Brusel

Na dovolené v Belgii jsme s kamarádkou navštívili Bruggy (příspěvek o nich teprve chystám), přímořské letovisko Ostende a poslední dva dny jsme strávili v Bruselu a myslím, že jsme toho stihli a viděli hodně! :)

Opět jsem našel byt na Airbnb, v krásné čtvrti Saint-Gilles kousek od vlakového nádraží Bruxelles-Midi. Měli jsme prostornou ložnici s vlastní koupelnou v podkroví nádherného, třípatrového domu. Musím říct, že ta úzká schodiště byla šílená, ale bylo tam krásně. A když se zaregistrujete přes tento odkaz, dostanete pětistovku na váš první výlet! :)

Z bytu to bylo do centra města asi čtvrt hodiny chůze, a první pamětihodnost, kterou jsme potkali, byl ohromný Justiční palác. Snad odevšud je z dálky vidět, je to opravdu obrovská stavba. Momentálně je obklopen lešením; fasáda se totiž rozpadá a z nečekaných míst rostou keře.

Prošli jsme kolem klasicistní budovy kostela sv. Jakuba staršího (která ale jako kostel vůbec nevypadá), kolem královského paláce (který byl ten den zrovna zavřený) parkem ke gotické katedrále svatého Michaela archanděla a svaté Guduly. 

Projděte Galeries Royales Saint-Hubert, velkolepou nákupní pasáží, a vyjdete u Grote Markt, hlavního bruselského náměstí. Jen kousek odtud - na rohu ulic Rue de l'Etuve (Stoofstraat) a Rue des Grands Carmes (Lievevrouwbroersstraat) - je bronzová socha chlapečka čurajícího do fontány, Manneken Pis. Asi nejznámější symbol Bruselu vypadá na fotkách působivě, ale ve skutečnosti je to jen malá soška nad fontánou, která je vtěsnaná do prázdného místa na rohu dvou ulic, kolem které je tolik Japonců s foťáky, až máte dojem, že se tam zčistajasna objevují a jen chvílemi máte volný výhled. Přesto si ji nenechte ujít ;)

Dalším známým symbolem Bruselu je Atomium - 110 metrů vysoká stavba, postavena André Waterkeynem ku příležitosti mezinárodní výstavy Expo 58, zobrazující model základní buňky krystalové mřížky železa zvětšený 165 miliardkrát. Do horní koule vás vyveze jeden z nejrychlejších výtahů na světe a pak se po budově pohybujete schody v tunelech mezi jednotlivými koulemi. Uvnitř je stálá expozice o vzniku Atomia a světové výstavě Expo 58.

Zvláštní je, že architektonické ztvárnění Atomia (tedy fotky Atomia) je chráněno jako autorské dílo podle autorského zákona, a to i přesto, že je trvale umístěno na veřejném prostranství. Trvají na tom dědicové architekta. Výjimky jsou osobní stránky, blogy, sociální sítě a podobně, ale třeba na české Wikipedii fotku Atomia nenajdete.

Zvláštní jsou i belgické toalety. Podobně jako ve Francii to moc neřeší a i v restauracích často najdete jen jednu místnost pro ženy i muže, kde u jedné stěny jsou pisoáry a u druhé kabinky. Takto vypadají veřejné pisoáry pro muže - toto je jeden z těch méně otevřených. U těch dalších jsem si říkal, že u nás by to snad na veřejnost ani neprošlo :D Kam chodí konat svoji potřebu ženy jsem si ale nevšiml...

Další z dominant města je Bazilika Sacré-Coeur, kterou také vidíte odevšud. Jde o ohromný kostel ve stylu Art deco, šestý největší na světě. Plahočili jsme se k ní parkem jen abychom zjistili, že je zavřena. A kolem se válely odpadky a spíše to vypadalo, že se tam v noci schází bezdomovci. Podle internetu by ale měla normálně fungovat - asi jsme jen neměli štěstí. Štěstí nám však přálo při výběru restaurace na oběd. Hned u baziliky jsme našli elegantně vypadající restauraci, kde měli výborné slávky za 15 Euro.

V pondělí je volně přístupný královský palác. Můžete tam vejít, projít si návštěvní okruh a fotit (bez blesku), jak je vám libo. Neplatí se vstupné, nikdo vás nekontroluje, jen u vchodu stojí policisté a uvnitř hlídači. Návštěvu doporučuji, protože palác je nádherný, přepychově zařízený a vypadá, jako by všechno v něm bylo úplně nové - všechno je tak krásně udržované! Dokonce toalety pro návštěvníky jsou velice krásné :)

V paláci právě probíhala výstava o hmyzu (ať už umělecká díla, secesní šperky nebo kresby někdejší královny), která zřejmě souvisela se sálem na poslední fotce - nějaký umělec vytvořil strop a lustr tohoto sálu z krovek zlatohlávků, takže když místností procházíte a upíráte svoje zraky ke stropu, mění svojí barvu.

Vždycky když cestuji, závidím městům jejich parky plné zeleně, laviček a hlavně života, protože jsou umístěné tak, aby v nich lidé mohli odpočívat, sportovat nebo se prostě natáhli na trávě na deku a četli si. Máme něco takového u nás? U nás jsou parky snad jen proto, aby tam spali bezdomovci, mládež tam v přítmí chlastala, laviček nikde moc není, a pokud vstoupíte na trávník, buďto šlápnete do psího hovna nebo dostanete pokutu. Toto je Parc du Cinquantenaire, kterému vévodí Palais du Cinquantenaire s vítězným obloukem. Kolem jsou rozmístěny výstavní haly a muzea.

Příště to bude o Bruggách :)

U Severního moře v Ostende

Pokud sledujete moji facebookovou stránku a/nebo instagram, jistě jste si všimli, že jsem jel na konci léta se svojí nejlepší kamarádkou do Belgie. Belgie je malá, takže za pár dnů jsme toho hodně viděli. Do Bruselu jsme přiletěli letadlem, pak autobusem do Brugg a jeden den jsme si udělali výlet k Severnímu moři do Ostendu, přímořského letoviska, které je od Brugg vzdálené patnáct minut vlakem. 

Když jsme v našem divadelním kroužku na Karlově Universitě poprvé zkoušeli Schnitzlerovu Komtesu Mici aneb Rodinný den, komedii z roku 1908, říkal jsem ve své roli hraběte Arpáda Pazmandyho, že "...totiž odcestujeme, jedeme do Ostendu". Utkvělo mně to v paměti, protože jsem tehdy Ostende neznal, a navíc jsem to přečetl špatně - německy (ost ende, zatímco správně je to ostend). Naše vedoucí mě opravila a řekla mně, že je to přímořské letovisko v Belgii, kam jezdívala evropská šlechta. Tehdy jsem si říkal, že bych se tam chtěl podívat - a teď se mně to splnilo :)

Cestou z nástupiště (nádraží se zrovna opravuje a z jednoho křídla udělali Potěmkinovu vesnici) jsme si všimli, že všichni lidi opouštějící nádraží tvoří frontu, která ale rychle ubývala. Tak jsme se zařadili také - a dostali láhev limonády :D Pak už uvidíte jednu z dominant Ostendu - katedrálu svatého Petra a Pavla, která vypadá velice starobyle, ale bylo postavena až na přelomu 19. a 20. století.

Dali jsme se doprava kolem přístavu směrem k pobřeží a cestou míjeli stánky s občerstvením, rybami a mořskými plody. Po zkušenosti z Amsterdamu jsme se těšili na smažené ryby... Nebyly špatné, ale ty v Amsterdamu byly lepší! :) 

Prošli jsme se po pláži a pak jsme šli Královskou galerií, kterou nechal v roce 1902 postavit Leopold II. Je to sice trochu omšelá, ale nádherná stavba! Jednu část "zdobily" plastiky barevných tučňáků. Ale proč, to jsme nezjistili a ani po tom nepátrali. 

Jak jsem na začátku mluvil o té šlechtě - už to asi není to, co to bývalo tehdy. Vysoké budovy u pláže vypadají moderně a... jako takové ty kilometrové ulice podél pobřeží jaké znám třeba z letovisek v Itálii. Velké, strohé a nesympatické. Vidíte, že je to jeden hotely a apartmán pro turisty vedle druhého, žádná atmosféra nebo estetika. Proto mě pak také překvapilo, že ceny v restauracích a kavárnách v přízemí těchto budov u pláže byly velice přijatelné - čekal jsem turistické přirážky.

Do Ostendu jezdí spousta turistů, protože od oblíbených Brugg je to jen kousek, ale také je to oblíbeným cílem Belgičanů, kteří tam jezdí na jednodenní výlety k moři. Já jsem byl v Belgii celou dobu naštvaný na meteorology, kteří předpovídali teploty nanejvýš 20 stupňů Celsia a zataženo - což je pro mě ideální stav. Proto jsem jel koncem léta do Belgie - abych se vyhnul vedrům. Samozřejmě bylo celou dobu kolem třiceti a svítilo slunce!

Příští rok bych měl jet do deštivé Anglie, vzít si galoše, trench coat a deštník a budu šťastný! A protože jsem cestoval nezvykle nalehko, vzal jsem si dvoje kalhoty a tenisky spíše do deště, takže mně bylo pořád horko. A kvůli předpovědi jsme si s sebou ani nevzali plavky. Přece se nebudete koupat v Severním moři při patnácti stupních, že ano. Ach jo! Alespoň jsme si smočili kotníky... 

Na sobě mám polo triko Moncler, které jsem náhodou objevil ve svém oblíbeném sekáči, džíny Levi's 522, boty Adidas Neo z Norimberského obchodu (o tom, že v bych v českém obchodě našel boty ve velikosti 48 si můžu nechat zdát), sluneční brýle Ray-Ban a hodinky Calvin Klein a tašku U.S. Polo Assn. ze Slevomatu.

Cestou zpátky do Brugg jsme si chtěli dát pivo na zahrádce jedné restaurace, kousek od nádraží a s výhledem na katedrálu. Ale jako v celé Belgii, obsluha je velice liknavá. Hrozně liknavá! Pokud máte dojem, že personál v některých českých podnicích je občas pomalý, v Belgii čekáte klidně dvacet minut na lístek a dalších patnáct na pivo. Na malé pivo. Nevím, jestli to patří k místnímu koloritu, ale bylo tomu tak v každé hospodě (večer v restauracích to bylo celkem v pořádku) a myslel jsem, že se z toho zblázním! Pamatujete někdo Indigo (dnes je na tom místě jakýsi obchod s těstovinami nebo co) v Platnéřské? Tam jsme o volných hodinách během studia chodívali na pivo - za dvě hodiny nám zvládli přinést jedno. Belgie mně to připomněla!

Outfit z Belgie

Před týdnem jsem se vrátil z dovolené v Belgii. S mojí nejlepší kamarádkou jsme tam vyrazili a chtěli jsme toho stihnout co nejvíce. Navštívili Bruggy, Ostende a Brusel. Než se dostanu k tomu, abych vám přiblížil krásy těchto měst, ukážu vám zatím jeden ze svých outfitů.

Nemám rád létání, protože vás omezují, co se hmotnosti zavazadel týče, a tentokrát jsem cestoval velice nalehko - můj kufr vážil asi 11 kilogramů. Takže jsem si sbalil svoje oblíbené, pohodlné a kombinovatelné věci, abych toho měl co nejméně.

Na sobě mám tričko SuperDry, džíny Levi's Commuter, boty New Balance, hodinky Calvin Klein (koupené na Slevomatu), sluneční brýle Ray-Ban a  červnové ponožky z Klubu pánů Ponožkovic.