V úterý večer jsem zapnul počítač a na zprávě ze slavnostního předávání medailí ve Vladislavském sále Pražského hradu mě upoutala fotka šatů Lucie Bílé. Pomyslel jsem si, že k takové příležitosti jsou poněkud krátké, a že by se hodily spíše do remaku klipu písničky Dominiku, ve kterém hrála Ivana Pavlová. A také mě zajímalo, kdo ještě vyznamenání dostal, když se oceňují i popové zpěvačky. To jsem ale netušil, že po rozkliknutí odkazu dostanu rakovinu očí.
Viděl jsem fotku nějakého burana ve fleecové mikině, na kterou mu prezident Miloš Zeman připíná medaili Za zásluhy. V tu chvíli jsem přemýšlel, co je to zač a jaké zásluhy ten člověk může mít, když ve svých asi čtyřiceti letech nemá ani špetku vychování, ale za to má drzost přijít na tak slavnostní událost oblečený v něčem, v čem lidé sekají trávník nebo... nebo... nevím, fleecovou mikinu nemám, protože si nedovedu představit, kam bych ji nosil.
Ještě ve třicátých letech se nosila vyznamenání a řády pouze ke fraku, jak dokazuje fotka z Andresova Společenského rádce pro všechny životní situace. Ještě dříve pouze k jeho předchůdci redingotu. Doba se samozřejmě mění a v pozvánce stálo, že hosté mají přijít v černém obleku, vycházkovém obleku či v uniformě. A kultivovaný člověk doma oblek má a ví, k jaké příležitosti si jej má vzít.
Bývalý rakouský kancléř Franz Vranitzky s rakouským velvyslancem.
Když někdo navzdory vyžadovanému oděvu přijde na black-tie večírek v košili bez saka, polo triku, džínách a teniskách nebo takto dorazí do Opery, uráží tím pořadatele a ostatní účastníky akce asi jen mě a ty další dva pány, kteří na sobě mají smoking. Ale když takto někdo přijde na nejvýznamnější státní akt, uráží tím... Přečtěte si slova Ladislava Špačka, odborníka na etiketu. Krásně to vystihl a přesně vyjádřil můj názor:
"Byl jsem otřesen. Jestli vzdělaný a inteligentní člověk postrádá natolik emoční a sociální inteligenci, že nechápe, že si na nejvýznamnější státní akt má vzít společenské oblečení, tak to svědčí o nějakém... nechci ho urážet víc než je třeba. On se víc urazil před zraky statisíců, možná milionů diváků. Všichni si o něm mysleli své. Je to prostě urážlivé vůči prezidentovi republiky. Je to urážlivé vůči vyznamenání, které dostává. Je to urážlivé vůči divákům v sálu a u televizních obrazovek. Je to státní akt, na který by se měl člověk obléci společensky."
"Byl jsem otřesen. Jestli vzdělaný a inteligentní člověk postrádá natolik emoční a sociální inteligenci, že nechápe, že si na nejvýznamnější státní akt má vzít společenské oblečení, tak to svědčí o nějakém... nechci ho urážet víc než je třeba. On se víc urazil před zraky statisíců, možná milionů diváků. Všichni si o něm mysleli své. Je to prostě urážlivé vůči prezidentovi republiky. Je to urážlivé vůči vyznamenání, které dostává. Je to urážlivé vůči divákům v sálu a u televizních obrazovek. Je to státní akt, na který by se měl člověk obléci společensky."
Když už na Hrad přijde někdo takto oblečený, člověk by čekal, že ho někdo chytne za límec a vyvede mu někdo (třeba ředitel hradního protokolu Jindřich Forejt) před slavnostním předáváním řekne, že by se měl jít převléci nebo ho na akci vůbec nepustit, protože svým oděvem okázale dává najevo pohrdání nad tímto vyznamenáním. Prezidentův mluvčí Ovčáček řekl Lidovkám: "Podstatný je přínos vyznamenaných, jejich činy. Udělování a propůjčování státních vyznamenání je oceněním přínosu konkrétních lidí, nikoliv jejich garderoby."
Co jiného mu zbývá? Ze své pozice nemůže ohodnotit vzhled někoho, koho prezident republiky právě vyznamenal. Pokud ale hodnotili přínos vyznamenaných, proč se pak včera ve všech novinách nepsalo o tom, kdo všechno a za jaké zásluhy vyznamenání dostal, ale všude jste mohli vidět jen Sedláčka a jeho hnusomikinu? To je ten jeho přínos? Ten jeho čin, za který vyznamenání dostal?
Ovšem ani Filip Renč není žádné terno. Na první pohled vás zaujme ne dvojitý, ale hned trojitý (!) button-down límec (to by mě zajímalo, jestli tolik vrstev látky propnul našitým knoflíkem nebo použil knoflík manžetový či hmoždinku), který se hodí pouze k neformálním příležitostem. Ale v Česku, kde jsme vůbec rádi za sako, a kde košile (ať už jakákoli, prostě košile) platí za vrchol formálního oblečení, na to nikdo nehledí. Sako mu moc nesedí, je z lesklé látky, a ještě si jej zapne na oba dva knoflíky. Kravata ke slavnostním/večerním událostem by měla být hladká a kapesníček by neměl být ve skoro stejné barvě či vzoru. A co má v té náprsní kapse? Tablet? Pleskačku kořalky? Proboha, do kapes saka patří jen lehké a tenké věci, které vám nebudou dělat vybouleniny!
Milí haters, pokud se do mě zase pustíte s tím, že pravidla etikety jsou přežitek, tak vězte, že ne. Víte, jaký je účel a smysl etikety? Abyste věděli, jak se v různých situacích chovat a oblékat, abyste předešli faux-pas, aby se o vás druhý den ve všech novinách nemuselo psát, že jste nevzdělaný, nechápavý buran, který ve svých čtyřiceti letech neumí rozlišit mezi oblečením vhodným tak na pivo v zaflusané nádražce páté cenové a oblečením pro slavnostní ceremoniál, kde vám má prezident republiky předat státní vyznamenání Za zásluhy. Proto.
Na facebooku už vznikla skupina Sedláčkovo buranství a celé bych to završil opět slovy Ladislava Špačka: "Děti se už oblékají slavnostněji do loutkového divadla."
Fotky: Ludvík Hradílek, Vojtěch Marek, František Vlček, MAFRA a ČTK.
