Buran na audienci u královny Alžběty II.

Jak jste asi zaznamenali, náš slovutný pan prezident byl přijat na audience u královny Alžběty II., která (byť jen formálně) vládne šestnácti zemím světa a jako přes šedesát let vládnoucí královna si zaslouží nějakou úctu, co říkáte? Smutné je, že nevíme třeba to, o čem Zeman s královnou hovořili, protože všichni mluví jen o jeho nevhodném chování a oblečení, a že měl Zeman nevkusné boty. Pak někdo zjistil, čím Miloš Zeman královnu obdaroval...

Zeman porušil protokol hned mezi dveřmi. Měl být uveden a představen královně, uklonit se (žena dělá pukrle), ta mu podá ruku (jí první nikdo ruku nepodává) a zahájí rozhovor, který se nesmí týkat královské rodiny, královnina věku a politiky. Pokud představuje svoji rodinu, měl by počkat na nějaké pokynutí nebo znamení od královny, jinak má stát dcera v pozadí. Místo toho Zeman spustil monolog jen co se otevřely dveře. Ceremoniáře nepustil ke slovu a hned se hrnul ke královně jako by byli staří známí. Napřed mluvil o tom, že je v Londýně již počtvrté, jak dobře se zná s Tony Blairem, a pak královně velmi nevkusně naznačil, že je stará, když pamatuje již deset premiérů.

Všimněte si, jak je úplně klidný a bodrý. To mu závidím. Já bych byl na jeho místě velice nervózní, a ztěží bych ze sebe něco vyblekotal. Zeman ale vypadá až příliš uvolněně, jako by vítal starého známého ze Sovětského svazu, se kterým se bude za chvíli objímat a mlaskavě líbat, jako to známe od Husáka s Brežněvem. Takto se přece nechová k devadesátileté královnědámě a vládkyni Spojeného království. Na druhou stranu můžeme být rádi, že na ni v opilosti nespadl, že ji nepozvracel, a že se neptal po popelníčku (i když ten tam nechyběl!). Chybělo jen to žváro v hubě. Ach jo!

Zvláštní je také volba oblečení. Na audience u dvora se podle protokolu nosí žaket, vojenská uniforma nebo kilt (ženy by měly mít klobouk, ale jinak je oblečení manželky a dcery v pořádku). Nevím, jak moc se na to dnes hledí, každopádně Zeman není jediným, kdo se s královnou setkal pouze v obleku. Katastrofou jsou ovšem boty.

Při prezidentských volbách všichni zatracovali Karla Schwarzenberga, že je prý starý a nemocný, a prý pořád usíná. Zeman ve svojí funkci velice sešel, na návštěvě v Číně byl tak unavený, že ho museli na focení přivézt (a přivést), neustále se opírá o hůl a kvůli potížím s nohami prý musí nosit zdravotní boty. Pak si ale říkám, že jako prezident má snad prostředky na to, aby si nechal vyrobit boty, které budou vypadat tak, aby je mohl nosit ke společenskému obleku, ne? To je ale těžké chtít, když někomu bez rozpaků připíchává státní vyznamenání  k fleecové mikině. Je až smutné, jak přesně se Zeman do funkce českého prezidenta hodí. Představu typického Čecha totiž reprezentuje naprosto dokonale.

A teď dárky. Je totiž zvykem dát královně při setkání dárek. Když Alžběta II. navštívila v roce 1996 Brno, dostala od tehdejší primátorky granátový šperk inspirovaný soupravou Ulriky von Levetzow (milenkou von Goehteho). Souprava náhrdelníku, brože, náramku (na fotce výše) a náušnic byla vyrobena z osmnáctikarátového zlata a spousty českých granátů.

Při páteční audienci Alžběta II. také dostala šperk s českými granáty. Brož velkou necelých pět centimetrů z pozlaceného stříbra a šátek s motivem díla Václava Hollara. František Lutonský, zástupce šéfredaktora zpravodajství ČT, na svém Twittteru zveřejnil odkaz na e-shop, kde byla brož koupena. Není to přesně ta za čtyři tisíce, o které píše, ale tato, se čtyřmi řadami kamenů za 8.450 Korun. Pokud chcete, je stále k mání v e-shopu.

Ovčáček na to na Twitteru reagoval svým obvyklým vulgárním a ignorantským způsobem: "Tenhle idiot dělá zástupce šéfredaktora zpravodajství ČT. Takže idiotovi vzkazuji: jde o ukázku umu českých rukou. Brož s českým granátem." Taková brož jistě ukázkou českého umu je, to nikdo nezpochybňuje. Ale je opravdu vhodné, aby královna dostala, řekněme tuctový šperk z e-shopu? Kromě toho dostala šátek, který se prý prodává v dárkových obchodech uměleckých galerií. Neříkám, že musí být nekvalitní nebo ošklivý. Ale...

Takže zatímco při návštěvě Brna dostala královna darem speciálně pro tuto příležitost vyrobenou soupravu zlatých šperků s granáty inspirovanými historickými šperky Ulriky von Levetzow, pan a paní Zemanovi ji obdarovali broží z e-shopu a šátkem ze souvenir shopu. To na to zapomněli a koupili to cestou na letiště? Nebo na letišti?!

Kterak se obléci slavnostně

Spousta bloggerů (nebo spíše bloggerek) na závěr roku bilancuje (rozumějí postuje koláže z instagramu, fotky sebe sama ve sportovním oblečení a s vegan burgery, paleo muffiny a raw špagetami, a píše o svých nejoblíbenějších kosmetických produktech uplynulého roku). Já rád píšu o tom, jací jsme v Česku burani a zase jsem na to musel myslet, když všude vidím tipy na outfity na silvestrovský večírek. Je to všude samý smoking a malé černé, slim oblek nebo uvolněné, ale přesto elegantní outfity, a já v duchu stejně vidím jen ty opilce v poněkud těsných tričkách Abercrombie & Fitch, vilně se vrhající do výstřihů lacině oblečených ženských, které dělají, že se jim to jakože nelíbí, aby hned nebyly za to, co se snaží říct svým vzhledem. Ti nad čtyřicet pak vypadají jako Škopek se Škopkovou a do svých škopků si u televize cpou chlebíčky s majonézou a zapíjí je nějakým šampíčkem - třeba demíčkem bohemkou.

Při této představě a při vzpomínce na slavnostní předávání státních vyznamenání u příležitosti výročí vzniku samostatného Československa a na několik podobných akcích v dalších evropských státech, jsem si pro vás připravil článek podobného ražení.

Na úvod tady máme britského herce Damiana Lewise, kterého si pamatuji z jedné z episod Hercula Poirota, Případ v ulici Hickory, nebo ze Ságy rodu Forsythů. Teď hraje v prý velmi úspěšném americkém seriálu Homeland. Za svůj přínos britskému filmu mu letos na podzim Vévoda z Cambridge předal Řád britského impéria. Na Anglii se mi líbí to, jak ctí tradice a znají etiketu. Možná ne všichni, ale rozhodně vědí, že když si jdou převzít státní vyznamenání, mají si vzít společenský oděv. Lewis je převzal v žaketu. Namísto klasické kombinace proužkovaných kalhot, šedé vesty a černého kabátce zvolil modrý komplet s ladící kravatou a prostým, ale elegantním bílým kapesníčkem.

Ve Finsku letos také slavili výročí samostatnosti. Na gala večeru byly vidět různé obleky, ale těch zvláštně oděných tam bylo pomálu, většina na sobě měla fraky a smokingy, jak vidíte na fotkách. Protože kultivovaní lidé vědí, že večer se (a na oficiální státní akci) nosí večerní oblek. Kdo by to byl řekl, že? Damian Lewis zase ví, že na podobnou akci konané ve dne je slušné samozřejmé přijít v náležitém formálním obleku, tedy v žaketu. Vlevo je poslanec Ilkka Kanerva se ženou, vpravo poslankyně Jaana Pelkonen se svým manželem.

U nás kraluje slavnostnímu oblečení režisér Robert Sedláček, který dostal medaili za to, že před prezidentskými volbami natočil film o Zemanovi Za zásluhy a na nejvýznamnější státní akt - předávání tohoto vyznamenání - přišel ve fleecové bundě, což je kus oblečení, jehož smysl nechápu. Je z neprodyšného polyesteru, takže je v tom horko, člověk se zpotí, pak se na vás mačká v tramvaji a vám se z toho smradu chce zvracet. Tehdy člověk pochopí, proč Pražáci říkají tramvaji socka.

Vzpomínám si na jeden pořad o Soni Červené, kterou spíše než jako úžasnou operní pěvkyni znáte jako kunsthistoričku z Pupenda. Mluvila tam o svém myslím pradědovi, kterému měl být na c. a k. rakouském dvoře udělen šlechtický titul. Ale protože odmítl přijít v povinném redingotu (tehdejším formálním denním obleku), který by si musel dát ušít, na dvůr jej vůbec nepustili a žádný titul nedostal. A dnes na Pražský hrad pouští kdejaké burany ve fleecové bundě, kteří svým demonstrativně buranským chováním šlapou po odkazu našich předků a po tisícileté historii sídla českých vládců... a prezidentů. 

A pokud vím, i křovák se upraví jinak na lov a jinak na slavnost - i když to z našeho pohledu může být jen primitivní poskakování kolem ohně. Proč to nedokáže rozlišit pan Sedláček, kdoví...

Nechci, abyste si teď mysleli, že vás nutím, abyste si na Silvestra oblékli smoking. Ať si každý nosí co chce. Ale pokud dospělý člověk nezvládá základní pravidla společenského chování a oblékání a to ani tehdy, když se účastní oficiální události státního významu, je tu něco špatně a budu o tom znovu a znovu psát.

Prezident udělil medaili za... za ohavné oblečení?

V úterý večer jsem zapnul počítač a na zprávě ze slavnostního předávání medailí ve Vladislavském sále Pražského hradu mě upoutala fotka šatů Lucie Bílé. Pomyslel jsem si, že k takové příležitosti jsou poněkud krátké, a že by se hodily spíše do remaku klipu písničky Dominiku, ve kterém hrála Ivana Pavlová. A také mě zajímalo, kdo ještě vyznamenání dostal, když se oceňují i popové zpěvačky. To jsem ale netušil, že po rozkliknutí odkazu dostanu rakovinu očí.

Viděl jsem fotku nějakého burana ve fleecové mikině, na kterou mu prezident Miloš Zeman připíná medaili Za zásluhy. V tu chvíli jsem přemýšlel, co je to zač a jaké zásluhy ten člověk může mít, když ve svých asi čtyřiceti letech nemá ani špetku vychování, ale za to má drzost přijít na tak slavnostní událost oblečený v něčem, v čem lidé sekají trávník nebo... nebo... nevím, fleecovou mikinu nemám, protože si nedovedu představit, kam bych ji nosil.

Ještě ve třicátých letech se nosila vyznamenání a řády pouze ke fraku, jak dokazuje fotka z Andresova Společenského rádce pro všechny životní situace. Ještě dříve pouze k jeho předchůdci redingotu. Doba se samozřejmě mění a v pozvánce stálo, že hosté mají přijít v černém obleku, vycházkovém obleku či v uniformě. A kultivovaný člověk doma oblek má a ví, k jaké příležitosti si jej má vzít.

Bývalý rakouský kancléř Franz Vranitzky s rakouským velvyslancem.

Když někdo navzdory vyžadovanému oděvu přijde na black-tie večírek v košili bez saka, polo triku, džínách a teniskách nebo takto dorazí do Opery, uráží tím pořadatele a ostatní účastníky akce asi jen mě a ty další dva pány, kteří na sobě mají smoking. Ale když takto někdo přijde na nejvýznamnější státní akt, uráží tím... Přečtěte si slova Ladislava Špačka, odborníka na etiketu. Krásně to vystihl a přesně vyjádřil můj názor:

"Byl jsem otřesen. Jestli vzdělaný a inteligentní člověk postrádá natolik emoční a sociální inteligenci, že nechápe, že si na nejvýznamnější státní akt má vzít společenské oblečení, tak to svědčí o nějakém... nechci ho urážet víc než je třeba. On se víc urazil před zraky statisíců, možná milionů diváků. Všichni si o něm mysleli své. Je to prostě urážlivé vůči prezidentovi republiky. Je to urážlivé vůči vyznamenání, které dostává. Je to urážlivé vůči divákům v sálu a u televizních obrazovek. Je to státní akt, na který by se měl člověk obléci společensky."

Když už na Hrad přijde někdo takto oblečený, člověk by čekal, že ho někdo chytne za límec a vyvede mu někdo (třeba ředitel hradního protokolu Jindřich Forejt) před slavnostním předáváním řekne, že by se měl jít převléci nebo ho na akci vůbec nepustit, protože svým oděvem okázale dává najevo pohrdání nad tímto vyznamenáním. Prezidentův mluvčí Ovčáček řekl Lidovkám: "Podstatný je přínos vyznamenaných, jejich činy. Udělování a propůjčování státních vyznamenání je oceněním přínosu konkrétních lidí, nikoliv jejich garderoby."

Co jiného mu zbývá? Ze své pozice nemůže ohodnotit vzhled někoho, koho prezident republiky právě vyznamenal. Pokud ale hodnotili přínos vyznamenaných, proč se pak včera ve všech novinách nepsalo o tom, kdo všechno a za jaké zásluhy vyznamenání dostal, ale všude jste mohli vidět jen Sedláčka a jeho hnusomikinu? To je ten jeho přínos? Ten jeho čin, za který vyznamenání dostal?

Ovšem ani Filip Renč není žádné terno. Na první pohled vás zaujme ne dvojitý, ale hned trojitý (!) button-down límec (to by mě zajímalo, jestli tolik vrstev látky propnul našitým knoflíkem nebo použil knoflík manžetový či hmoždinku), který se hodí pouze k neformálním příležitostem. Ale v Česku, kde jsme vůbec rádi za sako, a kde košile (ať už jakákoli, prostě košile) platí za vrchol formálního oblečení, na to nikdo nehledí. Sako mu moc nesedí, je z lesklé látky, a ještě si jej zapne na oba dva knoflíky. Kravata ke slavnostním/večerním událostem by měla být hladká a kapesníček by neměl být ve skoro stejné barvě či vzoru. A co má v té náprsní kapse? Tablet? Pleskačku kořalky? Proboha, do kapes saka patří jen lehké a tenké věci, které vám nebudou dělat vybouleniny!

Milí haters, pokud se do mě zase pustíte s tím, že pravidla etikety jsou přežitek, tak vězte, že ne. Víte, jaký je účel a smysl etikety? Abyste věděli, jak se v různých situacích chovat a oblékat, abyste předešli faux-pas, aby se o vás druhý den ve všech novinách nemuselo psát, že jste nevzdělaný, nechápavý buran, který ve svých čtyřiceti letech neumí rozlišit mezi oblečením vhodným tak na pivo v zaflusané nádražce páté cenové a oblečením pro slavnostní ceremoniál, kde vám má prezident republiky předat státní vyznamenání Za zásluhy. Proto.

Na facebooku už vznikla skupina Sedláčkovo buranství a celé bych to završil opět slovy Ladislava Špačka: "Děti se už oblékají slavnostněji do loutkového divadla."

Fotky: Ludvík Hradílek, Vojtěch Marek, František Vlček, MAFRA a ČTK.