Ekologie a recyklace jako módní trend

Mám dojem, že dnes musíte být buďto militantním ekofašistou a příznivcem Grety Thunberg, který v instastories neustále a ostentativně dokumentuje to, jak nepoužívá igelitky ani PET láhve (ale přitom propaguje jídlo z Woltu, protože z toho má prachy, a je líný zvednout prdel a jít za roh na čínu, protože na druhém konci Prahy ji mají lepší a ještě si může zahejtovat, jak jídlo balí do plastu, namísto fotogenických bambusových misek, které pak stejně neumějí správně vytřídit, a tak skončí ve spalovně tak jako plast na jedno použití), anebo jste barbar protože když se neustále nefotíte při nepoužívání plastových obalů, nikdo neví, že je nepoužíváte, a to byste je pak klidně používat mohli, protože co Instagram nevidí, to Gretu nebolí. 

Nevím, jak to vnímají lidé, kteří nesledují sociální sítě, kde je teď kromě hnusooblečení z devadesátek vrcholným trendem předhánění se v tom, kdo je víc eko. Samozřejmě Uber eats a Wolt jako že neplatí, protože z toho neustálého psaní o tom, jak jste eko jste tak unavení, že si prostě nestíháte uvařit, nebo se cestou z práce stavit v normální restauraci nebo jídelně, protože by vás - nedej Bože - mohl někdo uvidět, jak si plastovou krabičku na jedno použití s jídlem nesete domů. Všeobecný trend a tlak na to, abychom "omezili uhlíkovou stopu", abychom produkovali méně odpadu, abychom recyklovali (i když většina recyklovatelného odpadu prý nikdy recyklovaná není), abychom nekupovali neekologicky vyrobené šmejdy z Číny a podobně, je v poslední době velký. 

Je to takový trend jako před pár lety gentlemanství. Najednou všichni začali chodit šít do Le Premier a nakupovat rámové boty, chodit na kurzy leštění bot a dbali na to, aby jim barevné tkaničky do bot ladily s Happy Socks. Ale ten trend pominul, a ti stejní, kteří mně před pár lety chtěli uchvátit svojí znalostí toho, jak si gentlemansky ohrnout rukávy svojí košile na míru, teď stejně opět nosí mikiny, luxusní tepláky, a designové tenisky. Tedy pardon, sneakers. Tenisky prý nosí jen burani bez citu pro módu a venkovská chátra. Skutečně stylový dickhead, ehm, pardon, sneakerhead nosí jen "jízy" (ať už se to píše jakkoli).

Už delší dobu jsem chtěl něco podobného napsat, a teď mě k tomu přiměl článek o tom, že v Mělníku vznikne cosi s honosným a trendy názvem "centrum pro opětovné užití výrobků a materiálů". Podle článku na Ekolist.cz pro ně má město postavit halu, a "Lidé v něm budou moci odevzdat i sehnat například nábytek nebo knihy a staré časopisy." Skvělý nápad! I když to není nic nového, a je to jen klasické smetiště či sběrný dvůr, jen v lepším kabátu. 

Já v sekáčích a vetešnictvích a podobně nakupuji už roky. Ze sekáče je většina mého šatníku, a většinu domácnosti včetně nábytku, nádobí, sklenic, stolního a ložního prádla nebo závěsů mám z druhé ruky. Ať už z bazarů, sekáčů, vetešnictví, blešáků nebo jsem je podělil nebo dostal, či rovnou od kontejneru na sběrném dvoře, a nikdy jsem se za to nestyděl. To byste se divili, co za skvosty lidé vyhazují, aby udělali místo pro nějakou pásově vyráběnou hnusotu z Ikei. A to je to. Nikdo si nechce přiznat, že je snad bufeťák, nebo že má "hadry z frcu", jak se mně haters často smáli. To tomu bufetění a nakupování v sekáčích musíme dát vzletné názvy. Jako v Mělníku. Bufetit na sběrný dvůr nebo ptát se po starých krámech jako nějaká lůza nikdo nepůjde, možná tak já. Ale centrum pro opětovné užití už je něco, co si můžete dát na Instagram, a nemusíte se stydět se přiznat, že tam chodíte (naopak, je to žádoucí, ještě by si někdo myslel, že nejste eko!), protože už nejste socka ze smetiště, ale ekohrdina, který aspiruje na řád Zlaté Grety, a se svojí "komunitou" se scházíte v chrámu recyklace, a ne, že byste snad chodili hrabat se v odpadcích na smetiště. 

A já mám zase radost z toho, že mám prvorepublikové nádobí, sklo a příbory, psychu po svojí prababičce, nebo knihovnu z roku 1936, kterou si maminka staré paní, od které jsem ji koupil, dala vyrobit, když se s manželem stěhovali do nového domu. Když už má dnes někdo byt ne z Ikei, ale udržitelný, musí to být vidět. Na nábytku musí být jasně patrno, že je starý a omšelý, a smoothie z půl kila malin a borůvek uprostřed února, kdy jsou nejdražší a musí se sem dovážet, pijete zásadně ze zavařovačky a papírovým brčkem, protože "lokální" jablka jsou kchůl jen když jsou v logu vašeho telefonu, a nejsou dost insta. Otřískáte omítku, a buďto cihly a vlastně úplně všechno natřete ledabyle na bílo ("scandi" styl), anebo na nich dáte nákladně udělat štukovou omítku s motivem plísně a stop vlhkosti jako ve Smetana Q Café, což je něco jako fúze squatu a ót kutýr interiérového designu; musí to vypadat bezdomovecky, jako stará fabrika nebo ta vila, co se do ní tuhle nastěhovaly agilní smažky, a musela je vyvést až policie. Všude viditelné trubky a kabely s žárovkami tak drahými, že ani nemáte stínítka, jsou must-have, a nábytek nesmí vzájemně nikdy ladit, aby vyniklo, že jej máte jako že od kontejneru. Tedy jen jako, samozřejmě je z nějakého obchodu, který takový nábytek přeprodává s vysokou marží. Přece nepůjdete někam bufetit, ještě by vás viděl kolega z korporátu. Nebo navozujete dojem opětovného upotřebení starých přepravních palet, ale abyste si z nich vytvořili "postel", jste je koupili už obroušené a možná i nalakované, takže žádné dobro se nekoná ani tentokrát.

Pokud se štítíte sekáčů, jistě tvrdíte, že chodíte do "vintage obchodů" (ano, chápu, že určitý citový rozdíl tam je, ale furt jsou to obnošené hadry), anebo "apsajklujete". Vzpomínáte na Blaženu ve Slunce, seno, jak si ušila červený overal? Tak to je přesně ono, upcycling. No ale uznejte - spíše byste řekli, že jste něco upcyklovali, než že jste přešili nějakou maškaru, kterou nosila stará Škopková v šestačtyřicátym do měšťanky, že? A pokud pracujete v PR nebo médiích v Karlíně nebo na Letné, nejspíš jste to ani sami neapsajklovali, ale koupili jste si to od nějakých hipsterek, které na tom založily živnost, a které svým vzezřením, prezentací sebe sama a nadbytkem anglických výrazů a pro prostý lid nesrozumitelných slov jako "udržitelnost" či rozpačitým výsledkem upcyklace už tak divného kusu oblečení (které koupily za deset korun v sekáči) a vysokou cenou, lidi mimo pražskou "sociální bublinu" (jak se teď okruhu lidí říká) spíše odrazují. Kde byste na to také vzali(y) čas, když každý druhý víkend létáte do Londýna nebo Stockholmu a alespoň jednou za rok na měsíc do teplých krajin.

Na jednu stranu jsem rád, že se lidé probouzejí, a začínají se zajímat o svůj bordel a vliv na okolí, i když podle mě by se o likvidaci obalů nejrůznějšího zboží měli starat především jejich výrobci (protože když jde o peníze, velice rychle se reaguje), a ne spotřebitelé, kteří jsou líní a pohodlní, a i když třídí odpad, stejně házejí plata od vajíček do nesprávného kontejneru, anebo se jim nechce odpadky nosit či vozit na k tomu určené místo. Ale mrzí mě, a připadá mně vlastně k smíchu, jak to ti lidé dělají. 

Na Instagramu předstírají, jak jsou "eko", recyklují, a používají designové bambusové obaly na jedno použití namísto plastových, ale dokud někde neotevřou obchod s vintage oblečením, dyzajnový obchod s předraženým retro nábytkem, které jsou plná smetiště, či hipsterský antikvariát nebo zmíněné centrum, kde si můžete vyzvednout odpad ze smetiště bez nálepky bufeťáka, stejně toho moc neudělají. To, že jednou za čas potřebujete nějako eko fotku na Instagram, a tak si neobjednáte nákup na Rohlík.cz, ale to avokádo si koupíte na trhu a vložíte do plátěné tašky, toho moc neudělá. 

Není snad lepší produkovat méně odpadků, spravovat rozbité věci namísto neustálého kupování nových (to byste se divili, kolik oblečení skončí v sekáči jen proto, že si neumějí zašít malou dírku nebo přišít knoflík!), recyklovat - a to nejen házet PETky do správného kontejneru, ale nabídnout použitelné věci dál, a ne je hned vyhodit, protože musíte mít každý rok novou a větší televizi, lepší fén nebo novější model telefonu?