Pot au Feu

Pot au Feu je další z restaurací, kterou jsem chtěl navštívit, protože na kuchyni Jana Kracíka slyším samou chválu a jeho chobotnice je prý ta nejlepší. A na Lime Tonic nabízí degustační menu o sedmi chodech, tak jsem neváhal.

Interiér restaurace je moderně zařízen, pořád jsem musel v zrcadle sledovat vzdouvající se mrak, který slouží jako osvětlení a také jsem pořád musel přemýšlet, jestli je ten obraz opravdu malovaný nebo je to jen tisk na plátně, protože vypadal opravdově, ale kde dnes vidíte to, co považuji za opravdové umění?

Jako aperitiv nám francouzský číšník přinesl sklenku šampaňského Gautherot brut a k tomu gougères s kuřecím masem a sýrem Comté a já si zavzpomínal na Francii, kde se tyto malé kuličky z odpalovaného těsta s nejrůznějšími příchutěmi k aperitivu běžně podávají. Pak přišel sám šéfkuchař Jan Kracík a představil nám menu, které nás mělo čekat. K menu jsme si přiobjednali párování s víny, takže jsme ke každému chodu dostali sklenku vína, které se k danému pokrmu hodilo.

Za chvíli nám přinesli capuccino z lišek jako amuse bouche. Chutnalo jako lehká houbový krém a bylo velice lahodné! Pak už následoval předkrm – salát z červené řepy s kozím sýrem a domácím vinaigrettem. Nikdy bych neřekl, že kombinace tak jednoduchých a obyčejných věcí může chutnat tak úžasně. K tomu se podávalo Pouilly Fumé 2012. Skvělá volba!

Bonbon z foie gras s jablečným chutney se sklenkou nasládlého alsaského Gewürztramineru se doslova rozplýval na jazyku a další chod mě nadchl nejvíce – slovutné Kracíkovo vejce vařené při teplotě 63°C podávané v coktailové sklenici s telecí demi-glace, crème fraiche a lanýži a k tomu sklenka sherry Pedro Ximenez Alvear, ročník 1927. Ani se mi nechtělo věřit, že piju tak staré víno! Samo o sobě bylo výtečné a k vejci se skvěle hodilo.

Na osvěžení před hlavním chodem jsme dostali sorbet a sklenku šampaňského a pak už následoval zlatý hřeb večera – jehněčí kotleta s fazolkami a k tomu nádherné víno Châteu de Viella z Madiranu, ročník 2001. Pak následoval výběr sýrů s ovocem, fíkovým chutney a oříšky.

Jako desert nám číšník přinesl zmrzlinu a nechal nás hádat, z čeho si myslíme, že je. Že je ze šťovíku bychom neuhodli. Velice zajímavá ingredience a překvapivá chuť. K tomu sladké Soleil de Gascogne 2011. Na závěr jsme si dali capuccino, ke kterému se podávala čokoládová pralinka.

Z návštěvy Pot au Feu jsem byl nadšený, ale na druhou stranu, do takové restaurace jdete s určitým očekáváním a toto Jan Kracík předčil. Každý z chodů byl skvělý a ten další byl ještě lepší. A určitě si přiobjednejte párování s víny asi za 700 Korun. Stojí to za to! V restauraci mají jídelní lístek, který se mění dle sezony, můžete si tam zajít na polední menu a toto degustační menu najdete na Lime Tonic. Vřele doporučuji :)

Co s načatým večerem? Zakotvili jsme v mém oblíbeném Bugsy’s :)