Brusel

Na dovolené v Belgii jsme s kamarádkou navštívili Bruggy (příspěvek o nich teprve chystám), přímořské letovisko Ostende a poslední dva dny jsme strávili v Bruselu a myslím, že jsme toho stihli a viděli hodně! :)

Opět jsem našel byt na Airbnb, v krásné čtvrti Saint-Gilles kousek od vlakového nádraží Bruxelles-Midi. Měli jsme prostornou ložnici s vlastní koupelnou v podkroví nádherného, třípatrového domu. Musím říct, že ta úzká schodiště byla šílená, ale bylo tam krásně. A když se zaregistrujete přes tento odkaz, dostanete pětistovku na váš první výlet! :)

Z bytu to bylo do centra města asi čtvrt hodiny chůze, a první pamětihodnost, kterou jsme potkali, byl ohromný Justiční palác. Snad odevšud je z dálky vidět, je to opravdu obrovská stavba. Momentálně je obklopen lešením; fasáda se totiž rozpadá a z nečekaných míst rostou keře.

Prošli jsme kolem klasicistní budovy kostela sv. Jakuba staršího (která ale jako kostel vůbec nevypadá), kolem královského paláce (který byl ten den zrovna zavřený) parkem ke gotické katedrále svatého Michaela archanděla a svaté Guduly. 

Projděte Galeries Royales Saint-Hubert, velkolepou nákupní pasáží, a vyjdete u Grote Markt, hlavního bruselského náměstí. Jen kousek odtud - na rohu ulic Rue de l'Etuve (Stoofstraat) a Rue des Grands Carmes (Lievevrouwbroersstraat) - je bronzová socha chlapečka čurajícího do fontány, Manneken Pis. Asi nejznámější symbol Bruselu vypadá na fotkách působivě, ale ve skutečnosti je to jen malá soška nad fontánou, která je vtěsnaná do prázdného místa na rohu dvou ulic, kolem které je tolik Japonců s foťáky, až máte dojem, že se tam zčistajasna objevují a jen chvílemi máte volný výhled. Přesto si ji nenechte ujít ;)

Dalším známým symbolem Bruselu je Atomium - 110 metrů vysoká stavba, postavena André Waterkeynem ku příležitosti mezinárodní výstavy Expo 58, zobrazující model základní buňky krystalové mřížky železa zvětšený 165 miliardkrát. Do horní koule vás vyveze jeden z nejrychlejších výtahů na světe a pak se po budově pohybujete schody v tunelech mezi jednotlivými koulemi. Uvnitř je stálá expozice o vzniku Atomia a světové výstavě Expo 58.

Zvláštní je, že architektonické ztvárnění Atomia (tedy fotky Atomia) je chráněno jako autorské dílo podle autorského zákona, a to i přesto, že je trvale umístěno na veřejném prostranství. Trvají na tom dědicové architekta. Výjimky jsou osobní stránky, blogy, sociální sítě a podobně, ale třeba na české Wikipedii fotku Atomia nenajdete.

Zvláštní jsou i belgické toalety. Podobně jako ve Francii to moc neřeší a i v restauracích často najdete jen jednu místnost pro ženy i muže, kde u jedné stěny jsou pisoáry a u druhé kabinky. Takto vypadají veřejné pisoáry pro muže - toto je jeden z těch méně otevřených. U těch dalších jsem si říkal, že u nás by to snad na veřejnost ani neprošlo :D Kam chodí konat svoji potřebu ženy jsem si ale nevšiml...

Další z dominant města je Bazilika Sacré-Coeur, kterou také vidíte odevšud. Jde o ohromný kostel ve stylu Art deco, šestý největší na světě. Plahočili jsme se k ní parkem jen abychom zjistili, že je zavřena. A kolem se válely odpadky a spíše to vypadalo, že se tam v noci schází bezdomovci. Podle internetu by ale měla normálně fungovat - asi jsme jen neměli štěstí. Štěstí nám však přálo při výběru restaurace na oběd. Hned u baziliky jsme našli elegantně vypadající restauraci, kde měli výborné slávky za 15 Euro.

V pondělí je volně přístupný královský palác. Můžete tam vejít, projít si návštěvní okruh a fotit (bez blesku), jak je vám libo. Neplatí se vstupné, nikdo vás nekontroluje, jen u vchodu stojí policisté a uvnitř hlídači. Návštěvu doporučuji, protože palác je nádherný, přepychově zařízený a vypadá, jako by všechno v něm bylo úplně nové - všechno je tak krásně udržované! Dokonce toalety pro návštěvníky jsou velice krásné :)

V paláci právě probíhala výstava o hmyzu (ať už umělecká díla, secesní šperky nebo kresby někdejší královny), která zřejmě souvisela se sálem na poslední fotce - nějaký umělec vytvořil strop a lustr tohoto sálu z krovek zlatohlávků, takže když místností procházíte a upíráte svoje zraky ke stropu, mění svojí barvu.

Vždycky když cestuji, závidím městům jejich parky plné zeleně, laviček a hlavně života, protože jsou umístěné tak, aby v nich lidé mohli odpočívat, sportovat nebo se prostě natáhli na trávě na deku a četli si. Máme něco takového u nás? U nás jsou parky snad jen proto, aby tam spali bezdomovci, mládež tam v přítmí chlastala, laviček nikde moc není, a pokud vstoupíte na trávník, buďto šlápnete do psího hovna nebo dostanete pokutu. Toto je Parc du Cinquantenaire, kterému vévodí Palais du Cinquantenaire s vítězným obloukem. Kolem jsou rozmístěny výstavní haly a muzea.

Příště to bude o Bruggách :)