středa 11. listopadu 2015

Kdo je dnes vlastně gentleman?


 photo gentlemanstvi 1_zpsxdpdmr8x.jpg

Poslední asi rok se mně při zaslechnutí slova "gentleman" chce skoro zvracet. Mám dojem, že novou definicí tohoto slova, kterou se nám média snaží vštípit, se gentleman řadí po bok hipsterů, metrosexuálů a dalších módních vln. Zjevně stačí koupit si oblek na míru, rámové boty, nosit barevné ponožky a vázací motýlky, holit se "bagrem" nebo se dát holit břitvou potetovanými pseudohipstery v košili s ohrnutými rukávy s kšandami... et voilá! Je z vás gentleman!

Potkávám je na večírcích. Jsou mladí, elegantně oblečení, ale když promluví, je to jako když se nadzvedne víko od kanálu. Mluví jen o sobě, o tom, kterou holku kdy ošukali (a barvitě vám to celé vylíčí), o tom co dělají a o svých zážitcích, když sedíte v baru, svedou hovor na svůj oblíbený druh alkoholu a vykládají vám eposy o té malé palírně někde v Mexiku, kde se ta tequilla vyrábí. Rádi se poslouchají a dávají najevo svoje znalosti a „všeobecný“ rozhled, ale nemají ani špetku vychování. Ve tři ráno je pak třeba potkáte za rohem od baru močit na cizí auto uprostřed rušné ulice.

Popřípadě mě na blogu poučují o tom, že bych měl doma mít ke každému odstínu hnědých bot i odpovídající pásek v úplně stejném tónu, stejně jako rukavice, protože to tak někde psali. Nedávno mě zase kdosi tvrdil, že pro gentlemana je nepřijatelné nosit k džínům a blazeru tenisky. Uf. Když už jsme u toho, gentlemani kdysi nosili k dennímu obleku (či k žaketu) šedé či krémové rukavice či rukavice z přírodní jelenice (semiše). Černé nosili na pohřby, v době smutku nebo je nosilo služebnictvo a hnědé pouze ve volném čase k hnědým botám. A co si myslíte, že pánové nosívali ke sportovním (= volnočasovým) oblekům? Když ne hnědé polobotky, tak i tenisky.

Myslím, že toto dobře vystihuje Pavel Králíček, který se na svém blogu Pravý gentleman až příliš zabývá právě tím, jak se má mladý muž oblékat, a příliš málo tím, jak by se měl chovat. Je pravda, že ti, co neumí anglicky a tudíž si nemohou přečíst podobné rady na GQ.com nebo na The Art of manliness jeho články jistě ocení, protože podobný, česky psaný zdroj snad neexistuje. Možná až na speciální vydání Módní bible časopisu ForMen. Ale gentlemana by mělo zajímat především chování a schopnost přizpůsobit se situaci, ve které se nachází. Vzít si do Opery smoking nebo černý oblek s motýlkem a nosit čisté boty a čistou košili totiž není gentlemanství, ale základní slušné vychování. Tím samozřejmě nechci říct, že se Pavel neumí chovat, a doufám, že mě po přečtení těchto řádek nezačne nenávidět ;) Musíte si uvědomit, kam jdete, a podle toho se chovat a zvolit oblečení. 

Všem ale zjevně uniká, že gentlemana nedělají šaty, ale především dodržování mravních hodnot, takt, slušné vychování a řada dalších a dalších vlastností, které jsou opomíjeny. Na takového gentlemana jsem narazil třeba v románu Dobrodružství Halkyony Elinor Glynové, který napsala v roce 1912. Ano, vždy byl upravený a vypadal dokonale. Ale pravá podstata jeho gentlemanství byla jinde. Když se o něj po úraze starala vulgární, nevzdělaná, ale bohatá (a rozvedená) Američanka, lstí z něj vymámila zasnoubení. I když miloval mladou, krásnou a kultivovanou Halkyonu, nechtěl vzít svůj slib zpátky, protože by to bylo nečestné a smiřoval se s tím, že bude do konce života připoután k příšerné podlé ženské. Nakonec však vše dopadlo dobře, Američanka snoubení zrušila a vzala si nějakého burana, se kterým měla milostný poměr navzdory svému zasnoubení. To stejné Matthew Crawley ve druhé řadě Panství Downton, který miloval Lady Mary, ale protože požádal o ruku slečnu Lavinii Swire, která se o něj starala, když byl zraněný, nechtěl svůj slib zrušit, poté co se uzdravil.

 photo gentlemanstvi 2_zps929n15jf.jpg

Pokud vám stále není jasné, o čem mluvím, podívejte se na úvodní scénu filmu Konec starých časů. Prvorepublikový velkostatkář a zbohatlík Stoklasa má vše, co by si mohl přát. Bohatství, drahé oblečení, obě jeho dcery mají vlastní vychovatelku (ta starší dokonce francouzskou) a bydlí na zámku, o jehož koupi tolik usiluje. Takže z dnešního pohledu je vlastně gentleman. Ke štěstí mu chybí jen dlouhá řada předků. Ale ne, Stoklasa je buran. Dcerám tyká, lokajům vyká, pro poštu si chodí sám a u stolu žere jako prase. Chtěl by být šlechticem (tedy dnešním "gentlemanem"), ale zdaleka na to nemá. Sice si žije v přepychu, ale chybí mu vychování, takt a vystupování. A to, že pro svoje přátele uspořádá hon v někdejších hraběcích lesích, mu stejně nepomůže. Služebnictvo jeho vulgární chování dávno prohlédlo a tak k němu nemůže chovat úctu jako k někdejšímu majiteli panství.

Gentlemanů a rad, jak se jimi stát, jsou plné časopisy a internet. Gentleman totiž nenosí tohle, ale pouze tamto. Vždycky jim jde jen o to, co má gentleman nosit. Spíše bych čekal, že budou radit, jak se chovat za různých okolností, jak v tramvaji, v obchodě nebo vůbec na ulici, jak držet příbor, jak napsat dopis (dobře, třeba e-mail nebo zprávu na facebooku), kdy a jak používat telefon a jak se kultivovaně vyjadřovat… Vždyť většina lidí neumí ani po tom chodníku jít jako člověk. Pletou se vám pod nohy a táhnou se všude jako při zombie walku. O tom, že se chodí vpravo, asi nikdy neslyšeli. V tramvaji si nejvíc lidí stoupne mezi dveře nebo ke cvakátku na lístky. A neuhnou. Zastavují se na schodech nebo uprostřed frekventovaných chodníků, takže musíte také zastavit a obejít je. Tím, že muže navlečete do elegantního oblečení, z něj gentlemana neuděláte, pokud nezná ani základní pravidla slušného chování.

 photo gentlemanstvi 3_zpsuhzzeyts.jpg

O tom, jak se většina lidí chová v restauraci, bych mohl založit nový blog jenom na toto téma. My Češi jsme povětšinou burani. Namísto aperitivu si dáváme presíčko nebo latéčko (popřípadě pikolo), žereme jako prasata, neumíme správně používat příbor, nevíme co dělat s ubrouskem, nevíme proč je sklenice vpravo nad nožem a proč tam má zůstat, používáme hygienicky balená párátka u stolu pak je i s obalem hodíme do zbytků jídla, které navíc rozmažeme po talíři jako svině tak, aby kus ulpělo i na ruce obsluhujícího číšníka. Nemáme-li nevychované spratky, kteří nemají v restauraci co dělat (jedna válečná flotila kočárků vedena militantními matkami už jeden podnik dokonce zlikvidovala), exhibujeme svými psy. Po tom všem, co jsme v restauraci předvedli, nedáme spropitné, a ještě si zanadáváme, jak byl ten číšník arogantní, protože se na nás neusmíval, zatímco náš zasranec (jinak to nazvat nejde) běhal po stole a rozbíjel nádobí. Než bychom ve Slavii zaplatili pět Korun za šatnu, zabereme ve dvou stůl pro šest, abychom si na prázdné židle mohli odkládat kabáty, šály, svetry a zavazadla. A nejhorší je, že dělník i ředitel velké společnosti se u stolu často chovají naprosto stejně - nemají žádné vychování. Jen se liší svým oblečením a ti poslední jmenovaní si myslí, že jejich peníze je k jejich chování opravňují. Úspěšní lidé kdysi dbali na své chování a vzdělání. Ale kde že loňské sněhy jsou!

 photo gentlemanstvi 4_zpsuxmsrvyj.jpg

Gentleman byl kdysi jen urozený muž s dlouhou linií předků, vzděláním a společenským vystupováním. Pak se výraz začal používat i pro zbohatlíky z řad měšťanů, kteří šlechtu napodobovali. Dnes už je to kdejaký buran, který k penězům přišel a koupil si drahou garderóbu, protože na nějaké způsoby se dnes už nehraje, všechno je přežitek. Šlechtici už dnes skoro nejsou, ale když už chceme výraz gentleman používat, tak ať se ten gentleman umí chovat a ne jen dobře naleštit svoje rámovky. K tomu, abyste se stali gentlemanem, nestačí výstroj z luxusního obchodu, za gentlemana mluví jeho činy a chování. Dobrého člověka prý poznáte podle toho, jak se chová ke svým podřízeným nebo osobám níže postaveným. Spousta lidí si totiž myslí, že když vydělávají spoustu peněz, jsou něco víc. Ne, nejsou. Když zabalíte hovno do zlatého papíru, stejně bude pořád smrdět.

 photo gentlemanstvi 6_zps4coan3rh.jpg

A co na to ženy? Na jednu stranu by většina žen chtěla gentlemana, na druhou stranu jsou příliš emancipované na to, aby gentlemana opravdu dokázaly přijmout. Nechovají se tak, aby v mužích galantní chování vzbudily, a často neví, co si v takových případech počít. Na pomoc z kabátu nečekají, a když jí jej chcete pomoct obléct, neví jak do něj vklouznout. Neví, že se nemají hrnout do dveří, ale zpomalit, abyste ji předběhli a dveře za ni otevřeli. Neví, že mají chodit po mužově pravici, v restauraci si sednou na místo, kde by měl sedět muž, a že když jí nabídnete místo v tramvaji, že nemá donekonečna odmítat a vést proslov o tom, jak skvěle se jí stojí. A samozřejmě muži buďto vůbec neví, jak se chovat nebo je jim to jedno. Anebo to ví a žena, které je to fuk, je akorát uvádí do rozpaků. Ne, etiketa a společenská pravidla tu nejsou od toho, aby nás omezovala. Jsou tu naopak od toho, aby nám ulehčovala život ve společnosti; aby každý věděl, co má dělat, a jak se má kdy zachovat.

Celé to má ale i kladnou stránku. Muži o sebe začínají dbát, začínají se zajímat o dobré oblečení a upravený zevnějšek všeobecně, a nečekají na to, jaké oblečení jim koupí maminka, přítelkyně nebo manželka. Čím dál měně lidí se mě ptá, jestli jdu do divadla, když si obleču blazer, skoro nikdy teď neslyším nic o tesilkách nebo jestli mám ty polobotky po dědovi a knír už téměř neevokuje pedofila.

Nemám ale rád, když mně někdo nazve "gentlemanem", přičemž tím chce vlastně říct "sluší ti to, jsi elegantně oblečený", v překladu "všiml(a) jsem si, že na sobě nemáš džíny, triko s potiskem a šusťákovku jako všichni ostatní."

Oblečení je samozřejmě také součástí etikety a společenského vystupování a to, když je někdo oblečený jako prase je stejně hloupé, jako když se tak chová. Ale uvědomte si, že cylindr a vycházková hůl z vás gentlemana neudělají. Je třeba začít u vlastního chování.

23 komentářů:

  1. K tým reštauráciám by som dodala, že nie len zákazníci ale ani obsluha často nevie ako sa správať. Zaškolenie dnes len máloktorému majiteľovi niečo hovorí. A úroveň obsluhy by nemala odrážať resp. byť úmerná cenám v jedálničkoch, naopak, mala by byť samozrejmosťou... Sama som robila v kaviarni a moje zaškolenie bolo ako z rýchlika - toto je tu, hento tam... máte otázky? Nie? Ale mali by ste sa pýtať. ... otázky samozrejme prišli, ale postupne.
    Čo sa týka žien a gentlemanov, napadá ma k tomu jedna veta, niečo v zmysle: ja som gentleman, ale si ty dáma? Ku gentlemanovi si toho výstižne napísal dosť, čo sa týka dám - mám pocit, že nie len, že neviem(e) gentlemana prijať, ale samé sa nevieme adekvátne správať. Od chlapa očakávame slušné vystupovanie, galantnosť a pozornosť, no žena si často ani neuvedomuje, že by tiež mala mať isté slušné spôsoby a maniere. Miesto toho sa správa ako lacná žena z výpadovky so slovníkom otrlého námorníka. Aspoň teda môj názor.... takže idem aj ja na sebe trošku popracovať.=)

    OdpovědětVymazat
  2. super článek, naprosto souhlasím. Tak třeba můj muž je gentleman každým coulem, docela dlouho jsem si na to zvykala, protože dneska je to málo viditelný jev. O to víc jsem na něj hrdá, že se umí vždy skvěle chovat ať už ve trojce na periférii, ale i v luxusní restauraci. Pomůže mi do kabátu, nenechá mě nosit těžké tašky, pomáhá i cizím lidem, vždy je milý a přátelský. Co na tom, že nenosí luxusní obleky, umí se chovat a to je důležitější. Skoro si ho sama sobě někdy závidím haha

    OdpovědětVymazat
  3. Tesat do kamene, slovo od slova. A kvůli té ceduli o nevychovaných dětech bych si snad i otevřel kavárnu, jen abych ji tam mohl vyvěsit.

    OdpovědětVymazat
  4. Jenže. Pokud se žena chová tak, aby v mužích galantní chování vzbudila, často je neoprávněně považována za rozmazlenou nebo neschopnou. Společnost od nás očekává, že všechno zvládneme, tu těžkou tašku s nákupem si odneseme samy a na první schůzce muži vnutíme, že zaplatíme i za něj.
    Ale bohužel si za to z velký míry můžeme samy. Jsem sice ráda, že můžu volit a vybrat si jakýkoliv povolání se mi zamane, na druhou stranu mi to přehnaný mazání genderových rozdílů přijde strašně špatný. Protože se pak ochuzujeme a doplácíme na to úplně všichni.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Muž který neví ani takovou základní věc, že má vzít ženě těžké tašky nebo zaplatit kafe na rande je křupan a s takovým bych se po druhé nestýkal (kdybych byl žena).

      Vymazat
  5. Myslím si, že v dnešní době je už snad všem jasné, že pravý gentleman se pozná podle chování a nikoli podle oblečení. Špatný slovník udělá z burana každého, ať je vystylovaný z příruček od hlavy k patě. Možná, že by gentlemenů bylo více, kdyby i dámy, byli dámami.

    OdpovědětVymazat
  6. Mohu jen tleskat, že se do toho někdo opřel a otevřeně řekl, co si myslí. A jsem rád, že je to i na čteném blogu.
    Kdysi jsem v některé z mnoha diskuzí narazil na to, že vlastníte knihu Společenský rádce pro všechny životní situace a pořídil jsem si jí. Ačkoliv několi věcí je již velmi stáro (což nevadí tomu si o tom přečíst), neviděl bych nic špatného na tom, kdyby se více rozšířila mezi lidma. Neříkám, že kniha nahradí výchovu, ale může vzbudit zájem a mnohému doučit.
    Takže díky vám i za to, neboť bych na ní asi jen tak nenarazil a ostatním jí jen doporučuji.

    OdpovědětVymazat
  7. Výborný článek! Souhlasím se vším! Mně se stalo as jen 3x za život, že mi muž otevřel dveře, do kabátu mi nepomohl nikdy nikdo a o osttním ani nemluvím... Velká škoda, bylo by to tak milé a hned by mi to zlepšilo den, kdyby byli muži více galantní (a my ženy přístupnější) :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Z mého pohledu lze jistě s článkem souhlasit, avšak skutečně důležitá je poslední věta. Stav soudobé společnosti v tomto atonickém světě lze spatřovat v čemkoli - globálnímu kapitalismu, přelidnění, liberální výchově dětí, náboženství, adoraci pop kultury, neschopnosti kritického myšlení vůči / zejména / své vlastní osobě a podsouvaným informacím atd. Musíme si ale uvědomit, že lidská přirozenost je téměř veskrze zvířecí a je pouze na nás, jakým způsobem / přirozenou intuící ke kladným hodnotám, chováním, výběrem povolání, přílišným neusilováním, pokorou / ji přemůžeme. Nemůžeme ale předpokládat, že když výše popsaným postojem řídíme, budou nám lidé okolo oplácet stejnou mincí. Jakýkoli soubor pravidel slušného chování je sice velice příjemný, je-li dodržován, zároveň se dostáváme do nebezpečné pasti podvědomě cítěného modelu, které to celé evokuje, tedy subjektu - SLUŠNÝ ČLOVĚK. O této takřka nadpozemské bytosti nám slušné vystupování neřekne zhola nic, dokonce může být fascinující zástěrkou. Bděte!

    OdpovědětVymazat
  9. Rozhodně Váš nejlepší článek, skvělé napsán :)

    OdpovědětVymazat
  10. Vidim, ze komentar, ve kterem jsem rekl, ze nejste gentleman ale snob, neschvalil. Chapu, ze to nezapadalo mezi ostatni pochvalne komentare. Proto bych vam alespon doporucil k precteni cely text, ze ktereho jste ilustraci pouzil - http://www.oldandsold.com/articles27n/royal-path-71.shtml . Preji vam krasny den.

    P.S.: gentleMAN umi prijimat kritiku ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nezlobte se na mě, to nebyla kritika, ale rýpání a slovíčkaření, a když dovolíte, to co na svém blogu nechám zveřejnit, je jen moje věc ;) Svojí formou se mně nelíbil, myslím, že kritiku lze vyjádřit i slušněji.

      Myslel jsem, že je z mého textu jasné, co jsem tím chtěl říct. Možná jsme se vyjádřil špatně, tak jsem text upravil tak, aby na něm už žádný hnidopich snad nemohl nic najít ;)

      Vymazat
  11. !!! Etiketa a společenská pravidla tu nejsou od toho, aby nás omezovala. Jsou tu naopak od toho, aby nám ulehčovala život ve společnosti; aby každý věděl, co má dělat, a jak se má kdy zachovat. !!!

    Paráda, skvěle napsaný článek. Moc se mi líbila zvláště zmínka o tom, jak ženy neumějí gentlemanské chování přijímat. Vedlo mě to k zamyšlení nad vlastní osobou a je to vážně tak. Dobře to vidím teď, kdy je moje "přílišná emancipace" (no, v mém případě je to spíše o nepříjemném pocitu, že někoho něčím otravuju, byť sama kvůli dobrému pocitu pomáhám, kde je třeba..) chtě nechtě oslabena doplňkem v podobě kočárku. Je fajn sledovat, jak se u tramvaje můžou kolikrát i tři muži najednout přetrhnout, aby pomohli. Snad tyhle nové situace přispějí k tomu, že i bez doprovodu potomstva budu umět tyhle pozornosti přijímat. :-)

    Zaujalo mě "v restauraci si sednou na místo, kde by měl sedět muž" - to místo je nějak dané nebo záleží na okolnostech? Je v tom např. zohledněno bezpečí ženy v tom smyslu, že muž by měl sedět tak, aby měl lepší rozhled a mohl případně adekvátně reagovat?

    A ještě k tomu cestování v tramvaji - vždycky si říkám, že kdybych byla chlap, tak bych neseděl, kdyby musela nějaká žena stát. Vždycky se za ty sedící muže cítím trapně..

    Ať se daří a jen tak dál! Tereza

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :) Co se týče toho místa v restauraci, myslím, že to dnes moc lidí neřeší. Podle etikety by měla žena sedět tak, aby měla výhled do místnosti. Na příklad když mají stůl u stěny, měla by žena sedět zády ke stěně a muž naproti, takže vidí jen ji. Spíše jsem tím chtěl říct, že si žena sama sedne a nečeká, aby jí muž přisunul židli. Druhá situace je ta, kdy muž čeká, než si žena sedne, ale ona pořád stojí, něco si upravuje, hrabe se v kabelce - tak jako to píšeš o tramvaji ;)

      Vymazat
  12. "Po tom všem, co jsme v restauraci předvedli, nedáme spropitné, a ještě si zanadáváme, jak byl ten číšník arogantní, protože se na nás neusmíval, zatímco náš zasranec běhal po stole a rozbíjel nádobí." To je rozhodně věta hodná gentlemana...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tato věta rozhodně odpovídá realitě.

      Vymazat
  13. Vítězslave, vyjadřuješ se jako arogantní kokot, ale máš kurva pravdu.

    OdpovědětVymazat
  14. nvm proc vsichni maji potrebu tenhle pytel Gentlemanstvi komentovat, jsem v tomhle vice stoupence Nassima Taleba. if u want to make someone to read some book tell him it is overrated.
    ale ok pisou o tom vsichni tak je asi potreba to napsat, v podstate jako vsechny blogy a neda se s tim nesouhlasit.
    ale "Namísto aperitivu si dáváme presíčko nebo latéčko (popřípadě pikolo)" tohle me prijde divne.
    jedna vec je kdyz etiketa ocekava ze si da nekdo aperitiv, ale ze si da nekdo po jidle Kafe, protoze path dependency. me prijde presne to hura gentlemanstvi. proste lidi si na to najeli a nemyslim si ze to nejak obtezuje okoli, coz je dle meho znacka Gentlemana
    sry za anonymitu :p

    OdpovědětVymazat
  15. Mě nejvíc sedí definice z 19. století od kardinála Johna Henryho Newmana. Vůbec se v ní nemluví o oblečení, naopak se řeší vztah gentlemana k jeho okolí, k názorům ostatních, ke komunikaci, k náboženství a k životu. Bohužel jen pro zdatné angličtináře: http://grammar.about.com/od/classicessays/a/BierceControversyessay.htm

    OdpovědětVymazat
  16. Musím říct, že se mi článek opravdu líbí, ale přeci jen je potřeba si uvědomit, že jsou zde i lidé kteří se mají slušné vychování. Všichni nejsou ovce.

    OdpovědětVymazat
  17. Rozhodně lze souhlasit s tím, že to, zda někdo je gentleman nebo není nezáleží na obleku, ale na chování. Jsem dokonce narozdíl od autora přesvědčen, že to záleží výhradně na chování a rozhodně není oblečen podmínkou. Chováním mám na mysli nikoliv formální dodržování etikety, jak je zde prezentováno, a které by mělo být úplnou samozřejmostí alespoń v základní míře pro všechny (netrvám na bezchybném používání desítek druhů příborů atd., ale na slušném mezilidském chování), ale spíše morální rozměr, slušnost a osobní integritu. Bohužel sám autor se ve článku nechová ani zdaleka jako gentleman. Gentleman by se měl být schopen ovládat a neztrácet tvář a volí-li ostřejší slova, mělo by to být jen v nutnosti kontextu situace. Výše popsané problémy s dětmi v restauracích lze rozhodně popsat věcně slušnějším způsobem.

    Krom toho, onen odkazovaný případ je poněkud specifický. Pokud si restauratér na velkou zahradu postaví velký dětský koutek, tak láká zákazníky s dětmi, a je smutné, že se k nim neumí řádně chovat. Restaurace navíc nejsou kdejaký zábavní podnik, jako třeba kino, kam se lidé chodí jen pobavit, ale nikdo jej vlastně nepotřebuje. Jíst musí všichni, a jste-li nuceni vyrazit na cesty, jsou nezbytnou nutností restaurační služby jsou tak charakterem mnohem blíže třeba letecké, vlakové či autobusové dopravě. Lidé je oprávněně potřbují a jejich poskytovatel by měl postupovat obezřetně.
    Rozum zůstává stát nad tím, kam rozhořčenému restauratérovi utekli zákazníci - že by ke konkurenci, která dělá něco jinak? Nekriticky přejímat tvrzení neúspěšného podnikatele, že za jeho krachem stojí gang matek s kočárky mi příjde jako nedostatek použití kritického myšlení. Kde jaký frustrovaný neúspěšný jedinec hledá vinu v někom jiném, než v sobě.

    Krom toho, taková rodinka na výletě která si dá 5x oběd a nealko udělá útratu několikanásobně vyšší, než jeden člověk na pracovní cestě, nebo dokonce štamgast srkající pivo s minimální marží (kupodivu řada podniků je přesvědčená o jejich výhodnosti). Spropitné (vyjma USA) není nároková věc, a personál se musí snažit, aby si ho za sloužil. V ČR člověk bohužel jen zřídka potká personál, který by byl toho opravdu hoden, a tomu odpovídá i běžná miniální úroveň zpropitného.

    Gentleman by měl být schopen i sebereflexe a přijímání kritiky. Být gentlemanem opradu není o oblečení, ani o ohrnování nosu nad jinými, ale o vnitřních kvalitách člověka.

    Gentlemenem se člověk nestane ani tím, jak se oblékne, ani tím, že to o sobě bude tvrdit, ale tím, že díky jeho charakteru ho ostatní za gentlemana začnou považovat.

    OdpovědětVymazat