešní Gahurova ulice), ale po nákladné renovaci se opět těší svému původnímu lesku.
Celou vilu jsem si prošel, obdivoval jsem velkolepou halu s mosazným lustrem a vykládanými okny, vestavěný nábytek v jídelně a salonu a vystoupil jsem až na věžičku na střeše, odkud je krásný výhled. Vila je postavena tak, aby z ní bylo vidět na Baťův podnik na protějším břehu. Také jsem si hned všiml, že v pravé části prvního patra (v místě ložnice) chybí okna - ta prý nechala paní Baťová přestěhovat na boční zeď, aby Tomáš Baťa alespoň v ložnici neustále nesledoval svoje továrny a věnoval svojí pozornost jí :)
Celou vilu jsem si prošel, obdivoval jsem velkolepou halu s mosazným lustrem a vykládanými okny, vestavěný nábytek v jídelně a salonu a vystoupil jsem až na věžičku na střeše, odkud je krásný výhled. Vila je postavena tak, aby z ní bylo vidět na Baťův podnik na protějším břehu. Také jsem si hned všiml, že v pravé části prvního patra (v místě ložnice) chybí okna - ta prý nechala paní Baťová přestěhovat na boční zeď, aby Tomáš Baťa alespoň v ložnici neustále nesledoval svoje továrny a věnoval svojí pozornost jí :)
14|15 Baťův Institut jsme bohužel nestihl - uvnitř je stálá expozice o Tomáši Baťovi a teď tam probíhala výstava cukráren našich babiček. Každopádně stojí za to podívat se na ty krásné (a krásně opravené a udržované) budovy zvenku a projít se kolem nich. A prošel jsem se i čtvrtí Díly, která je zastavěna původními Baťovy domky.
V Baťově pracovně v jeho vile chyběl pracovní stůl - ten teď putoval po celé České republice v rámci výstavy k výročí jeho 140. narozenin a momentálně si jej můžete prohlédnout v pražském muzeu voskových figurín Grévin, kde je také celá výstava týkající se Tomáše Bati. K vidění jsou boty, vyrobeny podle původních návrhů, plakáty, propagační filmy z první republiky, které se promítaly v kinech před filmy (třeba jeden s nádhernou Hanou Vítovou a Vlastou Burianem), děti si mohou zkusit sestavit tři různé modely bot a můžete se dokonce vyfotit s Tomášem Baťou nebo si sednout k jeho psacímu stolu. A víte, že budova v Celetné, kde dnes Muzeum Grévin sídlí, byla původně Baťova prodejna?
V Baťově pracovně v jeho vile chyběl pracovní stůl - ten teď putoval po celé České republice v rámci výstavy k výročí jeho 140. narozenin a momentálně si jej můžete prohlédnout v pražském muzeu voskových figurín Grévin, kde je také celá výstava týkající se Tomáše Bati. K vidění jsou boty, vyrobeny podle původních návrhů, plakáty, propagační filmy z první republiky, které se promítaly v kinech před filmy (třeba jeden s nádhernou Hanou Vítovou a Vlastou Burianem), děti si mohou zkusit sestavit tři různé modely bot a můžete se dokonce vyfotit s Tomášem Baťou nebo si sednout k jeho psacímu stolu. A víte, že budova v Celetné, kde dnes Muzeum Grévin sídlí, byla původně Baťova prodejna?
