úterý 22. dubna 2014

Vzpomínáte na opravdové fotky?


 photo fotokniha_01_zps6ed40b1e.jpg

 photo fotokniha_02_zpse0179444.jpg

 photo fotokniha_03_zps254b4a43.jpg

Vzpomínám na to, jak moji rodiče fotili na film, když jsem byl malý. Jak jsem napjatě čekal, až vyfotí všechny snímky, jak jej dají vyvolat a až přinesou hotové fotky a budeme si je moci konečně prohlédnout. Mám pocit, že s příchodem digitálních foťáků už skutečné papírové fotky moc nevidíte. Každý má foťák v mobilu a fotí kdejakou kravinu. Třeba nudné mraky nad Prahou, které jako zázrakem přestanou být nudnými, když je proženete instagramem a ihned je sdílíte na facebooku. Jakmile nasbíráte určitý počet lajků, zmizí fotka v historii a vy můžete fotit kelímek ze Starbucks nebo sdílet rozmazanou fotku kamaráda, jak dělá nějakou blbost při čekání na noční tramvaj.

Ale máte třeba nějaké hezké fotky s kamarády, s rodinou, portrét sebe sama nebo třeba fotky z dovolené nebo nějakého výletu? Nebo vám stačí hloupá fotka nohou na lehátku či bikini bridge, na kterou si za nějakou ani nevzpomenete a jen vám v tu chvíli udělalo dobře, že vám nějaká facebooková přítelkyně (kterou vlastně neznáte) fotku okomentovala slovy "závidím ti jak jsi hubená"?

Nemám nic proti instagramu (také jej občas používám) nebo sdílení fotek na sociálních sítích, ale připadá mi to tak strašně pomíjivé! Něco vyfotíte, sdílíte a za pár let vám nic nezbude. Fotíte jen abyste něco sdíleli a sbírali lajky, ne proto, že by fotka byla nějak zajímavá nebo že byste si ji chtěli uchovat jako vzpomínku.

 photo fotokniha_04_zpsf45b6924.jpg

 photo fotokniha_05_zps5a4e3c7b.jpg

 photo fotokniha_06_zps10381f1d.jpg

 photo fotokniha_07_zpsc27e4b8a.jpg

 photo fotokniha_08_zps3a1e6ec6.jpg

 photo fotokniha_09_zpsd72feeda.jpg

 photo fotokniha_11_zps98aa3a3b.jpg

 photo fotokniha_12_zpsbfa1cf39.jpg

 photo fotokniha_13_zps5efb7a3d.jpg

Bylo mi líto, že poslední skutečné papírové fotky, které mám v albu, jsou více než deset let staré. Sice si fotky v počítači třídím do složek a ty nejoblíbenější si nechávám vytisknout a pak si je dám do rámečku a vystavím. Někdy si je prohlížím ve svém laptopu a vzpomínám... Chtěl jsem nějaké album, do kterého bych si skutečné, vytištěné fotky vkládal, ale asi už jsou přežitek, protože žádná hezká nenajdete. Tak jsem si říkal, proč nezkusit fotoknihu? Přece jen jsou o něco modernější než fotoalba a vše můžete udělat z pohodlí domova.

Rozhodil jsem sítě a kamarádka mi doporučila fotoknihy Bontia. Stáhl jsem si jejich program na vytvoření fotoknihy, kde jsem si zvolil formát, počet stran a pak už jen vkládal fotky, dělal z nich koláže, vkládal texty, popisky, nadpisy... Můžete si vše uspořádat podle vlastních představ. Ten program je geniální! Dlouho jsem si s tím hrál, protože program nabízí spoustu možností, mimo jiné třeba pravítko, takže když budete chtít, fotky budou vždy přesně uprostřed strany a vše bude na stránce rovnoměrně rozloženo. A také vám to hned řekne, že fotka je příliš malá na to, aby mohla být vytištěna kvalitně. Pak přímo přes program dokončíte objednávku a po pár dnech vám přijde fotokniha - skutečná kniha s vašimi fotografiemi a texty. A vypadá tak krásně :)

Co vy a fotky? Máte nějaké album? Nebo fotoknihu? Nebo máte fotky jen v elektronické podobě v počítači?

8 komentářů:

  1. Blbosti fotím na Instagram hodně a ráda, ale taky si potrpím na pěkné a kvalitní fotky, které zachycují ty krásné momenty s rodinou nebo přáteli... Ty si vždycky nechám vyvolat, a pak si je dávám do pěkných rámečků, které mám už všude po bytě. Taky je dávám ráda jako dárky a třeba jenom připíšu na zadní stranu pár slov, nějaké věnování, nebo vtipnou vzpomínku, která se k dané fotce váže :)

    OdpovědětVymazat
  2. Dovolím si jen podotknout, že album je středního rodu. Fotografoval jsem na kinofilm moc rád a nadšeně, s příchodem digitálů a sociálních médií však můj zájem opadl. Dnes to postrádá jakékoliv kouzlo...

    OdpovědětVymazat
  3. Mám úplně ten samý pocit! Fotky miluju a rozhodně si je stále dávám vyvolávat a dělám alba :o)
    Už máme i tři fotoknihy, ty mají taky něco do sebe, ale samostatné fotky, které můžu měnit a dávat do rámečků mám raději.

    Jinak máš pravdu a sdílím Tvůj názor, ovšem někdy jsem měla pocit že ani dříve si někteří lidé (ovšem bylo jich asi méně) fotek nevážili. Třeba dodnes nechápu, jak rodiče mého manžela mají jeho fotky z dětství jen tak poházené, neroztřízené, mezitím i nějaké fotky jak byl puberťák z dovolených...no to mi hlava nebere, my se doma vždycky k fotkám chovali až posvátně. Win

    OdpovědětVymazat
  4. Jinak jsem zapomněla dodat, že jsem stálý zákazník Bontie - mám od nich všechny své fotoknihy a i naši svatební (dokonce i prarodičům a rodičům jsem tam vyráběla dárky) :o) Taky miluju tu variabilitu! Win

    OdpovědětVymazat
  5. Nemáte někdo zkušenosti s fotoknihami HappyFota i Bontie? My děláme v HappyFotu (verze Deluxe) a ty jsou opravdu na velice kvalitním tvrdém fotopapíru. Zajímalo by mě jak kvalitní je papír knih z Bontie v porovnání s HappyFotem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To nemám, toto je první fotokniha, kterou jsem si nechal dělat. Ale s kvalitou papíru jsem spokojený.

      Vymazat
  6. Ohromné. Najviac sa mi páči foto, kde si s rodičmi ako mimino, krásne. :)))

    OdpovědětVymazat
  7. Doma jsem našla krásné koženkové pískové album po prarodičích, ještě zabalené v papíru a krabici. Takže plánuju vyvolat ty obzvlášť pěkné fotky a nalepit si je tam. Ať mám co ukazovat dětem a vnoučatům.

    OdpovědětVymazat