Když jsem byl malý, říkalo se jí letecká bunda nebo bluzon, ale dnes, vlivem amerikanizace a částečně asi také neschopností módních redaktorů používat české názvy namísto anglicismů, jí "musíme" říkat bomber.
Je to jeden z kousků pánského šatníku, který z vojenské výstroje pronikl do civilní módy a stal se klasikou. První letadla by otevřené dvouplošníky, které nelétaly závratnou rychlostí, ani nedosahovaly velkých výšek, a tak v nich stačilo běžné oblečení, tedy dlouhé kabáty. V době první světové války se výkon letadel začal zvyšovat; začaly létat mnohem rychleji a výše, a v kabinách nebylo topení, a tak bylo potřeba teplejšího, a zároveň praktického oblečení, které by letce neomezovalo v pohybu. Možná jste si někdy všimli, že když si v autě přisednete dlouhý kabát, nedosáhnete pak na volant. :)
A tak se z dvouřadých kožených kabátů staly krátké, do pasu střižené bundy, které umožňovaly pohodlné nastupování do letadel a neomezovaly pohyb, a podobné začali nosit i motorkáři, protože kůže neprofoukne. Původní letecké bundy bývaly kožené a podšité beránčí srstí, dnes najdeme všelijaké varianty, z vlněných látek, jako je ta moje, a nejčastěji asi z nylonu.
Když jsem před třemi lety trávil podzim ve Francii, zaskočilo mě náhlé ochlazení. Když jsem v Galeries Lafayette vybíral ideální svršek, který zahřeje, sáhl jsem po této bundě, protože kabátů mám spoustu (a většina je ze sekáče, z vlny, a za hubičku, a nechtělo se mně investovat do něčeho, co už mám doma), a bundu žádnou. Abych pravdu řekl, obvykle nosím delší kabáty, a tak je to pro mě pořád trochu nezvyk, nosit krátkou bundu, ale je úžasně pohodlná, a je v ní teplo. Ten rok to byl asi nějaký módní hit, protože podobné měli všude, od New Yorkeru přes Háemko až po luxusní značky. Tato je vlněná, od značky Galeries Lafayette, a kožíšek u krku je z beránka, takže svoje kožešinové haters dnes opět potěším... :D A vlněný svetr s bostonským teriérem je z Gantu.
Je to jeden z kousků pánského šatníku, který z vojenské výstroje pronikl do civilní módy a stal se klasikou. První letadla by otevřené dvouplošníky, které nelétaly závratnou rychlostí, ani nedosahovaly velkých výšek, a tak v nich stačilo běžné oblečení, tedy dlouhé kabáty. V době první světové války se výkon letadel začal zvyšovat; začaly létat mnohem rychleji a výše, a v kabinách nebylo topení, a tak bylo potřeba teplejšího, a zároveň praktického oblečení, které by letce neomezovalo v pohybu. Možná jste si někdy všimli, že když si v autě přisednete dlouhý kabát, nedosáhnete pak na volant. :)
A tak se z dvouřadých kožených kabátů staly krátké, do pasu střižené bundy, které umožňovaly pohodlné nastupování do letadel a neomezovaly pohyb, a podobné začali nosit i motorkáři, protože kůže neprofoukne. Původní letecké bundy bývaly kožené a podšité beránčí srstí, dnes najdeme všelijaké varianty, z vlněných látek, jako je ta moje, a nejčastěji asi z nylonu.
Když jsem před třemi lety trávil podzim ve Francii, zaskočilo mě náhlé ochlazení. Když jsem v Galeries Lafayette vybíral ideální svršek, který zahřeje, sáhl jsem po této bundě, protože kabátů mám spoustu (a většina je ze sekáče, z vlny, a za hubičku, a nechtělo se mně investovat do něčeho, co už mám doma), a bundu žádnou. Abych pravdu řekl, obvykle nosím delší kabáty, a tak je to pro mě pořád trochu nezvyk, nosit krátkou bundu, ale je úžasně pohodlná, a je v ní teplo. Ten rok to byl asi nějaký módní hit, protože podobné měli všude, od New Yorkeru přes Háemko až po luxusní značky. Tato je vlněná, od značky Galeries Lafayette, a kožíšek u krku je z beránka, takže svoje kožešinové haters dnes opět potěším... :D A vlněný svetr s bostonským teriérem je z Gantu.
