Kterak se obléci slavnostně

Spousta bloggerů (nebo spíše bloggerek) na závěr roku bilancuje (rozumějí postuje koláže z instagramu, fotky sebe sama ve sportovním oblečení a s vegan burgery, paleo muffiny a raw špagetami, a píše o svých nejoblíbenějších kosmetických produktech uplynulého roku). Já rád píšu o tom, jací jsme v Česku burani a zase jsem na to musel myslet, když všude vidím tipy na outfity na silvestrovský večírek. Je to všude samý smoking a malé černé, slim oblek nebo uvolněné, ale přesto elegantní outfity, a já v duchu stejně vidím jen ty opilce v poněkud těsných tričkách Abercrombie & Fitch, vilně se vrhající do výstřihů lacině oblečených ženských, které dělají, že se jim to jakože nelíbí, aby hned nebyly za to, co se snaží říct svým vzhledem. Ti nad čtyřicet pak vypadají jako Škopek se Škopkovou a do svých škopků si u televize cpou chlebíčky s majonézou a zapíjí je nějakým šampíčkem - třeba demíčkem bohemkou.

Při této představě a při vzpomínce na slavnostní předávání státních vyznamenání u příležitosti výročí vzniku samostatného Československa a na několik podobných akcích v dalších evropských státech, jsem si pro vás připravil článek podobného ražení.

Na úvod tady máme britského herce Damiana Lewise, kterého si pamatuji z jedné z episod Hercula Poirota, Případ v ulici Hickory, nebo ze Ságy rodu Forsythů. Teď hraje v prý velmi úspěšném americkém seriálu Homeland. Za svůj přínos britskému filmu mu letos na podzim Vévoda z Cambridge předal Řád britského impéria. Na Anglii se mi líbí to, jak ctí tradice a znají etiketu. Možná ne všichni, ale rozhodně vědí, že když si jdou převzít státní vyznamenání, mají si vzít společenský oděv. Lewis je převzal v žaketu. Namísto klasické kombinace proužkovaných kalhot, šedé vesty a černého kabátce zvolil modrý komplet s ladící kravatou a prostým, ale elegantním bílým kapesníčkem.

Ve Finsku letos také slavili výročí samostatnosti. Na gala večeru byly vidět různé obleky, ale těch zvláštně oděných tam bylo pomálu, většina na sobě měla fraky a smokingy, jak vidíte na fotkách. Protože kultivovaní lidé vědí, že večer se (a na oficiální státní akci) nosí večerní oblek. Kdo by to byl řekl, že? Damian Lewis zase ví, že na podobnou akci konané ve dne je slušné samozřejmé přijít v náležitém formálním obleku, tedy v žaketu. Vlevo je poslanec Ilkka Kanerva se ženou, vpravo poslankyně Jaana Pelkonen se svým manželem.

U nás kraluje slavnostnímu oblečení režisér Robert Sedláček, který dostal medaili za to, že před prezidentskými volbami natočil film o Zemanovi Za zásluhy a na nejvýznamnější státní akt - předávání tohoto vyznamenání - přišel ve fleecové bundě, což je kus oblečení, jehož smysl nechápu. Je z neprodyšného polyesteru, takže je v tom horko, člověk se zpotí, pak se na vás mačká v tramvaji a vám se z toho smradu chce zvracet. Tehdy člověk pochopí, proč Pražáci říkají tramvaji socka.

Vzpomínám si na jeden pořad o Soni Červené, kterou spíše než jako úžasnou operní pěvkyni znáte jako kunsthistoričku z Pupenda. Mluvila tam o svém myslím pradědovi, kterému měl být na c. a k. rakouském dvoře udělen šlechtický titul. Ale protože odmítl přijít v povinném redingotu (tehdejším formálním denním obleku), který by si musel dát ušít, na dvůr jej vůbec nepustili a žádný titul nedostal. A dnes na Pražský hrad pouští kdejaké burany ve fleecové bundě, kteří svým demonstrativně buranským chováním šlapou po odkazu našich předků a po tisícileté historii sídla českých vládců... a prezidentů. 

A pokud vím, i křovák se upraví jinak na lov a jinak na slavnost - i když to z našeho pohledu může být jen primitivní poskakování kolem ohně. Proč to nedokáže rozlišit pan Sedláček, kdoví...

Nechci, abyste si teď mysleli, že vás nutím, abyste si na Silvestra oblékli smoking. Ať si každý nosí co chce. Ale pokud dospělý člověk nezvládá základní pravidla společenského chování a oblékání a to ani tehdy, když se účastní oficiální události státního významu, je tu něco špatně a budu o tom znovu a znovu psát.