Češi na Olympiádě v Soči. Holínky vyměnili za nevkusné umělé čepice

Když se poprvé objevily fotky oblečení, které budou Češi nosit na slavnostním zahajovacím ceremoniálu, sdílel je někdo z mých přátel na Facebooku. A když jsem koutkem oka zahlédl tu überfunkční bundu, chemlonovou jakože kožešinovou čepici a odkaz na stránky oblecenisoci2014.cz, omylem jsem četl "oblečení pro socky".

Ne, není to tak strašné, to jen moje nepozornost. Ale také to není žádné terno. Za kolekcí stojí, stejně jako za tou z letních Her v Londýně, česká firma Alpine Pro. Podle mě vypadá kolekce až příliš funkčně, uměle a bez nějaké invence. Tedy kromě toho "originálního" nápadu s jakože kožešinovými čepicemi. Říká se přece "zima jak v Rusku", kožichy nosí Rusáci, bla, bla, bla. Ani není divu, že si nás pak Amíci pletou s Rusy. Ale možná je to méně trapné než nápad z Londýna, ke kterému přeci neodmyslitelně patří klišé, že tam neustále prší, a kam sportovce vybavili gumovými holínkami. V tom Rusku alespoň zima bude.

Jako oblečení pro zimní sporty, budiž. Myslím, že vystihuje vkus Čechů a Alpine Pro jde jistě o reklamu a o to, aby se oblečení prodávalo. A média nám u letní Olympiády v Londýně tvrdila, že byla kolekce vyprodaná. Ale toto má být oblečení na slavnostní zahajovací ceremoniál. Podívejte se na ostatní země. Rozdíl mezi slavnostním oblečením a tím na sport je na první pohled znát. Jen se děsím, kdy tu bundu potkám na nějaké události, která vyžaduje společenský oděv. Jo, a ještě bych málem zapomněl na inspiraci Alfonsem Muchou a jeho první Československou známkou. Chudák pan Mucha se teď jistě v hrobě obrací. Mně to připomíná míč, který jsem měl jako malý. Byl z průsvitného plastu, ve kterém byly barevné kousky.

Mimochodem, ten kluk v modré čepici na druhé fotce mi připomíná Snowborďáky a dobu, kdy mi bylo patnáct - tehdy byla taková čepice hrozně kchůl.

Třeba takoví Američané. Oblečení pro ně opět navrhoval Ralph Lauren a podle mě je to sportovně elegantní oblečení, které bych ve volném čase rád nosil. Ostatně i zbytek kolekce vypadá velice vkusně a nositelně i někam jinam než na lyžovačku do Špindlu, kde beztak ani není sníh. Proč taková nemůže být i ta česká kolekce?

Nejsem kdovíjaký fanoušek sportu, ale přece jen jsou to olympijské hry, velká událost, která se koná jednou za čtyři (nebo dva, chete-li) roky, a která by měla národ přimět k tomu, aby fandil svým sportovcům. Takový Američan dá najevo svoji hrdost svetrem s americkou vlajkou - tím stejným, jaký nosí olympionici.

Já můžu akorát tak napsat hejt, protože olympiádu - respektive to, co jí předchází - vnímám především jako velkou reklamní kampaň Alpine Pro na oblečení, které je vhodné jen na sjezdovku a nikam jinam. Byť je to oblečení pro slavnostní ceremoniál. Čechům je to ale stejně jedno, stačí se podívat kolem sebe. Jestli jste v Praze nebo v Peci pod Sněžkou, ne plese nebo se psem na procházce, lyžařská bunda to jistí. Na poslední fotce je oblečení od Nike, ve kterém mají olympionici bojovat o medaile. Jednoduché a hezké.

Francouze obléká Lacoste, jak jinak. Nahoře vidíte elegantní sportovní oblečení na zahajovací ceremoniál a přebírání medailí, dole pak oblečení na samotný sport. Stejně jako u Američanů bych nosil obojí s radostí, protože obojí je velice povedené. A nádherné. Ta šedá bunda (či prošívané sako?) je úchvatná. Za mě nejlepší!

Švédský team olympioniků i paralympioniků obléká H&M. Tento řetězec už uvedl na trh (i na ten český) podobnou kolekci sportovního oblečení, takže jejich záměrem je podobně jako u Alpine Pro, aby se kolekce prodávala. Ale myslím si, že H&M předvedlo mnohem lepší práce než Alpine Pro.

Pro Německo vytvořil kolekci Bogner. Možná trochu příliš barevné a lyžařské, ale odpovídá to stylu značky a ty bundy mají pořád lepší střih než ty od Alpine Pro.

Rusko vypadá... rusky. Kožichy tak trochu jako kompars pro moderní verzi Mrazíka. Kožešiny, přezdobenost.. Pokud jste někdy v Pařížské potkali Rusku, vypadala nějak takto. Tedy pokud na sobě právě neměla růžovou sametovou teplákovku. Ale ten hnědý a modrý model uprostřed vypadá (na první pohled) dobře.

Už se zase těším na svoje drahé haters a jejich komentáře typu "olympiáda není o módě". To, že si na slavnostní ceremoniál takové události s více než stoletou tradicí vezmete oblečení vhodné na sjezdovku není móda, ale styl, vkus a nějaké manýry. Byť je to sportovní událost. Ostatně vzato, národy se tu mají presentovat. A jak se tak dívám kolem sebe, asi se nám to s Alpine Pro daří... Byl bych ale mnohem raději, kdybychom se presentovali světu podobným způsobem jako Američané nebo Francouzi.

Co na oblečení našich olympioniků říkáte vy? Které oblečení vede u vás? Je Alpine Pro správná volba?

Dine in style: večeře v hotelu Kempinski

Minulý týden jsem s kamarádkou večeřel restauraci Le Grill hotelu Kempinski. Vzpomněl jsem si na jednoho kamaráda, který mi kdysi řekl, že vždycky když cestuje, bydlí jen v hotelech sítě Kempinski, protože ten servis je prostě jiný, A musím souhlasit. V restauraci hotelu Kempinski jsem několikrát snídal a obědval. Ale taková čtyřchodová večeře má něco do sebe.

Obsluha nám pomohla z kabátů, dala nám na výběr z několika stolů a usadila nás. Číšník sice vypadal trošku zaskočeně, když jsme si objednali víno skoro za tisícovku (asi čekal, že když mám na jídlo voucher, že asi budeme socky), ale když jsme si vybrali, přinesla nám slečna horké ubrousky k otření rukou. Skvělé! Ušetřili mi cestu na toaletu, kam si vždy po příchodu do restaurace chodím umýt ruce. To jsou přesně ty detaily skvělé obsluhy.

Lime & Tonic nabízí zvláštní menu, tak jsem si řekl, že to zkusíme. Po amuse-bouche nám přinesli první chod. U předkrmu máte na výběr mezi tatarákem z bio svíčkové podávaným na bramborovým rösti s křenovou smetanou a bio celozrnou topinkou a červenou řepou s máslovou dýní a kozím žervé s dýňovým olejem. Obojí bylo výborné.

Dalším chodem byla lahodná kulajda s křepelčím vajíčkem, brambory a houbami. Zaujal mě způsob podávání - napřed nám přinesli nahřáté talíře s... správně se tomu říká vložka, ale nechci dráždit hnidopichy - byly v něm brambory, ztracené křepelčí vejce a houby - a samotnou polévku, hutný zelený krém, nám do talíře nalili, tak, jak se to dělávalo kdysi (mohli jste to vidět třeba v Obsluhoval jsem anglického krále).

U hlavního chodu byl výběr mezi tuňákem s čočkou beluga, olivovou pěnou, sušenými cherry rajčátky, k tomu rajčatová sponge a triem z vepříka. Oba jsme zvolili tuňáka. Na moderní kuchyni mě vždycky fascinuje ta různorodost a to, jak vás šéfkuchař (v tomto případu Marek Fichtner) vždy překvapí. Kdysi v jídelních lístcích stálo na příklad halibut à l'Argenteuil. Tím bylo vše řečeno a už jste předem věděli, co přesně vám na talíři přinesou. Dnes je to kreativita šéfkuchaře, která rozhoduje. A tato kombinace byla skvělá.

Desert, to byl úplný koncert pod taktovkou Karolíny Kocinové: čokoládový mousse s kaštanovým krémem, mousse praliné a karamelový griliáš. K tomu všemu cukrová vata jako překvapení. Dokonalé!

Po kávě nám byly přineseny výtečné čokoládové pralinky a pak jsme se přesunuli do Bugsy's baru zakončit tento příjemný večer :)

Mimochodem, Marek Fichtner, šefkuchař restaurace Le Grill hotelu Kempinski se také účastní Chef Time Festu, o kterém jsem nedávno psal. Takže pokud jste labužníci, je to něco pro vás ;)

Tón v tónu

Toto je jeden z mých nejoblíbenějších kabátů. Ta měkká vlna. Ten skvělý střih. A také konečně kabát velbloudí barvy. Sice jej mám už od loňska, ale stále z něj mám stejně velkou radost. Kabát je z Gantu, k tomu mám kalhoty Cerrutti 1881, svetr Banana Republic, tašku U.S.Polo Assn. a polobotky Allen Edmonds.

Seriál První republika zklamal

Od seriálu První republika jsem toho čekal hodně. Ale po prvním dílu mám dojem, že je to jen navoněná bída. Z ukázek jsem čekal něco jako "Panství Downton po česku" a slibovanou výpravnou rodinnou ságu. Ale ne, je to je jen melodrama s nudnými dialogy. Výprava se zdá na první dojem velkolepá, ale není. Kostýmy, líčení a účesy jsou hrozné. Často nejde poznat, o kterou dobu se jedná. Třeba scény z nevěstince vypadají jako natočené dnes a ne v roce 1918. A i člověku, který se o historii nezajímá, musí připadat zvláštní to, že vyšší střední společenská vrstva na sklonku rakouského mocnářství mluví úplně stejně jako dnešní "běžní lidé". Stejně tak mluví jejich služka, která prý ještě donedávna dojila krávy.

Zvláštně působí také ta úporná snaha představit všechno a všechny během prvního dílu. A celý scénář. Mladá paní Klára Valentová byla před osmi lety (tedy v roce 1910) zamilovaná do Vladimíra, syna statkáře, ale musela si vzít Jaroslava, toho druhého syna. A její milovaný Vladimír zmizel. Klářiny rodiče někdo zabil, zatímco si všichni myslí, že utekli do Ameriky. Jen co se stará paní Valentová (asi má připomínat starou hraběnku z Granthamu) u zpovědi svěří faráři, že si myslí, že je zabil Vladimír - se tu Vladimír objeví! A na to, že po něm na frontě ještě před chvílí házeli granáty a yperit, vypadá jako ze škatulky.

Do toho jsou tady ty scény jako služky hledající kadibudku, které objeví splachovací záchod. Jako by tím chtěli autoři seriálu říct "podívejte, jak se tehdy žilo". Mimochodem mám dojem, že starší služka Antonie (v podání Taťjány Medvecké) má svým účesem připomínat O'Brien, panskou z Downtonu, a že paní Medvecká má víc talentu, a že pro takový brak jako První republiku je jí škoda.

Zvláštní kapitolou jsou kostýmy. Chápu, že Česká televize nemá rozpočet na to, aby První republika vypadala jako Panství Downton. Ale když už shánějí kostýmy, proč si nepůjčí z barrandovského fundu korset odpovídající tehdejší době namísto těch hrůz ve scéně z nevěstince? Podívejte se třeba na Postřižiny, Adéla ještě nevečeřela, Tajemství hradu v Karpatech nebo v neposlední řadě Četnické humoresky. Tam měly dobré kostýmy.

Začněme tím nejzákladnějším, co mně na historických seriálech (pro hnidopichy v seriálech, které se odehrávají v minulosti) nejvíc vadí - herečky v První republice nenosí korsety. Tedy musím přiznat, že v jedné scéně se mi Klára (v podání Markéty Plánkové) zdála poněkud prkenná, ale nejspíš měla novodobý jakože korset. Možná si řeknete, že je to detail. Ale není. Korset byl neodmyslitelným kouskem dámského šatníku té doby. Nosily jej namísto dnešní podprsenky a podle tehdy žádoucí módní siluety na starých fotkách ihned poznáte, o jako dobu se jedná. Kromě toho úplně mění držení těla, chůzi nebo to, jak žena sedí a jak si sedá a zvedá se ze židle.

Moje srdce zaplesalo, když jsem viděl, že i ta poslední služka vymetající krb v Panství Downton má korset! Ale ne v První republice. Tady si všimněte, jak to má vypadat a jak nemá. Vlevo vidíte pod dokonalým jezdeckým kostýmem rýsující se korset Lady Mary Crawley z Panství Downton, vlasy vyčesané do drdolu a jezdecký klobouk se závojem z chiffonu (aby jí nevlétla do oka moucha nebo ji nepostříkalo bahno). Vpravo je Klára Valentová z První republiky s rozpuštěnými vlasy a bez korsetu. Vypadá, že vstala z postele, hodila na sebe to první, co jí přišlo pod ruku, a ujela na koni. Jako nějaká ženština volných mravů na útěku od milence.

Mimochodem, také vám připadá, že kamera až příliš často zabírá prsa? Nejen, že to vypadá lacině a trapně, ale o to víc jde vidět, že ženy nemají korsety.

Druhá věc - Klára má neustále rozpuštěné vlasy. Anebo má drdol, ze kterého se jí však uvolňují prameny, takže vypadá jako z dneška a ne jako dáma ze začátku 20. století. Takto vypadala moje spolubydlící, když si v pátek večer před odchodem na diskotéku nakulmovala a nalakovala vlasy a v sobotu odpoledne se s kocovinou probudila. To má vypadat jako rok 1910? Připadám si jako v electro swingové tančírně. A co ty šaty?

A vůbec vlasy. Tehdejší žena by neodešla z domu neučesaná - tedy s rozpuštěnými vlasy. A tady je fotka scény, kdy je Klára na svém zásnubním večírku a má rozpuštěné vlasy. Společenská sebevražda. Rozpuštěné vlasy nosily ve společnosti svých zákazníků jen štětky, protože to v té době bylo "rajcovní". Muži tehdy neměli příležitosti vidět ženy jinak, než ustrojené a učesané. Navíc tehdy nosily dlouhé sukně, rukavice a klobouky, takže vidět kotník - to místo mezi botou a sukní - bylo skoro erotické. A co teprve, když se vás dotkla holou rukou! Tady vypadá, jako kdyby v nočním úboru vtrhla do společnosti.

Za zmínku stojí také bizarní oblečení celé skupinky. Proti večerní róbě Veroniky Freimanové nic nemám, za to maskérka má mírný "kudrlinkový fetiš" stejně jako většina českých kadeřnic, když se řekne "plesový účes". Žaket Jana Hrušínského je také v pořádku, ale poněkud se bije s večerními obleky ostatních dvou pánů. Navíc smoking byl v té době přijatelným pouze při neformálních událostech - jako rodinná večeře ve větším domě nebo letní garden party na venkově. Na zásnubní večírek by si však měli vzít frak. A vidím správně, že nemají vestu, ale smokingový pás, který se objevil až později? Vladimír (úplně vpravo) má ruku v kapse jako nějaký vagas.

Chudák paní Štěpánková. Co jí to udělali? Vypadá jako karikatura sebe sama. Možná je to ale tím, že se První republika potáhne až do dob komunismu jako seriál Vyprávěj. Kvůli věkovému rozdílu jejího seriálového manžela jsem si občas nebyl jistý, kdo je kdo (stejně tak jejich nezkušený "osmnáctiletý" syn, který vypadá na pětatřicet"). Každopádně by měl dát kostýmové výtvarníci někdo facku z obou stran a vrazit jí do ruky nějakou dobovou příručku etikety, kde je jasně řečeno, že dáma (ani pán, když už jsme u toho) nikdy nevyrazí z domu bez klobouku a bez rukavic. Dokonce v jedné z mých knih se píše, že i v době války dbaly ženy na to, aby měly zakrytou hlavu. A když si nemohly dovolit klobouk, tak měly alespoň šátek. A toto má být dáma, která vyrůstala v poslední třetině 19. století, kdy se u vyšších vrstev na etiketu hodně dbalo.

O to více zarážející je, že mladá služka (jo, ta, co ještě nedávno dojila krávy) a děti mají při stěhování do vily na hlavách cloche, který začal být populárním až ve dvacátých letech. Za to "paní továrníková" Klára má kostým a klobouk, se kterým by dělala paráda možná tak tak před šesti lety Jako že dávno před válkou, kdy byla móda úplně jiná. Podobný klobouk má služka Trudy v Cameronově Titanicu, v té scéně, kdy nastupují na loď. Vzpomínáte?

Bordelová scéna - hrůza. Hraje tam jazz, což mi nepřipadá úplně v pořádku, ale aspoň ta zpěvačka zní jako ze starých časů. Ale jestli chcete vidět, jak tehdy vypadala prostitutka, podívejte se na film La Môme, který se u nás promítal pod titulem Edith Piaf. Tam alespoň uvidíte ty správné korsety. To, co dělají holky v úvodní scéně by v tehdejším korsetu neudělaly. Navíc vypadají lacině (i na bordel) a i účesy a líčení jsou dnešní. A ty boty! Pokud se vám líbí, skočte do Humanicu, možná je tam ještě mají! A i šlapky nosívaly pod korsety košilky, jak se tehdy slušelo a patřilo!

Tady mě zaujal Tomáš Töpfer (obchodník Karel Škvor) zapalující si doutník s neořezaným koncem. Také si v seriálu všimněte manžet. V té době stále převládaly škrobené manžety, které se ke košili připínaly nebo byly na košili našité (tak jako dnes) a zapínaly se pomocí manžetových knoflíků. V První republice je tomu spíše naopak.

Abych nevynechal pánskou módu! Fascinuje mě, jak "Freddy" Valenta (a nejen on) téměř nikdy nenosí kravatu. Například v kavárně Šlágr mají dobovou ceduli z kavárny Arco, kde stojí, že bez límce a kravaty nebudete do kavárny vpuštěni. A tím se dostávám k další věci, která mě irituje stejně jako absence korsetů u žen - muži mají košile s měkkými límci, které jsou ke košili přišité.

Nevím, kdy přesně se objevily nebo spíše rozšířily košile tak, jak je známe dnes, ale ještě na přelomu 20. a 30. let byly běžné košile se škrobenými límci, které se ke košili připínaly. Nejtrapnější jsou v historických filmech a seriálech košile s límci, které mají připomínat tehdejší módu, ale jsou příliš měkké a přišité ke košili, takže to vypadá rozpačitě. Také si můžete myslet, že je to jen detail, ale ne, je to zásadní věc tehdejší pánské módy. Viděli jste třeba tu reklamu na Staropramen, kde se sládci fotí někdy v době založení pivovaru? A všimli jste si těch límců košil? Děs!

Navíc tady má Vladimír Valenta večerní košili, ke kterým se škrobené připínací límce nosily ještě o několik desítek let později. Navíc si nejsem úplně jistý tím, jestli by si tehdy k večernímu obleku vzal límec s ohrnutými rohy (dnes známý jako "frakový") - spíše se nosil vysoký stojací límec. A kde má škrobenou náprsenku? Podívejte se na Obsluhoval jsem anglického krále, jak má taková košile, potažmo večerní oblek z doby první republiky vypadat.

Nechci První republiku soudit podle prvního dílu, třeba nás ještě překvapí. Ale kostýmy se jim nepovedly. Prostě z toho nemám ten dojem první republiky, spíš mi to připomíná nějaký film podle Rosamunde Pilcher - nudný příběh a jakože líbivé kostýmy a kulisy - pro ženy, které se právě dodívaly na Sama doma, opakování Ordinace a u toho žehlí. Abych nebyl jen negativní, ocenil bych třeba noční košili a župan hlavy rodiny nebo to, že se na seriál můžete dívat i on-line, pokud nemáte televizi. Každopádně se těším na další díl a čekám, co přinese! A co vy? Dívali jste se? Jak se seriál líbil vám?

Při západu slunce

Foto: blankfoto.com

Když mi kamarád Martin Janas napsal, jestli bych nechtěl zase něco nafotit, čekal jsem, že to bude něco jako minule. Už mě fotil ve sportovně elegantním oblečení, v tričku Boy London, v šedém kabátu, s fialovým motýlkem, na černobílý film nebo v bílém županu :) Tentokrát mě čekal v jedné uličce i s kolegou a s velkým bleskem a celé to vypadalo velmi profesionálně - připadal jsem si jako model :) A vznikly tyto krásné fotky. Podívejte se na blankfoto.com na jejich další tvorbu.

Na sobě mám sako Hugo Boss, kalhoty Braxx, svetr a kravatu ze sekáče, košili Joop, kabát Aquascutum, ponožky Gant a polobotky Grenson.

CHEF TIME FEST opening party

V pátek večer jsem debužíroval v restauraci AvantGarde na zahajovacím večírku prvního ročníku food festivalu Chef Time Fest. Hlavním lákadlem festivalu je Chef's Table - pětichodová večeře připravená pěti špičkovými šéfkuchaři (každý z nich připravuje jeden pokrm) a jeden z nich s vámi bude sedět u stolu, takže máte možnost se s ním poznat a popovídat si. Ve Hvězdném duelu proti sobě budou stát dvě hvězdy pražské gastronomie. Oba budou připravovat tříchodové menu ze stejných surovin a vy chutnáte všech šest jídel. Na Michelin Star bude připravovat šestichodové menu francouzská michelinská kuchařka Reine Sammut a navíc vás čeká večer s jazzovou hudbou a finger foodem a školy vaření a různé workshopy (třeba o ginu, hmm ;)

Po odložení kabátu v šatně jsem se se sklenkou welcome drinku (Gin Mare s tonicem s větvičkou tymiánu - ach!) vmísil do davu a po krátkém proslovu ředitele Chef Time Festu a Patrika Havlíčka, šéfkuchařem AvantGarde, se večer začal rozjíždět.

Zájemci si mohli vyzkoušet vaření s Patrikem Havlíčkem a Lukášem Želechovským z Buddha Baru. K poslechu a k tanci hrála latinskoamerická hudba a stoly se začaly plnit talířky plných lahůdek a finger foodu. Nejvíce mi chutnaly ústřice s limetkovo-zázvorovým kaviárem!

Po chvíli začali kuchaři filírovat telecí, hovězí a klokaní maso a krůtu pečenou na hořčici. K tomu se podávala restovaná zelenina a gratin dauphinoise. Maso bylo skvělé a zapékané brambory byly ty nejlepší, které jsem kdy jedl.

Večírek jsem si užil, jídlo bylo výborné, víno také a už přemýšlím, na který Chef's table se podívám. Veškerá menu a informace najdete v odkazech. A byly tam i VIP zprávy a natáčely reportáž, tak se podívejte.