Jednalo se o prêt à porter kolekci milánského domu Gianfranco Ferré. Pánské modely sestávaly převážné z elegantních kabátů na tento podzim a zimu, pár sportovnějších modelů, a obleků. Dámské nabízely oblečení do práce, společenské šaty a kabáty.
Všechny modely byly elegantní a pro konzervativní a nenápadité Čechy nositelné, ale nejvíce se mi líbily dámské boty. Hlavně pak ty kotníkové z různě barvené dřené kůže se zlatými platformami a kuličkou uprostřed podpatku. Hvězdou večera asi měla být Andrea Verešová. Já jsem ji nepoznal, dokud to kdosi v davu neřekl. Podle mě se tam jen někdo až moc nakrucoval, pózovala jako najatá, a také se mi zdálo, že měla jako jediná z modelek úplně jiné boty, které se na molu objevily jen jednou. Ze všech modelek je měla jen ona a vypadaly, že mezi ostatní boty snad ani nepatří.
Za zmínku stojí také to, že se
organizátorka rozhodla pomoci obětím povodní, a tak všechny přítomné vyzvala k tomu, aby smskou pomohli obětem povodní. Člověk by čekal, že jim snad pošle nějaké peníze ona sama, když se ona rozhodla pomoci. U místa, kde jsme stál, byla spousta volných míst (večerní místa k sezení byla vyhrazena jen pozvaným) a shodou náhod také chlápek, který rozhodoval, koho tam pustí a koho ne. A když vedle mě stálo pár nezainteresovaných turistů, dva ne moc vkusně oblečení lidé, pár holek, se kterými jsem se seznámil, a které jely do Prahy kvůli této přehlídce a až za námi nějaké matky s dětmi. No a koho myslíte, že na ta místa pustil? Samozřejmě, že ty děti s matkami, které přehlídka evidentně nezajímala, nějaké svoje známé, se kterými se celou dobu bavil, a mezitím se tam ještě zezadu kdosi vecpal, takže volná místa zaplnili děti a lidé v šusťákových bundách a adidaskách, a ti, které přehlídka opravdu zajímala, toho moc neviděli. A to jsme se dožadovali, aby nás tam vpustil.
