Styl a Kabo. Veletrh, který se dvakrát do roka koná na brněnském výstavišti jistě není nutno představovat. Tento rok jsem se tam konečně vydal a měl z toho smíšené pocity. Asi jsem měl příliš vysoké očekávání, ale šlo především o veletrh pro maloobchodníky, kteří zde od výrobců nebo velkoobchodníků nakupují zboží do svých obchůdků. Některé věci byly příšerné, jiné mě velmi zaujaly. Každopádně musím pochválit skvělou organizaci, ochotu akreditačního centra a personálu výstaviště, včetně uklízečky toalet, která mne s úsměvem pozdravila. Ale zpátky k oblečení.

Hned při příchodu jsem uviděl něco, co bych na takovém veletrhu, ani nikde jinde, vidět nechtěl. Šátky jakože od Diora a měli tam i kabelky od Vitóna. Teda ne fejky, ale takové ty "jakože vuittonky" potištěné podobnými květy jako pravá kabelka, přičemž a ucha byla z PVC. Asi jako tašky Dulce a Gabarra se stejným fontem jako ty od známého italského dua. Ale byl tam obrovský frmol, tak mi bylo hloupé fotit to. Mimochodem, překvapila mě nedůvěřivost a jistá neochota vystavovatelů.
"Mohl bych si vyfotit váš stánek?"
Nedůvěřivý výraz a úsečné "Proč?"
Ukázal jsem paní novinářskou akreditaci a podal navštívenku. "Chtěl bych o vás napsat na svém blogu, protože mě vaše zboží zaujalo."
"NE!"
Její kolegyně: "No, my nevíme, jestli Vám to smíme povolit. To byste musel počkat na šéfovou. Přijďte tak za tři hodiny, to už tu bude."
To je od Vás hezké, pomyslel jsem si, ale za tři hodiny už budu v centru obědvat. "Děkuji. Na shledanou."
Celkově mě veletrh, co se nabídky týče, poněkud zklamal. Byla tam spousta věcí, které neurazily ale nenadchly, německá obuvní značka Gabor měla krásný stánek s hezky vyrovnanými botami, ale také tam byla spousta "kolotočářské" módy, o které se tak často píše na Módním pekle.
Ale na šel jsem i věci, které mne velmi zaujaly. Jako třeba župany jihočeské firmy Texsr výše. Ten s tím šálovým límcem nalevo je nádherný a vyroben z tlustého měkkoučkého materiálu. Vůbec jsem nevěděl, že jde u nás něco takového sehnat.
Součástí veletrhu byla i výstava klasických kousků dámského šatníku od první republiky až po osmdesátá léta.
Pan Vácha z Dobříše předváděl šití rukavic. Rukavičkářský obor u nás prý už neexistuje, takže tradice se dědí. Stále používají staré stroje a dámy rukavičky šily na starých singerech. Kromě několika klasických modelů byly k vidění především rukavice s různými vzory a texturami, některé jakoby vypadly z pohádek. Nejvíce mne zaujaly rukavice z králičí kožešiny a ty vedle s tečkovanou texturou.



A opět Dobříš. Napa Dobříš. Tentokrát jsem se ocitl v rukavičkářském nebi. Ta široká skála materiálů, vzorů a barev! Hladká jehněčí kůže. Telecí kůže. Americký jelen. A tak jemné a měkké! Jak se řekne česky buttery leather? Zimní rukavice s beránčí podšívkou. Ze skutečného beránka, ne polyester. Kratší i delší. Rukavice pro řízení auta. A s přezkou. A s knoflíkem. S knoflíkem! Vždyť rukavice s knoflíkem nikde nemají! A přitom díky knoflíku tak dobře drží na ruce, anebo je můžete nechat rozepnuté a mírně ohrnout a vypadá to elegantně, ale zároveň ležérně. A ty barvy! Bílá, krémová, světle žlutá, tmavě žlutá, okrová, světle hnědá, cognacová, skořicová, červenohnědá, čokoládová, různé odstíny šedé, zelené... A to byly pánské rukavice. U dámských je výběr stylů a barev ještě daleko širší. Už mám vybráno asi tucet párů, ale budu se muset umírnit, protože nemám dvanáct rukou. A i když mají rukavice za skvělé ceny, při takovém množství by se to prodražilo. Na rukavice se podívejte na jejich webu, koupit si je můžete na Kvalitní rukavice.cz nebo E-rukavice.cz.
Hezké, že? Kromě kalhot této krásné barvy a semišových kotníkových bot měl jen jednoduchou bílou košili. Vypadalo to skvěle a podle mého to byl asi nejstylovější člověk, kterého jsem tam potkal. Ne, nebyl to Čech. Byl to zástupce značky Gabor z Německa. Jak jinak.
Taky nosím nátělník když je horko, a to onen den opravdu bylo. Úmorné horko, dusno a slunce pálilo. Ale propadl bych se hanbou, kdybych měl na Styl a Kabo vkročit v nátělníku a žabkách. Spousta lidí na to ale kašlala...