Vyrobte si vlastní triko s Levi's Print Bar

Personalizace oblečení dovedená k dokonalosti, to je nový koncept Levi’s Print Bar, umožňující fanouškům této značky vytvořit si během několika minut svá vlastní trička s motivem loga Levi’s Batwing. Oblečení Levi’s vždy byly malířským plátnem, na němž mohli všichni, od hudebníků přes aktivisty až po hipíky, dobrodruhy a fanatiky módy vyjádřit sami sebe. A Print Bar je novou službou personalizace oděvů, kterou najdete v pražském Levi’s Tailor Shopu na Václavském náměstí 10. 

Motiv Levi’s „Batwing“ je stejně charakteristický pro tuto značku jako „Red Tab” nebo motiv dvou půlkruhů „Arcuate“ na zadních kapsách levisek, a je založen na obrysu zadní kapsy našich kultovních pět set jedniček. Toto logo bylo poprvé představeno v roce 1967 na klasických džínách, nejprve v červeném odstínu a poté v mnoha různých barvách od bílé přes oranžovou až po duhové odstíny každoroční kolekce Levi's Pride.

Pomocí dotykového rozhraní na "obřím tabletu" si vyberete z řady různých návrhů Batwing, a jak bude vypadat. Nad logo si můžete přidat vlastní jméno, jméno jednoho z několika měst nebo jeho panoramatu, či můžete logo vyplnit barvou či speciálním grafickým designem, nebo na hruď natisknout minilogo Batwing s iniciály.

V mých uložených Insta Stories se podívejte na to, jak vypadá tisk takového trička. Vytištění a vyžehlení trička je bleskové - celé to trvá asi dvě minuty a stojí 590 korun :)

Jak (ne)nosit kšandy

Kšandy, šle, šráky. Kdysi nepostradatelná součást šatníku každého muže se dnes smrskla na pouhý doplněk bez původního účelu a nosí se spíše jako ozdobna než k původnímu účelu. Jak je tedy máme nosit a k čemu vlastně slouží?

Původní účel šlí byl ryze praktický. Kalhoty na začátku 20. století byly měly mnohem vyšší sed než dnes, respektive končily tam, kde je na postavě přirozený pas či kousek nad ním, a ne na bocích nebo pod nimi, jako je tomu dnes. Kšandy tehdy bývaly z tuhého hedvábí či jiného nepružného materálu, takže byly poněkud nepohodlné. Elastické šle se objevily až ve 20. letech.

Jednou z funkcí šlí bylo to, aby držely kalhoty na svém místě a pak to, aby z pod nich nelezlo prádlo - tedy košile (kšandy také neměly být vidět, proto třídílné obleky). Také to vypadalo lichotivěji. Dnes kalhoty končí pod boky a jsou pevně obepjaty opaskem, takže se nad nimi často mužům dělají "madla lásky" nebo těm silnějším přes sponu opasku přetéká panděro. A když se ohnete, vzadu se kalhoty odchlipují a v lepším případě vylézá vyhrnující se košile a trenky, v tom horším půlky a chlupy nad zadkem. Paráda.

Tehdy bylo oblékání mnohem důmyslnější než dnes. Kalhoty byly střiženy tak, že pod úrovní pasu kopírovaly přirozený tvar postavy a nad pasem byl přišitý další díl, ke kterému se pomocí knoflíků a poutek připevňovaly kšandy. Vzadu byl rozparek pro větší pohodlí a pod ním přezka k utažení nebo uvolnění šířky - kalhoty byly volnější, a v případě, že se muž ohnul, napjaly se kšandy, táhly kalhoty, a košile z nich nelezla jako dnes. A vůbec nebyly vidět, protože byly skryty pod vestou.

Když už jsme u toho, dodržujte jedno pravidlo. Když máte vestu, MUSÍ přesahovat přes kalhoty. Mezi vestou a kalhotami nesmí být mezera s viditelnou košilí či tričkem, vypadá to idiotsky.

Reklama na košile a límečky Arrow z dubna 1912. Všimněte si tenisového úboru: oblek bez saka či vesty jako znak nekonvenčního mládí, sportovní proužkovaná kravata a opasek. Límec je vysoký, ale ne tolik škrobený. Rukavice se zapínáním na knoflík jsou švihácky ohrnuté.

Na začátku 20. století nosili opasky hlavně vojáci jako ozdobu uniforem a byly spíše dekorativní a překážely, než aby byly praktické. Civilisté je nosili pouze ke sportovnímu oblečení, protože třeba při hraní tenisu nebo veslování by šle sklouzávaly z ramenou. Dlouho oblíbené zůstaly kšandy u formálního oblečení, a úplně jim odzvonilo s přetopenými domy, kdy muži přestali nosit pod sakem vestu, která kšandy schovávala, a s nimi také kšandy, protože podle etikety by neměly být vidět (bylo to asi stejně vulgární/erotické jako kdyby dámě lezly podvazky).

Vybavuji si jednu scény z románu Elinor Glynové Eliška  v Americe z roku 1909, kde manželka britského šlechtice Eliška popisuje svoje vzrušení nad tím, když v redakci amerického časopisu vidí plno mužů bez sak jen ve vestách nebo dokonce bez vest. Svého muže totiž vídá jen v košili pouze tehdy, když jej občas zastihne při převlékání k večeři.

Dalším důvodem je to, že oblečení je dnes levnější a dostupnější a střihy jsou jiné, takže padne tak, že opasky ani kšandy nejsou potřeba. Já však upřednostňuji kšandy, pokud je potřebuji z praktického důvodů, a mám na sobě sako, aby nebyly vidět. Jsou totiž mnohem pohodlnější než opasek, který všude tlačí, pokud jej opravdu potřebujete (když jsou vám kalhoty volnější nebo mají vyšší sed než bokovky).

Máme kšandy ve tvaru písmene "X" a "Y" (podle toho, jak jsou vzadu překřížené) a se zapínáním na "žabky" a na poutka a knoflíky. Zapínání s poutky na knoflíky je formální a v zemích jako Velká Británie si dobře oblečený muž vezme k obleku právě tyto. K tomu je však potřeba kalhot, které mají na vnitřní straně našité knoflíky, ke kterým se šle připnou.

Co se týče barev, dnes už se pravidly nikdo neřídí, dnes záleží jen na vkusu každého, pokud kšandy nosíte tak, aby byly schválně vidět. Často se volí černé kšandy, protože se dnes říká, že černá se hodí ke všemu. Dodržujte ale to, že na formální události si ke smokingu berte černé kšandy, a ke fraku bílé - pokud byste se do takové situace měli dostat. Jinak dle libosti. Tady mám na sobě černé kšandy BeWooden se žabkami z javorového dřeva. 

Co se týče pravidel nošení šlí, dá se říct, že máme kšandy, které jsou vyrobeny k tomu, aby byly nošeny schválně viditelně a ty, které jsou sice také hezké, ale mají se nosit k obleku - pod sakem. Třeba jako mám tady tyto, šedé proužkované kšandy od Stoklasy. Já jsem staromódní a nikdy jsem kšandy na odiv nedával ani nemám v dohledné době v úmyslu pořídit si šle jen jako nefunkční a ozdobný doplněk. To však neznamená, že nemusí být hezké. Předpokládám (doufám), že také dbáte na vzhled svého spodního prádla, a přitom je na odiv také nedáváte (doufám). Na toto ale dnes každý kašle a nosí si libovolné kšandy tak jak chce. 

Ještě před druhou světovou válkou, kdy se opasky nosily pouze ke sportovnímu oblečení, neměly formální kalhoty poutka na opasek, a proto se ještě dnes občas říká, že by se kšandy měly nosit jen s kalhotami, které poutka nemají. To je však zastaralé, protože pokud si nedáváte šít oblečení na míru, kalhotám s poutky na opasek se nevyhnete. Pokud nosíte ke smokingu vestu, lesklé, průsvitné hedvábné ponožky, bílé glacé rukavice a cylindr, vemte si kšandy na knoflíky. Jinak klidně noste kšandy se "žabkami" ke kalhotám s poutky na opasek.

Pak jsou tady asi jen tato dvě pravidla: 1) Nenoste šle a opasek současně. Je to stejné jako nosit sluneční brýle v noci nebo klobouk v místnosti. Vypadá to hloupě a nedává to smysl. Horší už jsou jen nevěsty, které si vezmou punčochové kalhoty - nebo naopak vůbec žádné punčochy - a k tomu (nefunkční) podvazek, a jen na jednu nohu :D

2) Pokud chcete, noste kšandy tak, aby byly vidět, když se vám to líbí. Třeba přes košili nebo přes tričko. Ale ne přes vestu, kristepane! Ani když půjdete šaškovat na fashion week, až tam zase bude Adam Katz Sinding. Myslím, že terno s tímto outfitem neuděláte ani ve Vnitroblocku nebo v Super Tramp Coffee. Oblečení se obléká v určitém pořadí. Košile, přes ni šle, a pak vesta nebo sako. Takže pokud nenosíte slipy přes legíny jako Superman, nenoste ani kšandy přes vrchní vrstvu oblečení.

Za mě raději kšandy než opasek, když mám na sobě formální oblek. K blazeru nosím spíše opasky. Jak jste na tom vy? Máte raději opasky nebo kšandy? Nosíte kšandy? 

Vintage kabát s kožešinovým límcem

Už bylo načase a ochladilo se natolik, abych vytáhl ze skříně svůj oblíbený  vintage kabát podšitý beránčí srstí s kožešinovým límcem. Je opravdu dobře ušitý a hezky hřeje :) Je mně jasné, že vegani by se mnou nesouhlasili a raději si koupili něco z polyesteru, co se bude rozkládat stovky let. Ale podle mně je ohleduplnější k přírodě přírodní materiál než umělina.

Na sobě mám džíny Levi's, svetr Gant, sluneční brýle Michael Kors, rámové polobotky Loake, rukavice Engelmüller, šála je z Galeries Lafayette, a v ruce tašku Gucci. Prsten ve stylu art deco ze 20. let mám z aukční síně Dorotheum.

ZOH 2018 v Pchjongčchangu: Konečně olympijská kolekce, za kterou se nemusíme stydět.

Alpine Pro je český výrobce sportovního a outdoorového oblečení, které je ironicky nejoblíbenějšího hlavně ve městech, u lidí, kteří očividně nesportují, a u lidí, kteří bydlí od přírody tak daleko a jezdí tam tak málo, že v tom vypadají asi stejně nepatřičně, jako kdybych chodil po Sahaře v kožichu. V posledních několika letech navrhovali kolekce pro naše Olympioniky. Protože XXIII. zimní olympijské hry v jihokorejském Pchjongčchangu nám začínají přesně za měsíc, podíval jsem se na jejich letošní počin.

Vzpomínáte na předchozí olympijské kolekce? Zatím to vždycky vypadalo tak, jako by Alpine Pro chtělo, ať se za naše sportovce stydíme, či ať raději fandíme Amíkům nebo Francouzům, kteří nevypadají směšně, nebo ať rovnou emigrujeme. V roce 2012 v Londýně museli naši Olympionici obout holínky, protože Londýn = déšť, a holínky jsou tudíž strašně fany, že jo. Pořád se někde psalo, jak je to vtipné, a jak se to všem líbí, ale líbilo se to asi jen autorům kolekce, protože nikdo jiný nic takového nenapsal.

Kolekce pro ZOH v Soči 2014 vypadala diskutabilně, ale spíš byla nehezká než hnusná, a až na chemlonové ušanky to nebylo ani příliš pekelné. Pak ovšem přišly letní hry v Riu 2016. Jak to vypadalo, posuďte sami kliknutím na můj tehdejší článek. Při pohledu na takový bizár jsme jistě nebyl jediným, koho napadlo, kdo je asi jejich dealer, a po jakých drogách je možné něco takového vytvořit.

Teď to však vypadá, že už návrhářům Alpine Pro drogy nikdo nepodává, a že pokud z nich byl někdo duševně chorý nebo mimo sebe, pracuje teď pro Demnu Gvasaliu. Po všech těch hrůzách Alpine Pro konečně předvedlo olympijskou kolekci, která není ohavná. Dokonce je na naše poměry - věřte tomu nebo ne - hezká!

Hlavním motivem je 100. výročí vzniku Československé republiky a české národní barvy. Číslo 100 se na oblečení opakuje, ale kromě košile to nevypadá nijak kýčovitě, oblečení je designově čisté a jednoduché (konečně) a kombinace modré, bílé a červené je slušivá.

Hitem je jistě vyprodaná "Raškovka", čepice s bambulí, jakou měl na hlavě Jiří Raška, když v osmašedesátém vyhrál ZOH v Grenoblu. Zimní bunda je oboustranně funkční a nabízí dvě barevné varianty, bílou a zlatou. Ta zlatá má připomínat vítězství Evy Samkové ze Soči v roce 2014, kdy si její team oblékl tehdejší bundy naruby, aby byla vidět zlatá podšívka. A ty podle mě hezké svetry jsou dokonce z bavlny, takže to není samá umělina. Snad budpu příště z vlny, ta hřeje více. Ale jedno po druhém, že ano.

Trochu mně to připomíná, minulé kolekce jiných států, ale na druhou stranu, pokud chcete jednoduchou zimní sportovní bundu, asi tam není moc co vymýšlet, a sám bych si také vybral něco podobného. Jediné, co mě trochu irituje, je Czech "republic". Ale to asi není úplně chyba Alpine, ale všeobecný trend. To musíme všem dávat najevo, že už nejsme... součást Rakouska-Uherska? Nebo čeho? Provincie Sovětského svazu? Nebo že máme demokratické zřízení (a přesto volíme to, co jsme před rokem 1989 museli, jen v bleděmodrém?)? Velká Británie tam také nemá uvedeno, že jsou Spojené království několika zemí, a kolik lidí ví, že Švýcarsko je spříseženství? Každému je to fuk. Já bych tam napsal prostě Czechia, jako to dělají všichni ostatní.

Jak se kolekce líbí vám? Podle mě je to konečně něco, co se nemusíme stydět si obléct, a dokonce je to hezké! :) Všechny kousky najdete v e-shopu Alpine Pro, i když většina je už asi vyprodaná.