sobota 20. července 2013

Píšete dopisy?


 photo dopisy_1_zpscf37fa97.jpg

 photo dopisy_2_zps279ec3f8.jpg

Napsat tento příspěvek mě napadlo, když jsem nedávno pečetil dopis... Jaká je škoda, že se dnes píše tak málo dopisů, všem stačí jen několik řádků bez diakritiky a bez kdo ví jaké gramatiky, které rychle nacvakají do ájfounu pod fotku dramaticky se ženoucích oblak (tedy obyčejných oblak, která začnou "dramaticky" vypadat, až když je proženete instagramem). Není vám líto, že na sebe tak kašleme a odbýváme se pouze krátkými zprávami nebo e-maily? Nemáte z dopisu větší radost, protože víte, že jeho pisatel vám věnoval chvíli svého času, napsal text dopisu na vkusný papír, který vložil do ladící obálky a vy jej pak najdete ve schránce?

Na jednu stranu to chápu, žijeme v uspěchané době, jsme zvyklí na moderní techniku a kvůli tomu jsme netrpěliví a nechceme čekat na dopis. Ale když jsme byl malé dítě, nikdo neměl mobil, internet už vůbec (a byl pomalý) a někteří ani neměli doma telefon. A šlo to.

V českých obchodech se prodává snad jen hnusný a drahý papír (pokud vůbec) a možná tak ve specializovaných obchodech, o kterých nevím. Česká pošta se zásilkami zachází jako s hnojem a pokud je neukradne, přijdou většinou spíše za dlouho než rychle nebo vám je pošle zpátky, protože adresát "je neznámý". Tak proč se namáhat. A ani nepamatuji, kdy bych na poště potkal někoho, kdo by opravdu dělal to, k čemu pošta je; někoho, kdo by posílal dopis, balík nebo kupoval známky. Většinou se setkávám jen s důchodci, kteří zdržují bankovními transakcemi a otravují tak ty, kteří by si třeba koupili známku (a nějakou jinou než s Fifinkou nebo Myšpulínem, děkuji!).


 photo dopisy_3_zps62b5c73a.jpg

 photo dopisy_4_zpsa1d34217.jpg

Umíte hezky psát? Někdy bych se chtěl naučit krasopis, jaký se učil na začátku první republiky. Teď se prý chystá další reforma psacího písma, mají je úplně zrušit. Dnešní haranti "děti" sice umí posílat mms zvintydžovaných kelímků Starbucks, ale pohlednici od babičky přečíst nedovedou, prý je to moc složité. Aha. Hlavní ale je, že mají swag, ne?

Myslete si, co chcete, ale mám rád úhledné písmo a kvalitní dopisní papír. Chcete říct, že jsou přežité? Ne, to bych neřekl. Důležité věci se stále píší na krásný papír a kaligrafie také nevymřela. Z Francie si objednávám papír G. Lalo Vergé de France v barvě slonové kosti, inkoust Pelikan nebo Mont Blanc, používám také pečetní vosk značky Abraxas, který je velmi kvalitní (při tavení nesmrdí a pečeť se tolik neláme) a který si kupuji když jedu do Vídně a píši násadkou. Písmo je hezčí, můžu si vybrat, jaké pero chci a nemusíte na ně tlačit. Ještě jsem nenašel plnicí pero, které by psalo srovnatelně, tak proto. Křišťálový kalamář je z první republiky a koupil jsem jej v tom starožitnictví na rohu Slavíkovy a Polské

 photo dopisy_5_zps98e70bc1.jpg

61 komentářů:

  1. Snad za každou větou jsem si pokývala hlavou. Naprosto s Tebou souhlasím. Dopis má určitě své kouzlo, bohužel doba je taková, že každý radši bude mít swag s iPhonem v ruce a jak si dobře nadhodil, smsky bude psát s mraky gramatických chyb.
    Tenhle článek mě hodně zaujal a moc se mi líbí! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Mňa článok tiež zaujal... Tvoje dopisy sú úžasné! =) ...ale frflanie na dôchodcov - neviem kde inde by si mali vybavovať tieto veci keď nie na pošte??? To je skôr chyba pošty, že si nevie veci lepšie zorganizovať. A deti sú pre teba "haranti" - to u mňa tomu článku odobralo body. Inak by to bol super. ...mirka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nemám sílu někomu vysvětlovat, proč mě tak sere, že na poště je jen jedna osoba a ta vyřizuje bankovní záležitosti (viz můj komentář níže).

      Neříkám, že děti jsou haranti. Myslel jsem, že z kontextu vyplývá, kdo je podle mě harant.

      Jen tak pro ilustraci: viděla jsi můj poslední příspěvek? Tak zatímco mě kamarádka fotila, stihla parta - mohlo jim být tak deset, nanejvýš dvanáctiletých "dětí" kousek opodál vykouřit několik cigaret. Ani se nesnažily schovat, že kouří, spíše se ještě předváděly. Roztomilé, že? Jak takovým "dětem" říkáš ty? Mimochodem, "vůdce" skupinky těch roztomilých díťátek byl rozkošně oblečený ve stylu, který se pro takové děti náramně hodí a který bych označil jako "vesnický hip hoper, který miluje "písničky", ve kterých se nejvíce vyskytují slova jako bitch, nigga, fuck a stejně nerozumí, co to znamená, jak jazykově tak významově". Tomuto říkáš děti? :D

      Vymazat
  3. Nijak, Vítku, nezpochybňuji, že by mé srdce zaplesalo více, pokud bych obdržel takový dopis, jako vidím na výše uvedených fotkách, než kdyby mi pípnul mobil. Z toho, co vidím, jsou ty dopisy po estetické stránce skutečně krásné (asi nejvíc se mi líbí, že necháváš široké okraje, haha (to si v mé rodině psali za první republiky místo smajlíků, babička též ve variantě hihi)), ale napíšu jen pár myšlének podle toku myšlének tvých.

    Dopis plnil především formu sdělování zpráv, jestliže dnes máme sms apod., není důvod je nepoužívat, resp. si nevystačit s nimi. Zejména v případě, že nám jde o rychlost sdělení. Stranou raději ponechme důležitost sdělení. Když někdy v tramvaji vyslechnu některé rozhovory, říkám si, jaká je to škoda, že daná osoba neochraptěla. Ostatně pro rychlé zprávy byly dopisy nahrazeny již v 19. století telegramy. V posledním desetiletí 19. století pak nastal masivní nástup toho, co bych nazval tehdejší mms – pohlednic, které si lidé posílali po stovkách – a co je zajímavé, nesmělo se na ně psát (někdy to na nich bylo výslovně uvedeno, na některých bylo, kolik slov se smí na druhou stranu připojit, později přibyl malý bílý rámeček pro text).

    Gramatika je pak další věcí. Schválně jsem si vytáhl výbor dopisů paní de Sévigné (existuje v epistolární literatuře vyšší autorita?), pamatoval jsem si, že tam v předmluvě něco je: „Její pravopis je osobitý a proměnlivý, na gramatiku valně nedbá a na interpunkci už teprve ne; často vypadne z vazby, ztrácejí se jí podměty a pletou předměty; vedlejší věty špatně navazují…“ A když už jsme se zmínil o obsahu dnešních sdělení, nemějme přehnané představy o obsahu sdělení těch, kteří si mohli dovolit posílat sdělení zbytná „…se tu opakují nářky nad odloučením… starosti o zdraví… rodinné události, slasti a strasti…intriky a klevety se střídají s líčením posledních novinek u dvora… galantní historky s úvahami o smyslu života…. jedním dechem přidá k brilantní miniatuře poznámku o účinnosti projímadla…“ (pokr.) PŠ

    OdpovědětVymazat
  4. Píšeš, co jsme neměli, když jsme byli děti. Ano. A když půjdeme ještě více do minulosti, tak lidé neměli ani telegramy (o úmrtí v rodině se dozvěděli po několika dnech) a předtím mnohdy ani dopisy. Uvědomme si, že až do 19. st. nemá cenu o dopisech u „obyčejných“ lidí vůbec uvažovat. A šlo to, že?

    Na České poště také nenechám moc nití suchých, ale nemyslím, že by dříve zacházela se zásilkami o tolik lépe (docela by mne zajímalo, jestli se mí předci koncem 19. st. rozčilovali na tehdejší poštu, když jim doručovala litografické pohlednice se stopami po razítcích pohlednic nad nebo pod nimi), rychlost mi celkem vyhovuje, někdy dokonce překvapuje. U nás na poště (Praha 1) posílá dopisy a balíky pořád někdo, nejsou to jen státní instituce, kterých je tu dost. Někdy se až divím, komu pořád píší (co mě na poště štve jsou neustálé fronty). K těm důchodcům – pošta velmi brzy po svém vzniku přejala i funkci zasilatele peněz, na důchodce bych nežehral.

    Krasopis je samozřejmě pěkná věc, ale ono se jím moc nepsalo. Zejména jím nepsali lidé, kteří psali hodně. Dokonce bych řekl, že běžný dopis napsaný krasopisem (nebo alespoň se snahou o pěkné písmo), byl znakem nižších vrstev, které se ho právě naučily ve škole, ale nikdy si písmo „nevypsaly“. Dokladem budiž rukopisy velkých postav od šlechty po literáty. K oficiálním dopisům ke dvoru krasopis museli použít samozřejmě všichni.

    Na závěr svého nestydatě dlouhého komentáře bych snad jen připojil, že pro mne vždy bude vždy důležitější obsah než forma sdělení, nijak ovšem nepopírám, že i hezká forma nepotěší.

    A úplně jsem zapomněl odpovědět - ano, s několika málo lidmi si dopisy píšeme. Občas na hezčí papír, občas na obyčejný v obyčejných obálkách, někdy obálky vyrábíme sami. Má to něco do sebe.
    P.Š.

    OdpovědětVymazat
  5. Krásný článek.
    Zrovna jsem si říkala, jestli neexistují nějaké kurzy krasopisu - minulý víkend jsem se totiž přehrabovala ve starých pohledech a dopisech, které si psala moje prababička s pradědou...
    Znáš Postcrossing? To mi připadá jako takový světlejší bod v dnešním světě...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Idris, souhlasím, postcrossing je fajn!

      Vymazat
  6. Milý V., naprosto s Tebou souhlasím.
    Miluju dopisy, pohledy, prostě cokoliv "hmatatelného", co mi přistane do schránky.
    Své okolí "obtěžuji" posíláním každoročních přání k narozeninám, svátkům apod.
    Bohužel je to, jako bych hrách na stěnu házela. Moc Ti závidím, že máš ve svém okruhu lidi, se kterými můžeš sdílet svou radost z dopisování...
    Pěkný den, K.S.

    OdpovědětVymazat
  7. Nevím co pořád kdo kritizuje na poště.
    Někde se ztratí jedna zásilka z 10 000 a někdo z toho dělá pravidlo. Pár lemplů a blbců se najde všude, nejen u pošty.
    Mě se nikdy nic neztratilo a to posílám věcí celkem dost. Zrovna tak bych řekl, že 99% zásilek přijde včas podle podmínek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A že se hází s balíkama? Taky byste s nimi házeli, kdybyste jich měli přepravit třeba 1000 za den.

      Vymazat
    2. No nevím. Mě chodí poštovní zásily a balíčky občas i 3x týdně. Převážně z ciziny a s českou poštou spokojená nejsem. Ve chvíli kdy mi na poště vydávali krabici ve tvaru ležaté osmičky (ano prokoplá z obou stran) tak už jsem se opravdu divila. Naštěstí obsah byl měkký, takže se nic nestalo. Musím říct, že málokdy mi dojde nepoškozená zásilka. Pochopím to v případě, že je to jen v bublinkové obálce nebo igelitovém pytlíku obalené bublinkama, ale poškozené zásilky v kartonové krabici, to už je umění. Nevadí mi, že se zásilkama hází, prosím ať si hází, ale ať je taky chytaj.
      Druhá věc je když se poštovní doručovatelka pokusí narvat do schránky něco co se tam evidentně nevejde. To pak znamená třeba promáčklý plechový obal u výrobku, zlomenou kostici u podprsenky a jiná milá poškození.

      Vymazat
    3. Spazik: To je velmi ubohá výmluva. Když si zaplatím nějakou službu, tak očekávám určitou úroveň. A pokud má Česká pošta málo zaměstnanců, kteří jsou eventuálně i přednasraní, tak by to měla řešit.

      A mimochodem, jeden můj známý pracoval na poště a částečně mi osvětlil, jak se "ztrácí" zásilky, což mi nikdy nebylo jasné. To pošťačce najednou vypadne balík dopisů z brašny? Během přepravy se otevře nákladový prostor letadla a polovina balíků spadne do moře? Že se část rozkrade jsem tušil, ale netušil jsem, že je někdo tak odporně líný, že když na několikapatrové poště padají při přepravě výtahem dopisy do výtahové šachty (protože jsou líní poslat zásilky výtahem nadvakrát), nikdo se neobtěžuji dopisy vytáhnout. Pak se nediv, že se mi z České pošty dělá na zvracení.

      Vymazat
    4. Spazik - tak teď jste vážně šlápl vedle.
      Že bych házela s balíky, kdybych jich měla přepravit tisíc za den? Házel byste s talíři, kdybyste pracoval v restauraci? Chybí mi úcta lidí k cizímu majetku. Ne že bych ji kdy zažila, ale z vyprávění jsem si celkem udělala obrázek.
      A po tom, co mi přišel OTEVŘENÝ balík s prádlem Kiki de Montparnasse, zanevřela jsem na Českou poštu jednou provždy. Raději soví poštu než týden přemýšlení kdo si mé věci vyzkoušel a kam se podělo vyúčtování s mými údaji.

      Eva

      Vymazat
    5. Když přijde balík nějak pomačkaný, bývá to spíše vina špatného zabalení. Při přepravě se přepravují na sobě, tudíž musí krabice vydržet tlak několika zásilek nad sebou.. Pokud pošlete poloprázdný balík, který se hned promáčkne...nedivte se... a když v tom je něco křehkého, musíte si připlatit za službu křehce a o to více dbát na zabalení. Mě několikrát přišlo sklo a vždy bez problému...

      Vymazat
  8. Taky mám ráda staré věci, dopisy i plnící pero. Taky mám velkou radost, když nějaký dorazí.
    Ale jako většina obyvatel koukám na každou korunu a tak nezbývá, než kupovat obyč obálky...
    Poštáků se ale musim zastat, sama jsem tam leta dělala a jako s hnojem se tam se zásilkami nezachází. ( samozřejmě ale i zde pracují černé ovce )
    Uvědom si, že pošta ročně doručí zhruba 700 milionů dopisů včetně doporučených zásilek!!.Mazlit se s nimi nemůže..Chodí mě spousta pošty a i já sama dost posílám. Většinou vše dorazí do druhého dne a ještě se mi žádná zásilka neztratila...Nadávat ale na poštu je už takový kolorit :-( . A co se týká seniorů, tak mě dost vadí, že se do nich tak obouváš...taky jednou budeš starej a budeš zdržovat ty mladý...Prostě nestačí tempu moderní doby...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aha, zase si někdo vykládá text tak, jak chce. Všichni mě hejtují, tak si musíš hejtnout také, že?

      Proč myslíš, že se obouvám do důchodců? Protože jsem napsal, že "zdržují bankovními transakcemi a otravují tak ty, kteří by si třeba koupili známku"? Když přijdu na poštu a přede mnou je pět důchodců, kteří vyřizují zdlouhavé finanční transakce, které většina lidí dělá v bance, tak mě to otráví (jak jsem napsal), protože jsem přišel na POŠTU koupit si ZNÁMKY a ne do BANKY.

      Pokud se nemýlím, slovo "zdržovat" není nijak hanlivé a "otravovat" znamená někoho otrávit, ve smyslu znechutit. A když přijdu na poštu a zjistím, že jsem asi v bance, kde zároveň prodávají časopisy, a musím čekat čtvrt hodiny na pár známek, tak jsem znechucený. Co je zlého na tom, když to napíšu? A pokud ti vadí slovo důchodci, tak mi věř nebo ne, ale ještě nikdy jsem nepotkal někoho, kdo služby poštovní banky ve frontě přede mnou používal a nebyl přitom důchodce.

      A vůbec mi nevadí, že staří lidé nestačí tempu moderní doby. Vadí mi, že Česká pošta chce fungovat jako pošta, banka, trafika, obchod s dárky, hračkami, "sběratelskými" krámy, ale není schopna se podle toho zařídit a třeba zaměstnat více osob, kdy jedna by mohla dělat bankovní záležitosti a další vyřizovat dopisy, známky, balíky...

      Vymazat
    2. Co je na tomto za hejtování? Vítku, ty jsi strašně vztahovačný a na všechno reaguješ hrozně podrážděně. Podobně obvykle reagují lidi, kterým chybí pravidelný sex.
      A teda nevím, kam chodíš na poštu, ale obvykle na nich více přepážek mívají, přičemž jedna vyřizuje bankovní záležitosti, další dopisy, balíky a pro tebe i známky, které se jinde než na poště nedají koupit, že jo.

      Vymazat
    3. Ne, nejsem vztahovačný, jen mi vadí, jak si každý vykládá to, co tady napíšu po svém a tak, že já jsem vždycky ten zlý a špatný. Zkus číst celý text a ne jednotlivá slova ;)

      Vymazat
    4. Tak já myslím, můžu být celkem objektivní..jsem častý zákazník pošty a zárověn jsem tam pracovala. Pošt.spořitelna má většinou svou vlastní přepážku. ( i když já sama PS nesnášim, neb jsem musela lidem stále nabízet produkty jak jehovistka )To, že se všudě šetří, je daleko méně přepážek otevřených je smutný fakt a štve mě to taky. Je tam velká buzerace od nadřízených právě ohledně zakládání dalších a dalších produktů a pošt.provoz jako takový je braný jako samozřejmost. Nadruhou stranu ale pošta pracuje opravdu dobře...to, že se něco někdy ztratí, je opravdu jen mizivé promile. Taky s nostalgií vzpomínám na zlatou dobrou poštu, kdy jsem ještě vařila lepidlo..:-).To už je ale dávno pryč, budoucnost je bohužel ve stále větší nabídce služeb ..:-)a šikaně zaměstnanců.
      Důchodců se zastávám vždy, páč vím, jak jsou v tomto světě ztracený a i blbý postžiro je pro ně španělská vesnice..Stejně jako mě nenaštve, když děda drandí autem max 60kou..
      P.S. Zajímalo by mě, kde máte tak hroznou poštu...a pakliže je to tam tak hrozný, tak jedině si stěžovat na hlavní vedení, ať oteřou více okýnek...

      Vymazat
  9. Jak to děláš že se ti všechno vejde domů a ještě tam máš takovej pořádek? V tomhle ti fandím, mě píšou pravidelně rodiče a já se odhodlávám jim psát taky. S pečetním voskem jsem si hrála tak před 10ti lety a pochybuju, že by přežil cestu poštou. Dopisní papír mám radši roztomilý, takže si občas najdu něco v obyčejném papírnictví. Občas se dá náhodně narazit na celkem slušnej ručně dělanej papír, ale s tím co máš na fotkách se to opravdu porovnat nedá.

    OdpovědětVymazat
  10. Ta pečeť je fakt nádherná! Strašně mi to připomíná dopis s Bradavic, ta zlatá je fakt úchvatná. Moje vrcholné psací dovednosti se u mě omezily na posílání pohledů z dovolených, vím, je to škoda, ale napsat takovýhle dopis, tak si všichni moji přátelé poklepou na hlavu, co blbnu. Přitom v dětství jsme si psali dopisy celkem běžně a bylo to strašně fajn. :)

    OdpovědětVymazat
  11. ... no je fakt, že pečeť je na dopise riskantní..třídící stroj na poště jede neuvěřitelnou rychlostí a nezná bratra...
    http://www.youtube.com/watch?v=ORt6YsLobsg
    takhle nějak to tam lítá....

    OdpovědětVymazat
  12. Píšeš nádherne, to je prvé, čo ti chcem povedať. Inak, ja síce listy nepíšem a ani nepamätám, kedy som naposledy nejaký dostala, ale raz by som chcela. iPhony sú síce fajn, ale ja určite nie som ich fanúšikom, žiadny nevlastním a ani nechcem. Myslím, že by sme sa mali snažiť žiť bez všetkej tej pominuteľnej neosobnej techniky. Emaily si neodložíš, málokedy si ich znovu prečítaš, ale listy, tie boli čarovné a ja mám každú pohľadnicu aj list, čo som dostala odložený.

    OdpovědětVymazat
  13. Píšu dopisy. Občas. Píšu gratulace. Poděkování za večeře a večírky, Poděkování za obědy. Za hezký víkend. Na ručním papíře. Plnicím perem. Adresáti jsou bez výjimky nadšeni.

    OdpovědětVymazat
  14. Co nesnášim a nechápu, rozesílání vánočních apod. trapných básniček smskou,
    bez oslovení.. hromadně...

    OdpovědětVymazat
  15. Dopisy miluju, ale po tom co mi česká pošta byla schopna ztratit dopis psaný několik dní, posílaný z jedné strany Prahy na druhou.. se to můžu taky vykašlat.

    OdpovědětVymazat
  16. oh listy maju svoje caro.. ale ja napriklad nemam komu posielat listy. a k poste sa nevyjadrujem, aj ta slovenska je na prd

    OdpovědětVymazat
  17. Vítku,
    do jaké papeterie ve Vídni konkrétně pro psací potřeby chodíš? Pokud máš více tipů, budu za ně vděčná.
    Díky
    Eva

    PS Pokud mne neklame paměť, kdysi dávno prodávali známky i v trafikách. To byl fajn nápad. Poště zdar!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nevím, kde přesně je, ani jak se jmenuje. Ale vždycky když jedu do Vídně na nákupy, vždycky kolem ní jdu, je někde kolem Mariahilferstrasse, Kärtnerstrasse nebo Opery...

      Vymazat
  18. Myslím, že v dnešní době tímto archaickým dopisem píšou obvykle buď velmi staří lidé, kteří jsou tak prostě zvyklí z mládí, nebo mladí wannabes, co si chtějí hrát na něco, čím nejsou. Skutečně úspěšní a významní lidé (tzv. vyšší vrstvy) obvykle jednak nemají na něco takového čas, kromě toho většinou soustředí spíše na obsah svých sdělení.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No tak to jste na omylu, pane kolego, skutečně významní lidé a skutečně úspěšní lidé posílají pozvánky na ručním papíře, jakož i poděkování, gratulace atd. Nenapadne je to neudělat, víte? Buďto to mají "v sobě" - jsou tak vychováni a ani nenapadne to dělat jinak. Nebo to za ně zařídí protokol (například prezident republiky). Já to dělám taky. Je to pro mne přirozené. Jistěže běžně komunikuji mailem, posílám sms, používám fb a všechny technologické vymoženosti. Ale pokud napíši osobní vzkaz rukou na hezkém papíře, dokonce si dávám záležet, jaký vyberu a připojím k tomu třeba grafiku, je to oboustranné potěšení. Já na toho člověka myslím a on ví, že na něj někdo myslel. (P.S. je mi téměř čtyřicet, tedy nespadám do kategorie "velmi staří lidé". Doufám.)

      Vymazat
    2. Ja vim ze treba Karl Lagerfeld si dlouho zakladal na tom, psat dopisy v ruce atd...ale pak i on podlehl e-komunikaci

      Vymazat
    3. Anonym 15:55 - Souhlasím s anonymem pod tebou. Viděl jsi třeba pozvánky na módní přehlídky prestižních domů? Komu asi Smythson prodává své papírnické potřeby? Mimochodem je dodavatelem britského královské dvora. Pokud vím, královská rodina patří spíše mezi vyšší vrstvy ;) A ta poslední věta je vyloženě hloupá, nezlob se na mě.

      Poslední anonym: Lagerfeld někde říkal, že spousta lidí má fax jen kvůli němu, protože faxuje rukou psané zprávy. Jak je tomu teď nevím ;)

      Vymazat
  19. Páni, obvykle na Tvém blogu nekomentuji, ale teď se musím vyjádřit! Tenhle příspěvek mi mluví (píše) z duše. Dokonce používáme stejný papír (akorát já kupuji obyčejný bílý); miluji jak voní.
    Už dlouho jsem dopis neposílala, ale k dodatku "a nějakou jinou než s Fifinkou nebo Myšpulínem" musím dodat do-dodatek "a nějakou jinou než s panem prezidentem. JAKOUKOLI jinou."
    S tou "reformou" písma se rozčiluju už více než rok, přijde mi, že se dětem ZÁKLADNÍ vzdělání usnadňuje natolik, že zanedlouho opravdu budou moci zrušit speciální školy - prostě proto, že inteligence "normálních" dětí bude stejná jako u postižených. (Uvědomuji si jak arogantně to musí znít, ale mám mladšího bratra a pociťuji dost zásadní rozdíly mezi svým a jeho vzděláním... a to ani nejsem tak stará :D)
    Na psaní používám obyčejná kaligrafická pera z obchodu s výtvarnými potřebami, líbí se mi, že je můžu ořezávat a brousit a měnit vzhled písma, aniž bych pak litovala jak jsem pero poničila :)
    A při pohledu na kalamář hořím závistí, je to skvost! O pečeti ani nebudu mluvit, prostě si teď jen tajně přeji dostat od Tebe dopis :D

    (No a když už jsem v tom komentování, vezmu to z jedné vody načisto a pochválím i outfit ze čtvrtka - krásná bunda i kravata.

    Užívej si léta,
    Eva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :) A s tím názorem na vzdělání se shodneme. Vše se zjednodušuje a úroveň vzdělání upadá...

      Vymazat
  20. Nezlob se, ale tohle je lehce trapné... Já chápu, že jsi exhibicionista, ale tohle už je trochu moc. Já sice fotím, to ano, ale 1) foťákem a 2) své fotky neupravuju a 3) tisknu je a používám jako pohlednice. Tohle je aspoň trochu origoš a nechlubím se tím všude.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jestli to třeba nebude tím, že mám blog, kde tyto věci sdílím... Používat jako pohlednice fotky není moc "origoš", bylo to tu už před více než sto lety. A právě teď se tím chlubíš.

      Vymazat
  21. Vitku, tento clanek mne inspiroval k tomu, ze oprasim sva dlouho zanedbavana pera a kalamar! Mas uplnou pravdu v tom, ze dulezite veci by se mely psat na papir.
    Jaky prosim pouzivas inkoust a muzes doporucit take papirnictvi v Praze? Dekuji za odpoved, Tereza

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V Praze nic doporučit nemohu, většinou si inkousty, papír a pečetní vosky kupuji v zahraničí, ale předpokládám, že inkoust Mont Blanc by mohli mít v Pařížské a je docela možné, že třeba na inkoust Pelikan narazíš i v pražských papírnictvích.

      Vymazat
    2. Inkousty mají v Bibelotu - v Praze - Kotva. OC Nový Smíchov, na Floře se to jmenuje jinak, ale taky tam je prodejna plnicimi pery.

      Vymazat
    3. Jo, pečetní vosky - ve výtvarných potřebách. Např v Platýzu.

      Vymazat
    4. Pokud jde o inkoust - nedám dopustit na indický inkoust od Pébéo. Psát s ním je nádherný zážitek, a poté, co jednou zaschne se nedá vodou rozmazat.

      Vymazat
    5. To musí být výhodou :) Jednou jsem si tak napsal perem nákup a venku mrholilo... Než jsem si přečetl první řádek, bylo po sznamu :D

      Vymazat
  22. Nevím, jestli to tu už nezaznělo, ale pokud ti, Vítku, nebo komukoli jinému, chybí možnost psaní skutečných dopisů a pohledů, existuje postcrossing :) Jenom je blbé, že zřejmě většina osazenstva jsou ženy :(

    OdpovědětVymazat
  23. Je teda pravda, že i v dnešní "moderní době" ... když nějaké ženě napíšete ručně psaný dopis ... máte 99 procentní kladnou reakci ... nebo alespoň já :-)

    OdpovědětVymazat
  24. Aj by som posielala listy, ale posta ma tak neskutocne zle sluzby... Posielala som mame blahozelanie a nikdy jej neprislo.

    OdpovědětVymazat
  25. Tvoji dopisovou výbavu bych brala. Zrovna teď sháním nějakej přijatelnej dopisní papír, tak se mi článek hodí :).

    OdpovědětVymazat
  26. S kamarádkami jsme si zkoušeli psát dopisy, ale nikdy jsme do toho moc nedali takže z toho hned sešlo.
    Ta pečeť vypadá opravdu skvěle, má to své kouzlo i s tím speciálním papírem :)

    OdpovědětVymazat
  27. Nádhera...:-) Se vším souhlasím a žasnu nad tvým životním stylem.

    Terez

    OdpovědětVymazat
  28. Nádhera...:-) Se vším souhlasím a žasnu nad tvým životním stylem.

    Terez

    OdpovědětVymazat
  29. Děkuji, děkuji, děkuji !! Nádherný článek. :) Narazila jsem na tvůj blog úplnou náhodou. Zrovna jsem totiž hledala inspiraci pro psaní dopisů. Mám pár přátel se kterými jsem v kontaktu víceméně jen formou PÍSEMNÉ KORESPONDENCE. Pokaždé si užívám ten moment, kdy jdu do schránky a tam na mě čeká další originální dílo. Celý den je najednou ještě krásnější. :) Nemluvě o psaní, které si užívám na 100%. Psaní dopisů je relax, vyjádření kreativity, ...
    Ať si říká kdo chce co chce, tak ručně psaný dopis je obrovský projev elegance a originálního životního stylu :)
    Přeji ti mnoho odeslaných, ale i přijatých korespondencí :)
    Jarka

    OdpovědětVymazat
  30. Ahoj, dal by jsi sem prosím přesný odkaz kde ten papír kupuješ a podal nějaké bližší informace? Děkuji :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je problém jej sehnat i on-line, protože k nám jej snad nikdo neposílá. Ale občas se objeví na Ebay, třeba teď jej mají na té německé: http://www.ebay.de/sch/B%C3%BCro-Schreibwaren-/9815/i.html?_from=R40&_nkw=g.+lalo

      Já si jej kupuji vždycky na dovolené nebo když jedu třeba do Vídně, protože jej tam běžně prodávají v papírnictvích. Hodně štěstí při hledání ;)

      Vymazat
  31. No uvažoval jsem o Amazonu. Mimochodem, napadlo mě, co takhle napsat něco o deštnících? Jsou přece součást módy jako taška.

    OdpovědětVymazat
  32. Mohu se zeptat, odkud je to pero? Po mnohých zklamáních s plnícími se odhodlávám přejít na násadky, leč nemám přehled.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je ze psací soupravy z Aukra. Ale sehnat dnes dobrá pera do násadky je těžké, musíš mít štěstí v bazarech a starožitnictvích, protože jsem se ještě nesetkal s nějakými současnými, která by byla kvalitní. Pokud chceš, můžu ti pár věnovat, jednou se mně podařilo koupit celou velkou plechovku různých per, a mám tak doživotní zásobu :) Pokud chceš násadku, kalamář a podobně, stav se v Dorotheu.
      Pokud ještě nechceš házet flintu do žita, stav se v Penshopu v Pánské pasáži. To je nejlepší obchod s psacími potřebami a podobným zbožím, a také skvělá ukázka toho, jak má vypadat prodavač, který se vyzná, a jak má vypadat profesionální služba zákazníkovi. Poradili mně, jak zprovoznit staré nefunkční pero, jaký inkoust (a že jich tam mají!), a právě odtud mám krásné plnicí pero Pelikan :)

      Vymazat
    2. Děkuji za odpověď! Penshop samozřejmě znám, mám odtud i pár miláčků, ale pro mé drobné písmo je plnicí pero prostě nevhodné. Ráda tam chodím pro inkoust, ale s násadkami mi prostě nedokázali poradit. Bohužel se mi nezadařilo ani ve světě. Platí-li stále násadková nabídka, směle se hlásím.

      Vymazat
    3. Tak mně napiš e-mail na adresu, která je dole na stránce. Ale mám jen ta pera, "špičky", násadek na rozdávání nemám. ;)
      Z Penshopu mám krásné plnicí pero Pelikan, které má úžasně tenkou špičku. ;)

      Vymazat
    4. Děkuji, napíši. Já mám Sailora, vyhlášeného tenkého Japonce, ale ani ten mne bohužel neuspokojuje. Plnici pera holt nejsou nic pro mě.

      Vymazat